Více než polovina knih pro děti by vyjít vůbec nemusela

Veronika Benešová Hudečková je spolumajitelkou nezávislého dětského knihkupectví 2veverky a jednou ze zakladatelek Asociace malých nakladatelů a nezávislých knihkupců. „Nejlepší dětské knihy jsou od malých nakladatelů, paradoxně se však ke čtenáři velmi těžko dostávají,“ říká.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Letos rozdával premiér Petr Fiala prvňáčkům knížku Broučci. Jak hodnotíte tento výběr?

Nemyslím si, že to byla vhodně zvolená knížka, a to hned z několika důvodů. Určitě to není knížka, kterou by si prvňáček byl schopen sám v dohledné době přečíst. Šťastná podle mě v této složité době není ani její symbolika, když si uvědomíme, že broučci chudáčci umrznou. V neposlední řadě je to kniha stará 145 let. Tím však nechci říct, že by ji děti neměly číst vůbec. Je to ideální knížka na společné čtení ve třídách, kdy se na ní dá krásně ukázat vývoj jazyka, historické i společenské změny. Ale že by to měla být kniha, kterou dostanou děti v roce 2022 při nástupu do první třídy, to si nemyslím.

 

Jakou knihu byste jim věnovala vy?

Tipů bych měla dost. Určitě by to byla knížka, kterou by si dokázaly ještě během první třídy samy přečíst. Čili měla by mít málo textu a krátké řádky. Pak samozřejmě můžeme uvažovat i o nějakém hlubším poselství. Mně by se například líbila některá z knih, které získaly zahraniční ocenění. Dětem by to ukázalo šikovné tvůrce a třeba i podpořilo jejich chuť v životě něčeho dosáhnout.

 

 

Dostávají se tyto knihy alespoň do seznamu povinné četby na školách?

To je velmi komplikované téma. V rámci vzdělávacích plánů mají učitelé poměrně velkou volnost, a záleží vlastně na nich samotných. Chodí k nám učitelky a učitelé, kteří třeba i za své vlastní prostředky nakupují knihy, aby dětem ukázali i moderní literaturu. A naopak. Už jsem se setkala i s tím, že pedagogové nezařazují některé knihy proto, že mají strach, že je děti znají lépe než oni sami. Například Harryho Pottera. Přitom pedagog přece není neomylný, měl by dnes fungovat spíše jako určitý mediátor, který děti provází a zprostředkovává jim vnímání světa kolem a ukazuje jim i určitou názorovou pluralitu.

 

Proč tomu tak je?

Myslím, že si řada učitelů dnes neuvědomuje, že se současné děti potýkají s úplně jinými problémy než my. Že jsou vystaveny tolika lákadlům v podobě různých her, online aplikací a platforem a čtenářství má tak opravdu velkou konkurenci. Určitě však dětem nepomůžeme tím, že jim budeme dávat číst literaturu z 19. nebo začátku 20. století, přičemž budeme opomíjet aktuální autory a aktuální témata, které současné děti a mladí lidé řeší. Dnešní mladí lidé se například velmi intenzivně zajímají o otázky životního prostředí, dotýká se jich téma feminismu, role jednotlivce ve společnosti a další. A ty zcela jistě reflektuje více současná literatura než ta, která je padesát let stará.

 

Je čtení potřeba?

Argumentem proti může být, že se o této problematice mohou dozvědět i jinde než z knížek…

Naše asociace pořádala diskusi, které se účastnil také profesor Jiří Trávníček, odborník na čtenářství. Během diskuse padl velice zajímavý a také velmi kacířský dotaz, jestli vlastně čtení vůbec nezrušit. Že když máme všechny ty online nástroje, ze kterých se můžeme všechno dozvědět, tak knihy ani nepotřebujeme. Profesor Trávníček reagoval velmi trefnou poznámkou, a sice že čtení nám pomáhá v porozumění právě i v online prostředí. Že se musíte naučit rozumět psanému textu, abyste se orientovali v záplavě internetových zdrojů.

 

Vy máte v pražských Holešovicích knihkupectví 2veverky, které prodává především malé české nakladatele. Proč právě je?

To je delší příběh. Jednak já sama jsem malá nakladatelka a vím, jak těžké je dostat knihy do knihkupectví. U nás, podobně jako v řadě jiných zemích, narážíme na značnou monopolizaci knižního trhu. Pokud jeden ekonomický subjekt vlastní nakladatelství, distribuci a síť knihkupectví, tak je z jeho pohledu pochopitelné, že ve svých obchodech chce mít co největší nabídku ze svého vlastního portfolia. Malí nakladatelé tak mají jen malé šance se na trhu prosadit. To je z hlediska nakladatele.

 

A z hlediska čtenáře?

Pro tyto velké majetkové skupiny je prvořadé vydělat peníze. A tomu se přizpůsobuje i výběr knih. Je známá věc, že když přijdete do velkého knihkupectví a vidíte před sebou vyskládané knihy, nejsou to nutně ty nejlepší, které by stály za přečtení, ale jsou to ty, kterým tuto pozici někdo zaplatil. Ze stejných důvodů se vydávají knihy, u kterých se předpokládá, že zaujmou co největší počet čtenářů. Tím však vypadává velká spousta témat. Na druhou stranu malí vydavatelé to mnohdy nedělají pro samotný zisk, ale protože mají pocit, že by ta daná kniha měla vyjít. A protože tyto knihy patří často k tomu nejlepšímu, co u nás vychází, rozhodli jsme se zaměřit právě na ně. My samozřejmě nemůžeme konkurovat velkým řetězcům, máme malý prostor, ale chceme v něm ukázat knížky, které zákazníci jinde nekoupí nebo si jich v záplavě mainstreamu nevšimnou. Najdete u nás i knížky od těch větších, ale vybíráme je velmi pečlivě.

 

Velká vydavatelství však mají tým lidí, kteří dávají knize nový pohled a ručí za určitou kvalitu. U malých to tak být nemusí. Dokážete se vy zaručit za „své“ knihy? Čtete je všechny?

Ano, čteme. Velmi často se stává, že si chceme přečíst jen pár stránek, abychom věděli, jaká kniha je, jak je vystavěn příběh a jaká je jazyková úroveň, a zhltneme ji celou. Kolegyně takhle přečetla celou velkou sérii o zhruba dvanácti stech stránkách, protože se od toho nemohla odtrhnout. Máme motto „vybíráme z lesa knih“ a opravdu chceme nabízet to nejlepší. K nám chodí lidé vybírat na míru. Přijdou a řeknou, že mají například osmiletého syna, který se nemůže rozečíst. A my, pokud chceme poradit co nejlépe, přiblížit se jeho vkusu a otevřít mu cestu ke čtení, musíme vědět, jakým jazykem je kniha psaná a jaký je její příběh. Mě takhle minulý týden nesmírně potěšila jedna mladá dáma. Vybrala si hromádku knížek a řekla mi, že jsme jí vrátili lásku ke čtení. Že byla tak zahlcena nabídkou, že úplně přestala číst. A díky našemu přístupu se zase rozečetla.

 

Zájem o nemainstreamové knihy

Takže to český čtenář ocení?

Myslím, že ano. Pro nás je nejlepší vizitka, že se nám vrací právě teenageři, že si u nás dobře vybrali a ptají se, co jim doporučíme dál. Naše knihkupectví vzešlo z festivalu Literartura na Praze 4. Hned po prvním ročníku, který jsem spoluorganizovala, nás překvapil velký zájem rodičů o kvalitní a nemainstreamové knihy. Myslím, že to souvisí s ohromnou nabídkou knih na trhu. Každý rok u nás vychází zhruba dva a půl tisíce nových knížek pro děti a mládež. Pro rodiče je nemožné se v nich orientovat. A když se zeptají na radu ve velkém řetězci, obvykle je jen nasměrují k příslušnému regálu. Proto podle mě má výběrové knihkupectví smysl.

 

Je dva a půl tisíce dětských knížek na Česko až moc?

Určitě. A bohužel je více těch, které by vůbec vycházet neměly či nemusely. Zmínila jste redaktory a editory ve velkých nakladatelstvích. Jejich práce je důležitá, ale mnohdy se opomíjí, v rámci snižování nákladů se na těchto profesích šetří a výsledná kvalita knih tím trpí. Mně se dokonce u jedné dětské knížky stalo, že tam neudrželi ani jméno hlavního hrdiny, o chybách na každé druhé straně nemluvě.

 

 

Letos jste stála u zrodu Asociace malých nakladatelů a nezávislých knihkupců. Proč?

Ano, asociaci jsme založili letos na jaře. Navazuje na naši dvouletou práci pod hlavičkou Platformy Knihex. Chceme propojit malé nakladatele, nezávislé knihkupce, potažmo knihovny a recenzenty. Právě nezávislí knihkupci jsou na knižním trhu tou nejohroženější skupinou, kterou válcují řetězce a e-shopy. Ty si totiž mohou dovolit dát slevu, která pro nás znamená celou marži. Nezávislý knihkupec vám slevu dát nemůže, protože by nepřežil. Zároveň jsou však malá knihkupectví zásadní pro malé nakladatele. A pokud zmizí i oni… Mluvili jsme o tom, že velká vydavatelství nechtějí jít do rizika. Malí však ano. Může tak vycházet literatura, která se věnuje úzkým tématům, například feminismu, romské literatuře, alternativnímu komiksu. Témata, která nemají tak široké publikum. Říkáme tomu bibliodiverzita – snažíme se zachovat různorodost knižní nabídky. Malé nakladatelky a nakladatelé přináší jiný pohled na svět a byla by nesmírná škoda, kdybychom o něj přišli.

 

Jak jim může asociace pomoci?

Už jen tím, že začneme o těchto problémech mluvit. V zahraničí, například ve Francii, je bibliodiverzita politickým tématem. Nyní jsem četla o kauze, která se řeší v USA. Proti spojení dvou nakladatelských obrů se dokonce postavil i spisovatel Stephen King, i přesto, že sám dnes publikuje u velkých nakladatelů. A říká, že kdyby nebylo těch malých, tak spousta spisovatelů vůbec nedostane příležitost vyrůst. U nás se téma začíná pomalu otvírat, paradoxně i díky pandemii, kdy vyhřezla na povrch celá řada problémů knižního trhu. Proto jsme založili asociaci, abychom zastupovali zájmy těch nezávislých subjektů.

 

Pevná cena knih

Máte nějaký konkrétní cíl, kterého byste chtěli dosáhnout?

Rádi bychom zviditelnili malé nakladatele a knihkupce. Snažíme se také o úpravu nastavení grantů, aby byly prostředky, které stát vydává na podporu literatury, použity efektivně. Mnohdy stačí jen drobné změny. Pak jsou tu i složitější témata, která bychom rádi otevřeli v rámci nějaké širší diskuse, i když jsou asi politicky neprůchozí.

 

Například?

Například pevná cena knih. Ve většině západních zemí upravuje možnost manipulace s cenami zákon. V Německu, Norsku či ve Francii existuje lhůta, po které se musí daná cena na trhu držet. U nás má sice kniha určitou doporučenou cenu, ale nikdo se jí nemusí řídit. Běžná praxe je, že knihu, která ještě ani nevyšla, nabízí e-shopy třeba s 30% slevou. Což je pro knihkupce naprosto devastující. A pokud ne pevná cena knih, pak hledat jiný způsob, jak pomoci malým knihkupcům, zejména v menších obcích jsou důležitým prvkem kulturního života. Témat je samozřejmě celá řada.

 

Vy jste iniciovali také setkání s ministerstvy kultury a školství. Proč se je pokoušíte propojit?

Právě proto, že máme pocit, že pokud chceme podpořit čtenářství, musí tyto dvě instituce spolupracovat. Ministerstvo kultury má spoustu informací o kvalitní literatuře z projektů a soutěží, které podporuje. Existují katalogy Nejlepší knihy dětem, soutěže jako Zlatá stuha nebo Nejkrásnější kniha roku. Zrovna oceněné knihy by mohlo ministerstvo reflektovat při výběru literatury pro školáky. My jsme například zjistili, že u nás neexistuje metodika pro školní knihovny. Ve chvíli, kdy víme, že se blíží krize a spousta lidí bude mít hlouběji do kapsy, by právě školní knihovny mohly být pro řadu dětí dobrou cestou ke čtenářství. A že potřebujeme mít vzdělané děti a dobré čtenáře, je jasné, protože člověk, který čte, se dokáže mnohem lépe orientovat ve světě kolem sebe a identifikovat dezinformace a fake news.

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama