Koronavirus rozpoutal lidovou slovotvorbu. Máme koroniály i covídky

Přišel koronavirus a rozpoutala se rouškomanie. Topili jsme se v koronadepresi a z nudy někteří z nás zakládali generaci koroniálů. A ti, kteří to stihli už dříve, během korokrize rodili coviďátka a pandemátka. Zbyly nám korošpeky, na rozdíl od koronaúklidu, který moc dlouho nevydržel, a nějakého toho kovidného, které jsme rychle utratili. Tolik jen malá ukázka z toho, jak se otiskl koronavirus do našeho jazyka. „U řady těchto výrazů jde však o slova bez dlouhé trvanlivosti. Vznikla, splnila svůj účel a vytratí se. Jejich funkcí bylo v danou chvíli pojmenovat, stylisticky osvěžit, aktualizovat texty a u expresiv nebo vulgarismů, jako je covidiot nebo koronasráč, bych nepodceňovala ani funkci úlevnou,“ popisuje Michaela Lišková z Ústavu pro jazyk český Akademie věd.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Kolik slov nám přinesl koronavirus?

Stovky nových výrazů, například označení pro vir covídek, wuchanvir, pandavirus, pro nakaženého člověka coviďák, probíhaly covideokonference, nově narozeným se říkalo coviďátko nebo koroňátko. Pro označení doby používali někteří termíny korokrize nebo koronadoba. Lidé prožívali koronadeprese, koronaizolace, koronapeklo. Pro ty, kteří parazitovali na krizi, vznikl název koronašmejd. Nových výrazů jsou opravdu stovky – a stále přibývají.

 

Dají se někde dohledat?

Ano, kdo má zájem, najde je v databázi nových slov Neomat (www.neologismy.cz), kterou provozuje Ústav pro jazyk český, nebo v otevřeném slovníku Čeština 2.0 (cestina20.cz), do nějž přispívá široká veřejnost.

 

Jsou nová slova tím jediným, čím tato doba ovlivnila češtinu?

To ne. Vedle jednoslovných pojmenování vznikala také nová slovní spojení, jako například sociální distancování nebo společenský odstup. Mnohem více se začaly používat některé už známé výrazy, jako je domácí vyučování, epidemie/pandemie, izolace, karanténa, respirátor, rouška. A nakonec se následkem těchto událostí dostala do běžného vyjadřování odborná slova jako cytokinová bouře, kolektivní imunita, komorbidita, triáž, smrtnost. Nebo i samotné slovo koronavirus.

 

Nové věci potřebujeme pojmenovat

Jak to sledujete? Vycházíte z médií?

Ano, naši kolegové pročítají noviny a časopisy, a když narazí na slovo, které je úplně nové, nebo je nově použité ve spojení, zanesou je do databáze. S vyhledáváním formálně nových slov pomáhá i software, ale automatizované vyhledávky se musí lidskou silou přebrat – a samozřejmě se tak neodhalí ani nové významy slov. Navíc nás nezajímají jen samotná nová slova, ale také nové vazby, jako například „být na dietě“, což se dříve neříkalo.

 

Je to dobře, nebo špatně? Zaplevelujeme si jazyk absurditami, nebo jej obohacujeme o důležité pojmy?

Nemůžeme soudit, jestli je to dobře, nebo špatně. Ono to jinak totiž nejde. Živý jazyk se nemůže nevyvíjet. Nová slova vycházejí ze dvou proudů. Jednak z toho, že se svět kolem nás vyvíjí a my potřebujeme nové věci a nové události pojmenovat. Druhým proudem jsou aktualizační, originální a stylisticky příznaková slova v textech a ani bez nich se společnost neobejde. Tak to prostě je.

 

 

To jste mě trochu uklidnila, protože z vašeho webu neologismy.cz vyplývá, že jsem přes své články dala češtině 59 nových výrazů a některé bych klidně vyškrtla…

To je skvělé! A škrtat se nic nebude. Já například v Ústavu pro jazyk český sedím v archivu, kde máme kovové kartotéky a v nich lístečky, některé psané i více než před sto lety, nejdříve rukou, později na psacím stroji, a nikdo je neskartuje. To je lexikální bohatství češtiny, kterého si vážíme. I vaše slova a další zůstanou zaznamenána doufejme že na věky, i když to ale neznamená, že se budou používat.

 

 

Řada výrazů se vytratí

Jsou některé koronavýrazy univerzální a mohou přejít do spisovné slovní zásoby?

To ukáže až budoucnost, i když si troufám odhadnout, že většina z nich do spisovné slovní zásoby nepřejde. Některé výrazy jsou všeobecně srozumitelné a teoreticky by mohly. To je například koronakrize. Jiné jsou sice dobře srozumitelné, ale přechod do spisovné vrstvy nepředpokládám, např. korona ve významu „koronavirová pandemie“. U řady těchto výrazů jde však o okazionalismy, ad hoc výrazy či efemérismy, tedy slova bez dlouhé trvanlivosti. Vznikla, splnila svůj účel a vytratí se. Jejich funkcí bylo v danou chvíli pojmenovat, stylisticky osvěžit, aktualizovat texty a u expresiv nebo vulgarismů, jako je covidiot, kurvavirus, koronapičus, koronasráč, bych nepodceňovala ani funkci úlevnou.

 

Dá se v ohledu slovotvorby koronavirus s něčím srovnat?

Velmi těžko, jde opravdu o mimořádnou, globální zkušenost. Obecně patřila mezi novodobé události, jež přinesly řadu nových slov, například změna režimu v roce 1989, kdy se začaly používat výrazy jako grant, holding, spotřební koš či summit a naopak z užívání vyšla slova jako glasnosť, kádrovat, pětiletka. Současný akcent na ekologický aktivismus zase provázejí výrazy jako plogging, což je jogging spojený se sbíráním odpadků na veřejných místech, klimaaktivismus, environmentální žal či gretismus, tedy rétorika či chování ve stylu švédské aktivistky Grety Thunbergové.

 

A co vynález počítače či vznik internetu?

To zase byla událost jiné kategorie. Tohle je jednorázová věc, která zastavila svět, změnila náš každodenní život a bylo potřeba na to reagovat. Ale výrazy s ní spojené zůstanou podle mého názoru většinově na okraji slovní zásoby. Můžeme to přirovnat k řece: u dna teče proud jen velmi pomalu, zatímco na hladině se pořád něco děje, fouká vítr, skáčou rybky, dopadají dešťové kapky a čeří hladinu. Tak se i jádro slovní zásoby mění jen velice pomalu a je stabilní, zatímco na periferii, na okraji stále dochází k pohybu. Pořád vznikají nová slova a buď se uchytí v malém okruhu přátel, nebo se začnou šířit dál a užívají se intenzivně po určitou dobu, zazáří jako kometa a zase se přestanou užívat. Anebo se uchytí, jako například slovo internet, které tu máme jen asi čtvrtstoletí a jež už nikdo jako neologismus nevnímá.

 

Proč myslíte, že byla v případě koronaviru slovotvorba tak výrazná?

O toto téma byl celospolečenský zájem, a navíc byla díky moderním technologiím více vidět. Dříve, když se i stala nějaká celospolečenská událost, tak se také odehrávaly na různých místech republiky podobné slovotvorné procesy, ale nové výrazy zůstaly v soukromé interní komunikaci. Také neexistovaly otevřené slovníky. Demokratizace je moderním trendem lexikografie. Existují otevřené slovníky, řada lidí má jako koníček vyhledávat nová slova a posílat je na češtinu 2.0 a baví je to.

 

Přesný počet slov v jazyce nelze určit

Jak si vlastně stojí čeština v počtu slov?

Přesný počet slov v živém jazyce nelze určit. Jednak se „nekontrolovaně“ objevují nová slova, jiná se naopak užívat přestávají. Pak je otázka, co budeme považovat za slovo. Existuje řada přístupů k tomu, jak jej vymezit, ale jednu závaznou definici slova, byť to může být překvapivé, nemáme.

 

Jak to?

Když si kdokoli z nás vymyslí slovo, použije ho jen jednou nebo se takový výraz užívá v úzkém okruhu mluvčích, jako je rodina, měli bychom jej počítat do slovní zásoby češtiny? Jak všechny takové jednotky registrovat? Podobných odborných problémů je celá řada, proto se obvykle uchylujeme k tomu, že uvádíme počet slov obsažených v nějakém velkém slovníku. Největším slovníkem češtiny je Příruční slovník jazyka českého (1935–1957), který obsahuje asi 250 tisíc hesel. Pak je tu ale také odborná slovní zásoba, víceslovné termíny, kde už mluvíme o dalších milionech slov.

 

Kolik slov tedy běžně používáme?

Rozlišujeme aktivní a pasivní slovní zásobu. Aktivní slovní zásoba je tvořena výrazy, které mluvčí užívá při mluvení a psaní. Je tvořena pěti až deseti tisíci jednotkami. Pasivní slovní zásoba, které mluvčí rozumí, ale sám ji neužívá, bývá šestinásobkem aktivního slovníku. Rozsahu pasivní slovní zásoby současného středoškolsky vzdělaného mluvčího češtiny odpovídá zhruba Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost, který obsahuje na padesát tisíc hesel. Statistické výzkumy ukazují, že například znalost deseti tisíc nejfrekventovanějších lexémů vystačí na porozumění cca 91 procent libovolného textu, znalost padesáti tisíc lexémů pak na porozumění cca 98 % textu.

 

Zdá se to hodně, ale sama překládám z němčiny a kolikrát mi chybí slovo, které v češtině neexistuje. Neměl by existovat útvar, který by ta chybějící cíleně vytvářel? Podobně jako v dobách obrození…

Překladatel nezřídka nová slova sám vytváří. Například v beletrii, když jsou neologismy součástí fikčního světa. V sáze o čarodějnickém učni Harrym Potterovi vymysleli překladatelé bratři Medkové slova Bradavice, famfrpál, mozkomor, mudla a další. V odborné sféře chybí češtině především výrazy pro předměty a jevy, s nimiž nepřicházíme do styku, např. názvy různých mořských ryb. V odborné komunikaci je však žádoucí publikovat ve světových jazycích, takže se jaksi ani nevyplatí pracně vytvářet české názvosloví.

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama