Nikdo vám nedá facku na prvním rande

Jste majitelkou marketingové agentury, máte malého syna, to člověk nemá času na rozdávání. Proč jste se rozhodla spoluzaložit iniciativu, která chce změnit legislativu domácího násilí?

Když jsem byla těhotná, zasáhl mě příběh ani ne tříletého Marečka z Loun, kterého utýral jeho otčím a matka ubližování přihlížela a nezasáhla. Bavila jsem se o tom případu s kamarádkou Bárou Urbanovou, která se tehdy pohybovala v komunální politice. Měla jsem chuť v tom něco udělat a ona mi vysvětlovala, jak je problematika týraných dětí obsáhlá a komplikovaná. Když v posledních volbách kandidovala do Poslanecké sněmovny, sešly jsme se znovu. Řekla mi, že nad vším přemýšlela a že téma týraných dětí by se nemělo vytrhávat z kategorie domácího násilí. A právě domácí násilí je v Česku roztroušené různě v zákonech, chybí nám dokonce samotná definice domácího násilí. Tak jsme se rozhodly rozjet iniciativu, která protlačí přijetí jednotného a samostatného zákona o domácím násilí.

 

Jak zákony řeší domácí násilí teď?

Výslovně domácí násilí téměř neřeší. Je o něm několik zmínek na různých místech, například v občanském zákoníku, ale komplexní úprava nám chybí. Někdy se řeší pouze způsobená škoda, někdy je situace identifikována jako přestupek. Pokud domácí násilí dosáhne závažnosti trestného činu, žalobce podává trestní oznámení na jednotlivé činy. Jde většinou o ublížení na zdraví, týrání osoby ve společném obydlí či osoby svěřené do péče. V další škatulce je sexualizované násilí. Je těžké to poskládat dohromady a odsoudit veškeré jednání pachatele. Přitom domácí násilí je vždy o tom, že se tam neděje jen jeden trestný čin. Je tam ubližování, znásilňování, ekonomické a sociální násilí, psychický teror. Není neobvyklé, že si státní zástupci ulehčují práci a řeší se jen jeden čin. Například, že dívku v jejích patnácti znásilnil otec. Že byla zneužívaná celé roky, to se neřeší.

 

V Česku jsou neziskové organizace, které se na domácí násilí zaměřují. Ty o změnu legislativy neusilují?

Nebylo by fér jim cokoli vyčítat. Snaží se tu kultivovat prostředí, mají odborný background, bez nich by to nešlo. Na druhou stranu, když nepočítám Bez trestu, většinou nepromlouvají jazykem, kterému běžní lidé rozumí. I já sama, dokud jsem se o domácí násilí nezačala víc zajímat, jsem měla pocit, že tady žádná zaštiťující organizace není.

 

Jakou komunikační strategii jste pro Pod svícnem zvolily vy?

Jsme sprostý drzý holky. Náš nejúspěšnější tweet byl: Vy, co se k nám chodíte vyblít, že oběti domácího násilí si za to mohou samy, toho nechte. Ale tohle si můžeme dovolit, protože si vše financujeme samy, jsme svobodné a nemusíme se nikomu zodpovídat. Hodně jsme rozjely sociální sítě, na Instagramu máme přes deset tisíc sledujících, na Twitteru kolem šesti tisíc. Začaly jsme natáčet podcast o domácím násilí. O obětech jsme začaly mluvit jako o hrdinkách a hrdinech. Za jeden z největších úspěchů považujeme, že domácí násilí bylo jedním z témat v prezidentské debatě. To nikdy předtím nebylo.

 

Není problém domácího násilí u nás i v tom, že tresty jsou nízké?

Kdyby se zvedly, bylo by to skvělé, ale není to ten hlavní problém. Ten vnímám v tom, že tu chybí důslednost a domácí násilí je bagatelizováno. Když budete chtít, dokážete kombinací trestných činů získat adekvátní trest i ve stávající legislativě. Ale to se neuplatňuje. Máme případ, kdy státní zástupce navrhl pro obžalovaného dvouletou podmínku za to, že zmasakroval své dítě, miminko, tak, že mělo zlámaných několik kostí v těle. Když jeho matka řekla, že ubližoval i jí a staršímu dítěti, smetl to ze stolu, že se budou soustředit jen na ten jeden případ. Nebo jiný příběh, kdy soudcův argument u znásilnění malé holčičky byl, že to dítě je malé a nebude z toho mít trauma. On ale nevidí další roky, kdy s ní maminka chodí po terapiích, holčička je agresivní k dětem, k dospělým mužům. Není zlá, tohle je její způsob, jak se vyrovnat s tím, co prožila. Takže není to jen o trestech, je potřeba nezlehčovat, co oběti prožily. Máme, s nadsázkou, plné věznice kapsářů, daňových podvodníků, odsuzujeme lidi za pěstování marihuany, ale když zmlátíte dítě, dostanete podmínku. Mohou založit novou rodinu a tam v násilí pokračovat.

 

Pozvolná manipulace

V červnu oslavíte rok fungování a s prosbou o pomoc se na vás obracejí desítky lidí. Jak s nimi pracujete? Pokud se nepletu, vy ani Bára Urbanová nejste terapeutky, nemáte psychologická školení.

S tím, že se na nás bude obracet tolik lidí a sdílet s námi své příběhy, jsme na začátku ani nepočítaly. Spojily jsme se proto s psychology, máme i supervizi. Těžší případy vždycky konzultujeme s odborníky. Neustále všem, kdo nám napíší, opakujeme, že nejsme psycholožky ani terapeutky. Vyslechneme je, poděkujeme za důvěru a dál fungujeme jako rozcestník: navedeme je, na které organizace se mohou obrátit, jak mají postupovat, někdy se jim i samy pokusíme sehnat například terapeuta, právníka.

 

Není pro vás deprimující, když vás osloví oběť domácího násilí, vy ji nasměrujete a ona nakonec v násilném vztahu zůstane?

Nemůžeme nikoho přemlouvat, manipulovat jím. Řekneme jim, že popisovaný vztah má znaky násilí, a jaké možnosti mají. Že následky útoků by si měly nafotit a fotky poslat například kamarádce, případně nám, ale neměly by je mít u sebe v mobilu. Že mohou podat trestní oznámení. Máme i plán útěku, který obětem posíláme, kdyby se rozhodly odejít. Ale finální rozhodnutí je na nich. Oběti mívají nalomenou psychiku a stává se, že se k násilníkovi vrátí.

 

Proč?

Je potřeba pochopit, jak oběť funguje. Má sníženou sebeúctu, samu sebe vnímá očima agresora. Když půjde o ženu, bude se nejspíš vidět jako hnusná, hloupá a neschopná. Dotyčný partner jí pořád opakuje, že může být ráda, že s ní je, nikdo jiný by ji nechtěl. Tohle všechno má ve své hlavě, z dlouhodobého hlediska má psychická deformace horší dopady než rány. Když odejde od agresora, objeví se úzkosti a deprese. Nechápe to, teď přece měla být šťastná, mělo se jí ulevit. Někdy do toho ještě zasáhne rodina, kamarádi, kteří jí začnou vykládat: „Prosím tě, vždyť on je sympaťák, tak máte doma trochu Itálii, aspoň to máte vášnivý.“ Začne o sobě pochybovat, uvěří, že chyba je u ní. A k partnerovi se vrátí. My jí nemůžeme nic vyčítat. Snažíme se s tou obětí udržovat kontakt, abychom věděly, že je v pořádku. Někdy už se neozve. Je to těžké, ale nesmíte si nic vyčítat, udělali jste maximum.

 

Pod pojmem domácí násilí si mnoho lidí představí ženu s monokly. Psychické násilí je neviditelné, míň se o něm mluví, hůř se dokazuje. Je to tak?

Psychické násilí je vždycky součástí domácího násilí. Může být izolované, ale vždy je přítomné u fyzického a sexualizovaného násilí. Nikdo vám nedá facku na prvním rande. Agresor používá pozvolnou manipulaci. Bude vás zpracovávat, až se dostanete do stadia, kdy věříte, že jste si tu ránu zasloužila. Oběti se nám svěřují, že už nevědí, co je pravda. Holka, která zažila jedno z nejhorších násilí, nám zpočátku tvrdila, že si není jistá, jestli to bylo domácí násilí. A to tam byly prvky mučení.

 

Pořád slýcháte předsudky, že oběť si za to může sama, že si špatně vybrala?

Bohužel ano a překvapivě si to myslí poměrně dost lidí. Nikdo si nezaslouží bití. Jestli máte pocit, že ubližování druhým je v pořádku, vyhledejte terapii. Násilník ani nehledá důvody, hledá záminky. On chce ubližovat. Není to afekt, několik našich klientek popisovalo, jak je partneři mlátili cíleně tak, aby modřiny nebyly vidět. Další naše hrdinka vyprávěla, že ji přítel zmlátil a škrtil za to, že špatně vytřela podlahu. Cokoli uděláte, je špatně. A nikdy tyhle vztahy neskončí happy endem.

