Chcete zkusit ledovou řeku? Pravidlo je dvě minuty a dost

Co udělala doba covidová se zájmem o otužování?

Snad každý rybník, jezero a řeku v republice obsadili amatérští otužilci, kterých jsou nově tisíce. Je vidět, jak s otužilectvím zamával covid, v pozitivním slova smyslu.

Čím si to vysvětlujete?

Sportoviště jsou uzavřená. Běhat sice venku můžete, ale kolu už moc nedáte. A najednou jste inspirováni vlnami fotek na Facebooku nebo Instagramu, díky kterým se nabalují další a další lidé. Otužují se i celebrity. Stále více lidí se hlásí i k nám do klubů k organizovanému zimnímu plavání.

Kdy jste byl vy naposled ve Vltavě?

Včera, přes dvacet minut. Klasicky u nás v Braníku.

Jak jste se k zimnímu plavání dostal?

Začal jsem s otužováním před pětadvaceti lety. Snažil jsem se tehdy řešit situaci, kdy přítelkyně potřebovala v zimě spát u otevřeného okna, protože měla jinak sucho v krku. Jenže mě pak zase v krku škrabalo. Začal jsem ledovými sprchami, časem jsme se s kamarádem hecli, vsadili a chtěli jít o Vánocích plavat k Národnímu divadlu na akci, jejímž jsem dnes ředitelem. Pro zajímavost – kamarád tehdy nepřišel.

Tato tradiční otužilecká akce u Národního divadla v Praze byla Memoriál Alfreda Nikodéma?

Ano. Navazujeme na tradici, kterou už ve 20. letech 20. století začal pražský zlatník Alfred Nikodém. Bylo to v roce 1923, kdy užaslí Pražané poprvé pozorovali o Vánocích veřejné plavání šesti lidí ve Vltavě. O pět let později v roce 1928 už se akce účastnilo 63 plavců.

Překvapilo mě, že zlatník Nikodém začal s otužováním na prahu svých šedesáti let.