Houby stopuje podobně jako kriminalisté zločince. Po celém světě, podle DNA

O houbách toho moc nevíme. Například známe jen zhruba tři procenta hub, které se vyskytují na zemi. Ostatní ještě čekají na objevení. Co už ale umíme, je najít je podle jejich DNA. Toho využili čeští vědci a sestavili světový atlas hub. „Já už dnes nemusím čekat, jestli v lese vyroste plodnice. Jednoduše si odeberu vzorek půdy a i z jediného gramu zjistím, že tam žije řádově sto až tři sta druhů hub, a vím přesně jaké,“ popisuje expert na fyziologii hub Petr Baldrian z Mikrobiologického ústavu Akademie věd ČR. Práce jeho týmu už má také první vědecké závěry a pro drtivou většinu stromů a rostlin nejsou zrovna pozitivní.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Vytvořili jste celosvětový atlas hub, ve kterém je 650 milionů pozorování konkrétních hub. Jak je to vůbec možné provést?

My tomu říkáme databáze GlobalFungi, ale v podstatě je to atlas, protože ukazuje, kde jsou které houby rozšířené. Umožnil nám to vědecký pokrok. Dosud vznikaly určité malé atlasy, které zaznamenávaly, kdo kde našel jakou plodnici. Jenomže houby neplodí každý rok. Dost často žijí jen jako mycelium v půdě a čekají na vhodné podmínky. Ale stejně jako se lidé naučili přečíst informace v genomu člověka a kriminalisté poznávat pachatele podle sekvencí DNA, tak se biologové naučili poznávat podle sekvencí DNA také houby.

 

A k tomu plodnici nepotřebujete?

Ne, stačí si odebrat vzorek půdy a hned mám pachatele. Analýzou zjistím jejich DNA. Odeberu si tak například jen jeden gram zeminy a najdu v něm řádově sto až tři sta druhů hub. Tahle možnost pozvedla schopnost popsat výskyt hub o několik řádů. O houby je mezi vědci zájem, dnes probíhá výzkum na řadě lokalit celého světa, každý vědec při něm řeší svůj problém, hledá odpověď na svou otázku. A nás napadlo dát všechny jejich odpovědi dohromady. Všechny práce, které použily onu metodu molekulární identifikace hub, jsme shromáždili a vybrali z nich data, která jsme zanesli do mapy.

 

 

Přesto, 650 milionů pozorování hub?

Pracovalo na tom po dobu tří let zhruba třicet lidí. Jako bychom procházeli vzorky všech pachatelů z různých registrů. Museli jsme projít data všech studií a dohledat k nim údaje o lokalitách. Tak, abychom nejen věděli, kde se ona houba vyskytuje, ale také jak daná lokalita vypadá, jestli je to louka, nebo les, jaká je kyselost půdy a podobně. Tím budeme moci sledovat, co výskyt hub na světové úrovni ovlivňuje.

 

Překvapivá místa výskytu

Já si vždycky myslela, že tohle všechno mi řekne jméno houby: hřib smrkový hledám jednoduše v lese, pod smrkem…

V tomto případě tomu tak je. Některé houby jsou vázané na svého hostitele. Hřib smrkový na smrk, křemenáč na břízu. Ale mnohem větší skupina hub není vázána na konkrétní strom či rostlinu. Například holubinky mohou růst s dubem, bukem i se smrkem. A pak je ještě jeden problém: I když se hřib smrkový váže na smrky, nemusí být ve všech smrčinách. Někde je na něj například příliš kyselá půda, jinde zase nedostatečná vlhkost.

 

Můžeme se tedy podívat, co mi o něm řekne vaše mapa?

Určitě. Mapa je v angličtině, do vyhledávače druhu houby musíte vložit latinský název a už vidíte, že se hřib sice může ojediněle vyskytovat v kořenech nebo i v nadzemních částech dřevin, ale v drtivé většině roste v lesních půdách. A když kliknete na mapu, vidíte, že se nejčastěji vyskytuje v Evropě, ale bylo i jedno pozorování na Havaji, a dokonce i v Africe.

 

 

To mě překvapilo. Vás také?

Ano, ta místa výskytu jsou často překvapivá. Někdy si myslíte, že určitá houba je typická pro Českou republiku, případně Evropu, a najdete ji na druhém konci světa. Například některé holubinky se vyskytují nejen v celé Eurasii, ale také v Severní Americe. Houby mají globální rozšíření. Mají tak maličké spory, že se velmi dobře šíří vzduchem a pravděpodobně se tak rozšířily po celé zeměkouli. Tam, kde najdou vhodné podmínky, vyrostou.

 

Jak houby reagují na klima?

Kolik míst jste zmapovali v Česku?

V celosvětovém měřítku jsme využívali studie jiných, ale u nás je to opravdu tak, že většina rozborů pochází od nás. Jedná se zhruba o 300 lokalit. Nicméně je to málo, aby to fungovalo jako nějaká mapa pro houbaře. Řada těch míst ani není přístupná. Jedná se například o Moravský kras nebo Žofínský prales.

 

Kolik stojí taková analýza?

Analýza vzorku jen technicky bez lidské práce několik set korun.

 

 

Co říká tato vaše mapa vědcům?

