Ceny teď porostou velmi rychle, ve druhém pololetí inflace zmírní

V letošním roce je z hlediska ekonomického vývoje nejpalčivějším tématem inflace. Jaký očekáváte vývoj?

Inflace ještě minimálně začátkem roku dále poroste, zejména kvůli vyšším cenám energií. Může jít až na osm až devět procent s potenciálním rizikem, že by mohla být v prvním kvartále až dvouciferná. Ale pak začne klesat. V druhé polovině roku už se faktory tlačící inflaci vzhůru nezopakují, například ceny lodní dopravy jsou stále vysoké, ale už nerostou. To samé se týká cen průmyslových materiálů, které byly vyšší o osmdesát procent v první půli roku 2021 a v druhé půlce už „jen“ o čtyřicet procent. Také můžeme doufat, že ceny energií, které se zbláznily, po této topné sezoně poklesnou. Jeden faktor ale může inflaci zvyšovat, a to jsou ceny potravin.

Takže inflaci nevidíte jako trvalý problém, ale spíše jako vlnu v příštím roce?

Faktory, které zvyšují inflaci na sedm až devět procent počátkem roku, jsou spíše přechodného charakteru. Ale vzhledem k tomu, že poroste výrazně poptávka po některých komoditách, jako jsou lithium, kobalt, měď, což je spojeno se změnou energetického mixu, tak může být inflace vyšší dlouhodoběji. Analýza Mezinárodního měnového fondu ukazuje, že ceny těchto komodit mohou vzrůst o desítky až stovky procent. To může udržovat inflaci na vyšší úrovni a nemusí se v Česku vracet pod dvě procenta, jak jsme byli zvyklí.

Zmínil jste, že ceny surovin se zbláznily. Musíme si na jejich kolísání zvyknout, nebo lze očekávat nějaké zklidnění?

V 70. a 80. letech byly ropné šoky, ale v posledních letech byly ceny energií velmi stabilní. Málo se však investovalo do nových nalezišť plynu, ropy, uhlí, a to se podepsalo na nestabilitě. Vysoké ceny ropy z velké části souvisí s tím, co se děje v Číně, která nebyla schopna zvyšovat těžbu uhlí. A paradoxně se Evropa s Green Dealem modlí, aby Čína měla více svého uhlí a nekupovala ruský plyn a ten mohl proudit do Evropy. Cena energetických vstupů, jako je plyn, uhlí či ropa, proto začala růst. Ale tyhle ceny povedou k vyšším investicím do těžby, to je ze zkušeností ze světa vidět.

Vrátím se k naší inflaci, před Vánoci na ni zareagovala ČNB poměrně razantním zvýšením úroků o jeden procentní bod na 3,75 procenta. Bylo to adekvátní?

Bylo dobře, že ČNB začala zvyšovat úroky z nuly až na tři procenta. Nyní už zazněly úvahy, že půjdou na čtyři procenta, a viceguvernér Marek Mora nevyloučil ani pět procent a tady už bych byl opatrnější. Souvisí to s tím, jak hodnotíte zdroje inflace, zda souvisí s poptávkovými faktory, s kterými má ČNB bojovat, nebo s nabídkovými.

Tahouni inflace

Co tedy táhne českou inflaci?

Naše inflace stojí na několika nohách. První souvisí s trhem práce, kdy máme velmi nízkou míru nezaměstnanosti a rostoucí mzdy. To může vypadat jako poptávkový faktor, ale je to kombinace i těch nabídkových a souvisí to s tím, jak je česká ekonomika podfinancovaná. Máme velmi nízkou míru robotizace, Česko vypadlo z první dvacítky zemí, co do počtu robotů na jednoho zaměstnance. Kdybychom měli více robotizovanou ekonomiku, byl by mzdový nárůst ospravedlnitelný nárůstem produktivity, což nyní není.

A vyšší úroky nyní investice firem spíše oddálí…