Říkají „dostudujte“, pak se pobavíme. Ale na to není čas!

Nedávno jste měli ve Fridays for Future náborové dny, o kolik členů jste se rozrostli?

Hnutí Fridays for Future je hodně specifické. Jsme kolektiv středoškoláků a všechnu práci děláme dobrovolně. Takže se často hodně lidí připojí – a záhy zase odpojí. Když jsou velké akce, zpravidla se přidá mnoho lidí, teď bylo ale takové slabší období, protože ve veřejném prostoru se řešily volby a jiná témata. Většinou to bývá tak pět šest lidí za měsíc, někdy i více. Aktuálně máme v jádru kolem sto dvaceti aktivních lidí, těch nejaktivnějších je třeba čtyřicet.

 

Na co se mají mladí zájemci připravit, když se k vám chtějí přidat?

Proces máme rozdělen do dvou náborových setkání. Nejprve zjišťujeme jejich motivaci, co chtějí naplňovat. Nikoho netlačíme do konkrétní role. Nejprve se bavíme o změnách klimatu, protože středoškoláci často nevědí dost. Vysvětlujeme, že nefungujeme formálně, strukturovaně, jako korporát, ale že jsme postaveni na principu „nehierarchie“ a v rolích se střídáme.

 

Co bývají nejčastější důvody studentů připojit se k hnutí, když ne znalosti o změně klimatu?

Já jsem třeba přicházela s tím, že mě zarážejí plastové ostrovy v oceánu a tající ledovce. Jiní registrují třeba enormní výkyvy počasí někde v Africe, kde lidé nemají co pít, ale tím pro ně většinou příběh končí. Už tam není úplné pochopení toho, co se děje v Evropě, a reflexe, co přesně to pro naši společnost znamená. Někteří vrstevníci mají také strach z nečinnosti, vadí jim, že se nic nemění k lepšímu. Dost lidí se přidává na základě různých přednášek a workshopů ze škol, protože je hodně organizací, které školy objíždějí, třeba Na Zemi, Greenpeace či hnutí Duha.

 

Na české osnovy asi nelze spoléhat…

I tomu jsme se párkrát věnovali, protože je docela frustrující, že změna klimatu je do výuky zahrnuta jen posledních čtrnáct dní v páté třídě ve vlastivědě. Ale třeba organizace Ekoškola o změnu osnov usiluje. Rádi by vnesli změnu klimatu do všech předmětů, nejen do vlastivědy a přírodovědy, ale třeba i do společenských věd. Ale jde to pomalu. Já jsem měla docela štěstí. Když jsem chodila na osmiletý gympl, měli jsme sérii přednášek lidí, co jezdí do oblastí světa zasažených klimatickou krizí. Začala jsem si o tom něco číst, a rok poté jsem vstoupila i do Fridays for Future. A gympl v Praze, kam jsem přešla, to je úplně jiný systém a přístup. Projekt ALT (třída Gymnázia Na Zatlance s novým experimentálním školním vzdělávacím programem – pozn. aut.) je takový finsko-americký model postavený na aktuálních tématech. Klimatické krizi věnujeme hodně času. Psala jsem několik esejí, téma se výukou prolíná.

 

Už přichází i vyhoření

Fridays for Future vystavilo ještě před volbami v roce 2021 politickým stranám klimatické vysvědčení. Jaké známky byste rozdávali dnes?

Myslím, že známky by se moc nezměnily. Nějaká hlasování o dílčích věcech proběhla, nicméně o těch nejzásadnějších se stále ani nebavíme. V rámci klimatického vysvědčení jsme měli hodně konkrétních požadavků, byla to komunitní energetika, diskuse nad obnovitelnými zdroji energie v návaznosti na evropské fondy nebo útlumová křivka, která určuje, kolik emisí bude v daném časovém úseku při odchodu od uhlí. To jsou věci, které jsou na stole strašně dlouho, ale diskuse o nich neprobíhá nebo je rozvleklá. Možná by si tedy některé strany i pohoršily (pět z devíti už v roce 2021 propadlo – pozn. aut.). Ale analýzu jsme znovu nedělali.

 

Tehdy jste známkovali všechny parlamentní strany. Co aktuální vláda?

Co se týče změny klimatu, tak se samozřejmě jedná o jinou komunikaci než za Andreje Babiše, ale pořád to pro ně není prioritní téma. Navíc jsou tu i negativa, třeba nevýhodná smlouva s Polskem o dole Turów nebo různé kampaně na podporu masného průmyslu, místo aby se zamysleli nad nějakou rostlinnou stravou, třeba ve školních jídelnách. Takže, není to ideální a rozhodně ne adekvátní tomu, co se s klimatem děje.

 

Daří se vám s vládou aspoň nějak komunikovat?

Třeba za Babišovy vlády se s námi nikdo bavit nechtěl. Teď máme nějaké schůzky, třeba s paní Hubáčkovou jsme se několikrát viděli (bývalá ministryně životního prostředí – pozn. aut.), ale samozřejmě jsme pořád jen studenti. Právě teď se snažíme trochu sebevzdělávat a přemýšlet o tom, jak takové schůzky vlastně vést. Pořád jsme vnímaní jako středoškoláci, kteří tomu nerozumí, politici se s námi nechtějí bavit odborně. Pořád nám říkají, nejdřív vystudujte, pak se s námi bavte. Jenže než já vystuduji konkrétní vysokou školu, můžeme se dostat do bodu, kdy budou klimatické změny nevratné. Není to ale zcela černobílé. Nedávno třeba vyjádřila podporu okupační stávce univerzit pořádané několika českými klimatickými hnutími zmocněnkyně pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková a klimatickou krizi tematizují i některé politické strany, stále to však bohužel není dostatečné a nevede to ke konkrétním krokům.

 

Je vám smutno z toho, že se téma skoro vůbec neobjevuje ve volebních kampaních? Naposledy v té prezidentské?

Je to frustrující. Kampaně často reflektují, co společnost chce, co je pro ni aktuální, a klima to teď očividně nebylo. My se ho do diskuse snažíme vnést, ale je to často nereálné a už přichází i nechuť a vyhoření. Protože pořád opakujeme to samé, bez výsledku. V roce 2019, kdy začaly Stávky za klima, jsem vnímala velký boom zájmu, ale teď už je strašně těžké téma dostat do veřejného prostoru. I v prezidentské kampani nás samozřejmě mrzelo, že často ani novináři téma neotvírali.

 

Kdo byl váš kandidát nebo kandidátka, neřeknete?

Ne, to nemůžu říci. Snažíme se být nestranní. Ale byl to jeden z demokratických kandidátů, který splňuje naše hodnoty.

 

Největší frustrace? Energie

Chápu to správně, že do Fridays for Future už třeba vysokoškoláci nepatří?

Jsme otevření všem, kteří splňují naše základní hodnoty. Můžeme samozřejmě přijmout i starší než středoškoláky, ale většinou jim spíše doporučíme jiné organizace. Jsme hlavně středoškoláci a lidi ze základních škol. Ale samozřejmě ti, co odrostou, tak také úplně neodpadnou. Třeba už nerozhodují, ale spolupracují s námi dál.

 

Jak se hnutí v čase proměňuje?

Prošlo velkou reflexí. Přemýšleli jsme, jaké mají Stávky za klima dopad a jestli se naopak nechceme stáhnout do práce na pozadí a dělat menší akce, kde bychom mobilizovali méně lidí, ale zaměřovali se třeba na lobbing nebo kampaně. Doposud jsme hodně řešili globální témata jako oteplení planety, ale možná je na čase řešit více lokální věci, třeba se zajímat o dění kolem magistrátu Prahy nebo dopravu.

 

Co vás teď nejvíce frustruje, co se nejvíce opakuje na vašich schůzích?

Myslím, že teď převládá zima a situace s energiemi. Nejen, že to zasahuje hnutí v klimatických bodech, které se do toho promítají, tedy fosilní paliva a to, že politici nejsou schopni dostatečně podpořit komunitní energetiku, ale také to, že hodně lidí z hnutí s tím má osobní zkušenost. Buď jim vyletěly energie do enormních výší, nebo jim dokonce nefunguje topení. Někdy jsou to i studenti, co bydlí sami a nemají na energie peníze. Tak to je asi ta nejaktuálnější frustrace.

 

Vaši kolegové bydlí v patnácti letech sami?

Třeba v sedmnácti či osmnácti ano. Já vlastně také bydlím sama.

 

Co bývá důvodem?

Docela by mě to zajímalo, ale upřímně nevím. Samozřejmě je tam dost lidí z rodin, kde to neměli úplně jednoduché, a jejich snaha byla co nejrychleji z domova zmizet. I děti z dětských domovů prošly hnutím. U nich je motivace strašně silná. Mám třeba kamarádku, která utekla ze Sýrie, pak ji tu rodiče nechali a ona musela do dětského domova. To je hodně vášnivá aktivistka. Velmi aktivní skupinu máme třeba i v Ostravě. I když v těchto regionech, včetně severu Čech, je situace těžká a lidé musejí spíše pracovat než se věnovat aktivismu, ke kterému je navíc nikdo nemotivuje. Určitě je to pro ně složitější než pro nás z Prahy.

 

Co dalšího řešíte? Čemu se budete věnovat, až odezní zima?

Dál budeme pracovat na kampani o bankách a pojišťovnách, které posílají peníze fosilnímu průmyslu. Zároveň se letos společně s dalšími organizacemi snažíme komunikovat širší téma, což je oligarchie v kontextu energetiky. Tím myslím třeba Daniela Křetínského a jeho EPH. Byla velká antikampaň proti Babišovi, ale máme tu i Křetínského, taky vlastní média, skládky, velkou energetickou síť, a my ho jako společnost často ještě adorujeme. A uvidíme, co se bude dít na ministerstvu životního prostředí, zdali bude mít konečně ministra.

 

Jak se vám daří spolupracovat s různými influencery?

Je to velká pomoc, když se nám ozve někdo z veřejného prostoru. Ale bylo to tak spíše v tom roce 2019. Teď je to spíše obráceně, musíme je kontaktovat my. Imponují nám spíše ti zahraniční. Třeba Greta Thunberg má samozřejmě v našem hnutí specifickou roli, hodně jsme s ní byli spojovaní, někdy až negativně. My ji známe, několikrát jsme ji viděli, ale nikdy to nebylo tak, že by její agenda byla tou naší. Už je samozřejmě hodně unavená. (Greta Thunberg Stávky za klima odstartovala a založila první klimatické hnutí FFF. Postupně, během roku 2019, vznikly odnože tohoto studentského hnutí po celém světě, i v ČR. Každá odnož však funguje nezávisle na ostatních i na Gretě, organizuje vlastní stávky i jiné akce – pozn. aut.)

 

Únavu zmiňujete docela často. Jak to vidíte s aktivismem dál vy?

Ráda bych příští rok udělala maturitu, uvědomuji si, že z hnutí budu odcházet. Možná pak budu více působit v Re-setu, což je platforma pro sociálně-ekonomickou transformaci, nebo se zamyslím nad novým hnutím.

 

 

Stávající neziskovky vás nelákají?

Já je mám ráda všechny. Ale spíše se v tom aktuálním klimatickém hnutí vede debata o tom, jestli nějaké téma ještě nechybí. Třeba i ta doprava. Zatím je to ale spíš úvaha. Chvíli bych se chtěla věnovat i věcem, které nejsou přímo spojené s aktivismem. Chtěla bych studovat dřevařské inženýrství nebo design nábytku, samozřejmě v kontextu udržitelnosti.

 

Co je vlastně pro mladé ekologické aktivisty taková univerzita snů v Česku?

Nemám to podloženo, je to čistě můj osobní názor, ale na Masarykově univerzitě v Brně mají podle mě klimatickou krizi uchopenou lépe než třeba na pražské zemědělce, kde na téma nahlížejí více z technického pohledu. V Brně téma více propojují se sociologií, politologií a společenskou angažovaností.

 

To vám ve veřejném prostoru to chybí, aspekt dopadu klimatické krize na lidi?

Ano, věci jako velká migrační krize, když se na některých kontinentech nebude dát žít, to jsou přesně ty diskuse, které pořád oddalujeme. A co se bude dít s tím strachem, který krize přinese? Takové doby většinou znamenají nástup extremistických a fašistických stran. O to mají experti často větší obavu, co to udělá s vystresovanou společností, než jak budeme hasit požáry.

 

Fridays for Future je mezinárodní organizace. Vnímáte starosti „buněk“ v jiných zemích mimo náš region? Co řeší ony?

Rozdíl směrem na západ je obrovský. Veřejná angažovanost je tam na úplně jiné úrovni. Tady nemáme kulturu, že by se lidi za své téma postavili a vyšli do ulic. Vnímám to jako takový postkomunistický faktor. V Německu i opoziční strany mají silnou zelenou politiku. Diskuse není o tom, jestli to budeme řešit, nebo ne. Ale jak to budeme řešit. V tom jsme hodně pozadu.