Radiační situace zůstává normální…

5. srpna 2022

Dana Drábová

Tomáš Binter

Jaderné reaktory, taktické zbraně, radionuklidy. Na první pohled to nezní zrovna přitažlivě. Ovšem jen do doby, než o nich začne mluvit Dana Drábová. Na předsedkyni Státního úřadu pro jadernou bezpečnost je znát, že svůj obor miluje. Pro řadu lidí jsou pak její komentáře na sociálních sítích zdrojem uklidnění i zajímavých postřehů o situaci na Ukrajině. Víte například, v čem se podle ní liší Rus a Rusák?

Od prvních dnů ruské invaze píšete každé ráno na Twitter zprávu o radiační situaci na Ukrajině. Věříte, že už budete vždycky používat jen slovo „normální“?

Pevně doufám. Doufám, že Rusáci na Záporožské elektrárně, kterou setrvale okupují, nic neprovedou. Nehrozí tam podle mě nic zásadního, ale riziko, že někdo ze zaměstnanců elektrárny udělá chybu, když pracuje pod namířeným samopalem, tu samozřejmě je.

Byly prvotním impulzem k vašim tweetům zprávy o tom, že ruské vojenské kolony „rozvířily“ jaderný prach v oblasti Černobylu?

Černobyl máme ve svých hlavách zapsaný jako katastrofu. A ona to před těmi 36 lety katastrofa skutečně byla – zejména pro Ukrajinu, Bělorusko a brjanskou část Ruska. Zároveň platí, že kdykoli se objeví ve veřejném prostoru či na sociálních sítích slova jako „jaderná, mimořádná, radiace“ a podobně, zhruba patnáct až dvacet procent veřejnosti začne být silně znepokojeno. Naší úlohou je pak vysvětlovat situaci, a proto jsme s tím začali i po oněch černobylských zprávách. Lidé zase vykoupili jod.

To se skutečně děje?

Za poslední roky se to stalo několikrát. Bylo to v reakci na havárii v japonské Fukušimě a dvakrát či třikrát i v reakci na nějaké fake news, například o údajné havárii ve Francii. Na to se snažíme reagovat velmi rychle, protože to může v extrémních případech vést i k tomu, že si mohou lidé konzumací jodu způsobit zdravotní problémy.

Brzy jste začala ke zprávě přidávat i své komentáře k válce a souvisejícím jevům. Vyplývá z nich, že se vás ruská invaze osobně hodně dotýká…

Dotýká se mě to. Je to pro mě opakování situace, kterou si matně vybavuji ze svého dětství, byť mi bylo v roce 1968 jen sedm let. A od maminky znám z vyprávění i situaci z roku 1945, kdy se někteří osvoboditelé chovali jako uchvatitelé. Pro mě je základní východisko, že Ukrajina je suverénní země. Najednou se někdo pod příšernými záminkami rozhodne, že si kus té země, nebo dokonce celou chce vzít? Koho by se to nedotýkalo?

Odkud vlastně čerpáte údaje o tom, jaká je radiační situace na Ukrajině?

V Evropě existují monitorovací sítě a data předávají do společné databáze, která je i veřejně dostupná na internetu. Navíc jsou ta data také v aplikaci Windy.com, za kterou stojí Ivo Lukačovič. To je hezký počin, že přidali do svých map i vrstvu s radiační situací.

Baví vás tweetování?

Podpořte Reportér sdílením článku