Dosud úspěšný Trump aneb Jak se daří rozděleným USA za krize?

Slovní útoky a drsné chování prezidenta Trumpa vadí jen části Američanů, jiným naopak imponují. A právě proto je podle průzkumů stále relativně oblíbený – navzdory tomu, že na Spojené státy zle dopadla koronavirová krize. V rozhovoru pro Reportér Premium to vysvětluje zástupce šéfa katedry severoamerických studií pražské fakulty sociálních věd Kryštof Kozák.

Proč má prezident Trump podle průzkumů stále podporu 44 až 45 procent voličů? Hrozbu koronaviru zlehčoval, přitom už zemřelo 100 tisíc Američanů, nezaměstnanost silně roste – a on k tomu veřejně přemítal, zda virus nelze léčit injekcemi dezinfekce.

Když takhle uvedete, co Trump za koronavirové krize říkal a prováděl, vypadá z našeho pohledu ta podpora téměř nepochopitelně. Nicméně Donald Trump je výjimečný prezident a svoji výjimečnost dokazuje i v této krizi. Podívejte se na to, jak se sám prezentuje. Problém viru sice věcně neřešil, ale psal a stále píše na Twitter, jak je všechno skvělé a Amerika to zvládne. A tato twitterová strategie je účinná, Trump dokáže velkou část americké populace svými zkratkovými a bombastickými výroky udržovat ve stavu nadšení. A pak je zde další věc. Trump alespoň částečně zažívá totéž, co jeho předchůdci: v dobách větších krizí se Američané většinou postaví za svého prezidenta.

 

Může tento „efekt semknutí se kolem vlajky“ mimo jiné znamenat, že ho nyní značná část Američanů podporuje, ale nutně z toho ještě nevyplývá, že ho budou v listopadových volbách volit?

Situace se vyvíjí dynamicky a určitě se ještě budou vyvíjet dynamicky čísla o nezaměstnanosti a uvidíme, zda a jak se z toho americká ekonomika zotaví. Odborníci se navíc zcela neshodnou, jak pravděpodobná je případná druhá vlna pandemie, která by s těmi listopadovými volbami zahýbala velmi dramaticky. Kvůli koronaviru se ostatně začíná odehrávat poměrně velká technická změna, například v Kalifornii budou mít všichni voliči možnost hlasovat poštou; kdyby to přijaly i další státy, mělo by to zásadní důsledky.

 

V čem hlavně?

Sčítání se asi trochu prodlouží, ale co je zásadnější – odpadly by ty šílené fronty před některými volebními místnostmi. Přitom republikánská strana se v jednotlivých státech dlouhodobě různými kroky snaží znepříjemňovat volební účast lidem z nízkopříjmových skupin, kteří volí spíše demokraty.

 

Jakou pak má Donald Trump šanci na znovuzvolení?

Pokud se vrátíme k otázce, jak jeho nynější popularita ovlivní listopadové volby, musíme říci, že víme dost málo. V americké politice je necelých šest měsíců, které k volbám zbývají, opravdu dlouhá doba. Nejsme schopni dohlédnout, zda se Trumpovi podaří distancovat od špatné ekonomické situace s tím, že za to může vyšší moc, tedy virus – nebo zda více Američanů začne mít pocit, že kroky jeho administrativy krizi prohlubují.

 

I Trump má svá média

Část voličů si myslí, že Trump se uprostřed krize choval nekompetentně, když říkal, že virus zázračně zmizí a propagoval spornou léčbu. Není pozoruhodné, že druhá část voličů to tak vůbec nevidí?

Říká se, že dnes neprožíváme jen pandemii, ale infodemii, nákazu informacemi. Lidé jsou zahlceni zprávami určitého typu a americké mediální prostředí je fragmentované. Já se snažím dívat na celkově Trumpa podporující, velmi sledovanou televizi Fox News, abych trochu pochopil mentalitu a vnímání světa konzervativnější části populace – a můžu říci, že je opravdu pozoruhodné, jak zvláštní vidění světa může existovat.

 

 

Trumpova stabilní popularita tedy podle vás souvisí i se silou těchto médií, která ho podporují, od webů typu Breitbart až po komentátory Fox News? Souhlasil byste s tím, že kvůli nim část Trumpových voličů ani neví, že některé věci udělal či řekl?

Určitě to tak je. Reálná informovanost těchto lidí je nízká a Donaldu Trumpovi se, mimochodem po vzoru Ronalda Reagana, říká teflonový prezident. Kritiku odmítá s poukazem na to, že jde o fake news a že vychází od liberálních a zaujatých médií. Ostatně vztah prezidenta Trumpa ke značné části médií je, dá se říci, nejhorší vztah, jaký kdy nějaký prezident měl.

 

On se ovšem zjevně domnívá, že mu takové útoky na média pomáhají.

A taky mu skutečně pomáhají. Pro velkou část jeho příznivců a voličů je typická nedůvěra v politický establishment, kam mimo jiné řadí i většinu médií. Pro tuto část voličů jsou Trumpovy urážky na adresu tisku vodou na jejich mlýn, kde se potvrzují jejich více či méně konspirační teorie o tom, jak to v údajně zkorumpovaném liberálním Washingtonu funguje. Navíc to zapadá do určité fascinace této části voličů silným vůdcovstvím – Trump nejedná v rukavičkách, vyjadřuje se často až vulgárně, nebere si servítky. A to mu v některých částech společnosti skutečně přidává.

 

Jinými slovy – to, co spoustu voličů odrazuje, tedy Trumpovy výstřely na Twitteru, spoustě jiných amerických voličů naopak imponuje?

Z tohoto pohledu je třeba říci, že Donald Trump byl přinejmenším až dosud úspěšným prezidentem. Dokázal téměř nemožné, nejprve porazit vedení republikánské strany, republikánský establishment, potom demokraty a Hillary Clintonovou, pak se postavit mediálnímu světu – a přitom jeho popularita šest měsíců před volbami není dvacet procent, ale stále pětačtyřicet. A rozhodně se dnes nedá říci, že to má prohrané; většina komentátorů se shoduje, že výsledek je nyní padesát na padesát. Což znamená, že tato Trumpova taktika byla úspěšná. Přitom jeho přístup podle mě není nějak vykalkulovaný, bere to dost intuitivně, což právě mnoha voličům imponuje.

 

Muž instinktů

Ještě stále se lze dočíst, že Trump svými útoky hraje nějaké složité hry. Chápu správně, že vy si myslíte, že to tak není a že spoustu věcí dělá instinktivně?

Takový dojem to na mě spíše dělá, na druhé straně je potřeba říci, že Donald Trump samozřejmě má nějakou elementární inteligenci. Bez ní by se nikdy nedostal tam, kam se dostal. On ví, že některé věci fungují. Například jeho útoky na imigranty politicky dobře fungují, a proto je opakuje dál a dál. Podobné to bylo s Čínou, na začátku byl třeba jeho intuitivní pocit, ale pak se ukázalo, že se tím trefil do nálady části voličů.

 

Je to skutečně tak, že Trump se chová vůči Číně tvrdě? Vedl s ní obchodní válku, ale také ještě začátkem roku chválil Čínu, jak je v otázkách koronaviru transparentní, říkal, jak je prezident Si skvělý, a tamní stav lidských práv prakticky nekritizoval.

Správná poznámka, nicméně v obchodní politice vůči Číně se skutečně tvrdým ukázal. A udělal to navzdory radám předních ekonomů a riskoval tím hospodářskou krizi – ale uvítala to část jeho voličů ve státech, kde byla relativně vysoká míra nezaměstnanosti v tradičních bílých dělnických profesích a kde jsou protičínské nálady velké: vidí to tam tak, že v Americe se zavřely továrny a přenesly se právě do Číny, která vyrábí levněji a dává pracovníkem menší platy.

 

Není zvláštní, že jen velmi malé části republikánů vadí, že Trump popřel mnohé dřívější pilíře republikánské politiky? Myslím tím právě volný obchod, odstraňování cel, odmítání zásahů do ekonomiky, odpor vůči podpoře vybraných odvětví, jako třeba uhelných dolů.

Problém je, že tradiční republikánská strana před Trumpem byla hodně ve vleku velkého byznysu, nicméně Donald Trump pochopil, že globalizace v zájmu velkého byznysu se pro řadového chudšího voliče republikánské strany stává spíše strašákem. Stranickou platformu posunul k určitému ekonomickému nacionalismu, který známe spíše z 19. století, ale pro svoji jednoduchost je srozumitelný. Nebudeme mít továrny v Číně, ale v Americe a všichni se budeme mít dobře. Právě tím získal podporu chudších republikánských voličů a podařilo se mu tak zatlačit na elitu republikánské strany, která si proti němu netroufla vystoupit.

Bývalý konzervativní republikánský kongresman Joe Walsh proti Trumpovi kandidoval v primárkách: vyprávěl, jak na něj republikánští voliči bučeli, když řekl, že prezident by měl být slušný. Walsh proto označuje Trumpovy příznivci za kult. Jsou jím skutečně?

Otázka je, jak definujete kult. Ale míří to k zajímavé věci, totiž, že se ukazuje, že náklonnost k silným vůdcům je nějak hlouběji zasunuta v hlubinách lidské psychiky. Představa autoritativního vůdce, kterého řada lidí přijímá nekriticky a možná ho nějak uctívá – to je patrně obecnější trend, který můžete najít v Evropě i jinde ve světě. Což není úplně bezpečné, protože takový vůdce se může vymknout demokratické kontrole, aniž by ztrácel svoji popularitu.

 

Jak moc může šance Trumpa na znovuzvolení zkřížit jeho demokratický rival, bývalý viceprezident Joe Biden? Jeho příznivci říkají, že může přitáhnout středové voliče, kritici upozorňují na jeho vysoký věk, jeho stále častější přeřeky nebo na to, že ho podřízená z 90. let obvinila ze sexuálního útoku.

Ostrá volební kampaň ještě nezačala a tam se jeho kvality prověří. Myslím ale, že na demokratické straně i mezi nerozhodnutými voliči je spíše než Joe Biden důležitější osobou Donald Trump. Ty volby budou určitým referendem o Trumpově přístupu. Pro spoustu demokratů je dobré, že Biden sice nemusí být ideální kandidát, ale je přijatelný pro širší skupinu obyvatel. Hodně lidí ho bude volit prostě jen proto, že to není Trump. Volby přitom rozhodují zejména ti nerozhodnutí voliči, které paradoxně politika zajímá nejméně…

 

…a právě ti před čtyřmi lety volili Trumpa a odmítli Hillary.

Ano, a je možné, že tentokrát pro ně bude v listopadu Joe Biden přijatelný. Čili myslím, že není vysloveně slabý kandidát, i když třeba mladé lidi příliš nenadchne. Je to klasický politik, senátor a viceprezident, který dlouho působil ve Washingtonu a nedají se od něj asi čekat přelomové kroky. Ale ten strach z dalších čtyř let Donalda Trumpa je tak velký, že se demokraté zatím snaží své spory zahlazovat a postavit se za Bidena.

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama