Messi je pořád jasně nejlepší, říká fotbalový analytik Dobiáš

Jak datové analýzy proměňují podobu současného sportu a zejména fotbalu, popisuje Jakub Dobiáš, zakladatel firmy 11Hacks. Od osmnácti let byl profesionálním hráčem pokeru, poté obchodníkem na energetické burze. Jeho schopností zlepšovat týmový výkon pomocí dat využívala pražská Slavia, nyní se více zaměřuje na zahraniční trh.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Kolik jste viděl o víkendu fotbalových zápasů?

Šest.

 

Pracoval jste při tom?

Měl jsem v ruce tužku a papír. Chtěl jsem vidět zápasy klubů, se kterými spolupracujeme. Hlavní porce naší práce ale spočívá v něčem jiném. Nakoupíme data, kterými nakrmíme počítače. Pak je analyzujeme a hledáme řešení.

 

Jak může vypadat takové řešení?

Například objevíme tým, který nedostává góly ze standardních situací. A řekneme si: Pojďme zjistit, čím to je. Podíváme se na jejich posledních sto standardek a najdeme strategii, kterou pak nabídneme klubu, který to nejvíc potřebuje.

 

Jakou odbornost musí mít lidé, které zaměstnáváte?

Pracují pro nás fotbaloví trenéři a skauti, ale neobejdeme se bez matfyzáků a IT expertů. Důležitý je hlavně zápal pro fotbal. Momentálně je nás dvanáct.

 

Kdo jsou vaši klienti?

Převážně fotbalové kluby. Spolupracujeme ale i s některými jednotlivými hráči na pravidelných rozborech jejich hry nebo s agenty, kterým jejich hráče analyzujeme.

 

Podle jakých faktorů hráče hodnotíte?

Máme přes tři sta matematických modelů pro různé schopnosti a situace. Důležité je ale i chování hráče v soukromí a jak zapadne do kabiny.

 

 

Jak zjišťujete informace o chování hráče v soukromí?

Projíždíme si rozhovory, zjišťujeme, co o něm říkají trenéři i spoluhráči, čteme fanouškovská fóra. Důležité je i to, z jaké je rodiny, jestli pochází z venkova, nebo z města, jakého má agenta. Určitým vodítkem jsou pochopitelně i sociální sítě. Když fotbalista dává na Instagram nebo Facebook šestkrát týdně sám sebe bez trička, taky to něco vyjadřuje.

 

 

Bývá součástí zadání od klubu i to, že kromě výkonů na hřišti potřebují od hráče i nějakou specifickou roli v kabině?

Často se hledá vůdce. Klub třeba řekne: Máme dva mladé obránce a potřebujeme mezi ně lídra, který má zkušenosti a v důležitých momentech vezme riziko na sebe.

 

Doporučujete tedy klubům i nákupy konkrétních hráčů?

Ano, ale musíme vycházet z finančních možností daného klubu. Dokážeme také ušetřit velké peníze tím, když se nám podaří klubu nákup nějakého hráče rozmluvit.

 

Na základě čeho?

Snažíme se vysvětlovat, že česká liga je hodně specifická. Hodně se centruje a z toho plyne fyzická připravenost stoperů. Takže hráč, který střílí góly díky výskoku třeba ve druhé španělské lize, najednou těch hlaviček nebude vyhrávat tolik.

 

 

Dostávat se do šancí

Odráží se nějak na psychice hráčů, když vědí, jak detailně je každá jejich akce analyzovaná?

Kéž by to tak bylo, ale pozoruji spíš opak. Když má tým takříkajíc hotovo – například když už ví, že skončí mimo pohárové příčky a přitom nespadne do nižší soutěže –, začne hrát špatně. Přitom je to čas, kdy se nejvíc skautuje, týmy vyhlížejí posily na příští sezonu. Někdy mi přijde, jako kdyby to hráčům nedocházelo.

 

Zahazují tím příležitost přestoupit do lepšího klubu?

Jasně, každý vypuštěný zápas je v těch datech vidět. Hráč, který třeba pět zápasů v řadě neodehraje naplno, si poškodí dlouhodobé statistiky.

 

V letech 2017 až 2020 jste pracovali pro pražskou Slavii. Proč vaše angažmá v Edenu skončilo?

Slavia od nás chtěla exkluzivitu čili abychom pracovali výhradně pro ně. To už nešlo, protože nám přibývali klienti a chtěli jsme roztáhnout křídla. Rozešli jsme se v dobrém.

 

Jak na práci ve Slavii vzpomínáte?

Slavia byla po vstupu nového investora prvním klubem u nás, který byl ochoten se datovou analýzou vážněji zabývat. Čili nejenom si od nás něco vyslechnout, ale vzít to v potaz a něco podle toho změnit.

 

Předpokládám, že dnes takových klubů v Česku přibývá.

Docela se to rozjíždí, ale my se do budoucna chceme soustředit hlavně na zahraniční trh. Teď třeba jednáme v Rusku s jedním pohárovým klubem, nějakou spolupráci máme v Nizozemsku a Rakousku, čím dál zajímavější je Maďarsko, rýsuje se další klub na Slovensku…

 

Jsou dnes ve Slavii hráči, na jejichž přestupu jste se podíleli?

Jsou, třeba Oscar Dorley. Byli jsme u jeho příchodu do Liberce, sledovali jsme ho od sedmnácti let. Viděli jsme, jak skvělé má zrychlení i první dotek, a především to, jak se na hřišti rozhoduje.

 

Dodejme, že liberijský fotbalista Oscar Dorley přišel do Liberce z Litvy. Jak se vám líbí jeho výkony v základní sestavě Slavie?

Je skvělý. Sebeostřejší přihrávka od něj neodskočí, umí dát balon rychle do vápna, pro tým je všestranně užitečný. A tohle všechno ukazují i data: vizualizační radary, které používáme, abychom zobrazili dovednosti hráče v různých metrikách, Oscar vyplňuje úplně ve všem.

 

Můžete přiblížit, o jaké jde metriky?

Nejcennější metrikou pro krajní obránce je něco, čemu říkáme přidaná hodnota na gól. Zjednodušeně řečeno měříme, kde hráč přebírá míč a co se následně na hřišti děje. Dorley je velmi dobrý ve vytváření šancí i posouvání míče do nebezpečných prostor. V porovnání s ostatními ligovými obránci v tomto ohledu vyčnívá.

 

Mají s vašimi datovými analýzami něco společného čipy, které mají hráči při zápasech na sobě?

Čipy měří, kolik toho hráči uběhali, čili fyzickou kondici. My pracujeme s jinými daty: řešíme, co všechno vede ke gólům a ovlivňuje výsledek. Přičemž korelace mezi tím, kolik toho hráči naběhají a jak ten zápas dopadne, není tak silná.

 

Nemůže být fotbal takhle vyfutrovaný daty ve výsledku fádnější? Nehrozí, že zápasy, při nichž se dodržují strategické záměry podložené statistikami, ztratí část divácké atraktivity?

Něco na tenhle způsob se stalo basketbalu. Datové analýzy totiž ukázaly, že se vyplácí střílet buď bezprostředně pod košem za dva body, nebo zkoušet trojku zdálky. A že střílet jako Michael Jordan, který sázel dvojky z větší vzdálenosti, postrádá efektivitu. Takže dneska jsou tyhle střely od trenérů v podstatě zakázané. Ovšem pokud ten prostor nikdo nebude bránit, může se to zase otočit.

 

Zažívá podobné změny i fotbal?

Jsou jich desítky, už delší dobu se třeba ukazuje nízká efektivita střelby z dálky. Nebo dlouhé centry ze stran mají menší pravděpodobnost na vytvoření šance než kratší přihrávky do vápna. Když to pak člověk vidí v číslech, úplně zírá, že nějaký typ přihrávky je třikrát účinnější než jiný.

 

Jaké další trendy v herních strategiích kolem sebe vidíte?

Hodně se tlačí na fyzickou připravenost. A protože se týmy v tomto ohledu už hodně srovnávají, přestává to být taková výhoda. Takže je otázka času, kdy se začne zdůrazňovat především herní inteligence. Fyzičku jde šponovat na určitou úroveň, pak musí nastoupit zase něco dalšího.

U útočníků se zase zjistilo, že tolik nezáleží na tom, kolik dávají gólů. Musí se hlavně dostávat do šancí čili samotné zakončení je trošku přeceňovaná schopnost. Jsou sice beznadějní „paliči šancí“, ale pak je tu třeba takový hráč jako Jan Kuchta - ať hrál v sebehorším týmu, vždycky si uměl najít prostor na zakončení.

 

I na přestupu Jana Kuchty do pražské Slavie jste se podílel?

Doporučovali jsme ho všem našim klientům, dlouho v něm totiž nikdo ten potenciál neviděl. Ještě zhruba před dvěma lety jsem marně přesvědčoval druholigovou Jihlavu, aby si ho vzali. Když se ptali, co je na něm zajímavého, říkal jsem jim:„Dostává se každý rok do spousty šancí, a když mu uděláte servis, bude dávat góly!” Nechtěli ho.

 

Messi je pořád nejlepší

Hrál jste vy sám někdy fotbal?

Od sedmi do osmnácti, za vesnický klub SK Sloupnice ve východních Čechách, kde jsem vyrůstal.

 

Takže jste si stihl zahrát i v dospělé kategorii?

Okresní přebor, jednu sezonu. Pak jsem se začal věnovat pokeru, do toho jsem dělal školu. Navíc chlapi to brali hrozně vážně, na zápasy se chodila dívat celá vesnice. A já už věděl, že nejsem moc dobrý hráč.

 

Vidíte nějaké podobnosti mezi fotbalem a pokerem?

Ani jedno se nevyplatí vnímat jen na základě výsledku. Je to sice nejpodstatnější informace, ale nevyplývá z ní, co se na hřišti vlastně dělo. Jestli jsme hráli dobře, ale měli jsme smůlu, nebo jestli máme problém, který musíme okamžitě řešit. Je tam hrozně moc věcí, které to ovlivňují a které není snadné přečíst.

 

Chodíte ještě někdy na stadion?

Docela často. Člověk to vidí z tribuny přece jen z jiného úhlu. Když se mě někdo ptá, jak má začít rozumět fotbalu, jedna z hlavních rad je nesledovat tolik hráče s míčem. A místo toho pozorovat, co se děje s jedenácti hráči jako s celkem. Klíčové jsou volné prostory, kdo podniká jaké náběhy, kde hrozí přečíslení…

 

Největší fotbalovou událostí letošního roku bylo Euro. Dozvěděl jste se z něj jako datový analytik něco zajímavého?

Existuje známá věta Marcela Bielsy (argentinský trenér, který vedl v letech 1998-2004 reprezentaci své země, nyní manažer Leeds United, pozn. red.), že nikdy nedokoukal žádný zápas mistrovství světa nebo Evropy, protože se tam nic nenaučí. A něco na tom je. Reprezentační trenéři mají málo času na nastavení nějakých systémů, takže musí dělat hodně pragmatická rozhodnutí a ten fotbal často není příliš hezký.

 

Zaujal vás alespoň nějaký konkrétní hráč?

Překvapilo mě, že Anglie nechala sedět na lavičce Jadona Sancha (jedenadvacetiletý útočník Manchesteru United, pozn. red.). A byl jsem nadšený z výkonů maďarského záložníka Andráse Schäfera, který hraje za Dunajskou Stredu, takže mám možnost s ním spolupracovat.

 

Z předchozích rozhovorů s vámi jsem pochopil, že vaším cílem je mít vlastní klub. Myslíte to vážně?

Naprosto. Uvažujeme o nějakém týmu z první nebo druhé ligy, který by se opravdu řídil na základě datových analýz.

 

Máte v tomto ohledu nějaké vzory?

Příkladem až vědecky řízených týmů mohou být Brentford a Lipsko, nebo také Liverpool. První dva týmy měly výhodu, že se mohly připravovat na svůj vzestup v nižších soutěžích, Liverpool se zase mátořil z historicky nejhorších výsledků.

 

Jak dlouho by vám podobná proměna týmu trvala?

Není to tak, že někam přijdeme a začne se vyhrávat. Nejdřív řešíme slabá místa, až pak se snažíme nastavit nějakou strategii a vizi. Celkově je mnohem důležitější, jak bude klub vypadat za tři roky, než co se povede během prvních šesti měsíců. V součtu to obnáší stovky rozhodnutí, která s podporou datové strategie uděláme mnohem lépe.

 

Můj syn fandí londýnskému Arsenalu a je dost nervózní: poslední trofej před sedmi lety, aktuální sezona bez evropských pohárů, a momentálně dokonce sestupová příčka v Premier League. Co se v tom klubu děje?

Mikel Arteta je pravděpodobně velmi talentovaný trenér, ale rozhodnutí Arsenalu na přestupovém trhu jsou příšerná. Přitom ještě za trenéra Arsena Wengera klub hodně investoval do dat. Koupil firmu Stats DNA, která je srovnatelná s námi, aby ji měl jenom pro sebe. Jenomže ji v Arsenalu vůbec neposlouchají a zaměstnanci z ní odcházejí pryč. Proč by pracovali někde, kde se můžou přetrhnout a nikoho to nezajímá? To samé je Barcelona.

 

Proč takové velkokluby neposlouchají své datové analytiky?

Například v Barceloně do všeho tradičně mluví kluboví prezidenti, kteří chtějí být znovu zvoleni, a tak odkývají všechno, co jim našeptávají fanouškovská fóra. Takhle to dopadá, když rozhoduje marketing, nikoliv rozum a data.

 

Výsledkem je v případě Barcelony gigantické zadlužení a odchod Messiho. Mimochodem, jak vypadá Lionel Messi ve svých čtyřiatřiceti letech z pohledu datového analytika?

Messi je pořád mimo jakékoliv žebříčky, jednoznačně nejlepší hráč na světě. To, co předvedl na letošním mistrovství Jižní Ameriky, bylo neuvěřitelné.

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama

Mohlo by Vás zajímat

Reklama