Ceny teď porostou velmi rychle, ve druhém pololetí inflace zmírní

České domácnosti i firmy musí v první půlce letošního roku počítat s inflací osm až devět procent, vyloučen není ani dvouciferný růst cen. V druhé půli roku by ale už měl nárůst cen zpomalovat. I přes to, že půjde o nejvyšší inflaci za posledních minimálně třináct let, s dalším razantním zvyšováním úroků by byl hlavní ekonom České spořitelny David Navrátil opatrný.

V letošním roce je z hlediska ekonomického vývoje nejpalčivějším tématem inflace. Jaký očekáváte vývoj?

Inflace ještě minimálně začátkem roku dále poroste, zejména kvůli vyšším cenám energií. Může jít až na osm až devět procent s potenciálním rizikem, že by mohla být v prvním kvartále až dvouciferná. Ale pak začne klesat. V druhé polovině roku už se faktory tlačící inflaci vzhůru nezopakují, například ceny lodní dopravy jsou stále vysoké, ale už nerostou. To samé se týká cen průmyslových materiálů, které byly vyšší o osmdesát procent v první půli roku 2021 a v druhé půlce už „jen“ o čtyřicet procent. Také můžeme doufat, že ceny energií, které se zbláznily, po této topné sezoně poklesnou. Jeden faktor ale může inflaci zvyšovat, a to jsou ceny potravin.

 

Takže inflaci nevidíte jako trvalý problém, ale spíše jako vlnu v příštím roce?

Faktory, které zvyšují inflaci na sedm až devět procent počátkem roku, jsou spíše přechodného charakteru. Ale vzhledem k tomu, že poroste výrazně poptávka po některých komoditách, jako jsou lithium, kobalt, měď, což je spojeno se změnou energetického mixu, tak může být inflace vyšší dlouhodoběji. Analýza Mezinárodního měnového fondu ukazuje, že ceny těchto komodit mohou vzrůst o desítky až stovky procent. To může udržovat inflaci na vyšší úrovni a nemusí se v Česku vracet pod dvě procenta, jak jsme byli zvyklí.

 

Zmínil jste, že ceny surovin se zbláznily. Musíme si na jejich kolísání zvyknout, nebo lze očekávat nějaké zklidnění?

V 70. a 80. letech byly ropné šoky, ale v posledních letech byly ceny energií velmi stabilní. Málo se však investovalo do nových nalezišť plynu, ropy, uhlí, a to se podepsalo na nestabilitě. Vysoké ceny ropy z velké části souvisí s tím, co se děje v Číně, která nebyla schopna zvyšovat těžbu uhlí. A paradoxně se Evropa s Green Dealem modlí, aby Čína měla více svého uhlí a nekupovala ruský plyn a ten mohl proudit do Evropy. Cena energetických vstupů, jako je plyn, uhlí či ropa, proto začala růst. Ale tyhle ceny povedou k vyšším investicím do těžby, to je ze zkušeností ze světa vidět.

 

 

Vrátím se k naší inflaci, před Vánoci na ni zareagovala ČNB poměrně razantním zvýšením úroků o jeden procentní bod na 3,75 procenta. Bylo to adekvátní?

Bylo dobře, že ČNB začala zvyšovat úroky z nuly až na tři procenta. Nyní už zazněly úvahy, že půjdou na čtyři procenta, a viceguvernér Marek Mora nevyloučil ani pět procent a tady už bych byl opatrnější. Souvisí to s tím, jak hodnotíte zdroje inflace, zda souvisí s poptávkovými faktory, s kterými má ČNB bojovat, nebo s nabídkovými.

 

Tahouni inflace

Co tedy táhne českou inflaci?

Naše inflace stojí na několika nohách. První souvisí s trhem práce, kdy máme velmi nízkou míru nezaměstnanosti a rostoucí mzdy. To může vypadat jako poptávkový faktor, ale je to kombinace i těch nabídkových a souvisí to s tím, jak je česká ekonomika podfinancovaná. Máme velmi nízkou míru robotizace, Česko vypadlo z první dvacítky zemí, co do počtu robotů na jednoho zaměstnance. Kdybychom měli více robotizovanou ekonomiku, byl by mzdový nárůst ospravedlnitelný nárůstem produktivity, což nyní není.

 

A vyšší úroky nyní investice firem spíše oddálí…

V roce 2019 česká ekonomika rostla o tři procenta a už tento nízký růst vyvolával inflační tlaky a ČNB zvyšovala sazby. I při takto nízkém růstu se ekonomika přehřívá, to je třeba změnit, aby se přehřívala až při růstu o čtyři či pět procent. Proto je třeba zvýšit investice do české ekonomiky a zvyšování úroků je oddaluje.

 

Co dále českou inflaci táhne?

Další část inflace souvisí s deficitem státních financí, vláda se covidem neproinvestovala, jak slibovala. Peníze prošly zdravotním systémem, programy Antivirus, ale i spotřebou domácností, což je jeden ze zdrojů poptávkových tlaků. Vláda napumpovala peníze do domácností, ty se nebojí utrácet a proti tomu by měla ČNB bojovat.

 

Ještě nějaký další faktor?

Třetí faktor souvisí s tím, že se změnila struktura poptávky. Naučili jsme se oproti době před covidem utrácet více za zboží než za služby, to je vidět na datech z USA i u nás. Zboží je třeba více vyrábět, byl nedostatek například čipů, a to vedlo k inflaci. Otázka je, zda je to přechodné a všichni se vrátíme do kin, restaurací a na dovolené, nebo ne. Návrat ke starým pořádkům by vedl ke snížení cen zboží. Anebo jde o trvalou změnu, a ta bude vyžadovat zvýšení výrobních kapacit, což bude chvíli trvat.

 

A pak tu máme ještě zmíněné ceny energií…

To jsou čistě nabídkové šoky, na které by ČNB neměla reagovat. Ale vedou ke zpomalení ekonomiky a poklesu poptávkových tlaků, protože například domácnosti zaplatí více za energie. Už teď vidíme na datech, že domácnostem, kde dodavatel ukončil činnost, vzrostly náklady o necelou tisícovku měsíčně. Tyhle úspory budou někde chybět. Zhruba čtyřicet procent rodin vychází obtížně se svými penězi. To si ČNB uvědomuje, ale zároveň říká, že vyšší náklady budou kompenzovat vyšší úspory naspořené během covidu. To si nemyslím, protože ty si tvořily hlavně domácnosti s vyššími příjmy. Ty zvýšily svoje aktiva trojnásobně oproti domácnostem s nižšími příjmy.

 

Takže při celkovém pohledu těch důvodů pro růst úroků není zase tolik…

Obávám se, že inflační cílování, které by velelo zvýšit sazby na pět procent, může být nebezpečné. Průmysl nevykazuje v posledních měsících silný růst a problémy s čipy a energiemi mohou vyvolat omezování u odvětví energeticky náročných, jako je chemický průmysl. Už teď vidíme na datech z kartových operací, že dochází ke snížení růstu běžných útrat. Počkal bych minimálně na to, co ukáže začátek roku, uvidí se, jak domácnosti zvládají ceny energií a jak to zvládá průmysl.

 

Nejistá předpověď

Zmínil jste změnu ve struktuře spotřeby, kdy jsme začali kupovat více zboží než služeb. Je asi hrozně obtížné predikovat, co bude dále, když nevíme, jak se bude vyvíjet pandemie.

Je to závislé na pandemii a karanténních opatřeních. Je spousta názorů, že do starých pořádků už se zcela nevrátíme, že budeme o něco více pracovat z domova. To změní i charakter spotřeby domácností. Dokud firmy nebudou vědět, zda to je nový normál, nebudou chtít moc investovat do větších produkčních kapacit a bude trvat růst cen zboží. Z hlediska podniků by bylo super, kdyby epidemie rychle ustala a ony mohly pozorovat, jak se spotřebitelé chovají, vrací se do služeb, anebo zůstávají u zboží, a ony mohly zareagovat.

 

Pak je tu ještě dlouhodobá hrozba v podobě klimatické změny, jak ta ovlivní ekonomický vývoj? Vládne tu celkem skepticismus.

Kdo začne investovat do změny energetického mixu později, bude mít vyšší náklady. Může samozřejmě doufat, že za těch pár let dojdou technologické inovace tak daleko, že cena nebude vyšší, ale je třeba mít vyvážený přístup. V minulosti rostla kapacita solárních panelů v Česku stejně jako v Číně, ale v roce 2013 došlo k zastavení v souvislosti se solárními barony. Od té doby stagnujeme, což je obrovská škoda.

 

Dokážou tedy firmy využít velkou změnu jako příležitost?

Na straně průmyslu vidím, že to začíná chápat jako velkou příležitost. Průmyslníci vidí, že musí investovat a dostat se na vyšší úroveň produktivity. Třeba zvyšování efektivity budov, kde je největší potenciál pro snížení emisí uhlíku, navíc firmám šetří náklady. Lidé se také umějí chovat pragmaticky, je to vidět na rostoucí poptávce po solárních panelech v době nárůstu cen energií. Spočítali si, že se jim návratnost takové investice výrazně zrychlí. Doufám, že s novou vládou popírání klimatické změny šmahem ustane.

 

Na závěr, jde pro 2022 říci i dobrou ekonomickou zprávu? Všechno, co říkáme, jsou velké a náročné výzvy…

Výzvy jsou pozitivní, můžeme se posunout dopředu. Nemělo by se podceňovat, že i když si firmy stěžují na trh práce, pro domácnosti je to dobře. Nespadli jsme do deprese jako v roce 2013, kdy jsme si tou blbou náladou sami přivodili ekonomickou krizi. To aktuálně není, míra nezaměstnanosti je nízká, lidé si rychle najdou práci, rostou mzdy a optimismus domácností přetrvává. To kompenzuje psychologický šok z růstu energií. Toto pozitivum bude, doufám, nutit i firmy, aby začaly investovat do modernizace výroby. Model založený na levné pracovní síle se vyčerpal, což přináší určitý tlak a my vždy řešíme problémy pod tlakem. S tím souvisí změna v přístupu ke Green Dealu, protože firmy vidí v EU zdroj peněz na modernizaci.

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama