Když se zadaří, skládám Lego a pauzu mám jen na oběd

Jak vypadá pracovní den designéra Lega?

Mám rituál, že si ráno v práci uvařím čaj a sednu si k mailu, abych zjistil, jestli na mě nejsou nějaké speciální požadavky. Když je dobrý den a mailů není moc, pustím si do uší hudbu a začínám stavět. Den mám pak optimálně přerušený jen přestávkou na oběd. Ale když to takhle dobře nedopadne, mám spoustu mítinků, které se táhnou i několik hodin. Většinou jde o důležité věci, má to své opodstatnění. Ale já preferuji pracovní dny, kdy si fyzicky sáhnu na kostky.

 

Máte dopředu přesně dané, na čem musíte pracovat?

To záleží na tom, na jak velkém modelu pracujete a v jaké části roku se nacházíte. Když děláte na něčem velkém, máte modelovou fázi delší, čili se soustředíte na vývoj jednoho prototypu a prostě to boucháte dennodenně do omrzení. Občas je samozřejmě dobré si dát přestávku. Takže třeba jednou za 14 dní na tři hodiny uteču někam do skladu a postavím si nějakou nesmyslnost nebo to, co najdu na internetu. Díky tomu jsem pak schopný se znovu soustředit.

 

A další fáze?

Ty se týkají třeba vyvíjení nových konceptů nebo návrhů nových dílů. To už ale není až tak na nás, máme oddělení element inženýrů, kteří podle nákresu nebo popisu vyrábí, co následně využijeme jako designéři. Ve chvíli, kdy se shodneme, že jejich řešení dává smysl a že ho zkusíme, necháme prototyp vytisknout na 3D tiskárně. Snažíme se využívat hlavně díly, které už máme k dispozici, ale u nových modelů, třeba u aut, která jsou vytvářená podle konkrétních značek, potřebujete nové elementy. Blatníky, světla, pneumatiky nebo funkční díly. Nejde dát stejné díly na terénní auto i na závoďák. Auta v případě řady Technic tvoří až polovinu sortimentu, takže třeba nové blatníky děláme jako vzteklí.

 

3D tisk vám asi poměrně ulehčil práci. Nebo se pletu?

Je pravda, že dřív se to dělalo poněkud hulvátsky. Pokud jsme potřebovali něco speciálního, tak se díly řezaly, krájely, lepily vteřinovým lepidlem a soustružily.

 

Jak dlouho zabere, než jste s nějakým modelem spokojený?

Záleží na velikosti a složitosti modelu. Některé koncepty máte hotové za dvě hodiny a pak vám pár týdnů zabere, než domyslíte všechny varianty. Ale vstupují vám do toho různé věci.

 

Například?

Třeba u Land Roveru Defender to zabralo rok, přičemž komunikace s licenčním partnerem začala několik let předtím. My jsme nejdřív udělali nějaké koncepty starších Defenderů, ale z automobilky nám v průběhu testů řekli, že chystají do výroby nového Defendera. Zároveň však že nám o něm zatím nemůžou nic říct a že se přihlásí, až to bude aktuální. Ozvali se za několik let, kdy napsali našemu vedení, že jejich nový Defender bude přestaven pravděpodobně v roce 2019. Ale opět řekli, že nám k němu ještě nemohou nic říct.

 

Jak to dopadlo?

Nakonec nám povolili, že se může na jejich koncept přijet někdo z nás podívat. Ale rovnou zdůraznili, že musíme poslat někoho s dobrou vizuální pamětí, nesměl si totiž nic vyfotit ani nakreslit. Jel tam kolega, který je neskutečně dobrý a v minulosti designoval motocykly. Po paměti nám potom překreslil na papír, co si pamatoval. Postavili jsme podle toho první koncept, ale když jsme s ním přijeli do Land Roveru, hluboce jsme se jim omlouvali, protože to vůbec nevypadalo jako auto, které stálo před námi v rozpracovaném stavu. Nakonec jsme to ale zdárně dokončili.

 

35 ze 350

Kdo rozhoduje o tom, co se bude vyrábět? Můžete přicházet s vlastními tipy, nebo jen řešíte nápady někoho jiného z firmy?

Nápady chodí jak od nás designérů, tak od našich šéfů a jejich šéfů. O definitivní skladbě sortimentu samozřejmě rozhoduje vrchní vedení. Nicméně pokud my něco navrhujeme, tak už jsou to věci, u kterých věříme, že budou fungovat, a zároveň jde o nějakou novinku. Nechceme se opakovat, dělat jen modely jedné značky nebo mít u výrobků totožné funkce.

 

Zmínil jste, že řada Technic je hodně o autech. Odkud berete inspiraci? Čtete třeba odborné časopisy?

Snažím se sledovat automobilky nebo firmy, které vyrábí letadla, lodě a stavební stroje. Sleduji i odborná fóra na sociálních sítích, často pročítám různé blogy. Mám samozřejmě mezi firmami své favority, i ostatní designéři to tak mají. A každý z nás se je snaží trošku tlačit dopředu. Mě navíc baví i různé stroje, které nemusí vyrábět až tak veřejně známé firmy, ale jedná se o zajímavé technické řešení. A pak má cenu to zkusit navrhnout i jako Lego model.

 

Dokážete odhadnout, kolik nápadů padá pod stůl?

Asi by to byl jen hrubý odhad. Třeba před měsícem jsme se ale se šéfy bavili, jak bychom mohli doplnit náš sortiment, který máme daný asi ze 75 procent. Dali jsme dohromady asi 350 různých nápadů pro pět chybějících stavebnic, jednalo se třeba o bagry, větrnou turbínu, chtěli jsme mít zástupce z více odvětví. Asi u 35 se rozhodlo, že zkusíme udělat nějaký koncept. Síto je hodně přísné. Ale je logické, že se dělá jen něco, co dává smysl. Jsou samozřejmě věci, které budou fungovat asi vždycky. Třeba závodní motocykly nebo auta z Le Mans, protože to má dlouhou tradici.

 

Existují nějaké limity toho, co jde ještě z Lega postavit?

Jsme samozřejmě limitovaní standardní velikostí kostek. My v Technic trpíme především u detailů. Tloušťka základní stavební kostky je 8 milimetrů, a když si uvědomíte, že naše modely se pohybují v měřítku od jedna ku pěti až po jedna ku třiceti, tak to vlastně znamená, že reálný model auta by měl karoserii ze železného plátu o síle 24 centimetrů. Stejně tak třeba automobilky chtějí, aby se naše modely co nejvíc přiblížily skutečné podobě, abychom drželi linky a úhly karoserie. Je to pochopitelné, ale ono to prostě někdy nejde. Stavební systém LEGO Technic má spoustu výhod, je skvělé, že ho můžete kdykoli rozebrat a postavit z něj cokoli, co vás napadne. Zároveň ale designéry ve spoustě věcí limituje.

 

Jak složité to bylo třeba u modelu Fordu GT, který jste představil letos?

Vždycky záleží na tom, v jakém měřítku model vzniká. V případě většího měřítka, třeba jedna ku pěti, je to jednodušší, protože se víc přibližujete k reálné předloze, dostanete tam víc detailů. V případě Fordu GT například tvoří linie, pokud se na auto podíváte seshora, tvar kapky. Zároveň je to ale důvod, proč v něm není moc místa a proč do něj dostali jen šestiválcový motor. Chtěli udržet kapkovitý tvar, aby to mělo nejnižší aerodynamický odpor, v autě ale pak není prostor pro vyšší lidi. A místo toho, aby se daly posouvat a naklánět sedačky, udělali to tak, že vám posouvají pedály a volant.

 

Podařilo se vám to dostat i do modelu z kostek Lega?

Právě že jo. Myslím, že ta kapka je na našem modelu docela dobře patrná. Nicméně některé věci samozřejmě nejsou úplně přesné. Třeba dveře se otevírají nahoru, připomínají motýlí křídla. U skutečného Fordu jdou ještě víc do vertikály.

 

Zvíře s motorem

Používáte při práci počítač s nějakým programem, který vám umožňuje simulovat, jak model vypadá? Nebo si spíš děláte nákres rukou?

Nejradši si stavím fyzicky, potřebuji si kostky osahat. Ale vím, že někteří kolegové si model navrhnou ve 3D a až pak jej staví fyzicky, aby zjistili, zda tam nejsou nějaké mouchy. Já to tak často nedělám, ale je fakt, že díky modelu ve 3D třeba rychleji zjistíte, kolik bude mít model dílů, kolik ty díly budou vážit, jaká bude zhruba výrobní cena nebo do jaké krabice se to dá zabalit.

 

Máte nějaký vysněný model, který byste si chtěl v budoucnu postavit?

Mám. Některé sny jsem si ale už splnil. Třeba ten Ford GT, to byla moje srdeční záležitost. A chtěl bych si postavit například chodící zvíře, které má uvnitř motor. A rád bych realizoval model něčeho, co se vyrábí v Česku. Nechci být konkrétní, po čem pokukuji, ale na našem území vzniklo a vzniká množství unikátních dopravních prostředků.

 

V dřívějším rozhovoru pro jiné médium jste říkal, že v době covidu se změnilo pravidlo, že si nesmíte nosit práci domů. Děláte to?

Většinou ne, v práci se lépe soustředím a nejsem tolik rozptylován. Navíc jsem v době covidu neustále zapomínal na nějaké díly, a tak jsem se musel do práce často vracet. Někdy se ale stane, že i po osmi hodinách v práci si doma večer sednu se ženou k televizi, pustíme si film a já u toho skládám na koleně. Beru to jako jiný druh zátěže mozku, je to takové žonglování s limitovaným počtem kostek.

 

 

Kolik designérů vůbec ve společnosti Lego pracuje?

V našem oddělení je nás šestnáct. Vedle designérů jsou tu ale další lidé, kteří nám pomáhají s koncepty, a také ti, kteří se zaměřují na jednotlivé komponenty. Celkově pracuje v Legu asi kolem pěti set designérů, když počítám všechna oddělení. Když jsem před jedenácti lety nastupoval, bylo nás asi sto padesát. Je složité si všechny nováčky zapamatovat, ale vlastně jsem se díky nim trochu vrátil ke své původní profesi učitele.

 

Jak to?

Zaškoluji je, jak neopakovat chyby, kterými jsme si už prošli. Celý tým je ale i přes ten počet skvělý, někteří kolegové tu pracují i pětatřicet let. Jsou to legendy, když si uvědomíte, kolik skvělých modelů zvládli za tu dobu navrhnout. Nedávno jsem si počítal, kolik roků pracují pro firmu jen designéři z oddělení LEGO Technic, a došel jsem ke dvěma stům letům. Mimochodem nedávno vedení přijalo do našeho oddělení konečně ženu-designérku. Stalo se tak po 47 letech.

 

V práci řešíte řadu Technic. Máte ještě nějakou jinou oblíbenou?

Stavím zvířata z čehokoli a krom nich miluju vesmírné sady z osmdesátých a devadesátých let. Loni jsem začal procházet staré katalogy a plnit si dětské sny. Moje první stavebnice byla z řady M :Tron a teď jsem si pořídil i tehdy nedosažitelný Mega Core Magnetizer 6989. Jedná se snad o nejlepší set se spoustou hratelných prvků. Zároveň nabízí dvě relativně složité funkce, které jsou přitom vyřešeny absolutně elegantním způsobem.

 

V Legu působíte od roku 2012. Chtěl jsem se zeptat, jestli vás to pořád po těch letech baví, ale když sám říkáte, že někteří vaši kolegové tu jsou mnohem déle…

Pořád to mám tak, že se živím tím, co bylo mým koníčkem. Ta práce mě stále naplňuje, je to i díky kolektivu, o kterém jsem mluvil. Navíc mě nedávno povýšili do pozice senior designéra, nemám si na co stěžovat. Už jsme si i víc zvykli v Dánsku, jen mi tu chybí kopce. Já i moje žena pocházíme ze Šumavy, kde máte hory, lesy, řeky. Na druhou stranu má Dánsko moře, to je fajn.