Volby nanečisto ovládli na školách Piráti. Už před lety

21. května 2021

Lubomír Kotek

Přesně před dvaceti lety stál u zrodu Jednoho světa na školách, který navazuje na stejnojmenný mezinárodní festival dokumentárních filmů s lidskoprávní tematikou. Karel Strachota z Člověka v tísni vzpomíná, že tehdy se dokument bral jako okrajový žánr. Asi nejvíce vášní vzbudil jeho pozdější nápad pořádat na školách volby nanečisto. Už pár let nazpět výsledky naznačovaly vzestup Pirátské strany.

Právě se koná mezinárodní festival o lidských právech Jeden svět a s ním i program pro školy. Letos bohužel vše v online podobě. Jaký byl první ročník festivalu pro školy v roce 2001?

Tehdy jsme se rozhodli uspořádat speciální dopolední projekce pro střední školy. Promítali jsme filmy zařazené do programu pro dospělé, tedy i z válečných oblastí. Ukázalo se, že o ně školy mají zájem. Studenti se dozvídali o často opomíjených tématech a zároveň se potvrdilo, v co jsme věřili, že prostřednictvím silného příběhu se dá otevřít debata s hledáním odpovědí na nesnadné otázky.

Škol tedy postupem doby přibývalo?

Ano. Zlomovým momentem bylo, když jsme se rozhodli nabídnout dokumenty a doprovodné materiály přímo do škol. S vyučujícími dodnes spolupracujeme a vytváříme společně s nimi vhodné metodiky k dokumentům. Teď to vypadá jako samozřejmost, ale pamatuji si, jak mnoho různých lidí kroutilo hlavou, že něco takového nabízíme do výuky.

Proč kroutili hlavami?

Dokumenty o lidských právech byly tehdy považované za záležitost pro minoritu, pro lidi, kteří se těmto tématům soustavně věnují. Pokud bylo v té době ve výuce něco audiovizuálního, tak spíše nějaká nauková a z mého pohledu nepříliš záživná videa na videokazetách. A najednou jsme přišli s dokumenty, se silným příběhem, takové se ostatně na festival vybírají dodnes. Pokud se navíc studenti dívají na někoho, kdo je třeba podobně starý, kladou si otázky, jak oni sami by se v takové situaci zachovali, chtějí pochopit širší souvislosti. Film generuje emoce a je důležité s nimi potom v kině nebo ve školní třídě pracovat.

Jak například školáci reagují?

Často se stává, že když člověk vidí někoho, kdo se ocitl v těžké životní situaci, tak se pak ptá, jak mu může pomoci. Děje se například to, že celá třída pak píše dopisy politickým vězňům v nedemokratických státech. Nebo udělají sbírku školních potřeb pro hlavního protagonistu filmu, kluka z Afghánistánu. Když se to týká domácích témat, ptají se, co mohou udělat tady. Je tam autentická chuť něco změnit. I proto se snažíme nabízet po celý rok různé doprovodné programy, které tuto chuť něco dělat podporují. Chceme, aby žáci a studenti viděli, že je kolem nich mnoho příležitostí, jak mohou přispět k tomu, aby se věci vyvíjely a fungovaly jinak, lépe.

Karel Strachota (1962)

Co berete za milníky Jednoho světa na školách?

Nejzásadnější milník bylo asi spuštění portálu JSNS.CZ. Úplně na začátku Jednoho světa na školách, v roce 2001, jsme posílali do škol velké krabice s VHS kazetami. Pak přišly DVD nosiče, takže se krabice zmenšily. A najednou byla možnost vytvořit portál a dokumenty a další materiály umístit na něj. To bylo v době, kdy měly školy ještě problémy s připojením k internetu, což se pak zlepšovalo.

A loni, když se zavřely školy kvůli pandemii, jste portál zpřístupnili všem.

Podpořte Reportér sdílením článku