Nehledáme jen velké příběhy, síla je často v detailech

5. dubna 2023

archiv JK

Sbírka Paměti národa vzniká už přes dvacet let. Své životní osudy v ní vyprávějí ti, kteří zažili první či druhou světovou válku, třetí odboj či komunistické perzekuce. „Máme zkušenost, že lidé, kteří říkají, že vedli úplně obyčejný život, často během dvacátého století prokázali tu největší statečnost,“ říká ředitel plzeňské pobočky Paměti národa Jiří Kunc. Plzeň je po hlavním městě teprve druhou pobočkou, která má sociálního pracovníka. Kromě pozvánek do nahrávacího studia chtějí pamětníkům nabídnout pomoc – třeba s nákupy nebo když si jen chtějí s někým popovídat.

Starší lidé mají často tendenci bagatelizovat to, co zažili. Setkáváte se s tím?

Máme zkušenost, že lidé, kteří říkají, že vedli úplně obyčejný život, často během dvacátého století prokázali tu největší statečnost. Totalitě a režimu, který s nimi nezacházel v rukavičkách, dokázali čelit s nezlomnou vůlí. Nutně tedy nehledáme velké příběhy, vnitřní síla se často skrývá v detailech, což může být v dnešní době neuvěřitelně inspirativní.

Jak se za dobu existence Paměti národa pamětníci proměnili?

Na úplném počátku mezi pamětníky převládali ti, kteří zažili ještě první světovou válku. Ti už mezi námi nejsou. Ti, kteří mají osobní vzpomínky na druhou světovou válku, jsou dnes velmi staří a nenarazíme na ně každý den. Hodně se tedy teď zaměřujeme na hrdiny třetího odboje. Často s pamětníky mluvíme i o dějinách nejnovějších, ptáme se na přerod systému, na události spojené se sametovou revolucí. I když primárně cílíme na ty nejstarší ročníky, tohle jsou věci, které vyprávěním taky prostupují.

Jak důležité jsou pro vás doporučení na zajímavé pamětníky?

Pro nás je to naprosto klíčové. Jsme rádi, když nám lidé doporučí někoho ze svého okolí nebo přímo ze své rodiny – dědečka, strýčka, kolegu z práce. My už se s ním potom sami spojíme a všechno mu vysvětlíme. Pokud k natáčení (Paměť národa zaznamenává příběhy pamětníků pomocí audio a videozáznamů, pozn. red.) opravdu dojde, snažíme se, aby to pro naše zpovídané bylo co nejpříjemnější a nejjednodušší včetně toho, že je třeba přivezeme a odvezeme taxíkem. Do budoucna bychom rádi zůstali s pamětníky v kontaktu a pomohli jim, s čím potřebují.

Po Praze je Plzeň první pobočkou, která má svého sociálního pracovníka. Jak konkrétně může pamětníkům pomoct?

Ta myšlenka se objevila už během pandemie, kdy jsme si jejich potřeby uvědomovali mnohem víc. Přišlo nám nešťastné, že náš kontakt skončí ve chvíli, kdy pamětníci opouštějí naše nahrávací studio. Proto u nás během covidu každý, kdo mohl, začal s obvoláváním zpovídaných a snažili jsme se saturovat jejich potřeby. Dojít jim nakoupit nebo jim třeba jenom zavolat a popovídat si s nimi. Posléze se v Praze a nově také v Plzeňském kraji otevřelo Centrum pomoci Paměti národa, které chce pamětníkům, kteří byli tak hodní, že nám svůj příběh svěřili, pomáhat dál.

Už jste začali s nějakou konkrétní pomocí?

V Plzni začíná centrum teprve fungovat. Nyní oslovujeme pamětníky, s nimiž jsme už natáčeli, a zjišťujeme jejich potřeby. Zároveň jednáme s poskytovateli sociálních služeb. V žádném případě je nechceme nahradit, spíš je chceme doplnit v místech, kde jejich nabídka není tak široká. Přímo v Plzni jsou potřeby seniorů plně saturované, ale v regionu najdeme místa, kde není mnoho možností, kam se mohou starší lidé obrátit.

POSLEDNÍ NÁLETY NA PLZEŇ

Kolik pamětníků teď ve sbírce Paměti národa v Plzeňském kraji máte?

Podpořte Reportér sdílením článku