Rozplétáme spory, které lidé do koronaviru neřešili

Když loni na jaře začala koronavirová opatření, výrazně narostl počet konfliktů v rodinách. „Hodně jsou znát obavy lidí z ekonomické budoucnosti,“ říká mediátorka Kateřina Bělková, která provází účastníky sporů mimosoudní cestou.

S jakými problémy lidé přicházejí za rodinnou mediátorkou?

Chtějí poradit při řešení sporů, konfliktů a neshod všech typů, které spolu mají v rodinách. Nejde jen o partnerské a vztahové záležitosti, ale třeba i dědictví či podílové spoluvlastnictví. Zaplaťbůh, že dnes už se snaží tato témata urovnávat i preventivně v jejich počátcích.

 

Už tedy nenechávají řešení problémů na poslední chvíli?

Dostávají se na mediaci mnohem dříve, než se vztahy dostanou do fáze klinické smrti. Mají ještě chuť je opravovat, přebudovat, předefinovat. Přesto si ale lidé v Česku ve srovnání se zahraničím říkají o intervenční pomoc pozdě.

 

Jak spolu partneři vycházejí v době koronavirové, kdy jsou spolu častěji doma?

Začali se přít o věci, které dosud neřešili. Často přemýšlejí nad smyslem života, pokud jim i ve vzdálenějších částech rodiny umřeli příbuzní s covidem. Bilancují, zda se současným partnerem chtějí dožít svůj jedinečný životní čas. Nebo se obávají o stárnoucí rodiče, zda se s nimi stýkat. Žena chce mermomocí na návštěvu, muž se jí v tom snaží zabránit, nebo obráceně. A navíc jsou ženy doma hodně uštvané, mají home office, ale ještě se starají o vaření, o děti, učí se s nimi. Všechno je těsnější a na povrch se dostává víc opravdovosti a skutečná kvalita vztahů.

 

Co těsnost ještě ukazuje?

Lidé ztrácejí schopnost být spolu hodně a blízko. Zároveň partneři nedodržují soukromí druhého, často si koukají do mobilů, do notebooků. Přijde nepracovní esemeska, která by jinak přišla v kanceláři v pracovní době…

 

A co muži na home office?

Většinou oproti ženám pracují někde zavření, jsou izolovanější. Jim zase chybí sociální kontakty a ještě přemýšlejí o budoucnosti. Mluví u mě o tom, že se bojí ztráty zaměstnání a pozice živitele rodiny. Chybí jim také vybití se ve sportu a vše ventilují doma.

 

 

Co může být základním pravidlem fungujícího vztahu?

Vzájemná komunikační blízkost, aby si partneři byli schopni pravidelně sdílet své interní subjektivní světy a neodcizili se. Jinak každý žijete jinou realitu, neznáte se a hádáte se, jak vlastně vaše pravda a objektivní pravda vypadá.

 

Jaké jsou ty správné otázky?

Jaký jsi měl dneska den? Co si přeješ? Co potřebuješ? Co je tvůj sen? Co bys rád večer? Máte chtít proniknout do světa druhého člověka a pečovat o něj, to je rada číslo jedna.

 

Neřešíte tedy jen spory o děti nebo majetek po rozvodu, ale jste i jakýmsi párovým terapeutem?

Ano. Spousta lidí ale nejde ani za párovým terapeutem, snaží se situaci řešit amatérsky a většinou se dostanou do velkého rozvratu. Jen asi polovina klientů v mé praxi se začne vymotávat ze spirál konfliktu včas. Je to proto, že si u nás říkají páry o pomoc pozdě. Berou ji stále jako stigma kvůli pocitu selhání a studu. Nevědí, že se jim děje něco běžného. Neznají totiž vývojová stadia vztahu, nevědí, že mají svůj osobní individuální vývoj a v životě se někdy dostanou do bodu, kdy potřebují pomoc od odborníka.

 

Vy máte i zkušenosti ze zahraničí. V Londýně si lidé říkají o pomoc dřív?

Ve Velké Británii jsou od malička vedeni k tomu, aby se dobře naučili komunikovat, správně řešili spory a uměli se dohodnout. Konkrétně mediace se tam učí od pěti let v mateřských školkách. Díky tomu si lidé v Británii říkají velmi brzy o odbornou intervenční pomoc, ať už jde o terapii, koučing, nebo pomoc psychologa. Když jsou v konfliktu, vědí, že mají jít k mediátorovi.

 

Proč tam chodí?

Je to rychlé a levné řešení. Je to nejlepší, co mohou v případě konfliktu udělat. U nás si lidé snaží pomoct sami skrze rady přátel nebo z internetu, ale bohužel to moc nefunguje. Pak se děje, že přicházejí, když si hodně nandali a zranili se. Mají v sobě hodně bolesti a nezahojených emocí, dostávají se do obrany, bojují nebo mlčí, jsou paralyzovaní, v agresi nebo žijí paralelní životy.

 

Musela jste řešit agresi přímo během mediace?

Ano. V rámci mediace lidé prožívají obrovské nápory emocí, které nějak musí ventilovat. Někdo se zvedne a odchází, někdo si otevře okno a dá si cigaretu, někdo s pláčem utíká na chodbu.

 

Jak dlouho mediace trvá?

Mohou to být až tři hodiny, to je čas, kdy ještě lidé udrží pozornost. Mají dostatek času, aby se dostali v souvislostech do hloubky, mohli se oba svobodně vyjádřit a mohli jsme spolu rozmotávat mechanismus konfliktu na bázi hledání příčiny, následku a důsledku. To je anatomie konfliktu.

 

Postupujete tedy podle jasně dané metodiky?

Mediace má přesně rozdělené fáze s různými technikami, metodami a dovednostmi. Když postupujete správně a profesionálně, přímo před vámi se mezi lidmi začnou jejich témata psychodynamicky měnit. Mění se jejich vůle, úsilí a ochota se pohnout a dohodnout. Uvědomují si, že od této chvíle mají možnost se svou věcí něco udělat.

 

Úspěšnost mediace je podle statistik šedesát až sedmdesát procent…

U mě je to okolo osmdesáti procent. Málokdy se stane, že se tady lidé nedohodnou.

 

Na prvním sezení ale asi není jasné, jak to dopadne.

Předem to podle jejich dynamiky a expresivity neodhadnete. U mě ale většina mediací trvá jedno až dvě setkání. Jen výjimečně tři a více.

 

Pracujete vždy s párem pohromadě?

Ano, ale mediace umožňuje i takzvané oddělené jednání. Mohu mluvit odděleně jen s jedním z nich po celou dobu mediace nebo na nějakou část jednání, protože se třeba obává nebo například nechce sdílet nějaké věci před partnerem.

 

Obává se právně, nebo emočně?

Většinou emočně. Měla jsem tu případ, kdy se pán bál své ženě říct, že přišel o práci, a trápil se. Nechtěl jí dělat starosti, protože byla na mateřské a měli hypotéku. Potřeboval si tu informaci nechat pro sebe a zároveň nastavit nižší ekonomický standard. Jeho žena přitom chtěla v této covidové době odjet s dětmi na dovolenou někam do zahraničí. On ale potřeboval spořit, a proto se hádali.

 

Jak to dopadlo?

Dobře a lehce. Žena si informace přeložila tak, že teď potřebují mít finanční jistotu v zádech. Navíc muž mi nedávno psal, že už zase práci má.

 

Jste třetí nezávislá osoba v procesu, co se děje, když vnitřně sympatizujete s jednou stranou?

Lidé někdy mají mylnou představu, že jedna strana zaklekne druhou s mojí pomocí. Pozice mediátora je ale zcela nezávislá a neutrální. Není zodpovědný za to, co se dohodne. Je zodpovědný jen za proces, ve kterém se věci mezi oběma stranami začínají jinak točit, a to je celý smysl mediace. Účastníci se nově a realisticky zorientují v dané situaci, ve svých možnostech, podmínkách a zdrojích, což většinou vede k dohodě.

 

Jak?

Speciálním komunikačním kódem. Mediátor pracuje speciálně s emocemi a komunikačně se drží čistě obsahového a informačního sdělení, které obě strany propojuje, protože samy už si nenaslouchají.

 

Co je součástí komunikačního kódu?

Jeho znakem je naprostá neutralita – neposuzuje, nekritizuje, pozoruje. Vypouští zhruba dvě stě slov a komunikačních vycpávek. Jedním zakázaným slovem je agresivní a kontroverzní „proč“, místo toho se ptáme třeba „za jakým účelem“. Neznáme slovo „problém“, a i když je řeším od rána do večera, tak ho nikdy nevyslovím – máme těžkosti, složitosti a podobně. Nepoužíváme ambivalentní spojení „… ano, ale…“ nebo ultimativní generalizující výrazy jako „nikdy, vždycky, pokaždé, všichni…“.

 

Měla byste nějakou ukázku?

Pan Novák začne vyvádět, že jeho žena je děvka, která se celý život peleší s jinými, a nejradši by ji zabil. Mediátor informaci zjemní: „Pane Nováku, jste rozzlobený, říkáte, že se domníváte, že je vám vaše paní nevěrná, a rád byste to tady řešil.“ Mediátor je nárazníkem v agresivní komunikaci, paní Nováková uslyší informaci bez emocí a zároveň se pan Novák cítí být pochopený. Paní Nováková pak začne vykřikovat, že její muž je narušený stejně jako jeho otec. A mediátor zase překládá: „Mluvíte o tom, že i vy jste v manželství zklamaná, zmiňujete těžkosti ve vašem vztahu a chcete tady o tom mluvit.“

 

 

Jak dlouho se mediaci věnujete?

Skoro dvacet let, z toho patnáct let aktivně. Poprvé jsem se dostala k mediaci v Belgii, studovala jsem ji i v Londýně, a pak jsem se vrátila do Česka. Speciálně Británie je Mekkou mediace, dá se zde vystudovat spousta zajímavých směrů. Mediátor, který tam dělá pracovní spory, nebude dělat spory obchodní. Existují tam mediátoři, kteří se věnují jenom fakturám, a to ještě pouze ve stavebnictví. Jsem ráda, že jsem téma anglosaské mediace přivezla do Česka. Dnes se snažím, aby nezůstala jen v právním prostředí, ale zamířila i do škol, do zdravotnictví, do sportu i do státní správy.

 

Proč třeba do škol?

Protože lidé se díky mediaci stávají speciálními komunikátory. Mediace je unikátní ve smyslu komunikačních, naslouchacích a vyjednávacích dovedností. Velkou částí je, jak se asertivně domluvit, jak se postavit sám za sebe, jak umět obsahově velmi jednoduše sdělit svoji informaci, jak se umět dohodnout nebo umět dobře empatizovat. Jak mluvit a druhého nezraňovat. Jak obsahově naslouchat a jak vyjednávat. Zcela jinak se pak domluvíte nejen v práci, ale i doma.

 

Mediátor asi musí být hodně trpělivý.

Nesmírně. Mediátor je jemný, něžný, trpělivý, a přitom věcný, faktický a nohama na zemi. Díky tomu můžete okamžitě vyřešit mega-spory. Nedávno jsem tu měla případ, kdy se jeden internetový obchod nemohl dohodnout s firmou, která mu programovala e-shop. Denně přicházel o veliké peníze, protože nefungovaly platební brány. Jeho majitel mi zavolal ve čtyři odpoledne, na šestou jsme domluvili schůzku s druhou stranou. Rozmotali jsme to, domluvili se na finančním vyrovnání, přes noc vše naběhlo a ráno e-shop fungoval.

 

Potřebuje někdy mediátor mediátora?

Mediátora ne, ale supervizora by měl mít každý z nás, kvůli sebereflexi, psychohygieně a trvalému dovzdělávání. Já mám svoji supervizorku v Londýně.

 

Není mediátor partnerem snů?

Je (smích). Můj muž kvůli tomu mediaci vystudoval a od té doby se máme doma krásně. Mediační výcvik čeká jednoznačně i naše děti. Komunikační kód nastavuje přátelsko-liberálně-demokratickou atmosféru a podporuje harmonii.

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama