Na Bauhausu rozhodně nestudovali jen mladí umělci

Architekta Waltera Gropia nebo malíře Paula Klea, kteří učili na Bauhausu, znají milovníci umění po celém světě. Málokdy se však mluví o ženách na této škole. Proč byly tak dlouho v ústraní?

Gropius založil Bauhaus v roce 1919 a prezentoval ho jako velmi progresivní instituci. Ženy si mohly vybrat, který umělecký obor tam budou studovat, což na mnoha jiných školách ještě vedení neumožňovalo. Jenže to nebylo tak dokonalé, jak by se mohlo na první pohled zdát. Pedagogové i spolužáci dávali studentkám všemožně najevo, že jsou pro ně přílišná konkurence, a nebyl to zrovna rovný umělecký boj. Některé ženy tenhle přístup odradil a raději odešly, jiné sice dostudovaly, ale pak založily rodinu a umění se přestaly věnovat. A to byl i důvod, proč postupně zmizely z uměleckého světa a dá se o nich jen stěží něco dohledat.

Během přípravy nynější výstavy jste s kurátorským týmem vytvořila podrobnou databázi jmen. Co vás nejvíc překvapilo?

Určitě rozmanitost studentů a studentek, odkud pocházeli a jaké byly jejich životní osudy. Často se totiž Bauhaus prezentuje jako škola, kde byli hlavně mladí lidé, ale to není úplně přesné. To věkové rozmezí je hodně široké, od šestnáctileté studentky až po padesátiletou. Pro naši výstavu jsme si stanovili jako hlavní kritérium, že chceme představit ženy, které studovaly nebo učily na Bauhausu alespoň jeden semestr. Na Bauhausu, který začínal ve Výmaru a později fungoval v Desavě a v Berlíně, studovalo 1 253 studentů, z toho 462 žen. Kolik jich zná široká veřejnost? To by se dalo spočítat na prstech jedné ruky…

Proč vlastně škola lákala tolik začínajících umělců?

Ředitel školy Walter Gropius chtěl, aby se jeho žáci naučili navrhovat originální a praktické předměty, které bude možné vyrábět ve větším měřítku. Design a umění neměly být jen pro elitu společnosti, ale pro širokou veřejnost. Naopak Johannes Itten, švýcarský malíř, který vedl na Bauhausu přípravné kurzy, kladl důraz na individuální tvorbu a osobní rozvoj každého studenta. Věřil, že než někdo začne tvořit, musí nejdřív důkladně poznat sám sebe.

UMĚLECKÁ MEDITACE

Jak to v praxi vypadalo?

Jeho hodiny probíhaly dost často v městském parku ve Výmaru. Seděl se studenty na trávě, společně meditovali, pak je vyzval, aby zavřeli oči a vnímali okolní svět. Postupně jim předkládal různé materiály, takže si mohli ohmatat kousky dřeva, kamene a další přírodniny. Ittena tvrdil, že je důležité otevřít všechny smysly tomu, co nás obklopuje, a pak je teprve člověk připraven začít tvořit. Studenti Bauhausu měli mnohem větší volnost než na jiných školách. Mohli všelijak experimentovat, zkoušeli všechny možné umělecké a řemeslné techniky a teprve po několika měsících se rozhodli, co jim nejlépe vyhovuje.

Jak už jste řekla, novátorská výuka velmi zajímala i ženy. Vedení Bauhausu jim pomyslně otevřelo dveře, ale vzápětí je zase zaklaplo. Proč?

Není to takhle jednoznačné. Zmíněný Johannes Itten byl v mnoha směrech pokrokový, ale co se týká žen, tvrdil, že nejsou schopné vnímat svět prostorově, a proto se nehodí pro práci v truhlářské, keramické nebo sochařské dílně na Bauhausu. Oficiálně tedy mohly studovat v jakémkoliv ateliéru, ale řada z nich měla nejblíž k jemnější práci v textilní tvorbě. Na naší výstavě ale ukazujeme, že jejich portfolio bylo mnohem rozmanitější. Uvidíte tu knižní vazby, které vytvořila Anna Wottitz, nebo velmi zajímavé plastiky od Harriet von Rathlef-Keilmann.

INSPIRATIVNÍ VÝUKA

Většinou se mluví o mladých lidech na Bauhausu, ale zmiňovala jste i starší generaci. Jaké byly jejich osudy?