Hledáme balanc mezi folklorem a moderní kulturou

Podnikatelka Monika Vintrlíková řadu let buduje rodinnou firmu v Česku i v Americe. Kromě továrny na automobilové součástky má ještě jinou „fabriku“ – vyváží za oceán moravské zvyky a tradice. Předloni založila Nadační fond Moravská krása, jehož hlavním cílem je propojování tradičních řemesel a moderní kultury.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Automobilka a folklor zdánlivě nejdou moc dohromady. Vy jste je propojila. Jak se to stalo?

Moji rodiče pocházeli z Velkých Bílovic u Břeclavi, kde vždy byla hodně silná tradice folklorních zvyků. Na začátku 90. let založili výrobní firmu na automobilové součástky. Já v sedmnácti odjela do Ameriky na jeden školní rok, později jsem se tam vrátila kvůli studiu na univerzitě. V roce 2011 jsme byli s manželem už hodně zapojení do chodu rodinné firmy. Jeden náš zákazník v Německu měl zájem o spolupráci v Americe. Původně jsme mysleli, že to bude jednorázová zakázka, ale postupně se aktivity rozrostly natolik, že jsme se přestěhovali do Atlanty. Většinu času se věnujeme podnikání, ale podporujeme folklorní akce u nás na Moravě. Je to pro mě důležité nejen kvůli mým dětem, aby neztratily kontakt s naší kulturou a tradicí, ale také kvůli krajanům v Atlantě.

 

Je tahle komunita něčím specifická?

Hodně známé jsou početné krajanské komunity v Chicagu nebo v Texasu, kde žije už čtvrtá nebo pátá generace. U nás v Atlantě takhle dlouhou tradici nemáme. Bydlí tu zhruba dva tisíce lidí, kteří se sem přistěhovali z Česka po roce 1989. Už je tu jen několik krajanů z nejstarší generace emigrantů po roce 1968. Každopádně zájem o folklor a tradice je neustále. Honorární konzul George Novák zval do Atlanty české umělce a muzikanty. Pomáhala jsem mu s dramaturgií i s organizací akcí. Když končila jeho mise, tak mě navrhl jako svou nástupkyni.

 

BŘECLAVSKÝ VZOR

Co nakonec rozhodlo, že jste se do propagace folkloru pustila naplno?

Předloni jsme dělaly projekt pro Národní muzeum Čechů a Slováků v Cedar Rapids v Iowě. Najala jsem na to produkční, ale výsledek nebyl úplně podle mých představ. Tak jsme si s manželem řekli, že nechceme podporovat projekty, které nemáme úplně pod kontrolou. V roce 2020 jsme založili Nadační fond Moravská krása, kde si sami rozhodujeme, co budeme propagovat a jak bude vypadat prezentace našich aktivit. Organizujeme výstavy, tvůrčí dílny nebo přednášky o moravském folkloru v Česku i v zámoří.

 

 

Pár měsíců po založení fondu se vám podařilo opravit Havlíčkovu vilu v Břeclavi. Jaká je její historie?

Vila byla postavena v roce 1901 pro rakouského knížete Jana II. z Lichtenštejna. Později patřila rodině Aloise Havlíčka, což byl starosta Poštorné, dnes městské části Břeclavi, který měl obchod s vínem a velmi podporoval místní komunitu. Byl to velký patriot a velmi se zasadil o to, že právě Poštorná dnes patří k České republice. Pak bylo ve vile zdravotní středisko, které tam fungovalo desítky let. Moji rodiče se z Velkých Bílovic přestěhovali do Poštorné. Dlouhodobě sponzorovali nejrůznější kulturní akce u nás v regionu. Bydleli poblíž Havlíčkovy vily a mnohokrát se bavili o tom, že je škoda, že taková zajímavá stavba nemá nějaké společenské využití. V roce 2015 ji otec koupil, a pak mi vilu v závěti odkázal. Vždycky říkal, že by se sem hodila kulturní instituce, tak jsem ráda, že se jeho přání splnilo.

 

Máte kolem sebe celou komunitu lidí, kteří se věnují folkloru. Kde je vyhledáváte?

Na počátku byla spolupráce s Dagmar Benešovou, která se věnuje dokumentování lidových zvyků a tradic po celé Moravě. Organizuje v Havlíčkově vile tvůrčí dílny pro veřejnost, kde učí, jak namalovat ornament třeba na tričko nebo tenisky. A zve k nám také další moravské tvůrce, aby předávali své zkušenosti. Dagmar mě seznámila s velmi známou malérečkou, šestaosmdesátiletou Marií Švirgovou z Lanžhota, a postupně jsem díky ní získávala další kontakty. V roce 2017 Dagmar s Marií přijely do Ameriky, kde vedly několik workshopů pro krajanskou komunitu v Atlantě, Chicagu a dalších městech. A podařilo se nám zorganizovat prezentaci paní Marie v OSN. Vrátily se pak ještě v roce 2018 a 2020.

 

Na Američany asi náš folklor působí docela exoticky…

Většina našich akcí je pro krajany třetí nebo čtvrté generace. Jsou to lidé, kteří třeba nikdy nebyli v Česku, ale ledacos znají z vyprávění nebo fotografií svých předků. Takže pro ně to až takové exotické překvapení nebylo. Paní Mařenka ale řešila, zda má vůbec v Americe chodit v kroji. Obávala se, aby si o ní nemysleli, že je blázen. Řekla jsem jí, že v americké společnosti jsou lidé zvyklí na spoustu kultur a nikdo neřeší, co má kdo na sobě. A přesně takhle to dopadlo. Když šla po ulici, tak si jí buď nevšímali, ale spíš ji zastavovali a chtěli se s ní fotit. Byla prostě za hvězdu!

 

Plánujete další podobné projekty v Americe?

Teď je to takový zajímavý souběh událostí, protože o naše aktivity je zájem nejen na Moravě, ale také v zámoří, takže chceme založit americkou pobočku našeho fondu. A to si jde naproti s aktivitami, které organizuje Cecilia Rokusek, která je ředitelkou zmiňovaného muzea v Cedar Rapids. Připravuje projekty, které prezentují zvyky a tradice nejen pro nejstarší generaci krajanů, ale také pro mladé lidi v USA. Nedávno jsme společně dokončily velký projekt Galerie moravského ornamentu. Patnáct maléreček a malířů z celé Moravy namalovalo ornamenty, které jsou typické pro jednotlivé regiony, do konce října jsou k vidění v Havlíčkově vile a pak jejich tvorbu převezeme do Cedar Rapids, kde je Česká vesnice.

 

STARONOVÉ KROJE

Podle toho, co popisujete, tak je vaše práce hodně o prolínání kultur?

To mě právě fascinuje, jak některé prvky lidové kultury jsou vlastně společné. Zrovna nedávno jsem se seznámila s americkou výtvarnicí, která vyrábí pokrývky hlavy podle indiánských vzorů. Zaujalo mě, že na jejich dekoraci používá české korálky. U nás na Moravě byli lidé dost překvapení, když jsem jim ukazovala, jak vypadají indiánské pokrývky hlavy. Mnohdy ani netušili, že indiánské motivy jsou docela podobné těm, které se používají v nejrůznějších částech Moravy.

 

 

Setkala jsem se s krajany všude možně po světě. Leckdy mi přišlo, že toho vědí o našich tradicích víc než lidé v Česku…

Mám dost podobné zážitky a nepřestává mě překvapovat, jak je naše lidová kultura v cizině živá. Zrovna nedávno mě pozvali do Texasu, kde je jedna z největších krajanských komunit. Vybrali 46 tisíc dolarů na pomoc lidem na Moravě, jejichž domy zničilo tornádo. Oslovili mě, abych jim pomohla vytipovat příjemce tohoto finančního daru. Zorganizovali slavnost, kde se tančilo v krajích a zazněla naše hymna. A musím se přiznat, že jsem byla velmi dojatá, když jsem viděla, jak tam udržují tradice a zvyky, které mnohdy už ani lidé v Česku neocení. Hodně mě zaujalo, že kromě krojů, které se dědí z generace na generaci, mají i nové. Nyní chystáme projekt, kde chceme fotograficky zdokumentovat, jak vlastně vypadají tyto česko-americké kroje.

 

Čím se liší od těch, které znáte z Moravy?

Je to velmi zajímavá kombinace, protože něco přebírají z těch tradičních moravských ornamentů, ale něco je jejich autorský vzor. Ráda bych sehnala etnologa, který nám pomůže s dokumentací amerických krojů. V Americe jsou v tomhle směru velmi benevolentní, zato na Moravě jsem si vyslechla komentáře od lidí, kteří takové inovace odsuzují, což mě mrzí, protože bychom spíš měli americké krajany obdivovat, že se snaží dál rozvíjet naši tradici. Však lidová kultura je neuvěřitelně variabilní, je to jako s lidovou písničkou – základ je společný, ale každý si ji trošku přizpůsobí.

 

RESTART ZÁJMU

Pro krajany je folklor zajímavý, ale jaké jsou na něj reakce v Česku?

Naštěstí postupně ubývá předsudků, že lidová kultura je jen pro staré babky. Čím dál víc lidí se zajímá o řemesla a rukodělnou práci, ale také propojení folkloru a moderního stylu. Snažíme se v rámci našich výstav, workshopů a dalších prezentací ukázat, že lidový ornament může být součástí moderního oblečení nebo třeba na kapotě auta.

 

A jak nejstarší generace reaguje na vaše inovace?

Někdy je docela obtížné vysvětlit malérečkám a malířům lidových ornamentů, že nechceme jejich dílo nějak „znesvětit“, ale chceme se lidovou kulturou inspirovat. Hledáme prostě balanc, aby konkrétní dílo vycházelo z tradiční kultury, ale zároveň bylo moderní. Velmi se nám osvědčila spolupráce s českou designérkou Helenou Dařbujánovou, která je autorkou rekonstrukce interiéru Havlíčkovy vily a navrhla pro nás i nábytek do kavárny ve vile. Jsou tam židličky, kde se nechala inspirovat ornamenty od paní Švirgové. Tahle symbióza se podařila hlavně díky tomu, že Marie není „lakomá“. Nejenže se ráda dělí o své know-how, ale také akceptuje inovace ornamentu.

 

Aktuálně je v Praze výstava Moravské krásy v showroomu Heleny Dařbujánové. Co je tam k vidění?

Je to sice malý prostor, ale i tak se nám podařilo vybrat ukázky lidové tvorby z několika regionů na Moravě. Uvidíte tam například věnec, který nosí svobodné dívky, i čepce pro vdané paní, dále také vyšívané a modrotiskové “fjertušky“ zástěrky. Kromě této menší výstavy máme velkou výstavu v naší Havlíčkově vile. V expozici je unikátní kolekce, kterou máme zapůjčenou od americké sběratelky Helene Baine Cincebeaux. Její rodiče pocházeli z Moravy a Helene strávila desítky let dokumentací lidových tradic. Spolu se svou matkou vytvořila kolekci moravského a slovenského lidového umění a krojů, kterou už vystavovalo na dvacet muzeí napříč Spojenými státy americkými a teď je u nás v Břeclavi až do konce října.

 

 

Reklama
Advertisement
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Advertisement
Reklama
Advertisement