Předvolební kampaň je trochu jako flirtování v baru

Umí už kandidáti v Česku udělat kampaň světového střihu?

Přinejmenším vizuálně kampaně vypadají dobře. Když se podíváte na trojici největších favoritů (v nadcházejících prezidentských volbách – pozn. red.), působí profesionálně. Jenže ono nejde jen o vizuální podobu, ale taky o organizaci kampaně, práci s daty, o schopnost oslovit voliče. Což souvisí nejen s politickou kulturou, ale do velké míry i s legislativou. V Česku nemůžeme předpokládat kontaktní kampaň v americkém stylu. Ne kvůli tomu, že bychom neměli lidi, kteří to dokážou vymyslet, ale proto, že legálně nezískáte o voličích tak detailní informace, jaké získáte v USA.

Takže to musí zůstat čistě „po česku“?

Ve Spojených státech existují databáze s voličskou historií. Před prezidentskými volbami se musíte registrovat jako demokratický, nebo republikánský volič. A existuje veřejný záznam, jak volíte. Pokud by to bylo obdobně v Česku, tak si například koupíte databázi pro nějaké město a vidíte, kdo volil jaké strany. Dokonce víte, kde ten člověk bydlí. Pak můžete svoji kampaň zacílit. To je u nás možné jen v případě, že si systematicky děláte voličské databáze a máte zároveň souhlas lidí, že můžete používat jejich informace, abyste je navštívili nebo jim poslali materiály.

Takže teď kandidáti „střílí“ svou kampaní v podstatě do neznáma?

Ne nezbytně. Plno věcí můžete udělat na základě volební historie, ale vždycky to bude odhad. S výjimkou Andreje Babiše. Pokud budeme vycházet z toho, že lidé, kteří volí ANO, budou pravděpodobně volit Andreje Babiše. Babiš si pak může poměrně přesně určit, kde má geografickou strukturu. Dostupné průzkumy ukazují, v jakých skupinách má podporu Danuše Nerudová nebo Petr Pavel. Jenže to už nespojíte do detailu s konkrétní adresou nebo jménem.

Jak moc Češi rozebírají volební kampaně a na co jsou citliví? Například Danuši Nerudové vyčítají, že ve volebním klipu veze syna do školy autem, navíc se na něj během jízdy otočí. Je to šťourání v detailech, nebo něco, na co by si PR tým měl dát pozor?

Je to všechno dohromady. Zároveň ovšem lidé, kteří o ní dosud nevěděli, že je matka, to teď vědí. A taky se o ní mluví. Má odlišnou kampaň a vedle těch dvou šedesátníků působí svěžím dojmem. Nějaké skupiny může inspirovat, že je matka, která má i kariéru, a navíc se nebojí ukázat rodinu. Video je obsahově odlišné. Ostatně jedna z pouček říká, že pokud vás nepodporuje vlastní rodina, proč by vás měli podporovat cizí lidé? A ohledně bezpečnosti během řízení? Vždycky se někdo najde, kdo na to upozorní. Určitě ale Nerudová získala mediální pozornost.

Je pro ni výhodou, nebo spíš nevýhodu, že je mladší a je žena?

Vůbec to, že se bavíme na úrovni mužؘ–žena, starší–mladší, je těžké téma. Pro ni je to komplikované, protože se na to mnoho lidí může ptát. Mnoho voličů zároveň bude iritovat, že jsou v pozici, kdy se očekává, že buď budou volit ženu, nebo jim vadí, že je žena. Mnoho lidí řekne, že jim je to jedno, že je především zajímá, co bude chtít dělat. Co paradoxně výhodou vždycky být nemusí, je její srovnávání se slovenskou prezidentkou. To totiž není skutečné srovnávání, jen taková škatulka, kterou Nerudová má.

Je zapojování rodinných příslušníků dobrý tah?