 

Rušila při hokeji

Je v Česku fungující systém podpory pro oběti domácího násilí?

Fungují tu intervenční centra, jsou tady neziskovky, jako je PROFEM. Systém jako takový ale u nás selhává. Na celou republiku máme jen pět pobytových zařízení pro oběti domácího násilí, jen tři azylové domy, které dokážou obětem poskytnout anonymitu, aby je násilník nenašel. Vedle toho máte neuvěřitelné situace, kdy žena chce podat trestní oznámení a policista ji přemlouvá, aby to nedělala, protože mají s mužem malé děti, tak se poškorpili, ať z toho nedělá vědu. Další skutečný příběh – hádka u hokejového zápasu, kdy paní byla modrá od modřin, měla roztržený ret, zavolala policii, a když dorazila, manžel policistům řekl, že koukali na hokej, manželka vyrušovala, tak se po ní ohnal. A oni to přešli! Pro oběti bývá zátěží i soud, dokáže být očistcem pro ni a ne pro agresora. Oběť se musí hájit a vrcholem jsou absurdní verdikty.

 

Před pár týdny jste na Donio zveřejnily první finanční sbírku, která pomáhá ženě s pseudonymem Magda. Ta si zažila letité týrání, její manžel ubližoval i jejich dvěma dětem, vrcholem bylo, když mladší z nich, teprve miminko, skončilo v nemocnici s frakturami 11 kostí. Soud ale agresorovi dal jen dvouletou podmínku. Jsou sbírky nová cesta, jak chcete pomáhat?

Původně nešlo o peníze, chtěly jsme Magdě dodat sílu. Ona má sice dluhy, žije z ruky do pusy, ale nikdy by si o peníze neřekla. Jenže nedávno vystoupila anonymně v televizi, kde vyprávěla svůj příběh a kvůli dětem dostala od lidových soudců v internetové diskusi hrozně naloženo. Zhroutila se. Víte, Magda se soudí sama, vyčítat si vše bude do konce života, nepotřebuje další mravokárce. My s Bárou měly potřebu pro ni udělat něco hezkého. Napadla nás sbírka, koncovou částku jsme nastavily na padesát tisíc. Šlo nám o symboliku, že někdo pošle Magdě peníze, ale hlavně jí tam nechá hezký vzkaz.

 

 

Ono to ale dopadlo jinak, že?

Během tří dnů se vybralo 450 000 korun. Neuvěřitelné! Sbírka dál pokračuje, ten původní rychlý nárůst se logicky zpomalil, ale aktuálně je tam přes šest set tisíc. Magda mi před pár dny poslala poděkování. Brečela jsem u něho, protože ona je tak hodný a vděčný člověk, co pomáhá obětem domácího násilí, ukazuje jim svůj příběh, varuje je, jak to může skončit.

 

Jak se jí daří start nového života?

Když jsme s právníkem počítali, kolik by potřebovala na nový začátek, vyšla nám částka přes půl milionu. Vysokou položkou je nájem v Praze, při podepsání smlouvy po vás majitelé chtějí kauci ve výši tří nájmů. Terapie každý měsíc stojí devět tisíc na jedno dítě. Obě děti jsou v předškolkovém věku a mají tzv. CAN syndrom, jsou traumatizované, do školky budou potřebovat asistenta. Holčička je velmi agresivní z důvodu týrání, kvůli tomu chodí na ergoterapie. Mimochodem, Magda dluží také své bývalé právničce, která původní soud pokazila, vůbec například nežádala otce dětí o odškodnění.

 

Až se vám podaří prosadit, aby poslanci přijali nový zákon o domácím násilím, bude to konec Pod svícnem?

To jsem si původně myslela, ale jsem v tom už ponořená tak, že to nedokážu pustit. Myslím, že se iniciativa přetransformuje v něco, kde budeme efektivněji pomáhat jednotlivým obětem. Moje a Bářina práce bude stále zadarmo, slibujeme, že nebudeme ubírat z dotací jiným neziskovým organizacím. Navazujeme teď exkluzivní spolupráci s Doniem na dlouhodobou sbírku, ze které by šly peníze na pomoc jednotlivým hrdinům, ať půjde o terapie, právníky, lékařskou pomoc. Pod svícnem jen tak neskončí.