Říkají „dostudujte“, pak se pobavíme. Ale na to není čas!

Nedávno jste měli ve Fridays for Future náborové dny, o kolik členů jste se rozrostli?

Hnutí Fridays for Future je hodně specifické. Jsme kolektiv středoškoláků a všechnu práci děláme dobrovolně. Takže se často hodně lidí připojí – a záhy zase odpojí. Když jsou velké akce, zpravidla se přidá mnoho lidí, teď bylo ale takové slabší období, protože ve veřejném prostoru se řešily volby a jiná témata. Většinou to bývá tak pět šest lidí za měsíc, někdy i více. Aktuálně máme v jádru kolem sto dvaceti aktivních lidí, těch nejaktivnějších je třeba čtyřicet.

Na co se mají mladí zájemci připravit, když se k vám chtějí přidat?

Proces máme rozdělen do dvou náborových setkání. Nejprve zjišťujeme jejich motivaci, co chtějí naplňovat. Nikoho netlačíme do konkrétní role. Nejprve se bavíme o změnách klimatu, protože středoškoláci často nevědí dost. Vysvětlujeme, že nefungujeme formálně, strukturovaně, jako korporát, ale že jsme postaveni na principu „nehierarchie“ a v rolích se střídáme.

Co bývají nejčastější důvody studentů připojit se k hnutí, když ne znalosti o změně klimatu?

Já jsem třeba přicházela s tím, že mě zarážejí plastové ostrovy v oceánu a tající ledovce. Jiní registrují třeba enormní výkyvy počasí někde v Africe, kde lidé nemají co pít, ale tím pro ně většinou příběh končí. Už tam není úplné pochopení toho, co se děje v Evropě, a reflexe, co přesně to pro naši společnost znamená. Někteří vrstevníci mají také strach z nečinnosti, vadí jim, že se nic nemění k lepšímu. Dost lidí se přidává na základě různých přednášek a workshopů ze škol, protože je hodně organizací, které školy objíždějí, třeba Na Zemi, Greenpeace či hnutí Duha.

Na české osnovy asi nelze spoléhat…

I tomu jsme se párkrát věnovali, protože je docela frustrující, že změna klimatu je do výuky zahrnuta jen posledních čtrnáct dní v páté třídě ve vlastivědě. Ale třeba organizace Ekoškola o změnu osnov usiluje. Rádi by vnesli změnu klimatu do všech předmětů, nejen do vlastivědy a přírodovědy, ale třeba i do společenských věd. Ale jde to pomalu. Já jsem měla docela štěstí. Když jsem chodila na osmiletý gympl, měli jsme sérii přednášek lidí, co jezdí do oblastí světa zasažených klimatickou krizí. Začala jsem si o tom něco číst, a rok poté jsem vstoupila i do Fridays for Future. A gympl v Praze, kam jsem přešla, to je úplně jiný systém a přístup. Projekt ALT (třída Gymnázia Na Zatlance s novým experimentálním školním vzdělávacím programem – pozn. aut.) je takový finsko-americký model postavený na aktuálních tématech. Klimatické krizi věnujeme hodně času. Psala jsem několik esejí, téma se výukou prolíná.

Už přichází i vyhoření

Fridays for Future vystavilo ještě před volbami v roce 2021 politickým stranám klimatické vysvědčení. Jaké známky byste rozdávali dnes?

Myslím, že známky by se moc nezměnily. Nějaká hlasování o dílčích věcech proběhla, nicméně o těch nejzásadnějších se stále ani nebavíme. V rámci klimatického vysvědčení jsme měli hodně konkrétních požadavků, byla to komunitní energetika, diskuse nad obnovitelnými zdroji energie v návaznosti na evropské fondy nebo útlumová křivka, která určuje, kolik emisí bude v daném časovém úseku při odchodu od uhlí. To jsou věci, které jsou na stole strašně dlouho, ale diskuse o nich neprobíhá nebo je rozvleklá. Možná by si tedy některé strany i pohoršily (pět z devíti už v roce 2021 propadlo – pozn. aut.). Ale analýzu jsme znovu nedělali.

Tehdy jste známkovali všechny parlamentní strany. Co aktuální vláda?