Data budou ještě předmětem dalšího zkoumání, ale už nyní například vidíme, jak houby reagují na změnu klimatických podmínek. Z nasbíraných dat můžeme usuzovat, co se stane, pokud nastane dlouhotrvající sucho nebo pokud se zvýší průměrná teplota ovzduší. Už nyní se podařilo zjistit, že mykorhizní houby, které jsou symbiotické, rostou v kořenech stromů a pomáhají rostlinám čerpat živiny z půdy, jsou citlivější na klimatické změny než patogenní houby. Takže jeden ze scénářů, který nás čeká, je, že pokud se klima začne měnit, a to libovolným směrem, budou rychleji mizet ty mykorhizní houby, zatímco patogenním to bude jedno. Bude tak hrozit více houbových nákaz a stromy nebo zemědělské plodiny budou méně prosperovat.

 

Jak moc stromy a rostliny ty „hodné“ houby potřebují?

Nějakou symbiotickou houbu potřebuje v podstatě 95 procent rostlin. Přičemž to není tak, že by bez nich nemohly růst, ale s ní rostou mnohem lépe. Pokud je v půdě dostatek živin, tak se rostlina bez houby obejde, ale v některých půdách je minerálních živin, jako je dusík nebo fosfor, málo a v těchto místech by rostliny jen přežívaly a rostly řídce. Výnos zemědělských plodin by byl nízký.

 

Příroda se se vším vyrovná

Jak jim pomohou houby?

Ony v podstatě svými vlákny zvětšují kořenový systém. Kořínky rostlin jsou poměrně silné a nemohou půdou prorůst úplně všude, to by pro ně bylo příliš náročné. Ale houby, které žijí v půdě v jejich kořenech, spojují svými tenkými vlákny kořen s půdou a dostanou se úplně všude, projdou velkým objemem půdy a dokážou zásobovat rostliny živinami. Řekl bych, že bez symbiotických hub by byla například zemědělská produkce oproti současnému stavu třetinová a i lesy by poskytovaly daleko méně dřeva než v současnosti. Ale to je teoretická situace, protože zatím nehrozí, že by všechny tyto symbiotické houby vymizely. Vymizí ty, které jsou náchylnější na změny klimatu, a rostlina pak bude mít méně partnerů na výběr, přičemž ti noví nemusejí být tak efektivní a může hrozit určitá ztráta produktivity.

 

Nebo také náchylnost například na kůrovce nebo různé choroby?

Také. Pokud není strom v dobré kondici, je vždy náchylnější k nemocím. To platí stejně jako u lidí.

 

To ale znamená, že není moc řešení. Že nás v případě dalšího stoupání teplot nespasí ani třeba větší závlaha…

Tak katastrofické to není. Symbiotické houby jsou sice na teplotu náchylné, ale není to tak, že by neexistovaly teplomilné houby. Spíš jde o to, že houby, které u našich plodin rostou dnes, musí být nahrazeny těmi, které rostou v teplejším podnebí. A bude nějakou chvíli trvat, než se sem dostanou, než se etablují a než se celý ekosystém přizpůsobí. Příroda je velmi plastická, skoro se vším se vyrovná a skoro všechno překoná. Nicméně samozřejmě může nastat doba, kdy budou změny extrémní, příroda bude trpět a chvíli hledat cestu, jak si pomoci. Ale není to tak, že bychom byli odepsaní a přišli o lesy.

 

Kolik je vlastně na světě hub?

Odhady se různí. Popsány jich jsou desítky až stovky tisíc, ale vzhledem k tomu, kolik se objevuje nových druhů v dosud neprobádaných lokalitách, odhaduje se jejich počet na tři až pět milionů. My z nich však zatím známe jen dvě až čtyři procenta. Nejsou to však opět ty pouze klasické houby, které tvoří plodnice, ale většinou jsou to ty mikroskopické, jako jsou například plísně a kvasinky. Těch klasických hub s nohou a kloboukem bude po světě několik desítek tisíc. V naší republice se toto číslo odhaduje na tři až pět tisíc.

 

Proč se houbami zabývá mikrobiolog a ne mykolog?

Mohou se jimi zabývat oba dva. Mykolog se zabývá plodnicemi, mikrobiolog je pak zkoumá s pomocí mikrobiologických technik. Jsme schopni získat jejich čisté kultury, prohlížet si je pod mikroskopem, pěstovat je na laboratorním médiu a třeba se podívat, jestli neprodukují nějakou zajímavou látku. V České republice bylo takto například objeveno antibiotikum houbového původu Mucidin, které se používalo proti kvasinkovým onemocněním. Takže houby lze považovat za mikroorganismy a lze s nimi tak pracovat.

 

Co bude s mapou teď?

Do budoucna doufáme, že nám s ní pomůže vědecká komunita. Databáze je otevřená, každý do ní může vložit svá data a doufáme, že se nám tak podaří ji udržovat aktuální. Když jsme se například bavili o změnách klimatu, tak ta pozorování jsou zatím krátkodobá, ale pokud by se nám podařilo je udržovat po dobu deseti patnácti let, můžeme se podívat, jak houby reagují na aktuální změnu klimatu. Například můžeme pozorovat, jak hřib smrkový opouští jižní Evropu a přesouvá se do Skandinávie, přičemž takové práce opravdu existují při pozorování plodnic. My takové závěry můžeme získat i naším makropohledem.

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama