Bělorusko už bojuje – a to na straně Ukrajiny

Z Běloruska přicházejí zprávy, že tamní armáda odmítá bojovat na straně Ruska na Ukrajině, o což žádal ruský prezident Putin běloruského diktátora Alexandra Lukašenka. Je to tak?

Nedá se tvrdit, že by celá armáda v Bělorusku odmítala ani že by celá byla proti Lukašenkovi. Jinak bychom bývali s protesty v roce 2020 uspěli. Zemi v podstatě okupuje Rusko, Lukašenko je zcela závislý na Putinovi, navíc delší dobu dochází k „rusifikaci“ armády. To znamená, že nejvyšší pozice v různých silových složkách režimu poměrně často zastávají osoby, které pocházejí z Ruska, někdy údajně mají i ruské občanství. Něco jiného jsou ale mladí lidé, kteří byli povoláni na vojnu v rámci základní vojenské služby. Většina z nich byla přinejmenším svědky, případně se přímo účastnila masových protestů proti Lukašenkovi v roce 2020.

A tito mladíci odvádění do armády jsou většinou proti válce?

Ano. Předloni poprvé se protesty konaly nejen v hlavním městě Minsku, ale i v menších městech a vesnicích. A ti, kdo jdou na vojnu, pocházejí většinou právě z míst mimo hlavní město: v Minsku totiž existuje více příležitostí, jak se službě v armádě vyhnout. A u těchto lidí se asi režim skutečně bál toho, že pokud dostanou zbraň a rozkaz jít na Ukrajinu, tak by se taky mohli obrátit proti Lukašenkovi.

Chápu správně, že běloruská opozice a exil se snažily právě na tyto mladé lidi působit?

Svjatlana Cichanouská, která v roce 2020 porazila Lukašenka v prezidentských volbách (i když režim výsledky samozřejmě neuznal), a její Kancelář prosazují takzvaný protiválečný program. V jeho rámci mimo jiné různými komunikačními cestami přesvědčují vojáky, že pokud by je Lukašenko poslal na Ukrajinu, tak aby buď přešli na ukrajinskou stranu, nebo aby dezertovali. Jsou pro ně připravené evakuační kanály, s jejichž pomocí dosud odcházeli politicky pronásledovaní, ale nyní se používají i pro ty, kdo byli povoláni na vojnu. A Bělorusové už dnes také bojují na straně Ukrajiny.

Na běloruské jednotky na straně kyjevské vlády se ještě zeptám. Nicméně proč Lukašenko sice poskytl ruským vojákům základny, z nichž se pak vydali na Ukrajinu, ale běloruské armádě nakonec nedal rozkaz k útoku, i když to po něm Putin chtěl?

To, myslím, trvá dodnes, Putin chce po Lukašenkovi vojenské angažmá běloruské armády i nadále. I když momentálně stáhl své vojenské jednotky z okolí Kyjeva a Černihivu.

Ale proč to tedy Lukašenko neudělal? Tedy kromě zmíněného odporu části armády.

Nerada komentuji, proč Lukašenko něco udělal nebo neudělal, protože si nemyslím, že je úplně psychicky v pořádku. Navíc ani nevidíme do všech dohod, které s Putinem uzavřel. Jeden z důvodů, proč tam neposlal vojáky, je ten, který jsem zmínila – totiž že by se nějaké procento armády otočilo proti němu. Jsou tam ale i další aspekty. Lukašenko často působí, jako že plácá chaoticky nesmysly, ale když ho sledujete léta, vidíte u něj opakující se motivy. A jedním z pilířů jeho narativu směrem k běloruské společnosti vždy bylo: my, Bělorusové, jsme přece mírumilovný národ a uděláme cokoli – jen aby nebyla válka. V případě války by tak Lukašenko neuměl vysvětlit, jak je možné, že do ní ten mírumilovný národ zapletl. Dalším aspektem je pak samotná povaha Bělorusů, která se projevovala třeba tím, že si při předloňských masových protestech sundávali boty, když si chtěli stoupnout na lavičku, nebo i dříve při protestních pochodech čekali na zelenou, aby mohli přejít ulici. Bělorusové zkrátka nejsou razantní a přinejmenším až dosud hledali jiné způsoby řešení než vzít zbraň do ruky.

Jako za protektorátu

Průzkumy v Bělorusku asi nejsou úplně spolehlivé, když tam vládne tuhá diktatura, ukazují nicméně, že naprostá většina populace je proti válce.