Nechtěla běhat sama. Teď Adventním běháním pomáhá druhým

30. listopadu 2021

Au pair, uklízečka, kuchařka, recepční, ale pak i manažerka sítě hotelů a hostelů v Británii. Všechny tyto práce si Babeta Schneiderová v minulosti vyzkoušela. „Firmy, které vydělávají, by nějakým způsobem měly něco vracet do společnosti,“ myslí si. Právě proto loni na jaře na začátku koronavirové pandemie neváhala: jako tehdejší šéfka hotelů BoHo v Praze se dohodla s magistrátem, že v budovách patřících BoHo ubytují bezdomovce. Kromě své práce stojí Babeta i za projektem Adventní běhání, kterým propojuje lidi a motivuje je ke sportovní aktivitě. Zároveň je vyzývá, aby si pak své odběhané kilometry „zaplatili“, tedy aby přispěli na pomoc druhým.

V prosinci se koná již sedmý ročník vašeho sportovně-charitativního projektu Adventní běhání, jak vás napadlo takovou akci pořádat?

Běhám už docela dlouho. Když jsem žila v Anglii, běhala jsem tam s kamarády, kteří si následně založili facebookovou skupinu, kde mimo jiné řešili, jak trénovat v prosinci či v lednu. Skupina se postupně rozrůstala a začaly se pořádat i různé společné výběhy. Pak jsem žila v Německu, kde jsem v tom hnusném zimním počasí běhala po Tempelhofer Feld a bylo mi líto, že oni si tam běhají ve skupince a já běhám sama. Když jsem se vrátila do Čech, tak jsem si říkala, že by to bylo fajn, najít si nějakou běžeckou skupinu.

Takže jste se rozhodla založit si vlastní?

V té době tu byly různé Nike, Adidas a jiné marketingové skupiny a to mi nebylo úplně sympatické. Tak jsem si řekla, že si založím vlastní, a pozvala jsem do ní své kámoše. Bylo nás tam dvacet a kámoši pak pozvali svoje kámoše, začalo se to šířit a najednou nás tam bylo 500 a další rok 1 000. A vždycky během prosince je v té naší skupině opravdu neuvěřitelná atmosféra, člověk má zaplavený Facebook samými šťastnými obličeji, lidé jsou nadšení a vy aspoň trochu vypnete od všeho toho stresu kolem Vánoc, pečení cukroví, shánění dárků a podobně.

Jak se z toho stal projekt charitativní?

Tehdy mi přišlo líto, že ta obrovská energie, která se v naší skupině generuje tím, jak všichni běháme a pomáháme sami sobě, tak že se to nevyužije ještě nějak jinak. Proto jsem se ve skupině zeptala, jestli někdo nemá někoho, kdo by potřeboval pomoct, a ukázalo se, že všichni někoho takového mají. Letos běháme adventně již po sedmé a po čtvrté i pomáháme.

Věřím v konkrétní pomoc

Jaké byly ty začátky?

Když jsme pomáhali poprvé, tak jsme pomohli čtyřem dětem a vybrali jsme 115 tisíc. A bylo to tak, že jsem prostě šla za všema svýma kamarádama, kteří mají nějaké peníze, a prosila, jestli mi nějaké dají, a pak jsem napřímo zakoupila různé výrobky. Já věřím v konkrétní pomoc, v to, že nemáte dávat finanční dary, spíše zakoupit určitou terapii nebo pomůcku. Byla na to hrozně hezká odezva, tak jsem si říkala, že to dává smysl, a další rok jsme vybrali už téměř 400 tisíc. A loni se nám podařilo získat přes milion korun.

A letos?

Letos se nám sešlo asi čtyřicet nominací, nejsme schopni pomoci všem, bohužel, ale třeba jednou budeme. Takže tajná elfí porota vybrala pět příběhů, shodou okolností jsou to všechno děti, a těm bychom chtěli letos pomoci. Budeme tedy běhat pro čtyři postižené holčičky a jednoho chlapečka. Jedné z těch holčiček, Mie, která má svalovou dystrofii, chceme například koupit ortézky na ruce.