Jméno pro nový druh dinosaura jsem vymyslel rychle, říká český paleontolog

Daniel Madzia stojí za „objevem“ jediných dvou ostatků dinosaurů, které se našly na území České republiky. Neobjevil je však doslova, nenašel je v horninách, ale ve sbírkách. Jedním z nich byl zub, o kterém se do té doby myslelo, že patří mořskému příbuznému současných krokodýlů, a u druhého nálezu, o němž se vědci domnívali, že je neurčitelným druhem dinosaura, zjistil, že se jedná o unikát, který nikde jinde nežil. A na světě byl první ryze český dinosaurus. Pojmenoval ho Burianosaurus augustai.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Není vám líto, že jste oba dinosaury našel jen v archivech? Není právě práce ve stylu Indiana Jonese to, co láká kluky ke studiu paleontologie?

Ano, určitě bych se k oběma nálezům raději dostal přímo v terénu. I když se naše práce trochu liší od toho, co vyváděl Indiana Jones, dobrodružství v ní rozhodně je. Na druhou stranu nehledě na to, kde k objevu dojde, vždy je s tím spojené obrovské nadšení. Chtěl bych ale říct, že jsem vlastně ani jednoho dinosaura neobjevil. Na toho prvního, tedy masožravého dinosaura ze sbírek Ústavu geologických věd Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity, mě upozornili tehdejší spolužáci, Jakub Březina a Michal Matějka. Všichni jsme tehdy byli studenty geologie.

 

Oni vám řekli „Dane, ve stole leží zub, všichni si myslí, že patří krokodýlu, ale bude to dinosaurus“?

Nepamatuju si, co přesně mi tehdy řekli, ale bylo to spíš něco ve smyslu „Dane, ve sbírkách je zajímavý zub. Podepsaný je jako Teleosaurus (mořský příbuzný krokodýlů – pozn. redakce). Nic takového jsme tu neviděli a bylo by fajn zjistit, jestli je to identifikované správně. Bylo by super, kdyby to byl třeba dinosaurus.“

 

 

Proč se tak dlouho myslelo, že tento zub, nalezený ještě před 2. světovou válkou, patří mořskému krokodýlu?

Myšlenka, že by to bylo něco spřízněného s krokodýly, nebyla úplně nesmyslná, protože někteří zástupci teleosauroidů podobné zuby měli. Srovnávací studium však jednoznačně ukázalo, že tím majitelem byl středně velký masožravý dinosaurus. Fosilní sbírky jsou běžně plné desítky let starých vzorků, které naposledy viděl jejich nálezce. K podobným „objevům“ proto dochází poměrně často. Fosilie uložené ve sbírkách Ústavu geologických věd se navíc v minulosti často stěhovaly, takže takříkajíc nebylo těžké to přehlédnout. Druhá věc je, že v Česku vlastně paleontology zabývající se dinosaury nemáme. Všichni, kteří k dinosaurům v minulosti něco publikovali, se primárně zabývali a zabývají úplně jinými skupinami organismů. Když už tedy ve sbírkách něco hledají, obvykle je zaujmou úplně jiné nálezy.

 

 

Přehodnocení výsledků

Také u vašeho druhého objevu se původně myslelo, že jde o jiného tvora, a nakonec z toho byl první ryze český dinosaurus…

Druhý dinosaurus byl původně popsán týmem profesora Oldřicha Fejfara z Ústavu geologie a paleontologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Výsledkem jejich výzkumu publikovaného v roce 2005 bylo, že se jedná o malou formu dinosaura příbuzného známým evropským iguanodontům. Naše přehodnocení jeho anatomie a evolučních vztahů k jiným dinosaurům pak ukázalo, že se jedná o unikátní a dosud neznámý druh dinosaura, kterého jsme pojmenovali Burianosaurus augustai.

 

Není nezvyklé, že ono „přehodnocení“ výsledků nastalo tak brzy?

Nic neobvyklého na tom není. Z pohledu dinosauří paleontologie je rozdíl mezi rokem 2005 a 2017, tedy mezi původní prací týmu profesora Fejfara a tou naší, přímo propastný. Se znalostmi a metodami výzkumu jsme dnes někde úplně jinde. To, že se naše výsledky liší od těch dřívějších, tedy vyplývá především z toho, jak dalece se dinosauří paleontologie za těch dvanáct let posunula.

 

Není možné, že za pět deset let někdo přehodnotí i vaše výsledky a my o prvního českého dinosaura přijdeme?

Samozřejmě, že je možné, že někdo přehodnotí naše výsledky a pozici burianosaura mezi ornitopody ještě upřesní. To je ve vědě zcela přirozená věc. A tady v tomto případě to možná platí ještě dvojnásob. Jednak proto, jak je fosilní materiál burianosaura nekompletní, a pak proto, že evoluce raných ornitopodů je jedním z nejhůře známých – byť velmi intenzivně studovaných – segmentů vývojového stromu ptakopánvých dinosaurů. K žádnému dříve objevenému druhu ale přiřazený být nemůže, takže o své jméno nepřijde.

 

V případě burianosaura byla nalezena jen ohlodaná kost. Jak z ní můžete sestavit celé zvíře a například určit, co jedlo, jestli létalo nebo jaký mělo tvar lebky?

Z burianosaura skutečně známe jen jednu stehenní kost. Ta je ale skvěle zachovalá, takže je možné bez větších problémů prostudovat celou řadu drobných anatomických znaků, které se na ní vyskytují, včetně úponů některých svalů. Srovnání se stehenními kostmi jiných dinosaurů pak ukázalo, ke kterým měl ten náš evolučně nejblíže. S rekonstruováním zvířete je to pak stejné, jako když někde naleznete pohozené zbytky od oběda. I když nám z kuřete zůstane jen jedna kost, také neřeknete, že mělo dlouhé špičaté zuby, tři ocasy a přední končetiny s dlouhými pařáty. Jinými slovy – když už víme, se kterými dinosaury je ten náš blízce příbuzný, můžeme předpokládat, že vypadal podobně jako oni.

 

Podobné zuby

A musel i jíst to, co oni?

Pokud jde o to, co náš dinosaurus jedl a odkud to víme, tady můžeme brát v úvahu několik věcí. Zaprvé víme, že příbuzní burianosaura byli býložraví a všichni měli velmi podobné zuby. Zuby burianosaura měly téměř jistě listovitý tvar, který byl vhodný ke zpracování rostlinné stravy. Další věc, kterou bychom měli brát v úvahu, jsou rostliny, které známe ze stejných horninových sledů jako kost burianosaura. Úplně nejvhodnější by ale samozřejmě bylo, kdybychom z burianosaura měli alespoň jeden celý zub. Dle izotopů obsažených v jeho sklovině bychom přesně zjistili, co jedl nebo třeba kudy migroval.

 

Zkoušel jste ho hledat? Když byla na místě jedna kost, není naděje, že by jich tam bylo více?

Já osobně ne. Kolegové tam ale byli a nic zajímavějšího se jim nalézt nepovedlo.

 

Ještě dál jdou odhady, které se týkají zvuků – z čeho paleontologové usuzují, jaké zvuky jednotliví dinosauři vydávali? Například že tyranosaurus vyluzoval hluboké tóny nebo že parasaurolophus vydával s pomocí výběžku na své hlavě táhlé dunivé zvuky?

Paleontologie je opravdu rozsáhlý vědní obor, který dnes kombinuje znalosti z mnoha různých oborů, včetně takových, které bychom si s paleontologií možná běžně nespojovali. Podobné věci tedy určitě nestudujeme tak, že se třeba podíváme na tvary lebek a vymýšlíme, jak to asi mohlo být. Fosilní materiál dnes často skenujeme. Na základě trojrozměrných skenů děláme fyzické nebo digitální modely a na jejich základě pak rekonstruujeme řadu aspektů jejich anatomie, jako třeba vzhled a rozsah měkkých tkání. To, co nám pak neříkají fosilie samotné, nám často napoví třeba statistika.

 

Jak to myslíte?

