Jsme ekonomika založená na levné práci, teď přišel čas to změnit

Nedostatek kvalifikovaných pracovníků je úzkým hrdlem domácí ekonomiky, a proto bychom se měli podle hlavní ekonomky Raiffeisenbank Heleny Horské i po koronavirovém šoku věnovat problémům trhu práce, modernizaci daňového systému a důchodové reformě.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

V jakém stavu je teď česká ekonomika?

Víme, že jsme se odrazili ode dna. Zda bude oživení rychlé, nebo pomalé, to ještě nevíme, klíčový bude podzim. Ve druhém čtvrtletí propadla ekonomika meziročně o více než deset procent, za celý letošní rok očekáváme spolu s kolegy z Raiffeisenbank pokles o šest procent, a to patříme na trhu mezi největší optimisty. Zatím ale netušíme, jaký je skutečný stav trhu práce.

 

Proč?

Trh práce je významně ovlivněný státní podporou, programy na podporu zaměstnanosti antivirus A, B a C. Áčko, to jsou výplaty náhrad mezd pro podniky a zaměstnance v karanténě, béčko při propadu zakázek, kdy pro zaměstnance není dost práce a tu a tam musí zůstat doma, a céčko je o promíjení sociálního pojistného, což je jedna z vůbec nejúčinnějších podpor ekonomiky, protože na rozdíl od áčka a béčka je to odměna za aktivitu, za to, že firmy fungují a snaží se získávat nové zakázky.

 

Je pravda, že nějakou z těchto náhrad mzdy od státu čerpalo už přes 750 tisíc lidí?

To je celkové kumulované číslo za období, kdy program antivirus funguje. Bohužel nemáme kvalitní data, nevíme, kolik osob tyto podpory ke konkrétnímu datu čerpá. Snažila jsem se spočítat, kolik antivirus pomohl udržet míst, a vyšlo mi sto třicet tisíc.

 

Proti loňsku stoupl počet lidí bez práce zhruba o sedmdesát tisíc. Jde to přičíst na vrub koronaviru?

Z velké části ano, ale ne úplně. Už když jsme vstupovali do roku 2020, ekonomika zpomalovala.

 

Několik let v Česku platí, že množství volných míst na úřadech práce převyšuje počet uchazečů o práci, a tento stav trvá doteď. Je to možné považovat za přirozený jev?

Pro vysvětlení se musíme vrátit na konec roku 2013, kdy se Česká národní banka pustila do intervencí proti české koruně, a levnější měna tehdy ještě víc podpořila již oživující ekonomiku a export. Tehdy nikdo nevěděl, jak dlouho budou intervence trvat, mzdy byly nízké a rostly pomalu. Podniky místo investic do strojů raději nabraly zaměstnance, přidaly směny a vyluxovaly nezaměstnané z úřadů práce. To je proces typický pro ekonomiku založenou na levné práci. Skutečný vývoj na trhu se zaměstnanci byl přitom mnohem dramatičtější, protože poptávka a nabídka na úřadech práce je hlavně o levné a méně kvalifikované práci – nedostatkové ajťáky a techniky na úřadech práce nehledejte. K tomu přidejte demografické změny: ze škol vychází čím dál méně lidí, populace stárne a snažíme se v práci udržet penzisty. Nedostatek kvalifikovaných pracovníků je úzkým hrdlem domácí ekonomiky, a proto bychom se měli i po koronavirovém šoku věnovat problémům trhu práce, modernizaci daňového systému a důchodové reformě.

 

 

Víme, kdo přišel letos o práci?

Narážíme na nedostatek kvalitních strukturovaných dat. Ze zatím zveřejněných informací víme, že první propuštění jsou z hotelů, restaurací, cestovního ruchu a zřejmě také z automobilového průmyslu.

 

Můžeme vůbec mluvit o krizi, když je dopad na ekonomiku zatím tak selektivní?

Byl to vnější šok, což je asi přesnější označení než krize. Proto to zatím ekonomiky zvládají lépe než krizi v letech 2008, 2009. Finanční sektor je stabilní, většina domácností a firem měla rezervy. Odolnost proti tomuto šoku je zatím větší, než jsme si ještě na jaře mysleli.

 

 

Souhlasíte s tím, že jsme v březnu museli ekonomiku zavřít, protože jsme o covidu nevěděli nic a připravenost na pandemii byla malá?

Souhlasím, že razantní opatření musela přijít v situaci, kdy jsme nic nevěděli. V březnu a v dubnu jsme si tím koupili čas. Stav v srpnu je takový, že jsme zpátky v situaci, kdy nejsme připraveni, o covidu-19 nevíme vše, co bychom potřebovali, a zase se vracíme k plošným opatřením. Lidé byli ochotni razantně změnit svoje životy jednou, ale teď už zřejmě nebudou chtít. Promarnili jsme koupený čas, stálo to zhruba dvě stě padesát miliard na ztracených tržbách a teď budeme řešit, na kolik nás přijde další vlna. Letos dle našeho na trhu optimistického scénáře může činit ztráta v tržbách přes 470 miliard.

 

Myslíte, že se ztráta tržeb a příjmů odrazí na podzim ve firemních a osobních bankrotech?

Na konci srpna by mělo skončit moratorium na bankroty (takzvaný Lex Covid, pozn. red.), kdy nebylo možné poslat dlužníka do insolvence, a koncem října vyprší odklady splátek úvěrů. Až se to vypne a roztáhneme oponu, začneme sčítat skutečné škody v ekonomice. Myslím, že na podzim mohou mít potíže především hotely, restaurace a byznysy spojené s turismem, a v té době by se tomuto sektoru mělo začít pomáhat, ne teď přes léto, kdy mají nejvyšší sezonu.

 

Kdy se česká ekonomika může vrátit na úroveň před pandemií?

Odhadujeme, že to bude na přelomu let 2021 a 2022. Avšak česká ekonomika bude v té době asi šest procent pod svým potenciálem, kde by mohla být bez pandemie. Obávám se, že se ani po oživení nevrátíme na původní trajektorii růstu.

 

Proč?

Já nechci na rozdíl od některých kolegů lidem říkat, že dobře už bylo. Já chci naopak vysvětlovat, co je možné dělat, aby bylo lépe. Stát má velký dluh vůči této ekonomice, a to se nebavíme o tom, že vláda slibovala 1,2 bilionu na boj s dopady covidu a vyplatila jen desetinu. Stát dluží občanům dokončení páteřní dálniční sítě, bezpečné a rychlé železnice, fyzickou a digitální infrastrukturu, jednodušší daňový systém, změnu penzijního systému… To, že jsme zabetonovaní v modelu levné ekonomiky s nízkou přidanou hodnotou a chceme dál sázet na levnou práci, by jen znamenalo, že v tomto starém modelu zůstaneme. To si nemůžeme dovolit, protože s covidem přicházejí do ekonomiky trvalé změny.

 

Jaká z toho podle vás vede cesta ven?

Jen letos bude v české ekonomice chybět 234 miliard v investicích, během tří let přesáhne investiční manko 660 miliard. To je částka, kterou bychom potřebovali proinvestovat, abychom se vrátili na původní linii růstu. Ale musí jít o investice, které nám pomohou restrukturalizovat ekonomiku a připraví nás na změny. Například jsem počítala, že na stejnou intenzitu zapojení robotů v ekonomice, jako je nyní už v Německu (vyjádřené počtem robotů na deset tisíc zaměstnanců, pozn. red.), bychom již nyní potřebovali investovat zhruba tři sta miliard korun. Naopak za sporné investice považuji rozšíření jaderné elektrárny Dukovany, ještě problematičtější je vodní koridor Dunaj–Odra–Labe.

 

Dělá pro navyšování investic česká vláda dost?

To, co slibuje česká vláda, nestačí. Dlouhodobě investuje málo a investiční dluh státu vůči české ekonomice narůstá. Lepší infrastrukturu musí zařídit stát, z toho se nevymaní, to je jeho úkol. Letos vláda slíbila, že investice navýší o třicet miliard, což nebude stačit a je pravděpodobné, že budou chybět i připravené projekty, aby se ty peníze vůbec utratily. Vláda sice tvrdí, jak se proinvestováváme k prosperitě, ale vezměte si, že podíl investic na HDP (hrubém domácím produktu, velikosti ekonomiky, pozn. red.) byl loni 4,3 procenta, ale podíl dotací na HDP byl již o rok dříve šest procent a letos se dostane přes deset procent. My neinvestujeme do budoucnosti, my hlavně dotujeme „minulost“.

 

Jak hodnotíte velikost a účinnost vládních podpor a dotací spojených s pandemií? Potvrzuje se, že pomoc byla dosud mnohem větší na papíře než ve skutečnosti?

Diplomat by asi řekl, že to byl od vlády signál, že chce v krizi pomoct, a jako přesvědčovací argument použila dechberoucí číslo 1,2 bilionu korun. Skutečná přímá pomoc vyplacená z českého rozpočtu je zatím jen desetinová proti té původně slibované částce. Přesto z historického pohledu není vůbec malá a objemem zřejmě přesáhne pomoc v předchozí krizi před deseti lety. Nejproblematičtější je forma této pomoci, která byla pomalá, byrokraticky složitá a pro mnohé přijde pozdě. V současnosti už neteče, ale jen kape, protože část opatření skončila a u dalších se konec přibližuje. Nejúčinnější byla podle mě ta nejjednodušší plošná opatření jako odklady placení daní nebo zmíněný antivirus C spočívající v odpuštění pojistného. Restartu ekonomiky by podle mě nejvíce pomohlo snížení vysokých odvodů z mezd.

 

Jste jako ekonomka spokojena s veřejnou dostupností údajů o rozsahu a dopadech těch mimořádných vládních opatření?

Kdo sedí na datech, je teď král, má skutečnou moc a kontrolu. Stát je obrovským zdrojem dat a tím, že na nich sedí, vytváří pro sebe velkou výhodu. Tím, že rozhoduje o tom, která data se zveřejní a která ne, vytváří zároveň obraz o ekonomice pro nás i okolní svět a může tím ovlivňovat i to, jak vnímáme dění ve společnosti. Jako ekonomové musíme usilovat o co nejširší zveřejňování dat, myslím, že by měla být uzákoněna povinnost úřadů sdílet anonymizovaná data s veřejností. Tady narážím například na dostupnost údajů z ministerstva práce a správy sociálního zabezpečení, odkud nám, ekonomům, již dlouhodobě scházejí strukturovaná data o trhu práce. Jak máme analyzovat dopady zvyšování minimální mzdy nebo třeba programu antivirus na ekonomiku, když nemáme kvalitní data?

 

Jak vnímáte excesy při zveřejňování některých citlivých údajů, třeba nedodržování způsobu, jak se embargovaná data mají publikovat? Mám pocit, že se to proti předchozím rokům změnilo k horšímu.

Kultura zveřejňování dat nyní poklesla. Paní ministryně financí Schillerová například předčasně uvedla v televizní debatě embargované údaje, které byly až následně oficiálně publikované, a ve finále trochu s jinou částkou. Prosila jsem také paní ministryni práce Maláčovou, aby zajistila pravidelné zveřejňování týdenních žádostí o podporu v nezaměstnanosti, obdobně jako to je standardem třeba ve Spojených státech. Výsledkem byl chaos – někdy byla data zveřejňována obden, jindy za čtrnáct dní, ale většinou se objevila na twitterovém účtu paní Maláčové. Ve standardně fungující zemi, kde si všichni uvědomují, že zveřejňovaná data mohou mít okamžitý dopad na finanční trhy, by si něco podobného nikdo nedovolil.

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama