Rusko plánovalo anexi Krymu dávno před Euromajdanem

V listopadu 2013 začala na kyjevském náměstí Nezávislosti série protestů známých jako Euromajdan. Vedla k odchodu prezidenta Janukovyče. Vy jste tehdy byl mluvčím ministerstva zahraničí. Jak jste reagoval na politické události?

Na ministerstvu jsme propagovali evropský vektor ukrajinského rozvoje. Nebyl ani jeden brífink, kde bych neřekl, že evropská integrace je naší nejvyšší prioritou. A bylo to i mé vlastní přesvědčení. Udělali jsme hodně pro to, abychom přesvědčili většinu ukrajinské společnosti, že tato cesta je jediná možná. Dokážete si asi představit, jak jsme se cítili, když (prezident Viktor) Janukovyč na poslední chvíli odmítl podepsat asociační dohodu.

Jak jste reagoval?

O pár dní později jsem šel za ministrem a oznámil mu, že by měl najít nového mluvčího, protože nemůžu lidem tvrdit něco úplně jiného než doposud, navíc něco, co je v rozporu s mým vlastním přesvědčením. Byl to velký šok a velké zklamání a samozřejmě plná solidarita s těmi, kdo vyšli do ulic.

Majdan se nesl především ve znamení evropské integrace. Myslíte, že tento požadavek je pro Ukrajinu pořád aktuální?

Rozhodně! Ve skutečnosti všechny změny po Euromajdanu byly upevněním požadavků, které společnost kladla během revoluce. Ten hlavní byl naprosto jasný – evropské směřování Ukrajiny. Navzdory všem peripetiím v naší politice je evropská a euroatlantická integrace na prvním místě ve všech průzkumech veřejného mínění. Nejde o členství dnes nebo zítra, ale především o hodnoty. Víme, že splnění všech požadavků vyžaduje čas.

Co překáží Ukrajině na její cestě k evropské integraci?

Ukrajina bohužel už po staletí čelí hybridní válce ze strany Ruska, jehož hlavním cílem je zabránit integraci země do Evropy. Prostřednictvím hladomorů, represí, fyzické likvidace Ukrajinců a v neposlední řádě masové propagandy dělalo Rusko všechno možné, aby stále udržovalo Ukrajinu ve své sféře vlivu, aby se mezi Ukrajinci nezformovala kritická masa proevropsky smýšlejících lidí. Současná válka není výjimkou a je taky válkou o civilizační výběr. Dnes je však každému jasné, že tentokrát utrpěl Kreml drtivou porážku – současná Ukrajina patří k nejvíce eurooptimistickým zemím v Evropě.

Můžeme sedm let po Majdanu říct, že se život Ukrajiny dělí na dobu před a po?

Ano a ne. Demokratické tradice se v ukrajinské společnosti nezrodily během Euromajdanu. Byly její nedílnou součástí od nejstarších dob. Ukrajinci vždy byli svobodymilovným národem a jejich mentalita se zásadně liší od té ruské. Ústava kozáckého hejtmana Pylypa Orlyka (vznikla v roce 1710 – pozn. red.) byla první ústavou v Evropě založenou na demokratických principech, jež dnes převládají ve většině evropských států. Takhle fungoval kozácký stát, nebyl tam žádný car jako v Rusku. Pokud kozáci neměli rádi svého hejtmana, hlasovali a svrhli ho. Avšak Euromajdan byl určitým mezníkem, kdy poprvé v moderních dějinách nezávislé Ukrajiny museli Ukrajinci prolít krev za vlastní svobodu. Podle mého názoru se ruská agrese stala pro mnohé bodem, odkud není návratu k předchozím iluzím ohledně tzv. „bratrství“ s Ruskem a jeho opravdových úmyslů.

Jak vlastně Majdan změnil myšlení Ukrajinců?