Čína je veliká, ale na osobu vypouští méně emisí než my

Co se to letos děje s počasím?

Počasí je dnes divočejší. Říká se, že je to počasí na steroidech. Vybočuje z obvyklých mezí a chová se strašlivě. Extrémně vysoké teploty, které zažíváme a které trvají i poměrně dlouho, se dřív nemohly vyskytovat, protože jsou důsledkem globálního oteplování. Nárůst teploty o jeden stupeň Celsia – teď už to bude jeden a půl stupně – se zdá málo, ale extrémy se posunuly daleko víc. Problém je, že přírodní systémy na to nejsou nachystané. Teplejší vzduch unese více vodní páry, tím pádem můžou být větší srážky. Hlavně letní bouřky, přívalové deště jsou větší a častější než v minulosti. Oteplení znamená větší vypařování z oceánu, a tím pádem větší srážky nad oceány i nad pevninami. A bude to horší, jak se bude dál oteplovat. S tím se nedá nic dělat, dokud oteplování nezastavíme.

 

V Česku se pořád setkáváme s názorem, že klimatická změna vlastně neexistuje, že to je mýtus. Slyšíme to nejen od politiků a ekonomů, ale bohužel i v akademické sféře. Přitom důvod klimatických změn známe. Spalováním fosilních paliv vznikají skleníkové plyny, to je fakt známý skoro dvě stě let. Skleníkový efekt přece nelze vědecky zpochybnit, nebo ano?

Je to neuvěřitelné, ale jsou lidé, kteří tvrdí, že skleníkový jev neexistuje. Přitom kdyby neexistoval, na Zemi by po západu slunce během noci všechno zmrzlo, protože ve vesmíru panuje teplota přibližně minus 270 °C. Skleníkový jev zesílil a je důvodem, proč se otepluje, proč se poměry na Zemi mění a proč se to děje tempem, které dřív nemohlo nastat. Druhá věc je, že i v minulosti nastaly velké zvraty, třeba v dobách ledových byly u nás poměrně rychlé proměny teplot. Ale tyto změny byly mnohem pomalejší než dnes. Lidstvo sice už existovalo, ale bylo početně velice malé. Když bylo potřeba, lidé se prostě přesunuli jinam. Teď to tak snadné není, protože lidé osídlili celou planetu a přesouvání je, jak víme, docela těžká věc. Je to problém, který do budoucna bude ještě mnohem horší.

 

Podle pařížské klimatické dohody z roku 2015 musíme snížit emise tak, abychom zabránili oteplení planety o dva stupně Celsia a pokud možno zastavili oteplení na hranici jednoho a půl stupně. Je to reálné? A máme jistotu, že to pomůže?

Pomohlo by to nesmírně. Na požadavek vlád byla v roce 2018 vydána zpráva Mezivládního panelu pro změnu klimatu, ve které je vysvětleno, jaké ohromně velké rozdíly jsou mezi tím, jestli se oteplí o jeden a půl stupně, anebo o celé dva. Ten rozdíl je velikánský. Dnes víme, že milník jednoho a půl stupně překročíme velmi brzy, nelze to zastavit. Oteplování se zastaví, až skončí spalování fosilních paliv. Ale my s nimi nemůžeme skončit během pěti nebo deseti let.

 

Takže překročíme i celé dva stupně?

Nepochybně. Ale záleží na tom, jak rychle k tomu dojde. Znamená to snížení spotřeby bohatých lidí, protože ti jsou hlavně za emise zodpovědní. Chudí, i když je jich hodně, se na emisích podílejí málo, protože mají malou spotřebu, případně vůbec nepoužívají fosilní paliva. Spotřebu musíme snížit a je to věc nás, co bydlíme v bohatých zemích. Mělo by se nakupovat méně věcí, méně létat, méně jezdit autem, nekupovat zbytečné výrobky. To, co potřebujeme pro důstojný život, musíme zajistit pomocí obnovitelných zdrojů.

 

Například energii z fotovoltaických panelů?

O těch se velmi hovoří a je to prima, ale na zimu fotovoltaické panely moc nepomůžou – a většina spotřeby se odehrává právě v zimě, u nás je to vytápění. Je zapotřebí zlepšovat postupně všechny budovy až na pasivní standard. Ale musí se stavět i větrné elektrárny. Bez toho se nedá skončit s fosilními palivy. Jenom vítr je v zimě spolehlivý, fouká lépe než v létě. Je potřeba mít nové dráty přes celou Evropu a i u nás stavět větrné elektrárny. Je to rychlý způsob výstavby obnovitelných zdrojů a může být i finančně výhodný. Třeba z hlediska toho, že je to vaše vlastní elektřina nebo elektřina obce, regionu a neplatí se za ni na burze. Takže lidé můžou mít levnou elektřinu, pokud mají vlastní zdroje.

 

Historický dluh

Co byste odpověděl na častou námitku, že taková Čína vypouští nesrovnatelně víc emisí než malá Česká republika, a proto nemá smysl, abychom my omezovali emise?

Čína je sice veliká, ale na osobu pořád vypouští méně emisí než my. Emise skleníkových plynů na jednoho Číňana jsou maximálně tři čtvrtiny těch našich. A přitom Čína vyrábí pro celý svět. Emise z čínských výrobků zůstávají v Číně, ale spotřeba je naše. Kdybychom spočítali spotřebu českého obyvatele, tak je dvakrát vyšší než spotřeba Číňana. Navíc máme historický dluh. My jsme už 150 let průmyslová země a úhrn našich emisí za tu dobu patří k nejvyšším. Spojené státy mají ještě větší úhrn emisí, ale Britové a Němci mají zhruba stejný jako my. Obnovitelné zdroje se dnes nejrychleji staví v Číně, jak větrné elektrárny, tak sluneční panely. Čína se rozvíjí nesmírně rychle, protože je to pro ni obchodní příležitost. My v Evropě bychom se měli snažit ji dohnat. Zkrátka být v tom stejně dobří, postupovat ještě rychleji a vyvážet naopak z Evropy. Místo aut se dají do světa vyvážet i jiné věci, které jsou potřeba, které pomohou lidem zlepšit život.

 

Říkal jste, že v Číně se dnes rychle staví obnovitelné zdroje?

Ano, Čína investuje obrovské částky do rozvoje obnovitelných zdrojů i proto, že už dnes je nesmírně postižena klimatickým rozvratem, jak suchem, tak strašlivými povodněmi nebo stoupáním hladiny moře. A oni vědí, že to bude horší. Proto jsou v této oblasti hodně aktivní.

 

Ještě bych se vrátil k dopadům pokračující klimatické změny. Zmínil jste, že je veliká pravděpodobnost, že pokoříme i hranici dvou stupňů oteplení. Jak bude počasí vypadat za deset let?

Za deset let budeme skoro určitě už trvale nad oteplením o stupeň a půl. To znamená, že zvraty budou ještě větší, budou delší periody sucha a horka. U nás ta horka nebyla zatím tak strašlivá, bylo kolem pětatřiceti stupňů Celsia, jen někde bylo ke čtyřiceti stupňům. To jsou zatím vzácnosti. Ale bude to běžnější. Teplota třicet stupňů už není moc příjemná, třicet tři je opravdu hodně. Navíc velice záleží na tom, jestli je vzduch vlhký, nebo suchý. Když je suchý a člověk je venku ve stínu a pofukuje, dá se to zvládat. Stačí hodně pít.

 

 

A když je vzduch vlhký?

Když je dusno, vlhký vzduch a horko, říkáme tomu parno. To jsou situace, které jsou velmi nepříjemné. Jsou nebezpečné pro malinké děti a staré lidi. Je potřeba nebýt v té chvíli venku. Takových situací bude přibývat, stejně jako bude přibývat srážek, které se vylijí na jedno místo a způsobí velké problémy, i když třicet kilometrů vedle může pořád panovat sucho. Zemědělské výnosy se v průměru budou spíš snižovat a budou velice nespolehlivé. Že by nebyly žádné, to se u nás nestane, ale jsou oblasti, kde ano. A tam vznikne problém. Kam se lidé mají podít z těch oblastí, kde už nic nevypěstují nebo kde je tak horko a vlhko, že už nelze vlny veder přežít? Třeba v Pákistánu se to běžně stává už dnes.

 

Evropa nezamrzne

Zvyšující se teplota s sebou může přinést takzvané tipping points, body zvratu. Teď se mluví poměrně hodně o přerušení Atlantické meridionální ponorné cirkulace (ne Golfského proudu, jak se v českých médiích běžně, ale chybně objevuje). Podle nedávno zveřejněné studie by k tomu mohlo dojít mezi lety 2025 až 2095, s největší pravděpodobností kolem poloviny století. Jaký dopad by toto mělo?

Atlantická meridionální ponorná cirkulace (systém proudů včetně hlubokomořských, reguluje podnebí – pozn. red.) v každém případě slábne. To slábnutí zatím není nijak výrazné, nicméně zmíněnou studii je potřeba brát vážně s tím, že by k tomu mohlo dojít. Velké zeslabení atlantického proudění, kdy teplé povrchové vody jdou z jižní polokoule na severní a potom se ochlazené vrací v hloubce zpátky, by mělo velké dopady na klima u nás, hlavně v severní Evropě. Pravděpodobnost, že to nastane, závisí na tom, jak rychle se bude oteplovat a kdy oteplování zastavíme tím, že skončíme s fosilními palivy. Zpomalení Atlantické meridionální ponorné cirkulace je opravdu nesmírně velké nebezpečí a je to velice silný důvod, proč s dekarbonizací postupovat rychleji. Globálně by se to projevilo i tím, že by se rychleji ohříval jižní oceán. Tím pádem by rychleji ubývalo ledu na antarktické pevnině, tamní ledovce by rychleji klouzaly do moře a hladina by stoupala rychleji.

 

V té souvislosti se mluví o tom, že by do Evropy přišla nová doba ledová. Ale celkově by teplota planety nadále stejně rostla, ne?

Doba ledová by nepřišla, to ne. Klima v Evropě by se oproti dnešku ochladilo, ale že by se severní polokoule zalednila, je vyloučeno. Nicméně počasí by se mohlo velice lišit od toho, co máme dnes. Jde o to, že všechny regiony nějak fungují. Mají klima, které je v běžných mezích. A pokud v těch mezích zůstává, je to v pořádku, protože na to jsou příroda i lidé zvyklí. Pokud z těch mezí vybočí, může to mít katastrofální dopady třeba v oboru zemědělství. A to by se v Evropě mohlo stát. I kdyby se ochladila, zůstala by obyvatelná, ale všechno by se proměnilo.

 

Jak se díváte na demonstrace aktivistů, kteří blokují provoz ve městech?

Může za tím být snaha upozornit na to, že opravdu máme klimatickou krizi a že Česko doposud nevyhlásilo stav klimatické nouze. To je deklarace zákonodárného sboru, třeba britský parlament klimatickou krizi vyhlásil na základě velkých akcí, které v Londýně pořádala organizace Extinction Rebellion. Stav klimatu je kritický a upozorňovat se na to musí pořád. U nás je to zvlášť důležité, protože se nedá říct, že by exekutiva nebo legislativa rychle reagovaly na stav nouze, který sice není vyhlášen, ale reálně existuje. No a potom jsou akce, které mají za cíl, aby se po městě jezdilo třicítkou. To je jiné téma, ovšem s klimatem souvisí.

 

Jak konkrétně?

Pomalejší doprava znamená trošku menší spotřebu, protože auta prudce neakcelerují a pak zase nebrzdí. Provoz může být plynulejší, což může vést k tomu, že méně lidí pojede autem a naopak spousta si jich troufne jezdit na bicyklech, elektrokolech nebo koloběžkách. Třicítka znamená, že všichni můžou jezdit společně s auty. Tak vzniká bezpečná doprava – a to by moc pomohlo, aby se města změnila. Že to je možné, ukazuje spousta měst v Evropě.