Screening rakoviny plic není odměna pro kuřáky, zachránil už desítky životů

Podle statistik umírá na rakovinu plic více než 80 procent pacientů. Je to stejné i v jiných zemích?

Je to bohužel problém ve všech zemích. Rakovina plic totiž není vidět a v časných stadiích ani nebolí. Dotyčný má tak třeba jen kašel, ale protože jsou postižení obvykle kuřáci, tak jej už vnímají jako běžnou součást života. Proto se dostávají k lékařům, až když jsou nádory v pokročilém stadiu. Jedinou možností, jak to změnit, je kvalitní screeningový program, který však v Evropě téměř nikdo nemá. Výjimkou jsme my, Chorvatsko a Polsko, kteří s tím teprve začínáme.

 

Kdo se může do tohoto programu přihlásit?

Je koncipován pro tu nejrizikovější skupinu, což jsou lidé mezi 55 až 74 lety, kteří kouří nebo za život vykouřili alespoň dvacet takzvaných balíčkoroků. To znamená, že to byli poměrně silní kuřáci, kteří kouřili krabičku denně po dobu dvaceti let, nebo třeba dvě krabičky denně po dobu deseti let. Zkrátka ti, kteří mají za sebou nálož odpovídající zhruba sto padesáti tisícům cigaret.

 

Opravdu se rakovina plic týká jen silných kuřáků?

Je jich určitě víc než devadesát procent. Další skupinu pak tvoří lidé, kteří mají nějakou takzvaně predisponující podmínku. Mohou to být i mladí lidé, kteří mají zvýšený výskyt tohoto nebo i jiného druhu rakoviny v rodinách, a mají tak genetické předpoklady. Mohou to být také pacienti, kteří už byli léčeni pro jiné nádorové onemocnění. Anebo pak ti, kteří mají jiné závažné chronické onemocnění, například trpí plicní fibrózou. Skupina nekuřáků je však relativně malá. Hlavní příčinou je totiž vdechování hořících tabákových výrobků nebo například i marihuany a kouře z hořících látek, případně expozice azbestu či ionizujícímu záření.

 

Jak jsou na tom pasivní kuřáci?

U těch se velmi špatně odhaduje nálož, které byli vystaveni. Nicméně i pasivní kouření považujeme za rizikový faktor vzniku rakoviny, i když menší než u aktivních kuřáků. Je však důležité si uvědomit, že u pasivního kouření nevzniká riziko jen rakoviny plic. Obzvláště malé děti, které žijí v domácnosti s kuřákem, kouř nejen vdechují. Batolata běžně olizují různé povrchy, a jsou tak toxickým látkám vystavena mnohem víc. To by si měl uvědomit každý kuřák, který říká, že má svobodné právo kouřit, kde chce.

 

Zeptám se možná trochu provokativně. Na každé krabičce cigaret je napsáno, jaká jsou rizika kouření. Přesto se dotyčný sám rozhodne, že to riziko podstoupí. Proč investovat do screeningu právě kuřáků?

Stejně se můžeme ptát, jestli dělat screening jiných nádorů, k nimž zase přispívá špatná strava nebo obezita. Nebo proč léčíme lidi s cukrovkou, když jsou často neukáznění a jedí věci, které se vymykají zdravé výživě. Pro nás, kteří nekouříme, je nepochopitelné, že někdo vidí na krabičce člověka s amputovanou nohou nebo detail nádoru ústní dutiny, a přesto kouří. Nicméně ti lidé jsou v podstatě drogově závislí. Mají podobný typ závislosti, jako je ta na heroinu, a cesta odvykání není snadná. Čímž samozřejmě nechci říct, že by se o ni kuřáci neměli pokusit. Občas však slýchám, že tento screening je vlastně odměnou pro kuřáky.

 

Co na to říkáte?

Že to tak není. Není to odměna pro kuřáky, ale snaha o záchranu života. Snaha, aby se daný člověk nedostal do pokročilé formy rakoviny plic. Protože pak by se dal léčit daleko hůře, s daleko většími náklady a nedobrým výsledkem. A společnost by to stálo daleko víc. Nicméně hlavně by to stálo lidský život, jehož hodnota je v podstatě nevyčíslitelná. Navíc všude, kde se dělaly pilotní studie zaměřené na rakovinu plic, probíhala u účastníků, kteří nebyli nemocní, zároveň i podpora odvykání kouření. Dokonce už jen tím, že viděli, jak pečlivě se o ně lékaři starají a vyšetřují je, si začali uvědomovat, jak moc je kouření škodlivé – a řada z nich s ním přestala. Takže i z tohoto hlediska má screening poměrně zásadní dopad na populaci těch nejrizikovějších.

 

Přesto, nejde se více zaměřit na možné pacienty z řad těch ostatních skupin?

Můžeme říct, že je to nespravedlivé pro ty, kteří za svoji rakovinu nemohou. Ale když to vezmeme z praktického hlediska, my zatím nemáme metodu, jak potenciálně ohrožené z ostatních skupin vytipovávat. Možné by to bylo u rodin s velkým rizikem rakoviny, ale zase narážíme na takzvaný atomový zákon, který zakazuje používat rentgenové zobrazovací metody pro účely screeningu u lidí mladších čtyřiceti let. Přičemž jiná metoda pro zjištění této nemoci vlastně neexistuje. A i když se v případě nízkodávkového CT jedná o minimální dávku záření, tak i to považuje Státní ústav pro jadernou bezpečnost za riziko, pokud je to indikováno jen z důvodu screeningu.

