„Dobrá, ale co s tím uděláš?“ ptávala se manžela Charlotta Masaryková

Charlotta Garrigue svému budoucímu manželovi vyprávěla o demokratické společnosti a sociální práci. Odkud to všechno znala?

Pocházela z dost významné rodiny, která žila v newyorském Brooklynu a všemožně se angažovala. Její maminka se inspirovala hnutím takzvaného sociálního gospelu, které propojovalo církevní a sociální aktivity. Podílela se na charitativních akcích pro „padlé“ ženy a sirotky, propagovala vzdělávání žen nebo protialkoholní hnutí. Z jedné strany tedy Charlottu ovlivnilo, co organizovala její maminka, ale velký vliv měl též její otec. Většinu života se věnoval pojišťovnictví, ale původní profesí byl knihkupec. Díky němu měla Charlotta přístup k literatuře a filozofii, od dvanácti let četla filozofické traktáty a postupně získala rozsáhlé vzdělání v mnoha kulturních oborech.

 

Dost neobvyklé se zdá i to, že ji otec poslal na studia do Lipska.

Američtí rodiče z vyšší střední třídy tehdy celkem běžně platili svým dětem studia v Evropě. Pokud šlo o neprovdané mladé ženy, což byl Charlottin případ, pak většinou cestovaly v doprovodu příbuzných nebo známých. Na první návštěvu Lipska jela Charlotta přímo s otcem, později cestovala se svou sestrou. Charlottě se splnil dlouholetý sen, protože ji přijali na prestižní hudební akademii, kde studovala hru na klavír. Bydlela v soukromém penzionátu. Právě v Lipsku se také seznámila s Tomášem Masarykem. Oba brzy zjistili, že jsou v podobné situaci.

 

Jak to?

Jejich původní pracovní i osobní plány zkrachovaly a oni řešili, co dál se životem. Ona musela kvůli zdravotním komplikacím (s rukou) studium klavíru ukončit. On měl v té době také zdravotní obtíže a čelil i duchovní krizi. Ani jeden z nich nedoufal, že by vůbec mohl najít někoho intelektuálně blízkého. Pro Masaryka to bylo poprvé, kdy se setkal se ženou, která se v mnoha směrech lišila od těch, jež znal z Vídně nebo z Prahy. Charlotta ho nesmírně inspirovala, ale také mu dokázala při debatách oponovat. Najednou to nebyl monolog, ale dialog.

 

PO TEORII PRAXE

Aktivní ženy, které organizovaly diskusní večery a všemožně se angažovaly ve společnosti, byly přece i v Praze. Čím se od nich Charlotta odlišovala?

Vyprávěla Masarykovi o americkém optimismu vycházejícím z přesvědčení, že věci se dají vždy nějak aktivně řešit. Není to ten rakouský skeptický pohled, který u nás převládal. Charlotta často Tomášovi říkala, aby se zamyslel nad praktickým řešením konkrétního problému. Když o něčem teoreticky přemýšlel, ptala se ho: „Dobře, ale co s tím uděláš? Jak to vyřešíš?“ To byl pro něj naprosto nový přístup.

 

Co dalšího se od ní dozvěděl?

Například jak funguje americké hnutí za občanská práva, jak konkrétně se bojuje za práva žen nebo jak se v zámoří řeší problém alkoholismu. Masaryka také zaujalo její vyprávění o americké demokracii, která se tak lišila od rakousko-uherského monarchistického systému. Zcela jistě ho fascinovalo, že Charlotta dobře znala americké a evropské myslitele. V tom našli další styčný bod a začali společně překládat texty (skotského filozofa) Davida Humea.

 

 

A co naopak zaujalo Charlottu?

Velmi záhy pochopila, že má Tomáš Masaryk velké vize, a líbilo se jí, že by se mohla podílet na tom, co chtěl změnit – postupně emancipovat český národ, který byl tak dlouho utlačovaný. Rozhodně pro ni muselo být příjemné, že má vedle sebe někoho, kdo je intelektuálně na stejné úrovni. A nejen to – naslouchal a slyšel, co se mu snaží předat, čím ho inspiruje. Do té doby s žádným mužem takovou zkušenost neměla. Začali se navzájem velmi obohacovat.

 

INSPIRATIVNÍ MANŽELKA

Před svatbou si Charlotta s Masarykem definovali rovnocenné partnerství v manželství, ale nakonec se jejich vztah překlopil do tradiční role muže a ženy. Proč?

Už v Lipsku hodně řešili, že se chtějí vymanit z toho, co znali ze svých původních rodin. Manželství Charlottiných rodičů fungovalo podle tradičního modelu, kdy žena rodí jedno dítě za druhým a stará se o domácnost, zatímco otec zajišťuje finance. Tomáše i Charlottu velmi zaujal text anglického filozofa Johna Stuarta Milla Poddanství žen, ve kterém autor píše o nevýhodách, jež pro společnost plynou z nerovného postavení žen, a podporuje emancipaci. Dohodli se, že si musí být rovni jako partneři, a to byl také důvod, proč přijali jeden od druhého příjmení. Říkali: „Já jsem tvůj/tvoje, ale nevlastním tě.“ Jenže po svatbě v New Yorku se přestěhovali do Vídně, kde měl Tomáš práci. A museli řešit ryze praktické otázky: Kdo bude živit rodinu? A kdo zůstane s dětmi doma? Najednou se ocitli ve stejné situaci jako jejich rodiče.

 

Jaký byl začátek společného života?

