Zálohované PET lahve podporují jejich výrobci i většina Čechů

V sousedních zemích jako Slovensko či Německo funguje systém zálohování PET lahví a plechovek, Česko ale pořád váhá. Pro zálohování jsou přitom podle průzkumů čtyři pětiny Čechů a také většina nápojářů. Ti si proto založili Inciativu pro zálohování, která se snaží systém prosadit i u nás. „To, co je nyní považováno za odpad, se stane cennou surovinou, která bude navíc celý systém financovat,“ vysvětluje mluvčí inciativy Kristýna Havligerová.

Proč bychom měli zavést zálohované PET lahve? Česko patří v rámci EU mezi země, kde se vytřídí procentuálně nejvíce plastu.

Třídění ale není recyklace. V případě recyklace plastu jsme na 42 %, u plechovek jich recyklujeme dokonce jen 30 %. To je málo. V praxi to znamená, že většina obalů končí na skládce či ve spalovně bez dalšího využití. Zálohování PET lahví tohle dokáže změnit. Díky výrobě nápojových obalů z recyklátu můžeme ušetřit až 95 % energie a díky tomu snížit uhlíkovou stopu při výrobě těchto obalů až o 80 %.

 

Takže bychom mohli opětovně využívat PET lahve, ale neděláme to.

Přesně tak. Naprostou většinu hmotnosti lahve a plechovky lze opakovaně využít pro výrobu nových obalů, aniž bychom potřebovali nové suroviny. Klíčový rozdíl mezi současným systémem a systémem záloh je ve finanční motivaci zálohy, kdy lidé začnou vnímat hodnotu obalů. Rozmyslí si pak, zda obal vyhodí. Systém navíc sbírá nápojové obaly odděleně, a tím získáme čistý materiál snadno využitelný v potravinářství.

 

Jak velkou část takto zálohovaných PET lahví jde opětovně použít?

Až 80 procent hmotnosti PET lahve lze znovu využít pro výrobu nové lahve, v případě plechovky je to až 97 procent.

 

 

Jak to bude vypadat v praxi?

Z pohledu spotřebitele bude systém fungovat stejně jako u vratných lahví na pivo, nepůjde o žádné zdražení. Vysbírané obaly od obchodníků sesbírá správce systému a vyplatí jim za ně zálohu a také manipulační poplatek, jehož cílem je obchodu pokrýt přímé dodatečné náklady související se zapojením do systému. Pak se obaly protřídí podle barev a typu materiálu a prodají k dalšímu zpracování do nových lahví či plechovek pro český trh. Tak se koloběh uzavře a celý proces začíná znovu.

 

V jakém stavu musí lahve být? Musí mít i například etiketu?

Obal je potřeba vrátit tak, aby jej bylo možné identifikovat podle číselného kódu na obalu (tzv. EAN kód – pozn. red.). Následně je stlačen a připraven k převozu.

 

Co se s lahví vlastně stane, než se dostane zpět k zákazníkovi?

Nápojový obal putuje od spotřebitele přes obchodníka ke správci, který jej přepočítá, zkontroluje a roztřídí podle barev a materiálu. Následně je prodán na recyklaci a dochází k výrobě nového nápojového obalu.

 

Jak vysoká by záloha měla být?

Přesnou částku pomůže nastavit průzkum mezi spotřebiteli. Výše zálohy ale musí být nastavena tak, aby motivovala k vrácení zálohovaného obalu, ale přitom neodradila od nákupu nápoje. Nicméně, u pivních lahví tak, jak je nyní nastavená, funguje.

 

Na Slovensku to jde

Kterými zeměmi se chcete inspirovat?

Naším primárním vzorem jsou severské a pobaltské země. Třeba Norsko má dobrá řešení pro malé obchodníky. V Litvě mají relativně čerstvou zkušenost s přechodem od starého systému na nový s tím, že po zálohách se zlepšila recyklace i jiných materiálů než jen PET lahví a plechovek.

 

Jak efektivní systém v oněch zemích je?

Účinnost recyklace se v zemích se zálohovým systémem dlouhodobě pohybuje kolem 90 procent a v mnoha z nich tuto hranici převyšuje. Navíc je netrápí ani volně pohozené nápojové obaly v přírodě. Díky cestování není princip záloh cizí ani Čechům, navíc ho znají díky v Česku dobře fungujícím vratným skleněným lahvím. Kromě toho, podle průzkumů navíc čtyři pětiny Čechů systém záloh na PET lahve a plechovky podporuje.

 

Nedávno se zálohování zavedlo například i na Slovensku. Jak vypadá systém tam a co za problémy řeší slovenská města?

Obecně je vidět, že Slováci si na zálohování zvykli a nápojové obaly vrací. Nyní už mají téměř čtvrt miliardy vrácených nápojových obalů a více než 2 500 sběrných míst. Slováci vybudovali třídicí centrum, pět meziskladů, IT systém, mají srozumitelnou informační kampaň. Přitom je systém na Slovensku ale stále relativně na začátku. Navíc měli jen deset měsíců na spuštění, přitom standardně je potřeba alespoň rok a půl. Je tedy logické, že se mohou potýkat s určitými komplikacemi, jako je čekání na volný automat ve špičce o víkendu.

 

Ministerstvo životního prostředí umožní dobrovolné zálohování. Proč je to podle vás málo?

Dobrovolný systém nezajistí vysokou míru sběru k recyklaci ani snížení množství pohozených nápojových obalů v našem okolí. Kromě toho není přehledný a transparentní pro spotřebitele. Nezajistil by totiž dostatečně hustou sběrnou síť, která je důležitá pro to, aby spotřebitel mohl vrátit zálohovaný obal kdekoli. Navíc by v očích spotřebitele cenově zvýhodňoval ty obaly, které by byly na trhu i nadále bez zálohy. Pro spotřebitele by nebylo srozumitelné, který obal může a nemůže vrátit. Proto je naším cílem zavedení plošného zálohování, do kterého se zapojí všichni výrobci daných kategorií nápojů v PET lahvích a plechovkách.

