Situace na Slovensku se zvrhla. Proto jsem přitvrdil
Po loňském útoku před bratislavským barem Tepláreň, při němž zemřeli dva lidé, veřejně vystoupil a řekl: Jsem gay. A chci, aby se slovenští politici už konečně probrali a začali pro nás něco dělat. Slovenský novinář Rastislav Iliev, moderátor politické debaty v televizi TA3, říká, že situace v jeho zemi není normální. Lidé věří konspiracím a hoaxům, politici to vrchovatě zneužívají, „řádí“ na sociálních sítích. S tím je třeba něco dělat.
Jste znám velmi osobitým způsobem moderování, některé vaše výstupy sdílí i lidé na sociálních sítích v Česku. Věděl jste od začátku, že budete chtít moderovat tímhle stylem?
V mediích pracuji od roku 2008. Začínal jsem jako zpravodaj ve Slovenském rozhlase a brzo poté jsem začal moderovat Žurnál. To se nelíbilo některým starším kolegům, protože oni stejnou příležitost dostali až po několika letech. Když jsem se s odstupem času zeptal své šéfové, proč mě hned pustila na mikrofon, odpověděla: „Protože tě dokážu poslouchat.“ Každý moderuje jinak. Na někom poznáte, že ho to baví, je uvěřitelný, předtím roky strávil natáčením v terénu, což je pro práci moderátora nesmírně důležité. Stejně tak je vidět, když někdo roky nevyšel ze studia. Divák pozná ten rozdíl. Já se snažím být hlavně sám sebou, nikoho nekopírovat a užívat si to.
Nikdo vás tedy neinspiroval?
Možná to bude znít nabubřele, ale snažím se jít vlastní cestou a ve stylu moderovaní se nikým neinspiruji.
Chtěl jste vždycky být televizním moderátorem politického pořadu?
Ne. I když jsem politické debaty sledoval už jako dítě, nikdy by mě nenapadlo, že se tím někdy budu živit. Dnes moderuji hlavní politickou diskusi na TA3, ale tomu předcházely roky praxe v terénu. Pokrýval jsem hlavně komunální politiku v Bratislavě a okolí. Současně s tím jsem i moderoval. V televizi TA3 jsem moderoval snad už všechno. Kromě sportu. Teda aspoň zatím. To říkám v nadsázce. Jako teenager jsem chtěl totiž být tenistou a později módním návrhářem. Pěkná kombinace, co? Na tenis jsem už starý, ale oblečení třeba ještě můžu zkusit.
Často ve svém pořadu oslovujete i diváky přímo. Například poté, co slovenská prezidentka Zuzana Čaputová oznámila, že už nebude znovu kandidovat, jste se jich ptal, jestli jim něco říká slovo empatie. A že všichni hejtři si po svých nenávistných komentářích běží pro odpustky do kostela. Je to čistě na vás, co budete říkat?
Oběžník, tedy úvod k pořadu V politike, si píšu výlučně sám.
Oběžník?
To souvisí s kauzou trnavského arcibiskupa Jána Orosche z loňského roku. Svým kněžím rozeslal oběžník, ve kterém zpochybňoval nevinu Juraje Vankuliča a Matúša Horvátha, obětí teroristického útoku před klubem Tepláreň. Bez jakýchkoli důkazů o nich konspiroval, urážel jejich památku a naznačoval, že byli závislí na drogách. Pobouřil tím veřejnost, katolíky i politiky. Rozhodl jsem se mu tehdy věnovat úvod pořadu V politike, který od té doby nazývám Oběžník. Tehdy jsem ho zakončil slovy: „Vážený pane arcibiskupe a kdo jste vy, abyste soudil lidi na vinné a nevinné. Podívejte se radši do vlastních řad. Vaší úlohou je přece napomáhat smíru ve společnosti a budování vzájemného respektu, ne? Protože děláte přesný opak.“ Zuzaně Čaputové lidé zase dlouho vyhrožovali smrtí. I proto už nebude znovu kandidovat na prezidentku. Souvisí to s kritikou jejích politických oponentů. Nikdo by nikomu druhému neměl vyhrožovat smrtí. To není normální. Navíc, když někteří pak běží do kostela a prosí Boha o odpuštění. Oběžník není nic jiného než nastavování zrcadla politikům a společnosti.
Jak moc svou tvrdou kritikou poměrů na Slovensku štvete politiky a veřejnost?
Pořad V politike moderuji přes dva roky, přičemž Oběžník píšu přes rok. Rozhodl jsem se přitvrdit, protože politická situace se na Slovensku zvrhla. Po vraždě novináře Jána Kuciaka a jeho partnerky Martiny Kušnírové (v únoru 2018 – pozn. red.) lidé čekali, že se země znovu nadechne. Ale přišel covid-19, válka na Ukrajině, na Slovensku se kompletně rozpadla vláda a čekají nás předčasné volby. To není standardní situace, a proto upozorňuji na všechny absurdnosti, které s tím souvisí. Samozřejmě se to některým politikům nelíbí, stejně jako jejich fanouškům. Co si to prý dovoluji? Ale není to nic jiného, než že jim nabízím jejich vlastní odraz a obraz. Tak jednoduché to je.
Kde vy osobně máte hranici, co je ještě v pořádku říkat a je to úderný komentář, a kde už byste mohl sklouznout ke zbytečným urážkám?
Nemyslím si, že bych někoho urážel. Určitě ne vědomě. Pokud se v tom někdo najde a urazí se, asi jsem uhodil hřebík na hlavičku a ten člověk by se nad sebou měl zamyslet.
Někdy mám co dělat
Bojujete někdy s autocenzurou?
Slováci patří k národům, které nejvíc věří hoaxům a konspiracím. Začalo to v době koronaviru a prohloubila to válka na Ukrajině. Politici to vědí a zneužívají. Jsou témata, u kterých by zasloužilo přitvrdit, aby lidi konečně otevřeli oči. Takže ano, občas mám co dělat, abych se ovládl už v úvodu.
Jaké téma se vám moderovalo nejhůře?
Bylo to vloni 16. října, čtyři dny po zmiňovaném teroristickém útoku v bratislavské Zámocké ulici před kavárnou Tepláreň, která sloužila jako prostor pro LGBTI+ komunitu (devatenáctiletý pravicový extremista tam zastřelil dva lidi – pozn. red.). Ve studiu jsem měl tři poslance Národní rady Slovenské republiky a ptal jsem se jich na to, kdy parlament přijme zákony, které by konečně zrovnoprávnily LGBTI+ komunitu s většinovou společností. Dosud se nic nestalo.
Sám jste se po vraždě před klubem Tepláreň přihlásil k tomu, že jste gay. Udělal jste to, aby se slovenští politici vzpamatovali. Na podzim to bude rok – ale jak říkáte, nestalo se nic, politici se nevzpamatovali…
Ne. Protože budou volby a je to citlivé téma, které polarizuje společnost a mohlo by jim to uškodit. Je to hrozná hanba, že vloni krátce po vraždě ze stolu shodili návrh zákona, který by LGBTI+ komunitě ulehčil život. Už tehdy jsem se jich ptal, kolik lidí by musel pachatel zastřelit, aby se vzpamatovali.
Slováci půjdou k předčasným volbám 30. září. Jak velkou roli hrají v určování předvolebních témat a v ověřování předvolebních slibů média?
TA3 patří k nejdůvěryhodnějším médiím na Slovensku. Opakovaně to potvrzuje průzkum Reuters Institute. To, myslím, hovoří za vše.
Ptám se hlavně proto, že politici se hodně naučili oslovovat veřejnost přes sociální sítě, kde mají neomezený prostor bez oponentů. Daří se vám je dostávat do studia a klást jim otázky?
Když jistý poslanec ze strany Smer-SD, jehož jméno se nevyslovuje (bývalý premiér Robert Fico – pozn. red.), šířil na Facebooku hoaxy o covidu a o prezidentce Čaputové s tím, že je americká agentka, tak ho společnost Meta „vypnula“. Podobně postupovala i v jiných případech. S konspirátory se těžko diskutuje a nikdo s nimi nechce do diskuse. Před volbami by ale politici v televizích nejradši i spali.
