Národní muzeum bylo zkostnatělé. Teď chystáme spoustu novinek
29. června 2021
Když se rozhodl ucházet o funkci ředitele Národního muzea, bylo mu šestadvacet. Někteří členové výběrové komise to tehdy podle jeho slov považovali za drzost a kladli mu celkem ostré otázky, Michala Lukeše to ale naopak vybudilo k větší výřečnosti a lepší argumentaci. Komisi nakonec přesvědčil a ta ho doporučila ke jmenování. Příští rok uplyne od jeho nástupu do funkce už dvacet let. Co s Národním muzeem chystá? Rozhovor probíhal zčásti během prohlídky budování nových expozic v Národním muzeu.
Myslím, že to Národní muzeum celkem přežilo. Nevím, jestli už ta nejtěžší doba skončila, nechci být přehnaný optimista, ale už to snad vypadá dobře. I když pravdou je, že před rokem touto dobou jsme byli také optimisté. Tehdy jsme byli zavření od března do konce května, pak nastalo takové hezké léto a všichni jsme si mysleli, jak už to je za námi a že není možné, abychom tady žili s covidem celý rok. Nakonec ale všechno bylo jinak, než jsme si plánovali.
Nejtěžší bylo asi to plánování do mlhy. Dělat manažerská rozhodnutí, třeba i finančního charakteru, když nevíte, co a jak bude. Dám příklad. Výstava Sluneční králové, i když byla zavřená, tak má náklady na pojistky a pobyt egyptských kurátorů. Když se muzeum loni v říjnu zavřelo, říkali jsme si, že je hrozná škoda, že výstava měla skončit v únoru 2021, takže jsme se dohodli s Egypťany, že ji prodloužíme až do 6. června. Kdybych ale zpětně věděl, že budeme mít v té době otevřeno jen měsíc, asi bych to zvažoval, protože to víc prodělalo, než vydělalo. Ale udělali jsme to rozhodnutí znovu, znovu jsme se s Egypťany dohodli na prodloužení, tentokrát až do konce září.
V roce 2019 jsme měli tržby zhruba 100 milionů korun, v roce 2020 pak zhruba 30 milionů korun. Spadlo to tedy o sedmdesát procent. A to si ještě myslím, že je to malý zázrak. Protože zaprvé jsme byli část roku zavření a zadruhé došlo k zastavení veškerého zahraničního turistického ruchu.
Hodně jsme se vrhli do online prostoru. Řekli jsme si, že nesmíme ztratit kontakt s návštěvníkem. Začali jsme vytvářet virtuální výstavy, natáčet videa, využívat náš kanál na YouTube, naše sociální sítě. Vytvořili jsme i program pro děti, část i pro neslyšící děti, část pro hendikepované dospělé. Ty teze byly dvě, možná takové naivní: neztratit kontakt s návštěvníkem a snažit se pomáhat.
Jednou z našich priorit bylo kromě zachování zdraví a bezpečnosti zaměstnanců i zachování finanční a ekonomické stability instituce. To znamená, že jsme sice omezili výdaje na investice i nějaké provozy, ale zároveň jsme nepřestali hledět do budoucna, pokusili jsme se udržet tempo při tvorbě výstav a hlavně jsme pokračovali v budování nových expozic. Tam nás trošku zdržely různé tendry, nicméně teď je to ve fázi, kdy bychom měli za měsíc otvírat expozici dějin 20. století, a pak v rychlém sledu ještě další tři. Chtěli jsme, aby v momentě, kdy covid odejde, bylo muzeum plné něčeho zajímavého, nového a atraktivního. Pokusíme se potěšit lidi a zároveň znovu nastartovat návštěvnost, zacílenou nejdříve zejména na domácího návštěvníka.
Podpořte Reportér sdílením článku
Redaktorka ČTK.