 

Jak se vyvíjí jednání se státem?

Časy se mění, takže plošné zálohování obalů je konečně aktuální téma i v Poslanecké sněmovně. Spousta aktérů začíná měnit názor. Kromě toho zálohování podporuje i většina nápojového trhu, od výrobců minerálních vod přes producenty nealka až po pivovary. Jenom společnosti sdružené v Iniciativě pro zálohování tvoří víc než 60 procent českého trhu s balenými nápoji. Potřebujeme ale finální rozhodnutí ze strany ministerstva životního prostředí. Potřebujeme se posunout od „zda“ k „jak“ zálohy v ČR zavést.

 

Zaplatí to výrobci

Problém s podobnými inovacemi je špatná dostupnost v menších městech a obcích. Jak tohle hodláte řešit?

To je samozřejmě klíčové pro spotřebitele. Naším cílem je, aby se do systému zapojilo co nejvíc obchodníků, a lidé tak měli sběrné místo kousek od svého domova. To zajistíme tak, že v zákoně bude jasně definovaná povinnost zapojení obchodních míst.

 

Kolik bude stát vybudování potřebné infrastruktury a kdo to bude financovat?

Vybudování i provoz systému budou financovat výrobci nápojů bez nároků na financování ze státního rozpočtu. Jednoduše kvůli tomu, že to, co je nyní považováno za odpad, se stane cennou surovinou, která pomůže financovat provoz systému i splacení vstupních investic.

 

 

Co všechno bude třeba vybudovat?

V praxi to zahrnuje vybudování sítě sběrných míst, instalaci potřebných technologií v maloobchodu, vytvoření logistické sítě, vybudování třídicích center, IT systému a další infrastruktury atd. Ale kromě toho i úvodní komunikační a edukační kampaň. Nepožadujeme přitom žádné peníze z veřejných zdrojů a zkušenosti z jiných evropských zemí potvrzují, že se nemusíme obávat ani dopadu na spotřebitelské ceny.

 

Jaký zájem na celé věci mají velké nápojářské firmy jako Mattoni nebo Plzeňský Prazdroj, které ho podporují? Co z toho budou mít?

Diskuse o zálohách je na stole už několik let. Výrobci hledají správnou cestu udržitelnosti, svou roli hraje také legislativa. Každý výrobce si prošel svou cestou, než došli ke shodě na společném řešení. Například pivovarníci dříve neměli důvod toto tolik řešit, protože používají zejména vratné lahve. Ovšem nyní, kdy se už téměř každé čtvrté pivo prodá v plechovce, je situace jiná. I u tohoto obalu proto chtějí udržitelné řešení pro tisíce tun materiálu, které nyní končí na skládkách, přičemž může prakticky donekonečna kolovat v uzavřeném koloběhu, aniž by to mělo jakýkoli dopad na jeho vlastnosti.

 

Nápoje se nezdraží

Právě malé obce dostávají peníze i z plastového odpadu, který sváží. Nebudou jim finance chybět?

Nyní PET lahve dotují sběr a třídění jiných typů plastů, jak potvrdila studie CETA, částkou přes čtvrt miliardy korun. Tato situace nemotivuje další výrobce k tomu, aby vyráběli obaly z materiálů, které jsou lehce recyklovatelné. Nemotivuje ani odpadové firmy, aby využívaly jiné materiály než PET lahve. Nyní je to, jako kdyby si jeden cestující v autobuse koupil jízdenku a ostatní jeli zadarmo. To přece nejsou férové podmínky. Pomoci v tom může zavedení záloh, jak potvrzuje zkušenost ze zahraničí. Podle studie CETA však budou finanční dopady na obce minimální.

 

Kdo by zajišťoval provoz celého systému? Stát?

Nikoli. Provoz systému zajišťuje správce, centrální nezisková organizace, která se stará o svážení obalů a jejich třídění, ale i o edukaci a informování veřejnosti.

 

Nebude to přesto zbytečná zátěž navíc pro obchodníky?

Do jisté míry ano. Vnímáme fakt, že obchodníci budou muset řešit otázky skladových prostor, spotřeby energie či časové dotace zaměstnanců. Chceme proto co nejlépe nastavit manipulační poplatek, který bude správce obchodníkům vyplácet za každý odebraný zálohovaný obal. Na spotřebitele nebude mít zavedení systému záloh jiný dopad než zaplacení zálohy a nutnost vrátit obal v prodejně, aby zálohu dostal zpět. Nápojářské firmy nechtějí přenášet náklady na spotřebitele. Důvod k tomu nemají ani obchodníci.

 

Mnozí lidé budou namítat, že se jedná jen o další zdražení výrobků a bude chybět cash flow…

Celý systém je navržený tak, aby byl férový a finančně udržitelný pro všechny strany. Nápojářské firmy neplánují přenášet náklady na spotřebitele a ani je promítnout do cen výrobků, po zavedení záloh se tak nestalo v žádné zemi. Upřímně řečeno, jediným alternativním řešením jsou další investice do stávajícího systému sběru. Ty nejenže nezajistí opakované využití nápojových obalů pro stejný účel, jejím dopadem však bude i zásadní navýšení vstupních poplatků pro výrobce. V případě plechovek se mluví až o osminásobku. Takové navýšení by se logicky promítlo i do spotřebitelských cen. U zálohování tohle všechno odpadne.

 

 

 

Reklama
Advertisement
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Advertisement
Reklama
Advertisement