„A teď, děti, diskutujte s Komenským.“ Když umělá inteligence mění školství

Vaše pozice koordinátorky vznikla záhy poté, co se objevila takzvaná generativní umělá inteligence, která dokáže generovat texty, obrázky či hudbu. Přiznám se, že taková rychlá reakce státu mě až překvapila.

Je pravda, že na podzim 2022 se ukázalo, že toto téma je velmi aktuální. Jinak samozřejmě umělá inteligence není žádná extra novinka – fungují díky ní například všechny vyhledávače, Siri, Facebook nám ukazuje, co nás zajímá, nebo nám Netflix nabízí předvýběr filmů a seriálů dle našich předešlých preferencí. Nicméně loňská dostupnost velkých jazykových modelů, jako je ChatGPT a dalších aplikací, úplně zahýbaly s tím, jakým způsobem je AI (zkratka z anglického Artificial Intelligence) možné využívat.

Čehož si všimlo i ministerstvo školství.

Ano. A vznikl podnět pro Národní pedagogický institut, což je veřejná instituce, která spadá pod tento resort a kde už dlouho běží velký projekt rozvoje digitálních kompetencí. Zadání znělo vymyslet strategii a podpořit školy, aby mohly umělou inteligenci zařadit do výuky.

 

Pro vás to nebylo úplně cizí téma.

Úplně ne. V době, kdy vypsali výběrové řízení na post koordinátorky, jsem byla v Bruselu na stáži u pirátského europoslance Marcela Kolaji a zrovna se tam řešil AI Act (zavést má regulační a právní rámce pro aplikaci umělé inteligence v EU – pozn. red). Využití ve školství je jedno z témat této chystané legislativy.

Co chcete školám v rámci Národního pedagogického institutu nabídnout?

Postupně vznikají metodické materiály pro pedagogy. Od září také začínáme nabízet online kurzy umělé inteligence pro školy. Spolupracujeme s odborníky, metodiky, ale také s neziskovým sektorem, například s iniciativou AI dětem, která je svižná, pružná a má dobré nápady. Důležité je si uvědomit, že AI je dynamické téma a není čas dva roky něco vymýšlet, protože v okamžiku vydání nějaké učebnice by bylo už všechno zastaralé.

 

KDYŽ DĚTI BUDOU UČIT UČITELE

Co zásadního může umělá inteligence do škol přinést?

Může pomoct učitelům v přípravách na výuku a může zjednodušit jejich běžné rutinní úkoly. Zároveň se dá začlenit do výuky a využívat AI třeba při různých projektech, na nichž budou žáci pracovat. Zásadní smysl, který v tom vidím, ale je, že to může být impulz pro proměnu celého školství.

 

Jakou?

Pokud tu máme systémy umělé inteligence, které dokážou generovat skvělý text, tak nemůže být výuka založená na stejných principech jako dosud, tedy na tradiční frontální výuce. Zde by pak mohla nastat smyčka, kdy si učitel připraví zadání za pomoci umělé inteligence a děti si následně za pomoci umělé inteligence zajistí zadaný úkol. Umělá inteligence může ale do tříd přinést mnoho nového, pokud se ji naučíme správně a efektivně využívat – a to hlavně k rozvoji kreativního a kritického myšlení. Zároveň se můžeme naučit i to, kdy ji naopak využívat nemáme, kdy už efektivní není. Což je velké téma digitálního well-beingu, tedy umět žít i bez digitálních technologií. Teď se nabízí příležitost popohnat to celé trochu kupředu.

Jak konkrétně může AI změnit výuku? Řeknete nějaký příklad?

Třeba si můžeme položit otázku, zda stále potřebujeme čtenářské deníky, respektive zda je nezačít vytvářet úplně jinak. Já sama už si třeba na papír nic nepíšu, všechno mám někde v cloudu a naše děti to podle mne budou mít taky tak. Svět, ve kterém budou žít a pracovat absolventi současných základních a středních škol, bude jiný, než ho známe. A z toho je třeba vycházet, když se bavíme o tom, co se mají učit a jak. Budou už napořád obklopeni digitálními technologiemi a kdo s nimi nebude umět zacházet, bude z pracovního trhu vytlačený. Neříkám, že si někdo dál nebude rád psát čtenářský deník, ale už by to neměla být jediná možnost, protože je klidně možné ho třeba namluvit nebo udělat animovaný.

To ale znamená, že se toho učitelé budou muset naučit dost nového.

Zároveň ale bude hodně dětí s lepšími znalostmi než učitelé, čehož se dá dobře využít. Ve třídě se mohou inspirovat a učit od sebe navzájem. Nemusíme se přece stále držet zažité představy, že jediný, kdo něco ví, je učitel. Já sama jsem pedagožka, učila jsem na základní škole a vždycky mě zajímalo, co umí děti, protože jejich znalosti a kompetence se dají skvěle využívat během výuky.

 

 

Mluví se taky o tom, že by umělá inteligence mohla pomoct i dětem, které mají různá omezení, nebo naopak těm nadaným…

Práce s dětmi, které mají speciální vzdělávací potřeby, je velké téma, které se s AI velmi pojí. AI může učitelům poskytnout velmi cenný nástroj, jak připravovat různě náročné úkoly a také, jak vyhodnocovat individuální pokrok jednotlivých dětí a tomu pak přizpůsobovat výuku. AI by mohla sloužit jako digitální asistent pro každé dítě ve třídě. Tím nechci říct, že už by nebylo potřeba skutečných asistentů, ti budou samozřejmě stále velmi potřební. Jinak ale tato individualizace není nic úplně nového, už nyní funguje třeba v Duolingu, bezplatné aplikaci na učení jazyků.

 

Jak přesně?

Je v ní zabudovaný systém individualizované analýzy vašeho pokroku. Když se učíte jazyk, průběžně se zde vyhodnocuje, ve které oblasti se zlepšujete a ve které ne a pak vám aplikace dává takové otázky a úlohy, abyste si procvičovala to, co vám zrovna nejde.

MLUVÍCÍ KYTKA

Četla jsem, že by umělá inteligence mohla jednou poznat i to, co učiteli nejde nebo kdy přesně se žáci během jeho hodiny nudili. Myslíte, že je to skutečně možné?

Možné to je. Otázka je, z čeho by se to vyhodnocovalo, tedy z jakých dat. A tady se dostáváme k důležitému tématu, a to je bezpečnost. Školy budou muset při používání AI vědět, která individualizovaná data o dítěti mohou použít a jak je AI zabezpečená. Věřím, že v budoucnosti vzniknou bezpečné systémy a programy na míru přímo pro školy. I proto je dobře, že vzniká legislativa na úrovni EU, která řeší právě i bezpečnost využívání AI.

 

O co je momentálně největší zájem mezi učiteli?

Určitě o konkrétní příklady využití AI ve výuce.

 

Řeknete tedy ještě nějaký příklad, jak lze AI při učení využít?

Existuje třeba aplikace na rozpoznávání rostlin. Žáci zpracují texty o rostlinách, které jim rostou ve škole. Mohou k tomu vytvořit i mluvícího avatara, který jim jejich text namluví. Následně vytvoří QR kód a ten zapíchnou do květináče k dané kytce. Ve škole pak jdete po chodbě, máte třeba službu na zalévání a můžete si nahrát QR kód. Zjistíte, co je to za kytku, kolikrát potřebuje zalévat či zda potřebuje hodně světla. Tak může vypadat projekt, který rozvíjí širokou škálu kompetencí. Děti pracují v týmu, hledají informace, učí se správně využívat digitální technologie…

 

Umělá inteligence a její schopnost generovat texty ale vzbuzuje i obavy z podvádění. Jak se k tomu problému postavit?

Podle mne by se s tím mělo počítat už u zadání úkolu. Když dáte žákovi úkol, ať napíše esej o Janu Amosi Komenském, tak se prostě nabízí, že to nechá napsat ChatGPT. Když mu ale zadáte, že má s Komenským diskutovat o nějakém tématu a pak výsledek podrobit kritice, tak to už moc podvádět nemůže. Vždycky záleží na kreativitě učitele. Chápu ale, že to není jednoduché, protože jde o jiný přístup než doposud. Zároveň je to výzva, protože tohle jsou přesně ty věci, kterými můžeme děti do učení nadchnout a motivovat.

 

Je jasné, že bude vznikat mnoho různých aplikací, které budou AI využívat. Zaujalo vás něco z toho, co se chystá?

Honza Tyl (analytik a programátor, popularizátor a podnikatel v oboru umělé inteligence – pozn. red.) mi nedávno vyprávěl, že tvoří Magický deník. Ten nápad se mi hodně líbí. Společně s dětmi hledal, v čem by chtěly, aby jim AI pomáhala. Deník by měl fungovat tak, že do něho budete zaznamenávat vaše každodenní události, starosti, radosti… A on vám pak dokáže dát zpětnou vazbu. Je zajímavé, že děti samy chtěly využívat AI k rozvoji svých emocí a seberozvoje. Deník jim má pomoct rozpoznat úspěchy nebo poradit, co jim úplně nejde… Z dnes už dostupných nástrojů využitelných ve školách se mi hodně líbí třeba ChatPDF.

 

A ten funguje jak?

Nahrajete si tam jakékoli PDF, třeba nějaký dlouhý metodický pokyn, který se vám nechce celý pročítat. A pak se zeptáte na to, co potřebujete. Třeba: Vyber mi z toho to nejdůležitější pro mne jako pro ředitele školy. Nebo: Řekni mi, jestli tento pokyn říká něco o tom, jak bezpečně využívat umělou inteligenci.

 

Takže základ je položit dobře otázku.

Přesně tak, to je zásadní věc. A je to právě onen velký rozdíl mezi tradičním přístupem založeným na správných odpovědích a přístupem, který bude fungovat v budoucnu, což je přístup založený na správných otázkách. Umět se dobře zeptat je u AI nezbytné. Děti budou muset znát svůj cíl, to, k čemu směřují, umět pokládat dobré otázky a zadávat správné úkoly.

 

Je ještě něco, co vás ve světa AI hodně fascinuje?

Vytvoření si vlastního digitálního dvojčete. V tom je podle mne velká budoucnost, i když to zní trochu strašidelně. Princip je v tom, že si vytvoříte vlastní digitální protějšek, která za vás dokáže dělat rutinní úkoly jako odesílání emailů, plánování kalendáře nebo odevzdání daňového přiznání. Samozřejmě jsou tam rizika. Pesimista si v tom jistě najde apokalyptické scénáře a optimista zase nepřeberně možností. Určitě je potřeba, aby ten nástroj byl bezpečný, ale přijde mi skvělé, že nás něco může zbavit úkolů, které nikoho nebaví. A místo toho se můžeme věnovat kreativnější práci nebo si jít třeba zaběhat.