Než člověk zasáhne do přírody, měl by ji dlouho pozorovat

25. května 2023

Michaela Karásek Čejková

Kus lesa, vlastně obyčejného, smrkového. K tomu louka, kde se pasou ovce a kozy. A ovocný sad. Dohromady ovšem místo, kde se odehrává unikátní projekt s prostým názvem „Les“. Stojí za ním tři ženy, které se rozhodly spojit vědu, umění a péči o krajinu. „Zajímalo nás, jak umění funguje ve volném prostoru, a zároveň jsme chtěly pracovat na něčem, co bude mít delší trvání než například práce na výstavě,“ říká kulturní manažerka a kurátorka Tereza Porybná.

Jak byste projekt „Les“ definovala?

V roce 2019 zakoupil kurátorský spolek Are pro komunitní účely kus lesního a lučního pozemku v Orlických horách. A právě tady vznikl projekt „Les“. Spojuje v sobě jednak péči o krajinu a jednak různé kulturní aktivity. A jde také o společenství lidí, kteří se okolo projektu pohybují a nějak do něj přispívají.

Proč jste „Les“ vlastně rozjeli?

Jedním z počátečních motivů byl tíživý pocit související s problémy životního prostředí, hlavně s degradací zemědělské a lesní krajiny a půdy. Chtěly jsme vše sledovat blíž a zjistit, zda jsme samy schopné se ke krajině chovat jinak. Dalším tématem byla potřeba poodejít od klasického uměleckého provozu. Zjistit, jak může v současné době umění fungovat ve volném prostoru, v součinnosti s jinými disciplínami a také s jinými než lidskými formami života.

A kdo tedy do „Lesa“ může přijet?

Kdokoli chce. Kolem projektu se postupně vytvořilo společenství lidí, především z oblasti výtvarného umění, ale přidali se i někteří místní, kteří se sem jezdí potkávat, pracovat, nebo se podílejí na programu. Myslím, že v rámci Lesa otevíráme spoustu zajímavých témat, ale ten pozemek samotný není nijak jedinečný, jde o převážně smrkový les a louku, na které žijí ovce, kozy a slepice a roste sad.

Takže přírodě a umění tu věnujete srovnatelnou péči?

Určitě. Obě ty roviny jsou propojené. Letos například chceme vytvořit na louce jezírko kvůli zadržování vody a vytvoření vlhčího mikroklimatu. Na přípravě návrhu spolupracují permakulturní designérka Denisa Tomášková a umělkyně Habima Fuchs, které jsme v rámci projektu propojily. Denisa zajistí, aby návrh byl technicky správný, a Habima navrhne barevné složení květin a doplňující umělecké objekty. Jezírko tak má praktickou, uměleckou i symbolickou rovinu. Těžko říct, zda louce záleží na tom, jak vypadá jezírko, ale věřím tomu, že když už člověk do krajiny zasahuje, musí to dělat s respektem a citem.

Dohoda s krajinou

Co permakultura vlastně znamená?

Zjednodušeně řečeno se jedná o soubor systémů a vzorců odvozených z přírody, který pomáhá vytvořit udržitelný vztah člověka a krajiny, kterou obhospodařuje. Permakultura hodně zdůrazňuje pozorování. Prostředí, do něhož se chystáte zasáhnout, máte nejdřív dlouho pozorovat. Třeba i rok. Zjistíte tak, jaké mechanismy a vztahy v přírodě přirozeně fungují, a budete je moci udržet. Tím pádem – a to je vlastně cíl – si ušetříte práci do budoucna. Zkrátka vymyslíte dobrý celek, a tudíž pak nemusíte pořád dokola opravovat jednotlivé části. Je to taková dohoda s krajinou.

Můžete dát konkrétní příklad?

Podpořte Reportér sdílením článku