Co mají společného některé včely, delfín a člověk? Děti jim hlídá babička

12. srpna 2020

Entomolog Jakub Straka
foto Karolína Jírová

Víte, že se Evropou šíří smrtonosná sršeň mandarínská a brzy už bude v Česku? A víte, jak Albert Einstein řekl, že když vyhyne včela medonosná, vyhyne do čtyř let i lidstvo? Tak nešíří, neřekl a nevyhyne. „V České republice žije 612 druhů včel. Včela medonosná se naprosto přeceňuje,“ říká expert na blanokřídlý hmyz z Univerzity Karlovy Jakub Straka, muž, který u jednoho z druhů včel kyjorožek prokázal, že se i samci starají o potomstvo, dokonce i cizí. I když to dělají jen proto, aby měli možnost se pářit se samicí.

O vás se dá dočíst, že jste objevil devět druhů včel. Nicméně se na to nezdáte být příliš pyšný… Nebo je to jen zdání?

Ve vědeckých kruzích se objev a popis nových druhů nepovažuje za nějak zvlášť ceněnou vědeckou činnost. Vědecký výzkum by měl být založen na experimentu či dlouhodobém získávání a vyhodnocování dat. K objevu nových druhů sice potřebujete trochu talentu, abyste zjistila, kde je hledat, ale pak už je to jednoduché. Já mám k dispozici další desítky, možná stovku druhů, které zatím nemají jméno a věda je nezná. Čekají, až budu mít více času nebo až u mě převáží pocit povinnosti, abych je popsal.

Kolik druhů včel vlastně známe?

Na světě jich je zhruba dvacet tisíc, z toho 612 žije či žilo v České republice. Udává se, že ještě další zhruba čtvrtina je na světě nepopsaná. Co se týče všech blanokřídlých, těch je u nás přes sedm tisíc druhů.

Se svými studenty jste prokázal, že u jednoho z druhů se samci starají o potomstvo. Kolik z oněch dvaceti tisíc druhů včel na světě takový systém má?

Zatím to bylo doloženo jen u té naší, u kyjorožky černoreté (Ceratina nigrolabiata). Jde o první doložený příklad, kdy sameček nějakým způsobem participuje na výchově potomků. Objev jsme loni publikovali v prestižním časopisu akademie věd USA, PNAS (Proceedings of the National Academy of Sciences of the USA). Experimenty, které to dokládají, trvaly sedm let.

Odstranit jedince, aby nenarušil systém

Jak se dá něco takového dokázat?

Každý rok jsme připravovali kolem dvaceti tisíc hnízdních příležitostí, které kyjorožky buď akceptovaly, nebo ne. Obvykle jsme jich měli zhruba 500 až 1 000 obsazených tím správným druhem. Pak jsme pozorovali, jak vytvářejí páry, jak samička zásobuje komůrky s larvami a samec hlídá. Abychom pochopili celý systém, různě jsme z hnízda odstraňovali samici či samce a sledovali, co bude následovat.

Myslíte tím, že jste je zabili?

Ano, kvůli vzorku DNA, abychom zjistili rodinné vazby. Ono to může znít hrozivě, ale z pohledu druhu byly naše experimenty spíše přínosem. Vytvořili jsme totiž tolik hnízdních příležitostí, že jsme jejich populaci určitě navýšili. Zpočátku jsme se tomu pokoušeli vyhnout a odebírali jim pro testy DNA jen část nožičky, což jim funkčně nijak nevadí, ale většinou bylo potřeba jedince odstranit úplně, aby nenarušil systém. Pozorovali jsme hnízda a sledovali, zda u nich samec zůstává, a pak také, zda je samec otcem larev v hnízdě. Zjišťovali jsme, kolik měl potomků a po jaké době hlídání.

Jakub Straka (1981)

Přednáší na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy předměty biologie sociálního hmyzu a systém a fylogeneze hmyzu. Specializuje se na studium chování a evoluce včel, zejména soužití včel a jejich parazitů. Podílel se na sepsání 95 odborných recenzovaných publikací, z nichž bylo několik vydáno v prestižních světových časopisech. K jeho nejvýznamnějším objevům lze řadit objev obourodičovské péče u jednoho druhu včel kyjorožek a vyjasnění vzniku kukaččího chování u včel čeledi Apidae. Popsal také dvacet osm dosud neznámých druhů hmyzu (devět včel). Je zakládajícím členem spolku Biodiverzita z. s. sloužícího pro vzdělávání, ochranu a výzkum biodiverzity.