Lidé chodí na ošetření i třicet kilometrů, popisuje lékařka pomáhající v Ugandě

Jak vás napadlo založit s přáteli ze školy neziskovku na podporu zlepšení zdravotní péče v Ugandě?

Po pátém ročníku medicíny jsem šla přes léto dobrovolničit do Ugandy do jedné nemocnice a tamní lékaři mi ukázali, že existuje něco jako lékařský výjezd. Já to tehdy nevěděla, tady u nás to při zdejší zdravotní péči neznáme. Strašně jsem to chtěla zkusit. Ještě před odjezdem mně přitom má teta říkala, že jak tam najdu nějaký sirotčinec či něco podobného, že jej rádi podpoří. Toto mně dávalo větší smysl.

Jak jste ale pomoc zorganizovala na místě?

Šla jsem se tam podívat do jednoho sirotčince, kde bylo hodně dětí, a vedoucí se mě ptala, zda je nemůžeme zkontrolovat. To mi připadalo jako fajn věc, když budu vědět, kam peníze jdou. Moji známí z nemocnice mně to pomohli zorganizovat. Rodiče, kamarádi, všichni přispěli, nakoupili jsme více věcí, léky, sehnali větší auto, zmobilizovali místní komunitu. Přes den jsme vyšetřovali, očkovali. Měli jsme tam tři sta až čtyři sta lidí za den, byli jsme dva doktoři. Byli jsme všichni strašně unaveni, ale měli jsme dobrý pocit, že ten den stál opravdu za to. Proto jsme si řekli, že by bylo fajn to dělat opakovaně.

Začala jste tedy shánět další podporu v Česku?

Měla jsem státnice, ale nedalo mi to spát. Chtěla jsem to udělat pořádně. Pak jsem tam vycestovala znovu, v rámci stáže z pediatrie před státnicemi, a to už jsem se rozhodla projekt oficiálně registrovat. Když jsem se vrátila, připojili se ke mně další medici Petr Janota a Tamara Fořtová a dnes je nás zhruba dvacet. Což je dobře, protože jde o velké množství práce. Většina českých dobrovolníků studuje medicínu a já teď už pracuji jako lékařka na plný úvazek v nemocnici.

Střídáte se tak, že když získáte peníze, vyjedete na pár dní?

Ze začátku jsme to měli tak, že pomohla rodina, širší okruh známých. Pak přišel covid a nemohli jsme lékařské výjezdy organizovat, protože při nich se tam otočí stovka lidí za den. V Ugandě byl absolutní lockdown. Měli jsme pauzu, ale zatím jsme se učili, jak vést projekt. Na tento rok máme podporu ministerstva zahraničních věcí, skrze grant české ambasády v Nairobi v Keni, pod kterou spadá i Uganda.

Kolik jeden takový lékařský výjezd stojí?

Když nepočítám moje výdaje na letenku a další, tak jeden výjezd stojí 35 až čtyřicet tisíc korun na tři až čtyři dni, kdy se od rána do večera ošetřuje. Každý den pro jinou skupinu lidí, jinou vesnici. Za tu dobu ošetříme zhruba dva tisíce lidí. Většina lidí dostane léky, další tisícovka dostane tablety na odčervení, zhruba tři sta zaočkujeme, pět set jich dostane vitamin A v rámci prevence. Samotných výkonů je přes tři tisíce.

Jak tamním lidem dáváte vědět, že přijíždíte?