Volby nanečisto ovládli na školách Piráti. Už před lety
21. května 2021
Přesně před dvaceti lety stál u zrodu Jednoho světa na školách, který navazuje na stejnojmenný mezinárodní festival dokumentárních filmů s lidskoprávní tematikou. Karel Strachota z Člověka v tísni vzpomíná, že tehdy se dokument bral jako okrajový žánr. Asi nejvíce vášní vzbudil jeho pozdější nápad pořádat na školách volby nanečisto. Už pár let nazpět výsledky naznačovaly vzestup Pirátské strany.
Tehdy jsme se rozhodli uspořádat speciální dopolední projekce pro střední školy. Promítali jsme filmy zařazené do programu pro dospělé, tedy i z válečných oblastí. Ukázalo se, že o ně školy mají zájem. Studenti se dozvídali o často opomíjených tématech a zároveň se potvrdilo, v co jsme věřili, že prostřednictvím silného příběhu se dá otevřít debata s hledáním odpovědí na nesnadné otázky.
Ano. Zlomovým momentem bylo, když jsme se rozhodli nabídnout dokumenty a doprovodné materiály přímo do škol. S vyučujícími dodnes spolupracujeme a vytváříme společně s nimi vhodné metodiky k dokumentům. Teď to vypadá jako samozřejmost, ale pamatuji si, jak mnoho různých lidí kroutilo hlavou, že něco takového nabízíme do výuky.
Dokumenty o lidských právech byly tehdy považované za záležitost pro minoritu, pro lidi, kteří se těmto tématům soustavně věnují. Pokud bylo v té době ve výuce něco audiovizuálního, tak spíše nějaká nauková a z mého pohledu nepříliš záživná videa na videokazetách. A najednou jsme přišli s dokumenty, se silným příběhem, takové se ostatně na festival vybírají dodnes. Pokud se navíc studenti dívají na někoho, kdo je třeba podobně starý, kladou si otázky, jak oni sami by se v takové situaci zachovali, chtějí pochopit širší souvislosti. Film generuje emoce a je důležité s nimi potom v kině nebo ve školní třídě pracovat.
Často se stává, že když člověk vidí někoho, kdo se ocitl v těžké životní situaci, tak se pak ptá, jak mu může pomoci. Děje se například to, že celá třída pak píše dopisy politickým vězňům v nedemokratických státech. Nebo udělají sbírku školních potřeb pro hlavního protagonistu filmu, kluka z Afghánistánu. Když se to týká domácích témat, ptají se, co mohou udělat tady. Je tam autentická chuť něco změnit. I proto se snažíme nabízet po celý rok různé doprovodné programy, které tuto chuť něco dělat podporují. Chceme, aby žáci a studenti viděli, že je kolem nich mnoho příležitostí, jak mohou přispět k tomu, aby se věci vyvíjely a fungovaly jinak, lépe.
Vystudoval gymnázium a následně Elektrotechnickou fakultu ČVUT. Ve druhé polovině 80. let vydával samizdatové publikace ve vlastní edici Svíce, byl členem Kolegia pro podporu nezávislé vědy, umění a vzdělávání. Po roce 1989 pracoval v oblasti informačních technologií. Několik let byl ředitelem kulturního časopisu Revolver Revue, dříve vycházejícího jako samizdat. Od roku 2001 pracuje ve společnosti Člověk v tísni, nejprve jako výkonný ředitel festivalu dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět. Založil a dosud vede vzdělávací program JSNS (dříve Jeden svět na školách). Stál u zrodu projektů Příběhy bezpráví (moderní československé dějiny), Být v obraze (mediální vzdělávání), Studentské volby, Hledá se LEADr. či Hledá se novinář.
Nejzásadnější milník bylo asi spuštění portálu JSNS.CZ. Úplně na začátku Jednoho světa na školách, v roce 2001, jsme posílali do škol velké krabice s VHS kazetami. Pak přišly DVD nosiče, takže se krabice zmenšily. A najednou byla možnost vytvořit portál a dokumenty a další materiály umístit na něj. To bylo v době, kdy měly školy ještě problémy s připojením k internetu, což se pak zlepšovalo.
Podpořte Reportér sdílením článku
Sleduje sociální problematiku a zajímají ji osudy těch, kteří neměli ve svých životech takové štěstí jako většina z nás.