Vyprahlá duše jménem Krychlič: celý život hledal lásku

8. dubna 2022

Post Image

Vyprahlá duše jménem Krychlič: celý život hledal lásku

Play icon
72 minut
Z natáčení dokumentu Krychlič.

Martin Veselý

Devět let po úspěšných Šmejdech přichází Silvie Dymáková s časosběrným dokumentem o ikonické pardubické figurce zvané Krychlič. „Vždycky jsem milovala exoty, obohacují mě svojí jinakostí,“ říká. Václav Kulhánek alias Krychlič, muž s extravagantním účesem a výrazným líčením, zemřel loni v březnu. Celý rozhovor si můžete poslechnout i v podcastu Host Reportéra.

Jak dlouho byl vlastně Krychlič známou pardubickou figurkou?

Dlouho. Jsem ročník 1982, a když mi bylo nějakých dvanáct, jeli jsme od nás z Hradce do Pardubic za babičkou. Narazili jsme tehdy na Krychliče a já byla vyšokovaná, co to má znamenat, jestli mi něco neudělá. A naši mávli rukou: „To je jen Krychlič, v hlavě to má trochu pomotaný, radši se s ním nebav…“ Takže už tehdy ho Východočeši znali, i když pro ně byl záhadou. Odhaduju, že k pardubickému vlakovému nádraží patřil dobrých padesát let.

Jak byste ho stručně charakterizovala?

Vašek, čili Krychlič, byl velmi čistá, bezelstná, ale i vyprahlá duše.

Kdy se začal odlišovat od zbytku společnosti?

Na účesu si dával přehnaně záležet už jako gymnazista, ačkoli tehdy si na vlastní vlasy nic nelepil, to přišlo později. Nicméně využíval tužidla nebo laky a záleželo mu na tom, jak vypadá – chtěl oslňovat.

Z jakého důvodu potřeboval být jiný?

Kvůli téhle otázce jsem vlastně začala s natáčením. Krychlič byl komplikovaný, měl i své mouchy – občas mě štval svým sobectvím, vysokou mírou egoismu, chtěla jsem to pochopit. Dnes bych řekla, že to jako velmi často kořenilo v disharmonickém dětství. Krychličovi se buď nedostalo tolik lásky, kolik by si zasloužil, nebo ji dostával formou, kterou nechápal. Proto pak celý život volal o pozornost a o lásku. Často křečovitě, ale pořád věřil; nechtěl to vzdát.

Jeho situaci komplikoval fakt, že byl homosexuál…

Přesně tak. Ještě v devadesátých letech znělo mezi některými hloupějšími spoluobčany heslo: „Zabijeme Kulhánka za Pardubice krásnější.“ Mnohokrát na ulici slyšel nadávky do buzerantů, několikrát dostal nakládačku, ale nikdy se neskrýval a neuhnul. Posledních, dejme tomu patnáct let se mu už žilo mnohem lehčeji, protože společnost je pořád tolerantnější. Většině lidí došlo, že s Krychličem můžou prohodit pár slov a hlavu jim určitě neukousne. Že to je dokonce vzdělaný, sečtělý chlap.

Bez masky

Vypadal jako umělecké dílo, a tak málokdo tušil, kolik mu je let. Kolik mu bylo?

Podpořte Reportér sdílením článku