Starosta: Úplatek od státu nechceme, myslíme na naše potomky

Zamíří do Pošumaví radioaktivní palivo z jaderných elektráren? Hledání místa pro jeho trvalé uložení se posunulo do další fáze: z devíti vytipovaných lokalit zůstaly v užším výběru čtyři. Jednou z nich jsou Chanovice na Klatovsku. Jejich dlouholetý starosta a zdejší rodák Petr Klásek popisuje náročná a bizarní jednání s politiky a státními úředníky.

Připusťme, že okolí vaší obce bude vyhodnoceno jako nejvhodnější místo pro konečné uložení paliva z Temelína a Dukovan. Jak by se to Chanovic dotklo?

Strašně nerad se pouštím do technických detailů, protože pro mě je klíčový princip celé procedury. Ale když se ptáte... Kousek od nás by měl vzniknout nadzemní areál o ploše tři sta krát tisíc metrů s parkovištěm pro 190 aut. To hlavní je ale podzemní prostor. V roce 2003 se oficiálně uváděla rozloha 195 hektarů, pak se to změnilo na 306 hektarů a dneska už se mluví o pěti stech hektarech. Pro vaši představu: to je zhruba sedm set padesát fotbalových hřišť. Kdybyste chtěl takovou plochu obejít, ujdete přes devět kilometrů. Celkem by to u nás zasáhlo nejméně pět vesnic.

 

Viděl jste nějaký sklad radioaktivního odpadu na vlastní oči?

Opakovaně dostáváme nabídky podívat se do podzemních laboratoří ve Švýcarsku, Anglii, Německu, Švédsku, Francii. Mohlo by vyjet víc lidí z vesnice i s rodinnými příslušníky. Ale proč bych tam jezdil? Co bych se dozvěděl? Trvalé úložiště, které se tady plánuje, zatím nikde na světě neexistuje. A zbytek si můžu najít a přečíst sám. Nepotřebuju, aby mi někdo platil hotel, krmil mě a vozil na výlety.

 

Platforma proti úložišti sdružuje desítky obcí z vytipovaných lokalit. Jste ze starostů jediný takhle zásadový?

Je to lákavé, udělat si výlet za státní peníze, takže někteří takhle vycestovali. Já osobně odmítám utrácet peníze daňových poplatníků tímto způsobem. Považuju to za neslušné.

 

Starostou Chanovic jste dvacátý rok. Jak se za tu dobu situace s úložištěm vyvíjela?

První nápady pocházejí z devadesátých let. Do té doby od nás veškerý vysoce radioaktivní materiál odebíral Sovětský svaz. Po rozpadu SSSR se objevilo asi třicet míst, kam by se to dalo ukládat. Jen tady u nás jich bylo několik, všechna při železniční trati Budějovice–Plzeň. Těch dalších peripetií bylo tolik, že ani nevím, kterou vybrat dřív.

 

Zkuste to.

Zvláštní situace nastala někdy v roce 1995, to už jsem byl zastupitelem. Přijeli k nám zástupci ministerstva průmyslu a obchodu, my jsme si k tomu řekli svoje a reakce byla následující: „Dobře, když to tu nechcete, vyškrtneme vás ze seznamu.“ O to větší překvapení přišlo v roce 2003, kdy jsme se ocitli v zúženém výběru.

 

Jak vám to vysvětlili?

Oznámil nám to Vítězslav Duda, tehdejší ředitel Správy úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO), na setkání se zástupci obcí v horažďovickém hotelu Zlatý jelen. Ohradili jsme se, že před osmi lety nám jeho předchůdce tvrdil, že se tady zkoumat nebude. Zvedla se velká vlna nevole, tak si vyžádal pár minut, vzal si stranou své spolupracovníky a ti mu potvrdili, že se tady celou dobu pokračovalo v různých studiích bez vědomí obcí.

 

Proč vám to sdělili zrovna tehdy u Zlatého jelena?

Protože další týden sem chtěli poslat vrtulník, který by šachovnicově přelétával obdélník o rozloze osm krát deset kilometrů se sondami zapůjčenými z Kanady. Věděli, že by lidem bylo divné, kdyby jim celé dny prolétávala helikoptéra s nějakým podivným zařízením tak nízko nad hlavami, tak nás přijeli informovat.

 

Otázky bez odpovědí

Výběru úložiště vytýkáte hlavně nejasná pravidla. Co vám nejvíc vadí?

Vadí mi především dvě věci. Zaprvé mám zaměstnancům státu za zlé, jak arogantně k tomu přistupují z hlediska demokracie a práva. Ten způsob jednání je doslova darebný. A vadí mi to i jako technikovi, jsem autorizovaný stavitel. Nikdy neexistuje pouze jediné řešení.

 

 

Pojďme nejprve probrat právní aspekt.

Hned na začátku nám již zmíněný ředitel SÚRAO oznámil, že neexistuje zákon, který by obcím umožňoval do celého procesu vstupovat. A skutečně se nás po celou dobu nikdo na nic neptá. Nemůžou ale přece přijít někam, kde už někdo žije, a říct: „Takhle si to tady postavíme a basta.“ Připomínám, že podle atomového zákona (zákon o mírovém využívání jaderné energie, pozn. red.) má hlubinné úložiště sloužit sto tisíc let.

 

Nejsou vaše obavy předčasné? Vytipovaných lokalit zůstává ve hře pořád ještě několik.

Probíhá tady geologický průzkum, utrácejí se stovky milionů korun za všelijaké studie. V jedné z nich se výslovně píše, že některá sídla by „ztratila funkci bydlení“. Kdy jindy by s námi měl stát začít férově komunikovat?

 

Dříve existovala takzvaná Pracovní skupina pro dialog, vloni byl vytvořen Poradní panel expertů ředitele SÚRAO.

V obou případech šlo o divadlo pro veřejnost. Ze sedmi členů poradního panelu jich šest najmenoval přímo ředitel SÚRAO. Sedmým byl pozorovatel Matěj Machek z Geofyzikálního ústavu, který na jednáních mohl maximálně sedět a poslouchat. Opět bez práva hodnotit a rozhodovat.

 

Probíhala i setkání přímo se starosty vytipovaných obcí.

Absolvoval jsem stovky jednání, besed a setkání. Neměl jsem problém kdykoliv sem k nám do Chanovic sezvat sousedy, starosty, úředníky, politiky. Teď už to asi dva roky neděláme, protože jsem zjistil, že je to úplně zbytečné. Někteří starostové se zajímají velice zevrubně o podrobnosti, ale zástupci státu na jejich dotazy neumí vůbec odpovědět.

 

Můžete uvést příklad otázky, na kterou nedostáváte odpověď?

Radioaktivní materiál má být uložen v hloubce pět set až tisíc metrů, o velikosti toho prostoru už jsme mluvili, celkem to má být sto kilometrů podzemních chodeb a tunelů. Když se zajímáme, co všechno by to obnášelo, pokaždé se dočkáme jen jakési blahosklonné bagatelizace. Přitom si stačí prostudovat dostupné materiály a zjistíte, že má jít o pět až sedm milionů kubíků vytěžené horniny. To znamená celkem milion a půl náklaďáků. Kde se to kamenivo uloží? Taky někde tady? Podobných nejasností je tam celá řada.

 

Popište názorněji, jak taková jednání samosprávy s reprezentanty státu probíhala.

Přiblížím vám jedno, které jsme tady hostili někdy v roce 2010. Na začátku jsem ukázal na mapě velikost celého území. Chtěl jsem, aby si místní lidé uvědomili, o čem je řeč. Načež si stoupl ředitel SÚRAO a s úsměvem prohlásil: „On pan Klásek přehání, takhle to být nemá.“ Informoval jsem ho, že čerpám z jejich oficiálních materiálů, konkrétně z technické zprávy instituce, kterou přímo vede. A on prý: „Projektanti to asi zveličili, aby navýšili rozpočet a dostali z té zakázky víc procent.“ Nechtěl jsem věřit svým uším.

 

Říkal jste, že vám státní strategie vadí i jako technikovi. Myslíte, že by se jaderné palivo mělo ukládat jiným způsobem?

