Marketing je mužský svět, to chceme změnit

Jaký byl úplně první impuls, ze kterého vzešly Holky z marketingu?

Aneta Martinek: Na úplném začátku byla situace, kdy naše spoluzakladatelka Pavlína Louženská dorazila jako řečnice na marketingovou konferenci a po příchodu ji poslali do šatny pro hostesky. Automaticky ji za ni považovali, protože všichni řečníci byli muži. Naštvalo ji, jak jsou ženy v marketingu neviditelné a jak mají problém prorazit do vyšších pozic. A dala dohromady facebokovou skupinu #HolkyzMarketingu.

 

Takže na začátku to byla především nadšenecká aktivita bez velkých ambicí?

AM: Tenkrát to bylo hlavně o tom, aby se ženy z marketingu potkaly, věděly o sobě, pomáhaly si. Postupně těch žen přibývalo a začaly se měnit i požadavky na nás. Až se z nás stala platforma pro vzdělávání v marketingu, jejíž komunita má přes pětatřicet tisíc členů. Za devět let se z nás stala firma s vlastními zaměstnankyněmi, kancelářemi a dozorčí radou.

 

Popsaly jste zkušenost vaší kolegyně. S jakými předsudky jste se setkávaly vy?

AM: Já jsem v marketingu začínala v osmnácti, pořádala jsem akce, takzvané eventy. Zažila jsem podceňování, protože jsem lidem přišla moc mladá, navíc blondýna, která přišla do Prahy z vesnice. Musela jsem víc dokazovat, že jsem schopná, než moji mužští kolegové. Několikrát se stalo, že jsem šla na schůzku s kolegou a já byla ta, s kým měli jednat. Ale oni automaticky předpokládali, že jsem jeho asistentka.

Lucie Audi: Nejčastěji jsem se setkávala s tím, že mě automaticky zaškatulkovali do kategorie, která měla negativní nebo dehonestující nálepku. „Jo tak ona to dělá holka, to nemůžeme nic moc očekávat, to asi nepůjde.” A když se to povedlo? „Jo tak na holku to bylo docela v pohodě. Ale byla to náhoda.”

 

Trvají ty předsudky doteď?

LA: Tento fenomén se vyvíjí, ale nezmizel. Ačkoli nás na schůzkách už nepovažují za asistentky, setkáváme se s dalšími výzvami. Například při diskusi o pracovních situacích s muži často dostáváme nevyžádané rady. Může to vypadat jako potřeba nám ženám vysvětlit věci, aniž to druhá strana myslí zle.

 

Když #HolkyzMarketingu začínaly, na juniorních pozicích v tomto oboru ženy dominovaly, ale směrem vzhůru v hierarchii postupně mizely a byl to hlavně mužský svět. Změnilo se za ty roky vaší existence něco?

AM: Žen je tam o fous víc, ale změna je pořád pomalá. Hlavní činitel tohoto jevu je rodičovská dovolená. Ženy porodí – a přeruší kariéru. A přestože je tu tlak na to, aby se mohly do práce vracet dřív, aby bylo víc částečných úvazků, tak mít dítě bývá pro ženy stále zásadní komplikace v jejich profesní kariéře. Matky kolikrát chtějí být nějak zapojené do práce, ale firmy na to často nejsou uzpůsobeny, nenabízejí zkrácené úvazky, úlevy. Nebo ženy v návratu do práce nepodporují jejich partneři a blízké okolí, je jim podsouváno, že teď musí být primárně matkami. A když chtějí pracovat, jsou sobecké kariéristky. Je to souhra mnoha překážek, které ženy musí řešit.

 

Potlesk pro muže na rodičovské

Vy obě máte s kombinováním mateřství a práce čerstvou zkušenost, jste mámy malých dcer. Jak jste řešily, abyste mohly zůstat pracovně aktivní?

AM: My jsme se s manželem dopředu domluvili, že se na rodičovské vystřídáme. Nejdřív jsem byla s dcerou doma já, pak si manžel zařídil poloviční úvazek a staral se o dceru, když nebyla v jeslích. Já jsem v práci od kolegyň zažívala podporu, nadšení, že to jde zařídit i jinak, než je zvykem, zato u muže ve firmě převládala reakce typu: Ty opravdu budeš doma s dítětem?! Myslím, že do poslední chvíle nikdo nevěřil, že to takhle uděláme. Zpětně to hodnotím jako nejlepší rozhodnutí.

 

Nevnímala jste, že když jsou otcové na rodičovské, tleská se u nich víc věcem, které jsou u matek brány automaticky a nikdo je moc nedoceňuje?

AM: Když jsme se s manželem u dcery prostřídali, dávala jsem o tom příspěvek na sociální sítě a na jeho základě se nám ozvala Česká televize, že by ho rádi vyzpovídali do reportáže o otcích na rodičovské. Když s ním natáčeli rozhovor u nás před domem na dětském hřišti, koukala jsem na to z balkónu a pobaveně si říkala, že mě si nikdo s dcerou na hřiště natočit nepřijel. (smích) Nebo si vzpomínám, že na jedné konferenci v panelu o rodičovské dovolené hovořil muž, který ji absolvoval. Když vystoupil na pódium, plný sál začal tleskat. Na pódiu seděly další řečnice a tuším, že to byla socioložka Lenka Simerská, která se ozvala: „Ale i my ostatní tady máme děti, proč nám netleskáte?!“ Ano, muži-otcové jsou obdivováni za něco, co je u žen neviditelné, automatické. Ale i tak je skvělé, že se o nich mluví, protože pozitivní příklady jsou potřeba. V Česku stále na rodičovskou nastupují jen necelá dvě procenta mužů.

 

Lucie, vy jste to doma řešili jak?

LA: My jsme si s manželem mysleli, že se na rodičovské prostřídáme, ale to se u mě rychle změnilo, cítila jsem, že chci být s první dcerou doma delší dobu. Navíc když mi skončilo šestinedělí, začal covid a muž byl tak do péče o dceru naplno zapojený, protože s námi zůstal doma. Po roce a půl se nám narodila druhá dcera a aktuálně máme režim nastavený tak, že oba máme zkrácené pracovní úvazky, což jde i díky tomu, že oba podnikáme a v péči o děti se střídáme, máme to tak 60:40.

 

Dominují ve vašich kurzech právě ženy s malými dětmi? Platí, že rodičovská dovolená je právě doba, kdy řeší, kam profesně směřovat dál?

AM: Je to určitě polovina ze všech našich klientů. Ženy s malými dětmi mnohdy zjistí, že buď musí změnit obor, protože ten jejich jim neumožňuje být s rodinou, jak by si přály, nebo chtějí víc pracovat na dálku, na kratší úvazek, být flexibilnější. Nebo se chtějí vrátit do své práce, ale firma jim to neumožní. Nabrat dovednosti a znalosti z marketingu je pro ně způsob, jak se postavit na vlastní nohy.

 

Dočetla jsem se, že někdy ženy z vaší akademie odejdou, protože manželovi se nelíbí, že kvůli jejich zaneprázdnění nemá teplé večeře. Neštvou vás tyhle důvody o to víc, že jde o stvrzení tradičních představ o dělení rolí?

LA: Není to vždycky tak, že by úplně skončily, většinou se nám to podaří včas zachytit a studentkám pomoci, předat jim vlastní zkušenosti, jak to zvládnout. Když víme, že žena dělá na projektu, který je sakra dobrý, tak se třeba i pozastaví, aby měla čas si to doma uspořádat a pak zase pokračovat. My se našich studentek často ptáme, jestli jejich partner ví, co v rámci studia budují a jak je to pro ně důležité. Není totiž výjimečné, že nic netuší. Ženy studují v tichosti vedle všech povinností doma a chystají si velké překvapení pro rodinu, až budou mít vše hotové. Je ale dobré do toho partnera zahrnout od začátku. Ať ví, co žena dělá a proč to dělá. Její kariéra je důležitá pro celou rodinu.

 

 

Marketing se rychle mění

Jak časově náročné vaše akademie bývají?

AM: Studium akademie trvá dva tři měsíce, přednášky míříme na večerní hodiny v týdnu a víkendová dopoledne, kdy je vyšší šance, že ženy budou mít hlídání pro děti. Zároveň máme naše akademie postavené na reálné praxi, spolupracujeme s firmami, pro které pak naše studentky připravují například marketingovou strategii. Je potřeba, aby měly reálnou zkušenost. A tahle práce pro klienta, to je dalších dvacet až sto hodin v rámci kurzu. S tím je potřeba počítat.

 

Jsou v marketingu stále volná místa, je poptávka po nových lidech?

LA: Stoprocentně. Máme i službu, která se jmenuje #HZMJobs a vznikla na základě neustálého přívalu poptávky. Propojujeme firmy s naší komunitou a s našimi absolventkami. Zájem o nové lidi se nám nesnížil ani v covidu, ani po začátku konfliktu na Ukrajině. Ano, při covidu nebyla poptávka po event manažerkách, ale přibyly ve velkém online pozice. Marketingový trh je extrémně rychlý, neustále se mění specializace, to je tlak i na naši vzdělávací platformu – musíme být schopné v nových trendech studentky a studenty vzdělávat a včas je doručovat na pracovní trh.

 

Aktuálním fenoménem je umělá inteligence, s kterou se pojí i strach, že kvůli ní řada profesí zanikne. Není ta obava na místě i v případě marketingu?

AM: Pro marketing to rozhodně neznamená konec. Ale mění se dosavadní způsob práce. Co před rokem dělal marketér celé sám, s tím mu teď pomůže AI. ChatGPT generuje a připravuje texty, marketér je kontroluje a dolaďuje. Ale není možné, že by celý pracovní proces byl přenechán umělé inteligenci. Ona si umí vymýšlet, potřebuje nad sebou kontrolu, zároveň firmy se prezentují takzvaně „tone of voice“, v tom je člověk stále nenahraditelný.

 

Sledujete, jak se vašim studentkám a studentům po absolvování akademií daří v praxi?

AM: S odstupem jim zasíláme dotazník, takže víme, že přes padesát procent absolventek má po ukončení akademie lepší plat, čtvrtina z nich dokonce o polovinu. A osmačtyřicet procent získalo do dvou měsíců od ukončení novou práci.

 

Cena studia vaší akademie vychází přibližně na patnáct tisíc korun. Co ženy, které si takovou sumu nemohou dovolit?

LA: Na některé naše akademie je možné získat příspěvek od ministerstva práce, který pokrývá většinu té částky. My samy máme od počátku fungování stipendijní program. Máme vytyčené skupiny, které podporujeme, ať jsou to mámy na rodičovské dovolené, samoživitelky, studentky či ženy nad padesát let. Přicházejí k nám s životním příběhem, kdy se dostaly do slepé uličky. A když je potřeba, podporujeme je i stipendiem ve stoprocentní míře.

 

Doklepat to do důchodu

O problémech žen nad padesát let na pracovním trhu se stále mluví jen minimálně. Na jaké překážky v tomto věku narážejí?

AM: Mívají problém najít práci, protože jsou tam předsudky. Že tyto ženy netuší nic o nových trendech, že se už nechtějí vzdělávat, že jen chtějí, aby to v práci mohly v klidu doklepat do důchodu. Když jsme před lety otevíraly první juniorní akademie, věková hranice účastnic byla mnohem nižší než dnes. I padesátnice mají chuť se v kariéře posunout, chápou, že se doba rychle mění, a chtějí držet krok.

LA: Mívají větší obavy, že marketingu nebudou rozumět, že je tam každé druhé slovo v angličtině. Ale my je celou dobu provázíme. Studují akademii, získávají praxi, my jim předkládáme nabídky práce a snažíme se jim jistit záda při vstupu do nové kariéry. Ale musím zmínit, že poslední rok nám v kurzech nepřibývají jen starší ženy, ale přicházejí k nám ženy z úplně jiných oborů. Měly jsme v akademiích ženy ze zdravotnictví, právničky, dokonce i řádovou sestru.

 

Myslíte si, že až budou za nějakých dvacet, pětadvacet let kariéru řešit vaše dcery, bude ještě potřeba, aby za ně bojovala organizace typu #HolkyzMarketingu?

LA: Věřím, že už ne. Pracovní trh i sama společnost se směrem k ženám mění, ta doba bude jiná a pro ženy přívětivější.

AM: Já jsem pesimističtější, organizace podporující ženy budou stále potřeba. Když vidím, jak se vlastně nic moc nestalo za posledních třicet let, tak za dalších třicet možná ženy budou víc respektované, možná jich čím dál víc nebude chtít mít děti, bude běžné, že se neřeší genderová identita, s kým žijete, ale ta zásadní proměna, která by přinesla zásadní rovnoprávnost, ta bude trvat ještě několik generací.