Nejlepší zločinec? Někdo úplně normální, od koho to nečekáte

7. června 2022

Už roky jsou kamarádky, jsou téměř stejně staré a obě ve svých zemích platí za „královny krimi“: dánská spisovatelka Sara Blædel a její islandská kolegyně Yrsa Sigurdardóttir. Společně teď přijíždějí i na Svět knihy, kde chtějí Čechům představit své romány. Proč jsou vlastně severské detektivky tak oblíbené? „U nás na severu máme k věcem takový chladnokrevný přístup, nejsme přecitlivělí. Rozumíme tomu, že život a smrt jdou ruku v ruce,“ říkají autorky v dvojrozhovoru.

Nedávno v Česku vyšly vaše knihy Panenka a Dávno ztracená. Můžete je trochu přiblížit?

Sara: Kniha Dávno ztracená pro mě hodně znamená, protože jsem ji napsala krátce poté, co jsem přišla o oba rodiče a byla jsem pod vlivem toho, že už vlastně nejsem ničí dcera. Nejdřív zemřela máma a tři dny nato táta. Nikdo je nezabil, zemřeli stářím, ale já najednou byla ta, kdo se staral o rodiče na jejich úplném konci. Táta byl novinář, máma herečka a celý život byli silní, o všechno se postarali. Na konci už to ale nešlo. Bylo to šílené, hlavně proto, že jsem jim nedokázala nijak pomoci. Takže když jsem knihu Dávno ztracená začala psát, byla jsem velmi ovlivněná tím, co se dělo v mém vlastním životě.

Yrsa: Pokud jde o Panenku, originální inspirací pro mě byla fotografie, kterou mi poslala jedna čtenářka. Je na ní panenka, která uvízla v rybářské síti. Poslala mi to s tím, že se mi to určitě bude líbit, protože je v tom něco hrůzostrašného (ukazuje fotografii zničené okousané panenky). Ten obrázek jsem měla asi dva roky, nejdřív jsem si říkala, že o něm napíšu nějaký horor. Pak mě ale napadlo použít to v detektivním románu. Takže máte panenku, která se nějakým způsobem dostala do rybářské sítě, a s tím souvisí to, že je někdo zavražděn.

Les Kaner

Sara Blædel (1964)

Dánská novinářka, debutovala v roce 2004 románem Grønt støv (Zelený prach), prvním dílem série o vyšetřovatelce Louise Rickové a novinářce Camille Lindové. Za knihy z této série získala celkem pětkrát ocenění Martha prisen – Nejoblíbenější spisovatel dánských čtenářů. Je také držitelkou nejprestižnějšího dánského literárního ocenění Golden Laurel. V pětimilionovém Dánsku, kde je Blædel označována za královnu krimi, se zatím prodaly přes 3 miliony jejích knih. Velkého úspěchu dosáhla i v zahraničí – celkem je vydávána ve 38 zemích. Loni jí v Česku vyšel titul Stezka mrtvých, letos pak kniha Dávno ztracená.

Kde hledáte pro své knihy inspiraci? V jednom rozhovoru jste, Yrso, řekla, že být autorem detektivek na Islandu není jednoduché, protože tam nedochází k tolika zločinům, o kterých by se dalo psát. Doslova jste prohlásila, že k vraždám na Islandu dochází velmi zřídka, navíc jsou většinou depresivně stupidní. Jak to tedy jde?

Yrsa: Vraždy jsou jen jednou částí celého příběhu. Když uděláte velmi realisticky a uvěřitelně všechno kromě vraždy, ještě to jde. Naopak když budete mít velmi detailně propracovanou vraždu, ale k tomu směšné postavy a celé to bude těžko uvěřitelné, o čtenáře přijdete. Je třeba, aby bylo propracované úplně všechno. Jako spisovatel máte tu svobodu, že si můžete dovolit být o trochu lepším vrahem, než skuteční vrahové jsou.

Sara: My vlastně pomalu zabíjíme celé komunity na Islandu nebo tady v Dánsku. Krásně a pomalu se zbavujeme lidí. Tady v Dánsku se okolo toho často vede debata, že to nemůže být reálné, že k tolika vraždám v tak malých komunitách nemůže docházet. A taky že nedochází. Je to všechno detektivní fikce.

Yrsa: Když se podíváme na americké detektivní příběhy, často jsou v nich různé střílečky nebo obchod s drogami. U nás je to jiné, naše kriminální příběhy jsou mnohem propracovanější, a právě to mě na tom nejvíc baví.