Nestačí jen selský rozum a láska k přírodě, aby se planetě pomohlo

V Lipce působíte už 30 let, z toho 20 let ve funkci ředitelky. Změnil se za tu dobu způsob, jak učíte děti o životním prostředí?

Je to tak, Lipku jsme si s kolegou Alešem Máchalem vysnili, vymysleli a vytvořili už před třiceti lety. A za tu dobu se změnil i přístup k výuce. Dříve jsme se jak my, tak i školy více zaměřovali na poznávání přírody, přírodních jevů a na vytváření lásky k přírodě. To nám připadalo nejdůležitější. Měli jsme za to, že děti, které budou mít přírodu rády, které dobře poznají, jak funguje, jí nebudou ubližovat. Vedli jsme je k praktické ochraně přírody, děti v našich kroužcích byly zvyklé pracovat v chráněných územích a dokázaly vysvětlit, proč tu práci dělají.

Co jste například dělali?

Kosili jsme koniklecové louky, vyřezávali náletové dřeviny (dřeviny, jejichž semena jsou roznášena vzduchem – pozn. red.), vyklízeli skládky. Děti vždy pracovaly rády, viděly v opravdové práci smysl. Zdálo se nám, že to bude stačit, že tím planetě pomůžeme natolik, aby se nedostala do problémů. Aby se neděly věci, které se později začaly dít. Ukázalo se ale, že to nestačí. Že nestačí jen selský rozum a láska k přírodě, aby se planetě pomohlo a fungovala i nadále jako dobré místo pro život. Je třeba brát velmi vážně vědecké poznatky. Do vedení států, regionů, obcí se musí dostat moudří lidé, kteří jsou schopni spolupracovat.

Jaké „věci“ myslíte?

Klimatický rozvrat, snížení biodiverzity, znečištění vod, snížení úrodnosti půdy a mnoho dalších. Většina environmentálních problémů je způsobena potřebou lidí mít se stále lépe. Nějak nám nedochází, že lépe už se dávno máme, žijeme v hmotném a energetickém nadbytku a další požitky už nám větší štěstí nepřinesou. K čemu rychlejší a mohutnější auta, větší domy, létání letadlem přes půl planety na jeden den? Proč se hloupě necháváme přesvědčit módními a kosmetickými firmami, že bez jejich produktů jsme úplné nuly? Proč si necháme vozit potraviny a květiny z jiných světadílů, když si je můžeme vyrobit sami? Proč jsou mezi námi takzvaní agrobaroni, kteří v touze po nekonečně rostoucím zisku sypou do půdy na polích stále více chemických látek? Ani rybáři a myslivci mnohdy nepřemýšlí o tom, jak přikrmováním zvěře negativně ovlivňují fungování vodních a lesních ekosystémů. A co teprve záliba v nakupování věcí, které vlastně nepotřebujeme a zase rychle vyhazujeme. Mám pokračovat?

Nemusíte. Co tedy dnes učíte jinak?

Dříve jsme se mnohem víc soustředili na biologii a ekologii jako takovou a teď se více věnujeme environmentálním tématům. Velká část změn, které nyní probíhají, je způsobena vlivem člověka a my se snažíme vysvětlit, jak je příroda komplikovaná a co všechno může člověk způsobit byť jen jedním malým chybným krokem. A snažíme se také předávat inspiraci a návody na to, co dělat. Ukázat, že cesta existuje a není nutné propadat beznaději.

Příroda je krásná i pichlavá

Jak učíte například tříleté děti o globálním oteplování?

To neučíme. Ty nejmenší vedeme k tomu, aby měly potřebu kontaktu s přírodou, aby věděly, že se přírody nemusejí bát, že je krásná, voňavá a hebká a pravda, někdy i trošku pichlavá nebo jedovatá. Aby do ní rády chodily a poznávaly ji všemi smysly. Později se zaměřujeme na další kompetence: vztah k místu, ekologické děje a zákonitosti, environmentální problémy a ti nejstarší žáci už by měli být připraveni jednat ve prospěch životního prostředí, v ideálním případě aktivně.

Takže s těmi nejmenšími třeba i ochutnáváte sedmikrásky?