Z atleta ševcem: příběh zlínského startupu Vasky

Když začínal, ještě mu ani nebylo osmnáct. V kapse měl třicet tisíc a své boty prodával po kavárnách. Dnes je mu třiadvacet a jeho obuvnická firma Vasky měla v roce 2021 obrat přes dvě stě milionů. „Na svůj první obchod si vzpomínám dobře. Na babiččině zahrádce jsem posbíral zeleninu a pak jsem ji babičce s dědou prodával,“ směje se zlínský podnikatel Václav Staněk. Zatímco obchod se zeleninou mu tehdy moc nevyšel, Vasky patří mezi nejúspěšnější české startupy posledních let.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Díváte se lidem nejdřív do očí, nebo na boty?

Asi spíš na boty. Ať jsem kdekoli, mám podvědomě přehled o tom, kdo v okolí má na nohou Vasky. Dalo by se říct, že když jdu například po Václaváku, na třicet metrů vidím, že tam jdou Vasky. Takže jo, víc koukám na boty.

 

Původně jste byl vrcholový sportovec. Jak se atlet dostane k šití bot?

V sedmnácti jsem dělal vrcholově atletiku, se kterou jsem však kvůli diagnostikované cukrovce musel skončit. Už předtím jsem ale věděl, že se člověk jako sportovec moc dobře neuživí, a proto jsem začal s podnikáním. Nápad přišel relativně snadno, během studia na střední škole jsem měl pocit, že je na trhu málo kvalitních bot, které i dobře vypadají. Jelikož pocházím ze Zlína a můj táta je obuvník, bylo to jasné. Zrodily se Vasky. Čas a energii, kterou jsem si odnesl po ukončení sportovní kariéry, jsem v podstatě jen přenesl ze sportu do podnikání.

 

Vasky jsou ručně vyráběné kožené boty, hlavně farmářky. Nebylo by pro vás jako pro bývalého atleta snazší vyrábět spíš běžeckou obuv?

Z hlediska vývoje, výroby a možností, které jako firma máme, je pro nás momentálně snazší vyrábět právě farmářky. Letos bychom ale rádi běžecké boty začali prodávat. Pokud se to podaří, opravdu mi to bude bližší.

 

 

Kdyby člověk navštívil továrnu, kde se Vasky vyrábí, vrátil by se do dob Tomáše Bati? Anebo se proces výroby bot radikálně změnil?

Baťa byl dál než my, tak bych to řekl. U Bati byla pásová výroba a využívala se každá minuta. V naší továrně najdete stroje, které jsou staré třeba osmdesát let, takže z tohoto hlediska by to snad vypadalo podobně. Ale z hlediska struktury výroby a časové efektivity to u Bati bylo zajímavější. Šlo se v podstatě do extrému, kdy stroje měly ve finále vytvářet tempo srdečního tepu, aby to bylo člověku příjemné. Takhle daleko my nejsme.

 

Tomáš Baťa byl přísný zaměstnavatel. Můžete to samé říct o sobě?

To nemůžu. Navíc si nemyslím, že by Baťa byl tak přísný. Podle mého názoru byl spíš férový a právě v té férovosti bývá občas přísnost. Představte si to jako jednoduchou rovnici. Uděláte – jste odměněni, neuděláte – nejste odměněni. To je nastavení pracovního vztahu, který byl za dob Bati respektován.

 

Mířila jsem tím trochu k vašemu věku. Máte jakožto třiadvacetiletý šéf u zaměstnanců přirozenou autoritu, anebo jste si ji musel, jak se říká, vydupat?

Beru to takhle: už jen to, že k nám jdou lidé pracovat, znamená, že jsou ochotni respektovat mladšího šéfa. Jak to vnímají oni, netuším, ale komunikace funguje zcela v pořádku. Z mé strany to zase znamená, že (se staršími kolegy) méně vtipkuju nebo si lépe promýšlím případné výtky. Protože k vrstevníkům si samozřejmě dovolíme víc. Celkově mám pocit, že respekt je tam nastavený vzájemně.

 

Z otce na syna

Obuvnictví máte v krvi. Pocházíte ze Zlína a váš tatínek je spoluzakladatel obuvnické společnosti Flexiko, která vyrábí pracovní obuv.

Přesněji řečeno – vyráběla, teď Flexiko hodně pracuje pro Vasky. Naše kapacita je nyní zhruba čtrnáct až patnáct tisíc párů měsíčně, z čehož až tři tisíce párů se vyrobí právě u mého táty ve Flexiku. Takže nám zvládají dělat zhruba dvacet procent celé naší produkce. Ve Flexiku se už tak vyrábí skoro jen módní obuv.

 

Kvůli ekonomické krizi, která začala v roce 2008, si však firma vašeho otce nevedla nejlíp. Dá se říct, že jste ji svým byznysem pomohl zachránit?

Flexiko teď díky Vaskám roste jako startup, dělá několikaprocentní růst tržeb. Je to z toho důvodu, že u nás mají zajištěný stoprocentní odběr produktu, takže jde jen o to, aby vyráběli co nejvíc. Čili jo, asi se to tak dá říct.

 

Flexiko vám při startu podnikání pomáhalo. Jak to vypadalo, když vaším obchodním partnerem byl otec?

Normálně. Bylo to postaveno na principu dodavatel–odběratel. Můj taťka na mě byl při výchově tvrdý, navíc jsme oba Kozorozi, takže co se podnikání týká, ne ve všem jsme si úplně rozuměli. Ale už od prvního páru to mezi námi bylo nastaveno tak, že my dáme zakázku, oni to vyrobí, my zaplatíme a následně to prodáme zákazníkům. Klasický obchod. Fakt je, že když šlo na začátku o jeden pár bot, musel jsem tátu déle přemlouvat. Teď, se třemi tisíci páry měsíčně, je pracovní vztah nastavený už v podstatě automaticky a velmi dobře.

 

Mladí se příliš do podnikání nehrnou. Čím to je?

Já to tak úplně nevnímám. Samozřejmě, podnikání je náročné, přináší s sebou velké riziko a odpovědnost a mladší generaci, která se nechce vázat, to může odrazovat. Na druhou stranu možností, co vymýšlet, je čím dál víc, a lidé jsou inovativní. Ve svém okolí mám několik mladých úspěšných podnikatelů.

 

 

Hodně lidí se bojí, že nebudou mít vstupní kapitál. Jak jste to vyřešil vy?

Šetřil jsem a měl jsem hodné kamarády, díky kterým jsem měl nižší náklady na realizaci projektu. Poté jsem vyhrál podnikatelskou soutěž, kde se nám dostalo finanční podpory. V dnešní době je podpora startupů na vzestupu. Kromě různých soutěží existují i investiční fondy, které každoročně podpoří vznik mnoha nápadů.

 

Setkal jste se v souvislosti se svým podnikáním s byrokracií na úřadech?

Náročný mi připadal jen proces zplnoletnění. Na Vaskách jsem začal pracovat už v sedmnácti, ale nakonec mi přišlo jednodušší počkat pár měsíců do narozenin než vyřizovat možnost založit vlastní firmu dřív. Jinak jsem s úřady větší problém neměl.

 

Boty z Česka pro celý svět

Jak moc je idea kožených bot šitých v Česku udržitelná do budoucna?

Růst se logicky někdy musí zpomalit, to je zřejmé. Z hlediska České republiky a toho, jak je značka postavená, si troufám říct, že Vasky mohou fungovat dlouhodobě. Češi mají rádi české věci. Co se světa týče, to teprve uvidíme, je možné, že příběh Vasek bude příliš slabý na to, abychom prorazili ve světě. Tam budeme nad byznys modelem mnohem více přemýšlet.

 

Jsou Vasky skutečně celé z Česka? Tedy od tkaniček po podešev?

Snažíme se dělat všechno, třeba podešve máme vyloženě ze Zlína, tkaničky zase z Odetky, která má stodesetiletou tradici. U kůže je to ale komplikovanější. Kožáren je v Česku málo, navíc se specializují na jiný druh kůže. Dodavatele sice české máme, ale většinou berou kůže z okolních států, jako je například Itálie. Snažíme se proto s nimi co nejvíc komunikovat, abychom skutečně věděli, odkud kůže jsou.

 

Za Tomáše Bati bylo ve Zlíně kolem třiceti tisíc lidí, kteří pracovali v obuvnickém průmyslu. Jaká jsou ta čísla dnes?

Udává se číslo kolem tří tisíc, přičemž tento počet meziročně zhruba o deset procent klesá s tím, že v celkovém počtu jsou započítáni i ti, kteří ve finále vyrábí třeba „jen“ tkaničky. V rámci firem, které znám, bych nenapočítal víc než tisíc lidí.

 

Jak si stojí kůže dnes, kdy se ve velkém vyrábí z materiálů, jako je ekokůže nebo koženka?

Neznám dostupnější udržitelnější materiál, než je kůže. Tím nechci říct, že ostatní materiály jsou špatné. My nad nimi přemýšlíme, především z toho důvodu, že o tomto trendu víme a postoj lidí respektujeme. Snažíme se následovat přání našich zákazníků, a jsme proto otevřeni i dalším materiálům. S některými přijdeme už v letošním roce.

 

Jak vaše firma pocítila následky koronavirové pandemie? Otevřeli jste nový obchod v Praze na Příkopech a dočetla jsem se, že jste tohle období, kdy plno firem krachovalo, přečkali díky pantoflím...

V roce 2020 jsme v rámci letní sezony vydávali nové pantofle a pravda je, že se skutečně hodně prodávaly. Ještě úspěšnější ale byly tenisky. Letní sortiment byl obecně záchranou, díky níž jsme překlenuli to nejhorší období. Po březnu, kdy byl první lockdown a lidi několik měsíců nevěděli, co bude, a šetřili, jsme prodej nakopli právě letním sortimentem. Neřekl bych, že nás pantofle zachránily, ale byl to produkt, který se v tom nejtěžším období hodně prodával.

 

Od zeleniny k Vaskám

Vzpomínáte si, co byl váš úplně první obchod?

To si vzpomínám dobře. Na babiččině zahrádce jsem posbíral zeleninu a pak jsem ji babičce s dědou prodával.

 

Počkejte. Vy jste jako dítě prodával svým prarodičům jejich vypěstovanou zeleninu?

Ano. A marži jsem měl stoprocentní! Ze zeleniny jsem pak přešel na pokémony. Vzpomínám si, jak jsem se snažil vyhledávat si jejich ceny, abych neudělal hloupost a neprodělal. Vždycky v tom bylo něco podobného…

 

V mladém věku za sebou máte řadu úspěchů. Jaké to ale bylo na začátku, když jste v sedmnácti začínal, jak vás vnímalo okolí?

Pro mnoho lidí jsem byl naivní kluk, který si – jak říká můj táta – věci představoval jako Hurvínek válku. Spousta lidí to tak brala a nedávali mi moc šancí. To změnily až první výsledky a úspěchy, pak už nikdo nic nezpochybňoval. Lidé už pak soudí výsledky a věk přestává hrát roli.

 

Zmínil jste první výsledky a úspěchy. Jaké ale byly první neúspěchy?

Těch bylo hrozně moc, včetně toho, že jsem občas vyměnil špatného pokémona nebo že mi děda nedal osm korun za okurky z jeho vlastní zahrádky. Úspěch je nějaký výsledek, který chcete, ale součástí toho je spousta neúspěchů na každodenní bázi. Každý den je něco, jednou je to nespokojený zaměstnanec, podruhé nespokojený zákazník a buď to můžete brát jako neúspěch, nebo jako součást cesty. Ve finále jako můj životní neúspěch považuji jen to, že jsem to přehnal, energeticky se vyždímal a skončil s cukrovkou. Zbytek vnímám jako součást cesty.

 

Co byste poradil mladým lidem? Co mají udělat, aby se stali úspěšnými podnikateli?

Mějte pevnou vůli, věřte si. Dávejte si velké výzvy a cíle a krok po kroku se k nim přibližujte, protože každý krok se počítá. Obklopte se lidmi, kterým věříte a podrží vás i v horších chvílích, protože i ty přijdou. Inspirujte se, odpočívejte a mějte sny.

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama