Hodinky nás tepou, že jsme tlustí. Co to s námi udělá?

V jedné ruce máme telefon a v něm díky internetu celý svět na dosah ruky. A na zápěstí ruky druhé zase chytré hodinky, které hlídají, jaký máme tep a kolik jsme za den udělali kroků. Moderní technologie ovládají náš život – a my už nad tím ani moc nepřemýšlíme, říká Patrick Zandl, technologický odborník a muž, který pomáhal formovat český internet. Třeba tím, že kdysi zavedl diskuse pod články. Své vize o budoucnosti života s technologiemi představil v nové knize Mýty a naděje digitálního světa.

Je něco, co bychom měli o technologiích vědět, ale bojíme se zeptat?

Kolik to stojí, na to se vždycky lidi bojí zeptat. Začíná se také prosazovat takzvaný total cost of ownership, tedy celkové náklady na vlastnictví. A jeden z nákladů, který se do toho nepočítá a přitom je extrémně zajímavý, je, jak se technologie promítají do lidí samotných. Jak nás mění, ovlivňují náš svět. Na to se lidé zčásti bojí zeptat, zčásti zapomínají.

 

A jak tedy technologie mění nás a náš svět?

Záleží, jak která technologie. Například Facebook a Twitter nás mění spíš k horšímu. Stáváme se svárlivějšími, popudlivějšími, méně schopnými kompromisů, protože tyto sociální sítě nás uzavírají do bublin souhlasu. Zároveň s ostatními bublinami v nás rozdmýchávají nepřátelství a velmi radikální nesouhlasné postoje. Zajímavě to vypadá u umělé inteligence, která je zatím v plenkách. Velmi nám ale zpohodlňuje ovládání počítačů, protože dokáže vytvářet rozhraní na bázi jen hlasových pokynů. Už existují grafické umělo-inteligenční nástroje, kterým jen zadáte, že potřebujete mít nakreslenou například kočku, jak jede na bicyklu. Ony vygenerují deset koček na bicyklu a vy si vyberete, která se vám nejvíc líbí.

 

 

Nepoužil jste to na obálku své nové knihy?

Ano, říkali jsme si, že když vydáváme knihu o nejmodernějších technologiích, bylo by hezké, aby obálku nakreslila umělá inteligence. Studovali jsme to tři dny a za ty tři dny nám to udělalo nádhernou obálku, na které by grafik strávil minimálně dvě hodiny práce. Takže se to určitě vyplatilo. Teď to bagatelizuji, ale pointa je, že příště to už bude jen textové zadání na dvě minuty. Jen napíšete – udělej mi taky tak hezkou obálku a ona ji vytvoří.

 

Líbila se vám obálka na první dobrou?

Trochu jsme ji ladili. Úplně ze začátku, když jsem se na ni podíval, jsem si řekl, že je to National Geographic. Měla žlutý rámeček, který je pro něj typický. Pak nám to ale přišlo hrozně vtipné. Umělá inteligence vytvořila tvář domorodé dívky, která je z části pokreslená počítačovými symboly a zároveň je vidět, že je to parodie na kargo kult – kult na nápodoby technologií.

 

A jak to bylo s lidskou inteligencí, tedy s obsahem knihy?

Dalo to zabrat, přepisoval jsem ji několikrát. Snažili jsme se najít průnik, aby to nenaštvalo technicky erudovaného čtenáře, ale zároveň to bylo dobře čitelné i pro laiky a fanoušky.

 

Co všechno by člověk v průměru měl vědět o digitálních technologiích?

Lidé dnes o fungovaní technologií moc nevědí. Je to, jako když škrtnete sirkou, taky si nemůžete vzpomenout, jestli je ta chemikálie bílý, či červený fosfor, nebo jestli je to vůbec fosfor. Takhle funguje celý internet a moderní technologie. Podle mě není úplně důležité do detailu vědět, jak technologie funguje. Stejně jako u zápalky není nutné vědět, jaký typ fosforu v ní je. Důležité je, že není jedovatý. Stejně je to u internetu a nových technologií. Pokud nejste programátor, není důležité vědět, jak detailně fungují, ale znát souvislosti.

 

Jak to myslíte?

Typicky lidé ne vždy vědí, že určité zprávy na Facebooku se objevují tím spíše, čím jsou kontroverznější. Hezké nebo obyčejné zprávy se objevují málo. Ale zprávy, na které lidé reagují, se posouvají v žebříčku Facebooku nahoru. To je nutné mít na paměti, protože to významně ovlivňuje, co tam lidé dávají.

 

Nová místa budou

Jaké jsou největší mýty, které kolem technologií panují?

Jeden z velmi častých mýtů je, že nám umělá inteligence sebere všechnu práci. Už víme, že to tak nebude. Naopak nám novou práci přinese, vznikne řada nových pozic. Nepříjemné ale je, že vzniknou s nějakou časovou prodlevou. Nastane tedy relativně velké časové okno, může být dvě až tři generace, kdy lidem práci sebere a nová práce ještě nebude existovat. Případně pozice dostupné pro lidi, kteří nemají technickou erudici.

 

Můžete být konkrétnější?

Má oblíbená pozice, která zanikla, jsou lampáři. Ještě na přelomu devatenáctého a dvacátého století měli nejlepší byznys a odbyt. V každém městě bylo obrovské množství lamp. S příchodem elektrického osvětlení ta profese během jedné generace úplně zmizela. Dnes je to vidět u jednodušších dělnických profesí u obsluhy strojů. Je nutné začít zvládat složitější stroje, jednoduché už vymizely. A jaké profese naopak vznikají? Například koordinace kmitočtového spektra. To jsou profese u operátorů. Před padesáti lety vůbec neexistovaly.

 

Ve své knize Zlatá éra weblogů jste před pár lety napsal: V roce 2030 budou tištěné deníky patřit minulosti, terestrické televizní vysílání bude přežitkem a internet ovládne storytelling. A online média budou zbraní v digitální válce. Teď se blíží rok 2023, stojíte si zatím, nebo byste ho přepsal?

Nepřepisoval bych ho. V roce 2030 se samozřejmě najde řada šedesátiletých nebo sedmdesátiletých lidí, kteří mi uštěpačně ukážou na svůj televizní přijímač a řeknou, že se na televizi stále dívají. Ale generace lidí v produktivním věku už nic z toho používat nebudou. Sám doma televizi nemám. Nedávno mě překvapilo, že Český rozhlas ještě vysílá na klasických FM vlnách. Já poslouchám z podcastů. Určité staré technologie fungují sice dobře, v autech máte pořád rádio, které má FM. Je pravděpodobné, že kvůli setrvačnosti bude pro rozhlasové stanice zajímavé vysílat nějak na klasických FM vlnách, ale většina pořadů půjde do asynchronní záležitosti, video a audio do on demand služeb.

 

Mýlil jste se nějak zásadně ohledně používaní moderních technologií?

Jako svůj největší prohřešek v technologickém prognózování si beru komentáře pod články. Přišli jsme s tím v roce 1996, když jsme na internetu začínali. Říkal jsem si, že by bylo fajn, kdyby pod mým článkem mohli chytří lidé přidávat nějaké doplňující a rozšiřující informace, protože chytrých lidí je na internetu obrovské množství. Po několika letech se ukázalo, že je to k uzoufání, chytré věci tam lidé píšou jen výjimečně.

 

Jak se změní do budoucna sociální sítě? Vypadá to, že Instagram se snaží kopírovat TikTok, Facebook už prý používají jen starší lidé, vznikají další nové sítě.

Sociální sítě mají generační trvanlivost. Facebook je pro generaci lidí, kterým je teď kolem třiceti, čtyřiceti, spíš k padesáti. TikTok je zase věc, která mě osobně nebere. Nemám čas se dívat, jak mi na mobilu plynou třicetivteřinová videa. Ale chápu, že kdo ho má, to považuje za zajímavé. Ty nejvíc rané sociální sítě, které začínají v USA a k nám ještě nedorazily, jsou založené na tom, že vybíráte jen tvrzení, které se k člověku nejvíc hodí. Pro lidi je pak zábavné sledovat, jak je kombinací hodnocení ostatní vidí.

 

Měly by se sociální sítě podle vás regulovat?

Určitě by se měly regulovat, protože do určité míry se staly veřejným prostorem. Jsou součástí toho, jak komunikujeme. U veřejného prostoru není myslitelné, aby o způsobu jeho fungovaní rozhodovaly striktně soukromé firmy, které si do něj promítají zájmy, o kterých nic netušíme.

 

Buzerace hodinkami

Jak budeme s technologiemi zacházet v budoucnosti?

Technologie jsou nám čím dál blíž a jsou pro nás samozřejmější. Souvisí to pochopitelně s věkovou skupinou. Když se podíváte, jak používá sedmdesátiletý, padesátiletý, třicetiletý a patnáctiletý člověk technologie, je to obrovský rozdíl, který nikdy v lidské společnosti nebyl. Když se děly změny třeba v bouřlivém osmnáctém století, znamenalo to, že tatínek používal ještě parní stroj a vy jste měla jako jeho dítě parní stroj trochu výkonnější. Ale ne že byste měla raketu. Teď to tak najednou je. Máte internet v hodinkách, ty jsou schopné vás hlídat, jestli nedostáváte infarkt, zavolají vám první pomoc. Hodinky vás před třiceti lety rozhodně neupozorňovaly, že jste ztloustla. To jsou obrovské a významné změny. Nejsme zatím schopni vyhodnotit, co to s námi udělá psychicky. Třeba tím, že vás vaše vlastní hodinky začaly trochu buzerovat.

 

Lze udělat výhled, co všechno bude jinak? Nebo je to slepá mapa?

Úplně slepá mapa to není. Jsou faktory, které jsou víceméně dané, ale nevíme, jak to bude technicky provedené. To je taková ta zrada. Určitě si vzpomenete na pohledy populární na přelomu devatenáctého a dvacátého století, na kterých umělci kreslili, jak si představují budoucnost za sto let. Kreslili létací stroje nebo pokrmy, které se uvaří samy. Bylo to směšné provedením, ale vlastně měli pravdu. Létáme, máme roboty, které nám něco uvaří. To samé bude s dnešními technologiemi a jejich přenesením do budoucnosti.

 

Co se změní v našich domácnostech?

Podívejte se, co už teď používáme v domácnosti úplně samozřejmě. Typicky jsou to vysavačoví roboti, kteří byli na začátku úplně pitomí, protože se odrazili od zdi a náhodně bloudili po místnosti. Vysávali dobře jen tím, že vysávali dlouho, a tím pádem se aspoň jednou, náhodně, trefili do špinavé oblasti. Dnešní vysávací roboti mají laserový lidar, který si udělá virtuální mapu, kontroluje si optickým čidlem, kolik prachu je ve vzduchu, aby se mohl na špinavé místo zaměřit. Je to už strašně chytré zařízení. A to máme za sebou mizerných deset let vývoje. Podle mě se to bude rozvíjet stran kuchyně a hodně ohledně energetické efektivnosti. Půjde to dál i co do pohodlí. Já jsem si koupil pračku, do které naskenuji jen mobilem lístek z oblečení a ona řekne, co s tím mám udělat, to je za mě úplně zlatý.

 

Stát versus technologie

Když se technologie tak rychle vyvíjejí, proč se pořád nedaří, aby je využíval stát?

Osobně si myslím, že naši politici strašně dlouho neměli důvěru, že nám digitální technologie pomohou a máme je implementovat. Vždycky jsme se k tomu stavěli strašně instrumentálně – EU nám něco nařídila, tak to nějak uděláme, aby se neřeklo. Chybělo tam takovéto izraelsko-německé myšlení typu: teď strašně frčí technologie na šetření energií, chceme šetřit, tak budeme podporovat firmy, které v oboru něco vymýšlí, a budeme si jako stát takové technologie kupovat a zavádět. Chybí nám styl myšlení, že z nějaké novinky uděláme nikoli „opruz“, který se musíme učit, ale byznysovou výhodu.

 

 

Nehrozí, že pak budeme mít chytřejší jednotlivé domácnosti než stát?

Hrozí, že zůstaneme někde na periferii. Takhle se překlápějí výdělečné a méně úspěšné společnosti. Takhle vyhrála Británie průmyslovou revoluci. Na přelomu sedmnáctého a osmnáctého století se začaly objevovat moderní technologie, které umožňovaly zvýšit výkon výroby. Ostatní státy řekly, že to nechtějí a nebudou používat lepší tkalcovské stavy, protože by jejich tkalci ztratili práci. Británie naopak řekla, že je to super a bude všem prodávat sukno, a začala ho prodávat do celého světa. Tím se dostala na špičku. To je důvod, proč to teď dělá Čína, USA a snaží se do toho tlačit i EU. Jen některé státy to odmítají – a my jsme ten příklad.

 

Jak definovat časově technologickou změnu? Říkáte, že se všechno mění rychle.

V podstatě se to vždycky počítá na generace. To je měřítko, kdy se technologie přijme a nahradí jinou. Třeba u mobilů. Začalo to tak, že si je koupili mladí lidé, které bavilo být v kontaktu. A něčím, čemu říkám mezigenerační terorismus, donutili své rodiče, aby si je taky koupili. Třeba proto, aby se jim dovolali, když byli na koleji v jiném městě. Nechcete jim totiž volat za deset korun na minutu na mobil, tak si ho radši jdete druhý měsíc koupit taky. Pak rodičům děti začaly psát SMS, později zprávy přes aplikaci WhatsApp. A teď už je těm dětem čtyřicet a jejich děti jim posílají tiktokové vzkazy. Tak se technologie posouvají.

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama