Ekonomika se nemusí vyvíjet tragicky, ale vláda málo podporuje lidi v utrácení

Kdy budeme přesně vědět, jak moc dopadla ekonomická krize způsobená koronavirem na českou společnost?

Jeden z klíčových údajů, kde panuje stále nejasnost, je nezaměstnanost. Zatím nerostla tak moc, ale podle našich průzkumů mnoha lidem běží výpovědní lhůta, jiní pobírali ošetřovné, část osob samostatně výdělečně činných vyčkává – takže více nezaměstnaných se objeví kolem července. Pak budeme vědět, jaký byl první úder. Černý scénář je, že by počet nezaměstnaných během pár měsíců vystoupal k pěti set tisícům, ale taky to může být méně a nemusí jít o tragédii. Potom bude záležet, kolik firem zkrachuje – pak bývá další nárůst v září, kdy se na trhu práce objeví čerství absolventi.

Které skupiny jsou nynější krizí nejvíce ohroženy? Mluvil jste například o samoživitelkách, respektive samoživitelích.

Data z posledních výzkumů naznačují, že samoživitelky jsou stále dost postiženou skupinou, ale snižuje se počet těch, které říkají, že jim klesl příjem na polovinu i méně – a to především díky zvýšení ošetřovného. Ohroženou skupinou jsou i osoby samostatně výdělečně činné, ale také těm pomohl kompenzační bonus, případně opět ošetřovné.

Z toho, co jste řekl, by vyplývalo, že nejohroženější skupinou je nyní část zaměstnanců.

Mezi zaměstnanci skutečně situace stagnuje. Dohromady asi dvacet osm procent z nich nám říká, že se krize dotkla jejich příjmů. Část přišla o benefity, museli na nucenou dovolenou, nedostali peníze na ruku, které před tím měli. Jiným se příjem zmenšil, ale mají šanci, že nakonec dostanou původní peníze – například proto, že jsou na takzvaných překážkách práce, tedy dočasně nemohou pracovat a vládní program Antivirus jim dotuje část mzdy. A něco pod deset procent všech zaměstnanců nám říká, že jim zaměstnavatel zkrátil úvazek či mzdu bez vyhlídky na rychlou náhradu. Ne každá firma totiž dosáhne na program Antivirus, a ne pro každého zaměstnavatele je to výhodné.

Nevýhodné je to proto, že firma musí nějaké peníze vůbec mít a nejprve vyplatit mzdu – a stát její část proplácí až zpětně?

To je jedna věc. Třeba odbory říkají, že by se peníze měly v rámci programu Antivirus proplácet firmám předem, zálohově a potom kontrolovat. Druhý faktor je, že zaměstnavatel stále platí ze svého dvacet čtyři procent superhrubé mzdy, respektive čtyřicet procent z šedesáti procent původní mzdy, které zaměstnanec v době nečinnosti dostává. A kombinace těchto dvou faktorů může nutit zaměstnavatele, že raději mzdy pokrátí bez pomoci státu. Vhodným opatřením by tak bylo zvýšit náhradu mzdy, kterou člověk v podobě onoho postupu obecně nazývaného Kurzarbeit – kam patří i náš vládní program Antivirus – dostává: v řadě zemí, třeba v Německu či Dánsku, náhradu zvýšili, třeba na osmdesát, či dokonce sto procent, aby udrželi kupní sílu obyvatelstva. A klidně by se dalo zvýšit i procento, které na tuto náhradu mzdy stát přispívá podnikům. Byl bych prostě štědřejší; v tom se ostatně s odbory shoduje také svaz průmyslu.

Hrozba exekucí

Jak moc hrozí to, co se stalo v roce 2009, že bude část lidí řešit ekonomické potíže půjčkami, a pak je postihne exekuce?

Dění kolem roku 2009 a po něm se v tomto směru snad nebude opakovat. Tam se spojila ekonomická krize a následná úsporná opatření, která dostala lidi do finančních problémů, tehdy zde byl neregulovaný trh s půjčkami a bylo mnohem snadnější spadnout do exekuce. V této oblasti se věci, i když jen částečně, změnily k lepšímu. Nicméně asi čtyři procenta v průzkumech říkají, že si budou muset půjčit u nějaké instituce, a další lidé mluví o půjčkách od známých.

Lze říci, které regiony jsou nejohroženější z hlediska ekonomických dopadů? Tipoval bych například Ústecký, Moravskoslezský či Karlovarský kraj, kde je právě hodně exekucí.