Ve Vídni žili velice skromně, ale měli kolem sebe okruh přátel, s nimiž diskutovali o nejrůznějších politických, kulturních a historických tématech. Masaryk byl velmi hrdý na to, že má tak vzdělanou manželku. Rozhodně dbal na to, aby se vědělo, čím ho inspirovala. Ve svých textech nebo během diskusí se studenty ji často zmiňoval, což na tehdejší dobu bylo stále něco neobvyklého, že muž takto prezentuje svou ženu. Charlotta se aktivně zapojovala do debat, ale vše se začalo měnit, když se jim krátce po sobě narodily první dvě děti: Alice a Herbert. Po přestěhování do Prahy se jejich rodina opět rozrostla, a proto musela Charlotta čím dál víc času trávit doma. Zároveň chtěla být aktivní nejen v debatách s manželem a jeho přáteli, ale také v nejrůznějších spolcích, kde se sdružovaly i angažované ženy. Naučila se dobře česky, znala naši historii a literaturu lépe než leckteré Češky. Jenže po prvním porodu trpěla tím, co bychom dnes nazvali poporodními depresemi, a později se přidávaly další zdravotní obtíže (včetně psychických – pozn. red.).

 

SPOLEČNÉ DÍLO

To byl tedy hlavní důvod, proč postupně zmizela z veřejného života?

Jejich osobní a pracovní životy si lze představit jako sinusoidy. Čím víc stoupal Tomáš vzhůru, tím víc ona klesala. Ve Vídni se společnými silami dostali z chudoby a stali se součástí tamního společenského života. Po přestěhování do Prahy začínali zase od nuly, ale znovu se jim podařilo dostat se mezi intelektuální elitu. Jenže s každým dalším dítětem Charlottě ubývalo sil, kromě fyzických obtíží se přidávaly právě i ty psychické. Tohle všechno způsobilo její postupný ústup z veřejného života.

 

Jak Masaryk vnímal, že se Charlottino zdraví zhoršuje?

On byl velmi decentní člověk, nikdy si nestěžoval. V jeho poznámkách či korespondenci je jen pár zmínek, kde píše, jak ho trápí, že je manželka nemocná. Ona to ale nikdy neprezentovala jako nějakou překážku. Říkala, že ji bolí srdce nebo že je prostě unavená. Opravdu se snažila všemožně překonávat zdravotní problémy a Tomáš ji za to velmi obdivoval.

 

Asi jí úplně nepřidalo, že zůstala na vše sama, když Masaryk po propuknutí první světové války odjel do zahraničí…

Tohle je mi záhadou, jak všechno zvládli, protože najednou se toho nakumulovalo tolik, že by taková situace i zdravého člověka dost poznamenala. Když Masaryk později řešil, zda má odjet do Ameriky, Charlotta ho původně chtěla doprovázet. Ale nakonec se rozhodli, že zůstane v Praze, protože by pro ni cesta byla příliš náročná. A proto s ním jela dcera Olga. Charlotta věřila, že vše, co její muž dělá, je jejich společné dílo.

 

ŽÁDNÁ OBĚŤ

Tušil vůbec Masaryk, s čím se jeho žena potýká?

Charlotta byla tehdy pod neustálým policejním dohledem. V jedné chvíli nesměla dokonce opustit byt, natož Prahu. Svého muže nabádala, ať nejsou příliš v kontaktu, protože to bylo riskantní. Veškerá jejich korespondence byla cenzurovaná. A rozhodně po něm nechtěla, aby se vrátil do Prahy jen kvůli tomu, že jí není dobře. Snažila se nezatěžovat ho tím, co prožívá. Byla přesvědčená, že kdyby její manžel přijel domů, okamžitě ho zatknou. Ani si nedokážu představit, jak se cítila, když se občas z anonymů dozvěděla, že je manžel nezvěstný, nebo možná dokonce po smrti. K tomu připočtěme špatné zprávy, že je její dcera Alice ve Vídni ve vězení. Syn bojoval na frontě. Bylo toho na ni víc než dost.

 

Měla nějakou blízkou přítelkyni, která jí pomáhala v těžkém období?

Charlottinou velkou oporou byla sociální demokratka Karla Máchová. Hodně se angažovala v charitativních akcích pro sociálně slabé a bojovala za práva žen. V posledních letech života Charlottě pomáhala Božena Jehličková, která nebyla politicky aktivní, a tudíž nikomu tolik nevadilo, že se s ní stýká. Božena dokázala snést utrpení, které Charlottu soužilo, a posilovala ji ve víře. Přesně takovou přítelkyni Charlotta v závěru života velmi potřebovala.

 

Charlotta Garrigue Masaryková zemřela v květnu 1923, letos tedy od jejího úmrtí uplynulo sto let. Čím to je, že navzdory tomu, jak ji manžel propagoval, o ní víme tak málo?

Nemyslím si, že se o ní neví. Lidé je většinou vnímají jako pár a takhle to i chtěli, aby se vědělo, že mají společnou vizi a společné poslání. Ona se dokázala oprostit od osobních zájmů a potřeb a věnovat se na maximum tomu, aby byla Masarykovi oporou. Nebrala to jako nějakou oběť, že zůstala doma s dětmi. Nedávno jsem provázela po Praze skupinu amerických studentů. Někteří byli přímo z Brooklynu, odkud Charlotta pocházela. Vyprávěla jsem jim o této výjimečné ženě, protože mi přišlo důležité, aby pochopili, koho jsme díky ní získali. A oni projevovali o Charlottu opravdu živý zájem. Naprosto zásadně ovlivnila Masarykův světonázor a i díky ní velkou měrou dosáhl toho, co si předsevzal – nezávislosti našeho národa.