Jak se obecně díváte na roli sociálních sítí v utváření veřejného mínění? Jak je využívají politici?
Sílu sociálních médií politici pochopili velmi rychle a přizpůsobili se době. Svému publiku podsouvají jakýkoli líbivý obsah. Často zavádějící, populistický a klamavý. Nikdo je tam nekonfrontuje. A když už to někdo udělá v komentářích, často ho zablokují. Je na lidech, aby měli aspoň špetku kritického myšlení a dokázali si vyhodnotit, co je pravda a co lež. Mnoho lidí je ale dezorientovaných, zklamaných a frustrovaných. Neověřují si informace a slepě důvěřují svému „vůdci“.
Pojmenovat fakta
V mediálním prostředí se vedou debaty, zda mají být novináři opravdu nestranní, nedávat najevo svůj názor, nevyjadřovat se na sociálních sítích. Jak si vy osobně vykládáte, co je a co není „objektivní“?
Já jsem nestranný. Ve svých Oběžnících nebo postech na Instagramu nenabádám lidi, koho mají nebo nemají volit. Spoléhám na jejich kritické myšlení. Nedělám nic jiného, než že věci pojmenuji. Předložím fakta a nechám publikum, aby si je vyhodnotilo a posoudilo samo.
Když dáte ale jasně najevo svůj názor, neoslabujete svoji pozici tím, že vám mohou lidé i politici vyčítat, že jste proti nim zaujatý?
Když jsem se loni přes obrazovku ptal arcibiskupa Orosche, kdo je, že soudí lidi na vinné a nevinné, možná to někdo pochopil jako vyjádření mého názoru. Ale vždyť církev sama říká: Bůh je láska, miluje všechny stejně, nedělá rozdíly. Tak proč pak kněz konspiruje o dvou obětech teroristického činu, o jejich vině nebo nevině? Proč nad nimi vynáší ortel? Navíc když mezi kněžstvem je řada homosexuálů, kteří zneužívají malé děti? O tom ale biskup mlčí. Pokrytectví level nekonečno.
Sám dostáváte řadu negativních a urážlivých komentářů. Jak se s nimi vyrovnáváte?
Kdybych moderoval pořad o bydlení nebo o zvířátkách, asi bych byl všeobecně oblíbený. Moderovat politické diskuse ale znamená, že nebudete každému po chuti. S tím jsem počítal a neřeším to. Jiná věc je, když mi někdo vyhrožuje smrtí. Takové hejtry okamžitě nahlašuji policii.
Daří se novinářům držet krok s rozmachem nových médií?
TA3 se přizpůsobuje novým trendům, proto víc komunikujeme prostřednictvím sociálních médií, připravujeme podcastové studio a další novinky. Diváci se mají na co těšit.
Volba ze zahraničí
Zmínil jste, že Slováci patří v národům, které nejvíc věří konspiračním teoriím. Přesto – nemáte pocit, že aspoň trochu otevírají oči? A že vás možná někteří z nich berou jako autoritu, která je tím, řekněme, procitnutím může provést?
Nejrychlejší zpětnou vazbu mám na svém Instagramu. Od chvíle, co jsem udělal coming-out, tedy veřejně prohlásil, že jsem gay, mi píše čím dál tím víc lidí ze Slovenska i z České republiky. Pomohlo jim to překonat strach z vlastního coming-outu. Doma, v práci, před kamarády. Těší mě, že dokážu lidi inspirovat, aby se jim snáz žilo. Kromě toho se na Instagramu pravidelně věnuji i politické a společenské situaci a z reakcí lidí vím, že jim to otevírá oči.
V čem například?
Jak už jsme zmínili, Slovensko čekají v září předčasné volby. Devátého srpna vypršel termín pro registraci k volbě poštou ze zahraničí. Apeloval jsem na Slováky žijící v zahraničí, aby nebyli lhostejní k politické situaci doma, a řada mi jich napsala, že díky mně požádali o poštovní hlasování. Tuhle možnost využilo téměř 73 tisíc lidí, což je nejvíc od roku 1990. Jsem na ně nesmírně hrdý. Čím víc nás bude, tím víc budeme slyšet. Tak si držme palce.