Studiem fosilního materiálu získáváme různá data. Kosti nejen měříme a popisujeme, ale často taky takzvaně kódujeme do datových matic. V praxi to vypadá třeba tak, že přiřazujeme různé číselné hodnoty jiným tvarům téže struktury. Třeba výběžkům kostí. Pokud je třeba daný výběžek u zkoumaných dinosaurů pouze dlouhý nebo krátký, dlouhý kódujeme jako nulu a krátký jako jedničku, nebo naopak. Ve výsledku můžeme mít taková data z kostí celé kostry. Díky statistickým metodám tyhle hodnoty můžeme podrobit různým testům. Můžeme třeba zkoumat, jestli vznik jedné struktury souvisí se vznikem jiné, třeba z jiné části kostry. Můžeme odhadovat, s jakou pravděpodobností vznik nějaké struktury závisí na změnách prostředí a podobně. To pak samozřejmě potřebujeme i jiná data, než jen ta z kosterního materiálu. Možností, co dělat, máme nesčetné množství.

 

 

Na vlastní počest se nepojmenovává

Vy jste nového dinosaura pojmenoval Burianosaurus augustai. Měl jste jasno hned? Nelákalo vás pojmenovat jej třeba „Madziosaurus moučka“?

Na vlastní počest se nepojmenovává, takže na „madziosaura“ si budeme muset počkat, až to přijde jako dobrý nápad někomu jinému. Panu Moučkovi, jakožto nálezci, už bych ale tuhle poctu věnovat mohl. To se stává zcela běžně. V takovém případě by to byl třeba „mouckosaurus“ nebo „mouckai“ – pokud by mu bylo věnováno druhové jméno. Bez diakritiky. Nicméně věřím, že mi nemá za zlé, že jsem tentokrát zvolil jinou variantu. Jeho význam na objevu dinosaura je nezpochybnitelný a doufám, že ví, jak jsme mu za něj vděční. Jméno Burianosaurus augustai jsem vymyslel rychle. Výtvarník Zdeněk Burian a paleontolog Josef Augusta si podobné „vyznamenání“ zaslouží. Tvorba těchto dvou pánů na mě měla obrovský vliv a jsem moc rád, že jsem měl alespoň tímhle způsobem možnost odvděčit se jim za své dobrodružné dětství.

 

Pomohly vám jejich knihy k volbě studia paleontologie a specializaci na dinosaury?

Já si vlastně nepamatuju období života bez zájmu o paleontologii, takže u mě se ta fascinace musela objevit někdy kolem třetího nebo čtvrtého roku života. Je těžké říct, co bylo tím prvotním impulzem, ale díla Josefa Augusty a Zdeňka Buriana v tom zcela jistě hrála velkou roli.

 

 

Je právě tato specializace, které asi v Česku příliš potřeba není, důvodem, proč pracujete v Polsku?

Věnovat se dinosaurům v Polsku bylo opravdu jednodušší než v České republice. Ne proto, že by snad Poláci měli vlastních dinosaurů víc než my. U nich to také není žádné sláva. Polsko ale organizovalo slavné polsko-mongolské paleontologické vykopávky v poušti Gobi, odkud si jejich výpravy přivezly doslova tuny dinosauřích fosilií. Řada z nich ještě nebyla pořádně zpracovaná, takže bylo jednodušší si najít téma k výzkumu.

 

Na čem pracujete nyní? Můžeme v blízké době čekat další dinosauří objev? Nakolik jsou například dnes už prozkoumané staré sbírky v českých muzeích?

Koncem loňského roku se mi podařilo získat grant na výzkum evropských ptakopánvých dinosaurů, takže příští čtyři roky se budu věnovat především studiu příbuzenských vztahů dinosaurů z našeho kontinentu a jejich migracím. Součástí výzkumu bude také přehodnocení některých fosilií, které se nacházejí v evropských paleontologických sbírkách a kde by mohly být i nálezy z Česka. Najít v nich dinosauří kosti by bylo obrovské štěstí. Na druhou stranu… stát se to může.

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama