Hledáme balanc mezi folklorem a moderní kulturou

Automobilka a folklor zdánlivě nejdou moc dohromady. Vy jste je propojila. Jak se to stalo?

Moji rodiče pocházeli z Velkých Bílovic u Břeclavi, kde vždy byla hodně silná tradice folklorních zvyků. Na začátku 90. let založili výrobní firmu na automobilové součástky. Já v sedmnácti odjela do Ameriky na jeden školní rok, později jsem se tam vrátila kvůli studiu na univerzitě. V roce 2011 jsme byli s manželem už hodně zapojení do chodu rodinné firmy. Jeden náš zákazník v Německu měl zájem o spolupráci v Americe. Původně jsme mysleli, že to bude jednorázová zakázka, ale postupně se aktivity rozrostly natolik, že jsme se přestěhovali do Atlanty. Většinu času se věnujeme podnikání, ale podporujeme folklorní akce u nás na Moravě. Je to pro mě důležité nejen kvůli mým dětem, aby neztratily kontakt s naší kulturou a tradicí, ale také kvůli krajanům v Atlantě.

Je tahle komunita něčím specifická?

Hodně známé jsou početné krajanské komunity v Chicagu nebo v Texasu, kde žije už čtvrtá nebo pátá generace. U nás v Atlantě takhle dlouhou tradici nemáme. Bydlí tu zhruba dva tisíce lidí, kteří se sem přistěhovali z Česka po roce 1989. Už je tu jen několik krajanů z nejstarší generace emigrantů po roce 1968. Každopádně zájem o folklor a tradice je neustále. Honorární konzul George Novák zval do Atlanty české umělce a muzikanty. Pomáhala jsem mu s dramaturgií i s organizací akcí. Když končila jeho mise, tak mě navrhl jako svou nástupkyni.

BŘECLAVSKÝ VZOR

Co nakonec rozhodlo, že jste se do propagace folkloru pustila naplno?

Předloni jsme dělaly projekt pro Národní muzeum Čechů a Slováků v Cedar Rapids v Iowě. Najala jsem na to produkční, ale výsledek nebyl úplně podle mých představ. Tak jsme si s manželem řekli, že nechceme podporovat projekty, které nemáme úplně pod kontrolou. V roce 2020 jsme založili Nadační fond Moravská krása, kde si sami rozhodujeme, co budeme propagovat a jak bude vypadat prezentace našich aktivit. Organizujeme výstavy, tvůrčí dílny nebo přednášky o moravském folkloru v Česku i v zámoří.

Pár měsíců po založení fondu se vám podařilo opravit Havlíčkovu vilu v Břeclavi. Jaká je její historie?

Vila byla postavena v roce 1901 pro rakouského knížete Jana II. z Lichtenštejna. Později patřila rodině Aloise Havlíčka, což byl starosta Poštorné, dnes městské části Břeclavi, který měl obchod s vínem a velmi podporoval místní komunitu. Byl to velký patriot a velmi se zasadil o to, že právě Poštorná dnes patří k České republice. Pak bylo ve vile zdravotní středisko, které tam fungovalo desítky let. Moji rodiče se z Velkých Bílovic přestěhovali do Poštorné. Dlouhodobě sponzorovali nejrůznější kulturní akce u nás v regionu. Bydleli poblíž Havlíčkovy vily a mnohokrát se bavili o tom, že je škoda, že taková zajímavá stavba nemá nějaké společenské využití. V roce 2015 ji otec koupil, a pak mi vilu v závěti odkázal. Vždycky říkal, že by se sem hodila kulturní instituce, tak jsem ráda, že se jeho přání splnilo.

Máte kolem sebe celou komunitu lidí, kteří se věnují folkloru. Kde je vyhledáváte?

Na počátku byla spolupráce s Dagmar Benešovou, která se věnuje dokumentování lidových zvyků a tradic po celé Moravě. Organizuje v Havlíčkově vile tvůrčí dílny pro veřejnost, kde učí, jak namalovat ornament třeba na tričko nebo tenisky. A zve k nám také další moravské tvůrce, aby předávali své zkušenosti. Dagmar mě seznámila s velmi známou malérečkou, šestaosmdesátiletou Marií Švirgovou z Lanžhota, a postupně jsem díky ní získávala další kontakty. V roce 2017 Dagmar s Marií přijely do Ameriky, kde vedly několik workshopů pro krajanskou komunitu v Atlantě, Chicagu a dalších městech. A podařilo se nám zorganizovat prezentaci paní Marie v OSN. Vrátily se pak ještě v roce 2018 a 2020.

Na Američany asi náš folklor působí docela exoticky…