 

Kolik lidí už bylo vyšetřeno a s jakými výsledky?

Nejnovější čísla, která máme k dispozici, jsou z ročního zhodnocení. Osloveno bylo sedm tisíc lidí, polovina z nich absolvovala CT vyšetření a zachytili jsme desítky pozitivních nálezů, které se řešily. První pacienti, u kterých se podařilo najít nádor v časném stadiu, jsou už odléčeni. Jedná se asi o dvě procenta pozitivních nálezů, což jsme zhruba očekávali. Nicméně efektivita a síla tohoto programu se ukáže teprve, až se zapojí co nejvíce rizikových jedinců.

 

Proč je hranice zrovna dvacet balíčkoroků?

Tento počet vykouřených cigaret spolu s věkem definuje skupinu, kde je riziko vzniku karcinomu nejvyšší, a proto je v této skupině screening nejefektivnější ze zdravotního hlediska i z hlediska nákladů.

 

 

Jak oslovujete silné kuřáky?

Protože cílíme na celkovou populaci, a navíc na zdravé lidi, kteří sice kouří, ale zároveň nemají žádné potíže, jsou naším hlavním partnerem praktičtí lékaři. Ti by se při preventivních prohlídkách měli zeptat i na to, zda dotyčný kouří, a případně jej doporučit do našeho programu. Dalším důležitým partnerem pro nás jsou ostatní lékaři, kteří sledují pacienty s jinými nemocemi. Pokud se pacienta zeptají, zda je kuřák odpovídajícího počtu cigaret, měli by mu doporučit, aby se screeningu zúčastnil. V tomto je nejdůležitější spolupráce zejména s onkology, plicními lékaři a transplantačními centry, kam docházejí lidé z potenciálně nejohroženější skupiny nemocných s vysokým rizikem rakoviny plic. Na ty je koneckonců zaměřen i pracovní balíček EU4 Health projektu SOLACE, který vedeme. A pak nám pomáhají samozřejmě média tím, že o screeningu mluví, a on se tak dostává do povědomí veřejnosti.

 

Když se o tom dozvím například takto z médií, kde se můžu přihlásit?

Právě u svého praktického lékaře, který také provede primární vyšetření. Pak vás pošle k plicnímu odborníkovi, který udělá základní plicní vyšetření a dostanete žádanku na nízkodávkové CT. Tím se dostáváte do projektu. Pokud máte pozitivní nález, tak se to samozřejmě řeší. Pokud ne, jste automaticky zvána po roce a pak každé dva roky na nízkodávkové CT.

 

Prodloužení délky života

Postupuje věda v léčbě rakoviny plic?

Naštěstí velmi významně. Pokud je nádor zachycen včas, je lokální a nepokročilý, můžeme jej operovat klasicky a vy máte až sedmdesátiprocentní šanci na uzdravení bez jakéhokoli dalšího zákroku. Pokud je nádor už místně pokročilý, ale dá se stále ještě odoperovat, tak k operaci ještě absolvujete chemoterapii. Pokud se pak nádor odoperovat nedá, používáme většinou kombinovanou lokální léčbu, čili ozařování v kombinaci s chemoterapií a nově také s cílenou léčbou včetně imunoterapie. Díky té máme pro pacienty v pokročilém stadiu alespoň částečně dobrou zprávu, protože slibuje šanci na výrazně dlouhodobější život, než tomu bylo před lety.

 

Jak moc dlouhodobější?

Umíme prodloužit život násobněkrát. Když jsem začínala s plicním lékařstvím, v pokročilých stadiích rakoviny plic byla k dispozici jen chemoterapie a lidé umírali po dvou až třech měsících. Dnes se dožívají i několika let. Nicméně statisticky se mortalita zatím i přes nové metody nijak výrazně nesnižuje.

 

Dokážete říct, kolik váš screening zachránil životů?

V současné době se to dá říct jen u těch desítek pacientů, kteří měli pozitivní nález. Řada z nich už byla operována nebo podstupují další léčbu a mají šanci na dlouhodobě přežití. Nicméně myslím, že je ještě brzy to statisticky hodnotit. Screening zatím běží rok a výsledky budou jasnější po pěti letech. Zpočátku vždy trvá, než si praktičtí lékaři zvyknou na to, že by se měli každého ptát, kolik v životě vykouřil cigaret. A než si lidé zvyknou, že taková kontrola existuje a měla by být součástí běžné péče o zdraví. Pak budeme moci hodnotit, zda jsme se přiblížili našim cílům, což je záchyt v časných stadiích a tím snížení mortality. Navíc během screeningu dokážeme zachytit i časná stadia jiných závažných chronických plicních nemocí, jako je plicní fibróza či chronická obstrukční plicní nemoc. Čili screening ruku v ruce s programem odvykání kouření pomáhá obecně v boji proti chronickým plicním nemocem v české populaci.