Kdo mě nezná, myslí si kvůli těm mým dlouhým vlasům a vousům, že jsem nějakej zelenej blázen. Přitom jsem obyčejnej kluk z vesnice - pocházím ze stavařské rodiny, která hospodařila i zemědělsky. Silně pochybuju, že nenávratné uložení takhle vzácného materiálu v kilometrové hloubce je správné řešení. Také mám názor, že ukládání radioaktivních materiálů je tématem pro orgány Evropské unie.

 

Jak by se tedy podle vás mělo s radioaktivními články zacházet?

Pro začátek bychom o tom materiálu měli přestat mluvit jako o odpadu. Sami odborníci z výzkumáku v Řeži i od paní Drábové (Ústav jaderné fyziky AV ČR, respektive Státní úřad pro jadernou bezpečnost, pozn. red.) se shodují, že dnešními technologiemi umíme využít uran na přeměnu v energii pouze z pěti až sedmi procent. Tak proč se ho jednou provždy zbavovat? Z hospodářského hlediska je to nesmysl.

 

I tak ale – zejména s ohledem na plánované rozšíření Dukovan - budeme muset hledat jiné řešení, než jsou současné mezisklady přímo v areálech elektráren.

Tomu rozumím. Zatím se ale pořád zdůrazňují geologické podmínky, což je podružná věc. Na mnoha odborných konferencích totiž zaznělo, a to i ze strany lidí z nejvyššího vedení SÚRAO, že dnes už dokážeme vytvořit inženýrské stavební bariéry, které nahradí horninový masiv. Trvalejší úložiště by tudíž šlo postavit víceméně kdekoliv. Domnívám se, že kdyby od samého počátku byla stanovena pravidla pro jednání s obcemi včetně příslušných kompenzací, našla by se místa, která by se k tomu přihlásila dobrovolně.

 

Zakopeme to pod Prahu

Obce v oblasti Březový potok, do které patří i katastr Chanovic, se v poslední době radikalizují. Pochodujete po silnicích s transparenty, zastavujete auta…

A taky píšeme poslancům, ministrům, premiérovi. Aktuálně nás nejvíc štve jednání ministra průmyslu Havlíčka. Když nastoupil do funkce, pozval nás k sobě a požádal o připomínky k věcnému návrhu zákona. Takže jsme sepsali stanoviska za každou lokalitu, zaplatili právní kancelář, aby to mělo hlavu a patu, a všechno odeslali do Prahy. Vloni před Vánoci přišla odpověď, že nám pan ministr děkuje za pomoc při tvorbě zákona, takhle to prezentoval i před médii. Už ale zapomínal dodat, že u každého bodu jeho úředníci připsali: Nepřípustné, Neakceptováno a podobně. Místo toho krmil veřejnost frázemi, jak se obce zapojují do celého procesu a spolupracují. I proto jsme letos trochu přitvrdili.

 

Dostávají obce z vytipovaných lokalit od státu nějaké peníze jako náhradu za dosavadní průzkumy?

Někdy v roce 2015 vymysleli na ministerstvu průmyslu kritéria, na jejichž základě se vyplatí kompenzační peníze. Pro naši obec to představovalo něco přes dva miliony korun. Když nám ty peníze poslali, napsali jsme jim, že za stávající absence pravidel to vidíme jako úplatek. Poslali jsme všechno zpátky, ale za dva dny byly peníze zase na našich účtech s dodatkem, že jestli je nepřijmeme, porušíme zákon o obcích - s odvoláním na povinnost řádného hospodáře.

 

Jak to dopadlo?

Správa úložišť musela ministrovi sdělit, že posílat peníze obcím jako odškodné není možné, protože na to neexistuje zákon. Smutné je, že se ministr Havlíček dál chlubí, jak je stát vůči nám štědrý. Když jsme s ním o tom jednali osobně, odskočil si v jednu chvíli na tiskovou konferenci. Pak jsme vycházeli z ministerstva a venku stály televizní štáby s otázkou: „Co uděláte s těmi miliony, které vám stát dává?“ Titulky pak vyzněly ve stylu „Starostové si přijeli do Prahy pro peníze“.

 

Podle současného plánu má padnout definitivní rozhodnutí o výběru lokality pro hlubinné úložiště do roku 2025. To už ale zřejmě nebudete starostou - opakovaně prohlašujete, že posedmé už kandidovat nehodláte.

O mě naštěstí vůbec nejde, v téhle věci tady panuje jednota. Chanovické zastupitelstvo má patnáct lidí a nikdo za dvacet let nepřišel s tím, že bychom k tomu měli přistoupit jinak. Po každých obecních volbách přitom přijímáme nové stanovisko. Když jsme naposled využili nabídku od SÚRAO a přijeli to sem vysvětlovat, nijak jsem do toho nezasahoval, abych neovlivnil atmosféru jednání a nikdo mě nemohl osočit, že si přihřívám polívčičku. Když to skončilo, zejména poprvé, zvolení zastupitelé byli zděšeni, jak diletantským způsobem stát řeší natolik zásadní věc. Znovu jsme pak jednomyslně odhlasovali, že stávající postup považujeme za diskriminační.

 

Jaký je postoj krajské reprezentace?

Rada plzeňského hejtmanství přijala v roce 2016 usnesení, že považuje požadavky obcí z lokality Březový potok vůči státu za oprávněné. Letos v červnu se za naše požadavky postavilo většinou hlasů i zastupitelstvo Plzeňského kraje. Podobný názor má primátor města Plzně a stojí za námi také obec s rozšířenou působností, což je v našem případě město Horažďovice – konkrétně už čtvrtý starosta v řadě, přičemž každý byl z jiné partaje. Taková širší podpora nás moc těší a snad naznačuje, že náš postoj nepramení z toho, že bychom tady v Chanovicích byli zpátečníci.

 

Setkáváte se s takovým argumentem?

Občas zaslechnu, jací jsme tmáři a sobci. Mrzí mě to, stačí se rozhlédnout po Chanovicích. Hned za vsí máme fabriku na zpracování dřeva, která v roce 1990 zabírala osm hektarů, dnes dvaačtyřicet. Zaměstnává víc lidí, než kolik máme stálých obyvatel, a taky s tím žijeme – i přes mnohá negativa, a i když z toho do obecní pokladny neplynou žádné cílené finance.

 

Je pravda, že vleklá nejistota ve věci jaderného úložiště sráží ceny zdejších nemovitostí?

O cenách bych spekuloval, ale některé zájemce to opravdu odrazuje. Zažil jsem už telefonáty z realitních kanceláří, abychom sundali protestní transparenty, které visí po vesnicích, že prý jim to kazí živnost. Bohužel máme případy, že zájemci o trvalé bydlení raději koupí byt či domek jinde.

 

Zatímco politici a úředníci se mění, vy sledujete celou kauzu po celou dobu velmi zblízka. Dalo by se tedy říci, že jste jakýmsi strážcem celého příběhu. Jak byste shrnul svoji zkušenost?

Před pár týdny jsem byl zase v Praze na jednání a při čekání na tramvaj jsem potkal souseda-chalupáře. „Tak co vy tam s tím vaším úložištěm?“ zvolal na mě bodře. Až jsem se divil, jak mě to nakrklo. Jaké „naše“ úložiště? Vždyť on tam taky jezdí. Ale nedal jsem na sobě nic znát a povídám mu: „Hele, teď jsem byl na ministerstvu a ono to asi nakonec bude úplně jinak. Došlo ke konsenzu, že nejvíc elektřiny spotřebovává Praha, a že prý bude nejspravedlivější vybudovat úložiště tady. Nejspíš na Barrandově, zasahovat to bude až na Smíchov.“ Přál bych vám vidět, jak se zděsil: „To si přece nemůžou dovolit, vždyť je to nebezpečný!“

 

A co vám nejvíc utkvělo v paměti z jednání s politiky?

Jeden vrcholný představitel státu mi řekl: „Co blbnete, řekněte si o co nejvíc peněz, vždyť zahájení provozu se stejně nedožijete.“ Což mne dost urazilo jednak tím, že mne už pohřbívá. Hlavně ale vůbec nemohl pochopit, že na venkově neplánujeme jen na čtyři roky volebního období, ale že myslíme i na naše potomky.

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama