Paleontoložka objevila na Moravě stopy předchůdců všech savců
14. února 2023
Gabriela Calábková je kurátorka a lektorka Geologicko-paleontologického oddělení Moravského zemského muzea. A také paleontoložka, která s kolegy jako první prokázala, že na našem území v dobách pozdních prvohor hojně žili velcí čtvernožci, kteří byli předchůdci savců. Svůj objev publikovala na konci ledna v časopisu Scientific Reports, který spadá pod portfolio jednoho z nejprestižnějších vědeckých časopisů – Nature.
Naše území se nacházelo v rovníkové oblasti superkontinentu Pangea. Oblast, kterou dnes známe jako boskovickou brázdu, bývala vnitrohorskou pánví, do které ústily řeky a tvořila se zde jezera, v nichž žila spousta ryb, sladkovodních žraloků a obojživelníků. Stopy, které jsme v boskovické brázdě našli, pak pochází z raného permu, z doby, kdy stále více převládalo suché klima a prvně se objevují nahosemenné rostliny, které postupně nahrazují předchozí bujnou karbonskou vegetaci, známou stromovitými přesličkami, plavuněmi a kapradinami.
Raní synapsidi se vyvinuli na konci karbonu a jedná se o evoluční linii, která vede k savcům, tedy i přímo k nám. To znamená, že i my patříme mezi synapsidy, ale naše objevy se týkají těch nejranějších, kteří tu žili před téměř třemi sty miliony lety. Dříve se jim také nešikovně říkávalo savcovití plazi, nebo bývali zaměňováni s dinosaury, ale dnes víme, že se nevyvinuli z plazů, ale je to jejich sesterská větev. Od plazů se již od počátku lišili například anatomií lebky, postavením a tvarem dolní čelisti, typem zubů, proporcemi těla a mnoha dalšími znaky.
Ze stop bohužel není možné určit, o jaký konkrétní druh se jedná. Raní synapsidi navíc počátkem permu dosáhli své největší rozmanitosti. Lze tedy očekávat, že zde existovalo velké množství druhů. Byli masožraví, býložraví, všežraví i rybožraví. Představu však máme. Vzhledem ke tvaru a proporcím stop, které jsme srovnali s anatomií končetin dosud známých prvohorních synapsidů, pokládáme za nejpravděpodobnější původce jedince ze skupiny sfenakodontida. Nejznámější z nich je asi rod Dimetrodon s impozantní hřbetní plachtou, kterého fanoušci pravěku znají možná i proto, že byl v minulosti v populárně-naučné literatuře často omylem řazen k dinosaurům. V Evropě však existuje pouze jediný nález dimetrodona, a to z podstatně mladších hornin, než máme v boskovické brázdě. Proto jsme jako předlohu použili jiného sfenakodontida, jehož nálezy jsou známé v Evropě právě z nejranějšího permu a který hřbetní plachtu neměl, ostatně jako žádný z dosud známých evropských sfenakodontidů.
Jejich, na první pohled, plazí vzhled lze vnímat jako kombinaci archaických znaků. Je třeba si uvědomit, že se vracíme do doby před 298 miliony let a od prvních známých čtvernožců, plně adaptovaných k životu na souši, je dělí pouhých 20 milionů let. Synapsidi se vyvíjeli po boku plazů více než 70 milionů let, než došli k druhohorním savcům se svými charakteristickými znaky, jako je například srst, mléčné žlázy nebo například končetiny postavené pod tělem. U raných synapsidů je například pokryv těla stále předmětem diskusí a usuzuje se, že mohli mít tělo pokryté šupinami. Možná právě absence srsti na paleo-rekonstrukcích u nás evokuje plazy.
To je velmi složitá otázka, na kterou nikdo z nás nezná odpověď. Synapsidi by patrně bez událostí, jež vyvrcholily ve velké vymírání na konci prvohor, dále pokračovali ve své převaze oproti tehdejším plazům, ovšem jak dlouho by jim tato pozice vydržela i bez velkých katastrof, si netroufám odhadovat.
Podpořte Reportér sdílením článku
Krom jiného se věnuje tématům spjatým se vzděláváním.