Pavel Boháček: Oslovujte mě zdravotní sestro, slyším na to

8. června 2021

Pavel Boháček vystudoval ošetřovatelství na 3. LF UK, specializovanou ošetřovatelskou péči v interních oborech NCO-NZO v Brně a kurzy vojenské a potápěčské medicíny.

archiv

Jmenuje se Pavel Boháček, pracuje jako zdravotní sestra a na tomto označení si zakládá. Snaží se totiž o osvětu, že i muži mají při ošetřování své místo. „Je přece mužskou ctností, že se muž dokáže postarat o druhého člověka v nesnázích,“ uvádí s tím, že v minulosti měli muži v ošetřovatelství mnohem větší místo.

Prosazujete pro muže ve zdravotnictví označení zdravotní sestra. Je nějaká jiná možnost, jak mužům říkat?

Ne tak úplně. Označení zdravotní sestra vlastně není správné. Je to spíš souhrnné označení pro sestru praktickou, všeobecnou, i specialistku. Když se pacienti ptají, jak mě mají oslovovat, tak jim říkám, že když říkáte třeba pane doktore, tak mi říkejte „pane sestro“. Anebo „sestro“, já na to slyším. Nevadí mi ani oslovení „bratře“, pro lidi je to složité, ale formálně to správně není, takový obor není a přechýlení do mužského rodu v češtině neexistuje. Obor se jmenuje všeobecná sestra.

Vy jste se před lety pustil do propagace mužů ve vašem oboru, co vás k tomu vedlo?

Jednou jsem někde přednášel. Mělo to docela úspěch, ale v kuloárech jsem zaslechl „To byla zajímavá přednáška od pana doktora“ a druhý mu říkal „To nebyl doktor, ale jen nějaká sestra“. To se mě trochu dotklo a řekl jsem si, že s tím musím něco udělat, aby se na to povolání takto nekoukalo. Sestra ve skutečnosti ani není lékaři úplně podřízena. Ošetřovatelství je vědní disciplína, která se dnes studuje na vysokých školách.

Jak to tedy s tou hierarchií je?

Sestra je podřízená staniční sestře a vrchní sestře, která vede oddělení z pozice ošetřovatelské péče. To je složka „care“, péče. A pak je „cure“, to je léčba a tu řídí lékař. Já to připodobuji k tomu, když se například zraní pták, veterinář mu ošetří zlomené křídlo, ale on neumře na to, že má zlomené křídlo, ale hrozí mu smrt hlady, protože si nemůže sehnat potravu. A od toho jsme my, pacienta ošetřujeme, jsme oči nevidícího, ruce nemohoucího, dohlížíme na to, aby bylo postaráno o jeho potřeby, a přitom lékaři asistujeme v léčbě.

Zpět k mužům, dříve byli ve zdravotnictví více k vidění?

V minulosti byli řádové sestry i bratři, existovaly špitální řády. Dokonce existovaly rytířské řády. Ty byly rozděleny na složku vojenskou a ošetřovatelskou. V době staré Alexandrie existoval řád paraboláni, což znamená „ti, kteří riskují život“. Dělali ochranku arcibiskupa, a v dobách morových ran sbírali nemocné na ulicích, ošetřovali je. Po mnoho let to tak bylo. Pak přišla Florence Nightingalová, zakladatelka moderního ošetřovatelství, která pracovala během krymské války v polní nemocnici. Díky kvalitní ošetřovatelské péči snížila úmrtnost ze čtyřiceti na dvě procenta. Tehdy se začala rodit myšlenka, že muži mají ruce příliš hrubé a drsné na to, se o někoho starat. Postupně začaly být přijímány jako ošetřovatelky jen ženy.

Proč si myslíte, že muži do ošetřovatelství patří?

Je přece mužskou ctností, že se muž dokáže postarat o druhého člověka v nesnázích. Není to jen na ženách, které mají laskavost. Muži přinesou diverzitu týmu, třeba velmi dobře rozumíme technice, na řadu věcí se díváme jinak. Proto jsem začal psát blog Men in Nursing CZ. Inspiroval jsem se ve Spojených státech, kde existují takzvané nursing blogy, tam píšou sestry o životním stylu, jak přežít noční službu a podobně. Je to moderně udělané, hezké fotky, jsou to vlastně influenceři. A jsou tam i muži a já jsem si říkal, že takto bych mohl přiblížit naši práci.

Jakou máte odezvu?

Podpořte Reportér sdílením článku