Nesmíš Muchovi zasvětit celý život. Žij si svůj vlastní

Vyrůstala jste v rodině houslového virtuosa Alexandra Plocka, odmala jste byla obklopená hudbou. Vydala jste se však cestou architektury, kreslení a sochařství. Co vás formovalo?

Jako malá jsem hrála na housle a chodila na hodiny k jedné zpěvačce z Národního divadla. Bylo to přání mých rodičů. Ale popravdě řečeno, muzika mi nikdy moc nešla. Miluji ji, provází mě celým životem, ale nikdy jsem neměla nutkání pustit se na hudební dráhu. Naopak od útlého dětství jsem pořád malovala a taky modelovala figurky z plastelíny. Chtěla jsem studovat sochařství a fakt je, že figurální sochařství mě přitahuje dodnes. Jenže v době, kdy jsem si měla zvolit povolání, se sochařství považovalo za pro dívku nevhodné. Nakonec jsem si zvolila studium architektury.

Alexandr Plocek, s nímž jste vyrůstala, nebyl vaším biologickým otcem. Tím byl Jiří Mucha, syn Alfonse Muchy. Kdy jste se to dozvěděla?

Bylo to až v dospělém věku. Bylo mi kolem dvaceti.

Byl to pro vás šok?

Ještě než jsem se to dozvěděla z úst člověka, který byl pro mě důvěryhodný, už mi pár lidí něco v tom smyslu naznačilo. Žádný šok to pro mě tedy nebyl. Dívala jsem se na to tak, že můj tatínek je umělec a že umělecká společnost je v tomto směru tolerantní. Fakt, že mám jiného biologického otce, mi tehdy do života nijak nezasahoval. Dokonce jsem o tom ani moc nepřemýšlela. Zůstala jsem dcerou svého otce Alexandra Plocka, který mě vychoval. Chovám k němu nesmírnou úctu, a i proto jsem si nechala jeho příjmení.

Jiřího Muchu jste ale znala.

Ano, od malinka. Docházel k nám, znal mou babičku, mého bratra, celou moji rodinu. Vlastně jsem se s ním pravidelně potkávala celý život. Hodně pro mě znamenal. Dával mi rady do života, učil mě poznávat svět, architekturu a umění.

Nevadilo vám tehdy, že vám dává rady do života vlastně „cizí“ člověk? V období dospívání si přece člověk od starších moc radit nenechá…

Komu nejsou v osmnácti nepříjemné životní rady dospělých? Nicméně Jiří pro mě nebyl cizí, byl součástí mého života i mé rodiny.

A co rodina Jiřího Muchy? Nechtěla jste pak, když jste se dozvěděla, že jste jeho dcerou, do jeho rodiny nějak proniknout?