Z atleta ševcem: příběh zlínského startupu Vasky

17. ledna 2022

6238705ce4b0b2f00e93b32b_Václav Staněk s limitovanou kolekcí k 5. výročí

David Švec

Když začínal, ještě mu ani nebylo osmnáct. V kapse měl třicet tisíc a své boty prodával po kavárnách. Dnes je mu třiadvacet a jeho obuvnická firma Vasky měla v roce 2021 obrat přes dvě stě milionů. „Na svůj první obchod si vzpomínám dobře. Na babiččině zahrádce jsem posbíral zeleninu a pak jsem ji babičce s dědou prodával,“ směje se zlínský podnikatel Václav Staněk. Zatímco obchod se zeleninou mu tehdy moc nevyšel, Vasky patří mezi nejúspěšnější české startupy posledních let.

Díváte se lidem nejdřív do očí, nebo na boty?

Asi spíš na boty. Ať jsem kdekoli, mám podvědomě přehled o tom, kdo v okolí má na nohou Vasky. Dalo by se říct, že když jdu například po Václaváku, na třicet metrů vidím, že tam jdou Vasky. Takže jo, víc koukám na boty.

Původně jste byl vrcholový sportovec. Jak se atlet dostane k šití bot?

V sedmnácti jsem dělal vrcholově atletiku, se kterou jsem však kvůli diagnostikované cukrovce musel skončit. Už předtím jsem ale věděl, že se člověk jako sportovec moc dobře neuživí, a proto jsem začal s podnikáním. Nápad přišel relativně snadno, během studia na střední škole jsem měl pocit, že je na trhu málo kvalitních bot, které i dobře vypadají. Jelikož pocházím ze Zlína a můj táta je obuvník, bylo to jasné. Zrodily se Vasky. Čas a energii, kterou jsem si odnesl po ukončení sportovní kariéry, jsem v podstatě jen přenesl ze sportu do podnikání.

Vasky jsou ručně vyráběné kožené boty, hlavně farmářky. Nebylo by pro vás jako pro bývalého atleta snazší vyrábět spíš běžeckou obuv?

Z hlediska vývoje, výroby a možností, které jako firma máme, je pro nás momentálně snazší vyrábět právě farmářky. Letos bychom ale rádi běžecké boty začali prodávat. Pokud se to podaří, opravdu mi to bude bližší.

Kdyby člověk navštívil továrnu, kde se Vasky vyrábí, vrátil by se do dob Tomáše Bati? Anebo se proces výroby bot radikálně změnil?

Baťa byl dál než my, tak bych to řekl. U Bati byla pásová výroba a využívala se každá minuta. V naší továrně najdete stroje, které jsou staré třeba osmdesát let, takže z tohoto hlediska by to snad vypadalo podobně. Ale z hlediska struktury výroby a časové efektivity to u Bati bylo zajímavější. Šlo se v podstatě do extrému, kdy stroje měly ve finále vytvářet tempo srdečního tepu, aby to bylo člověku příjemné. Takhle daleko my nejsme.

Tomáš Baťa byl přísný zaměstnavatel. Můžete to samé říct o sobě?

To nemůžu. Navíc si nemyslím, že by Baťa byl tak přísný. Podle mého názoru byl spíš férový a právě v té férovosti bývá občas přísnost. Představte si to jako jednoduchou rovnici. Uděláte – jste odměněni, neuděláte – nejste odměněni. To je nastavení pracovního vztahu, který byl za dob Bati respektován.

Mířila jsem tím trochu k vašemu věku. Máte jakožto třiadvacetiletý šéf u zaměstnanců přirozenou autoritu, anebo jste si ji musel, jak se říká, vydupat?

Podpořte Reportér sdílením článku