Zvykněme si, že rozsáhlé smrkové lesy tu nepřežijí

Poslední dva roky nebyly pro Národní park České Švýcarsko moc lehké. Některé lokality parku jsou zcela bez stromů, jinde trčí ze země jen hnědá torza kmenů. Na vině je samozřejmě kůrovec. Nicméně některé poškozené lokality už se zase pomalu začínají zelenat. „Necháváme to hlavně na přírodě,“ říká šéf parku Pavel Benda.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Z informací, které se poslední dva roky objevují v médiích, by se mohlo zdát, že v Národním parku padly kvůli kůrovci takřka všechny smrky. Jaká je reálná situace?

Částečně je to, bohužel, pravda. Poslední roky jsou, asi kvůli klimatické změně, typické tím, že panují dlouhá období sucha. Mění se množství a zároveň i distribuce srážek, stoupá teplota. A když srážky spadnou, děje se tak nejvíce mimo vegetační období, což je pro stromy nevyužitelné. To ale není specifikum jen naší oblasti, děje se to v celé střední Evropě.

 

Hlavním problémem je tedy nedostatek vody?

To je nejdůležitější faktor. Smrk, pokud nemá dostatek vláhy, nedokáže spustit obranné mechanismy proti kůrovci. V případě, kdy má vláhy dost, vyprodukuje dost pryskyřice a brouky zalije. Jenže poslední léta voda chybí a obranné mechanismy stromů opakovaně selhávají. Díky teplu se navíc kůrovec dokáže během jediného roku namnožit o několik dalších generací. V nížinách to mohou být i čtyři, na našem území jsou to tři. Každá generace znamená napadení dalšího množství smrků.

 

Letošní jaro na tom bude s množstvím srážek asi podobně...

Bohužel je to tak. Zase jsme bez srážek a obávám se, že to bude pokračovat i dál. Muselo by se ochladit na delší dobu a víc pršet, jeden deštivý a chladnější týden nic nevyřeší. Obávám se proto, že si na to budeme muset ve střední Evropě zvyknout. Že prostě v nižších nadmořských výškách a v lokalitách, kde není dostatek vláhy, nebude mít smrk šanci na přežití. Ale myslím tím, že tu nepřežijí takové ty typické monokulturní smrkové lesy. Smrk jako takový tu bude dál, ale hlavně na těch chladnějších a vlhčích lokalitách.

 

 

Lesníci se kůrovce snaží zastavit masivním kácením. I vy jste se před čtyřmi lety, když tu kůrovcová kalamita startovala, snažili bojovat proti tomu kácením napadených stromů. Proč to nevyšlo?

V Česku se kalamita projevila nejprve na severní Moravě, tam začala již v roce 2016. Lesy České republiky zde nebyly ochranou přírody omezeny až tak jako my, takže se šíření snažily zabránit právě výrazným kácením. Zastavit kůrovce to ale nepomohlo.

Je pravda, že i my jsme se na začátku snažili napadené stromy odstraňovat. Na hranicích parku jsme také vytvořili ochrannou zónu, která měla dalšímu šíření kůrovce předcházet. Postupně se však ukázalo, že to byly marné pokusy. Už to bylo prostě hodně rozjeté, kůrovcová ohniska se nacházela i mimo národní park a my jsme nechtěli dojít k tomu, aby byl národní park z poloviny vykácený a byla tam jen velká holina.

 

Zaujala mě zpráva z loňského listopadu, kdy jste začali odstraňovat některé stromy s pomocí trhaviny. Co to mělo přinést?

Prováděli jsme to ve spolupráci s Policií České republiky, byl to takový pilotní projekt. Chtěli jsme metodu vyzkoušet a zjistit, jak je to časově náročné, jak hlučné a zda to nezpůsobí nějaké problémy, které jsme si předtím nedovedli představit. Závěrem je, že metodu lze využít v ojedinělých případech. Například podél turistických cest. Po odumření stromů je tu řada cest, které jsou pro člověka v téhle fázi nebezpečné. Některé stezky jsme proto museli uzavřít nebo z nich odstranit turistické značení, což znamená, že tam je možný vstup jen na vlastní nebezpečí. A my chtěli metodu vyzkoušet, protože máme unikátní morfologii. Některé smrky rostou na hranách skal nebo na skalních římsách a těžař nemá šanci tam bezpečně pracovat. Sice se tam třeba na laně dostane, ale pokud by se ten strom při kácení otočil, mohlo by to těžaře ohrozit nebo i zabít.

 

Vlčí zázrak

Smrkový les roste až sto let. Nedohnalo vás tak to, že se na území dnešního parku mohutně vysazoval v minulosti právě smrk?

To je stoprocentně pravda. Zdejší území nejde příliš využívat zemědělsky, takže se lidé soustředili na využívání lesa. A z hlediska hospodářského se jim jevil nejvíc využitelný právě smrk. Dnešní smrkové lesy jsou výsledkem podobné situace, ve které jsme dnes. Před sto lety bylo zdejší území čerstvě po mniškové kalamitě. Housenky bekyně mnišky žraly jehličí, stromy tu odešly z roku na rok. Bohužel ten další krok našich předků byl, že uvolněné plochy opět zalesnili převážně smrkem.

 

Předpokládám, že stejnou chybu opakovat nechcete. Co tedy bude s těmi poničenými plochami dál?

Rozdělili jsme území parku do dvou hlavních zón. V jedné to necháme na přírodě, aby si poradila sama. Nalétnou tam buky, jeřáby, javory a určitě tam bude v této fázi spousta břízy. A bude tam samozřejmě i smrk, v zemi je pořád velká zásoba semen. Na základě našich zkušeností jsme se rozhodli nechat odumřelé smrkové kmeny na místě, protože jsou pořád plné života. Najdete tam houby, lišejníky, navíc i ta stojící torza kmenů poskytují po určitou dobu takový ten putující stín. Je tam tedy víc vlhko, mikroklimaticky to funguje úplně jinak než holá plocha. Na pasece naměříte klidně i padesát stupňů celsia, ale tady je to výrazně jiné.

 

A co v té druhé hlavní zóně?

V druhé části parku provádíme cíleně výsadby. Sázíme buky a duby, pracujeme hodně s jedlí, s jeřábem nebo i s lískou. A uvidíme, jak to dopadne. Člověk pořád žije v představě, že tady má růst buk, tady borovice, ale ona si příroda řekne sama, co kde má být. Navíc nikdo nyní nedokáže predikovat, jaký bude vývoj klimatu za patnáct dvacet let.

 

Lesníci zároveň upozorňují, že výsadbu stromů může poničit zvěř. To vás netrápí?

Bohužel to je další problém, s nímž se potýkáme. V celém regionu je obrovské přezvěření. A existuje velké riziko, že pokud nové stromky vyrostou na deset centimetrů, tak je ta zvěř skutečně spase. Tedy kromě smrků. Proto jsme už loni přikročili k radikálnímu snížení počtu zvěře. Ale je to dost složité, protože národní park je relativně malé území a situace za jeho hranicemi je z hlediska zvěře naprosto katastrofální. Není problém na některých lokalitách dva kilometry od hranic parku vidět dvě stě kusů zvěře. Takže my bohužel musíme střílet i za honitby, které navazují na národní park.

 

Už několik sezon žijí na území parku i vlci. Máte tušení, kolik jich tu žije?

Je tu několik smeček, ale přesné číslo nikdo nezná. Navíc oni pochopitelně nežijí jen na území parku, pohybují se i mimo něj. Jsem rád, že tu jsou, pomáhají nám ostatně s redukcí přemnožené zvěře. Navíc jsme loni zažili malý zázrak, když dokázali i přes návštěvnost, která v parku je, vyvést mláďata. Zázrak tomu říkám kvůli tomu, že i v těch nejzapadlejších roklích v klidových územích, kam by nikdo neměl mít přístup, se bohužel pohybují lidé. Poznali jsme to podle fotopastí, které jsme kvůli vlkům do parku umístili.

 

Příliš mnoho turismu

Kvůli covidu se v posledních dvou letech měnily návyky turistů. Některé lokality byly přetížené, některé naopak vylidněné. Jak se to dotklo vás?

U nás to bylo takové specifické. V západní části parku, kde je Hřensko, šla celková návštěvnost dolů. Bylo to způsobeno proticovidovými omezeními v Německu, němečtí turisté prostě nemohli přijet. Ve střední části, tedy v okolí Jetřichovic a okolí došlo k mírnému nárůstu počtu turistů. A ve východní části v okolí Krásnolipska to zůstalo plus minus stejné.

 

I vy sám jste nicméně před časem v jiném rozhovoru řekl, že parky na českém území obecně „trápí“ velké množství turistů. To stále platí?

Ano, říkáme tomu „overturismus“. A je to samozřejmě nepříjemné. V turistické sezoně se i u nás ve vybraných lokalitách tvoří fronty, nemáte šanci třeba zaparkovat. Snižuje se tak komfort těch, kteří sem míří, ale i těch, kteří zde bydlí. Není nic příjemného, když vám přes vesnici jezdí kolony aut a parkují všude možně. Některým obcím už to začíná vadit.

 

Co s tím?

Spolupracujeme s Ústeckým krajem, který by měl letos zpracovat územní studii řešící i dopravu. Většina turistů sem přijíždí osobními auty, přičemž žádná oblast není nafukovací. Můžete sice budovat další parkoviště, ale tím krajinu zničíte a zničíte i ráz jednotlivých obcí. Nebo to můžete zkusit vyřešit nějak koncepčně, což v našem případě znamená nabídnout návštěvníkům možnost parkování v předpolí parku, tedy třeba v Děčíně nebo České Kamenici. A odtud jim poskytnout navazující komfortní hromadnou dopravu.

 

 

Doprava je jednou z věcí. Nejde třeba počet turistů nějak regulovat?

Moc si to nedovedu představit. Spíš bychom se měli snažit, aby se zájem turistů rozšířil na delší období. Prostě aby sem lidé jezdili i mimo hlavní sezonu. Ono se to částečně už mění. Dřív byla turistická sezona červenec a srpen, teď už se protahuje až do října a zároveň začíná již na Velikonoce. Jde také o to se domluvit i s provozovateli hlavních atrakcí, jako je Pravčická brána, kterou spravuje soukromý subjekt, nebo třeba s obcí Hřensko jako provozovatelem soutěsek. A případně i s poskytovateli ubytovacích služeb na odstupňovaném vstupném a parkovném a také cenách za nocleh. Ideální by bylo, aby třeba od září bylo na Pravčické bráně snížené vstupné a parkovné by také bylo levnější než v hlavní sezoně. Ale je to samozřejmě složité, protože poslední dva roky představovaly kvůli covidu zátěž i pro zdejší restauratéry a poskytovatele služeb.

 

Zmínil jste, že z přístupu na Pravčickou bránu těží soukromý subjekt, lodě v soutěskách zase provozuje obec. Je to úplně správné, když většinu věcí v parku platíte vy a netýká se to jen mezd strážců přírody?

Je to tak, to je dědictví z dob před vznikem národního parku. Ale musím rovnou říct, že s oběma subjekty, tedy s obcí Hřensko i provozovatelem Sokolího hnízda u Pravčické brány, máme korektní vztahy. Třeba u Pravčické existuje už rámcová dohoda, že se její provozovatel bude finančně podílet na opravě můstků, které k ní vedou. Je to i kvůli tomu, že odvodnění z objektu Sokolího hnízda bylo v minulosti špatně uděláno a voda z areálu podemlela právě můstky, přes které vedou turistické stezky.

 

Zeptám se na to jinak. I v Česku se občas řeší, zda by turisté národních parků neměli platit vstupné. Je to podle vás reálné?

Je pravda, že se takové diskuse občas vedou. A třeba kolegové z polské části krkonošského parku, kde se vstupné platí, si to pochvalují. Ale já jsem k tomu skeptický. U nás byly parky koncipované jako otevřené, máte tu spoustu možností, jak do nich vstoupit. Navíc se bojím, že pro řadu Čechů by už nebylo představitelné, že by platili vedle parkovného a lístků na lodičky ještě vstupné do parku.

 

A jiné řešení?

Spíš bych si dovedl představit, že drobná část ze vstupenek na Pravčickou nebo na lodičky by se odváděla nám. Případně, pokud by tedy někdo chtěl vstupné do parku zavést, aby pak lidé měli oproti tomu sníženou cenu na zdejší atrakce. Ale to vstupné by opravdu pro nás znamenalo víc starostí. Nedovedu si například představit, jak bychom to kontrolovali. Co by třeba dělali naši strážci, pokud by chytili někoho bez lístku uprostřed parku. Už teď jsou někteří lidé hodně agresivní.

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama