Vodáci nemusí mít roušky, na řeky jsou natěšení, říká vodácký instruktor
16. června 2020
16. června 2020
Kvůli epidemii koronaviru začala letošní vodácká sezona mnohem později. Jak se ale zdá, lidé jsou na řeky natěšení, a tak začali jezdit ve velkém a neodradil je ani déšť v uplynulých dnech, popisuje vodácký instruktor a zakladatel vodácké půjčovny Dronte Míla Pražák (52). Bývají všechny hlavní toky v létě přeplněné, nebo se dá ještě někde zažít opravdová vodácká romantika? „Takovou skrytou, tajnou řekou, kam se dá jet a kde je člověk prakticky sám, je Jizera ve svém středním a spodním toku,“ prozrazuje.
Sezonu to postihlo zásadně, protože běžně začíná už v březnu, kdy se má jezdit Chrudimka, kdy se jezdila Želviáda na Cidlině a Doubrava. A tohle všechno odpadlo. Takže vodácká sezona opravdu fakticky začala až po tom 25. květnu, kdy se uvolnila některá omezení, mohly mít otevřeno kempy a rozběhly se i půjčovny. Lidé ale spíš začali jezdit až od toho začátku června. Na druhou stranu ale je pravda, že všichni už byli na vodu natěšení, takže i víkend 6. a 7. června, kdy pršelo, stejně přijela spousta lidí.
Na vodě vodáci nemusí mít roušku, tam žádné omezení není. Jediné, co ještě donedávna platilo, bylo, že by neměli takzvaně soulodit, tedy srazit si lodě. Musel být zachován ten dvoumetrový odstup. Toto opatření bylo ale již také zrušeno. Nicméně ve své podstatě, pokud je to parta lidí, která společně přijela, společně vyrazila na vodu a společně si i došli na pivo, to znamená, že jsou stále pohromadě, tak je tam už vcelku zbytečné cokoli dodržovat. Pokud jde ale o personál ubytování nebo půjčoven, tak ten se snaží roušky mít.
V dětství si přečetl knížku Sedmička od Miloše Zapletala, která vypráví o partě vodáků, a jezdit na vodu se stalo jeho snem. Přes sousedy se dostal do vodáckého oddílu a první řeka, kterou jeli, byla Ohře. Bylo mu 13 let, celé dva týdny pršelo a jak k tomu říká: To vás buď zlomí, nebo u toho zůstanete. On si zvolil druhou variantu. Nyní vodácký instruktor a zakladatel vodácké půjčovny Dronte má řeky v Česku dokonale přečtené. Stál i za založením Vodáckého muzea ve Zruči nad Sázavou, které je světovým unikátem, a je členem výboru Asociace vodní turistiky a sportu, která se snaží o to, aby byl hlas vodáků slyšet.
Když to vezmeme podle objednávek, tak zatím je ten propad nějakých 20 až 30 procent. Ale je to trošku věštění z křišťálové koule, protože informace, které dostáváme, se mění a ještě se měnit budou. Když budeme vycházet z toho, že vláda přislíbila, že do zemí, jako je Chorvatsko či Řecko, se může, tak to jsou zrovna destinace, kam lidé k tomu moři jezdí. Nicméně zase, co jsem se bavil s lidmi, tak spousta z nich se bojí někam jet. Říkají: Já tam pojedu, pak najednou něco vyhlásí, budu mít problémy se vrátit, tak to radši zůstanu doma. Takže si myslíme, že lidé zůstanou spíše doma a nebudou si chtít tu situaci komplikovat. A je pravda, že i objednávky lodí na léto v tuto chvíli narůstají.
Novinky jako třeba nějaká nová plavidla, to ne. Ale všeobecně se dá říct a média to ještě přiživují, že oblíbené jsou paddleboardy. Řekl bych ale, že se to týká spíše mladých lidí. A že by na vodě bylo tolik paddleboardistů, kteří by vystřídali kanoisty, to ne. Jinak lidé zůstávají věrní jak pevným lodím, tedy plastovkám, tak když jede nějaká parta, tak chce raft, aby si tam mohli povídat. Raft je pořád taková společenská loď.
Měli by si určitě ověřit, zda tábořiště, kam mají namířeno, fungují. Pro některé provozovatele mohly mít události posledních měsíců likvidační následky nebo mají třeba jen strach otevřít.
Podpořte Reportér sdílením článku
Redaktorka ČTK.