Radiační situace zůstává normální…

Jaderné reaktory, taktické zbraně, radionuklidy. Na první pohled to nezní zrovna přitažlivě. Ovšem jen do doby, než o nich začne mluvit Dana Drábová. Na předsedkyni Státního úřadu pro jadernou bezpečnost je znát, že svůj obor miluje. Pro řadu lidí jsou pak její komentáře na sociálních sítích zdrojem uklidnění i zajímavých postřehů o situaci na Ukrajině. Víte například, v čem se podle ní liší Rus a Rusák?

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Od prvních dnů ruské invaze píšete každé ráno na Twitter zprávu o radiační situaci na Ukrajině. Věříte, že už budete vždycky používat jen slovo „normální“?

Pevně doufám. Doufám, že Rusáci na Záporožské elektrárně, kterou setrvale okupují, nic neprovedou. Nehrozí tam podle mě nic zásadního, ale riziko, že někdo ze zaměstnanců elektrárny udělá chybu, když pracuje pod namířeným samopalem, tu samozřejmě je.

 

Byly prvotním impulzem k vašim tweetům zprávy o tom, že ruské vojenské kolony „rozvířily“ jaderný prach v oblasti Černobylu?

Černobyl máme ve svých hlavách zapsaný jako katastrofu. A ona to před těmi 36 lety katastrofa skutečně byla – zejména pro Ukrajinu, Bělorusko a brjanskou část Ruska. Zároveň platí, že kdykoli se objeví ve veřejném prostoru či na sociálních sítích slova jako „jaderná, mimořádná, radiace“ a podobně, zhruba patnáct až dvacet procent veřejnosti začne být silně znepokojeno. Naší úlohou je pak vysvětlovat situaci, a proto jsme s tím začali i po oněch černobylských zprávách. Lidé zase vykoupili jod.

 

 

To se skutečně děje?

Za poslední roky se to stalo několikrát. Bylo to v reakci na havárii v japonské Fukušimě a dvakrát či třikrát i v reakci na nějaké fake news, například o údajné havárii ve Francii. Na to se snažíme reagovat velmi rychle, protože to může v extrémních případech vést i k tomu, že si mohou lidé konzumací jodu způsobit zdravotní problémy.

 

Brzy jste začala ke zprávě přidávat i své komentáře k válce a souvisejícím jevům. Vyplývá z nich, že se vás ruská invaze osobně hodně dotýká…

Dotýká se mě to. Je to pro mě opakování situace, kterou si matně vybavuji ze svého dětství, byť mi bylo v roce 1968 jen sedm let. A od maminky znám z vyprávění i situaci z roku 1945, kdy se někteří osvoboditelé chovali jako uchvatitelé. Pro mě je základní východisko, že Ukrajina je suverénní země. Najednou se někdo pod příšernými záminkami rozhodne, že si kus té země, nebo dokonce celou chce vzít? Koho by se to nedotýkalo?

 

Odkud vlastně čerpáte údaje o tom, jaká je radiační situace na Ukrajině?

V Evropě existují monitorovací sítě a data předávají do společné databáze, která je i veřejně dostupná na internetu. Navíc jsou ta data také v aplikaci Windy.com, za kterou stojí Ivo Lukačovič. To je hezký počin, že přidali do svých map i vrstvu s radiační situací.

 

Baví vás tweetování?

Upřímně řečeno, nijak zvlášť. Použila jsem svůj soukromý účet spíše jako zesilovač pro sdělení úřadu. A docela se těším na situaci, kdy bude moci moje frekvence tweetů zase poklesnout.

 

Rusáci v elektrárně

Jedním z šokujících momentů prvních dnů války byl útok Rusů na už zmíněnou Záporožskou jadernou elektrárnu. Nezakazují to náhodou ženevské dohody o válečných konvencích?

Zakazují. Mě to zarazilo, i když vlastně nemělo, protože Rusáci do té doby porušili všechny myslitelné konvence. Podle nich se neútočí nejen na elektrárny, ale co je ještě závažnější, neútočí se na školy a nemocnice a nezabíjejí se civilisté. To vše porušili.

 

Jak jsou jaderné elektrárny zabezpečeny proti raketovým útokům nebo proti leteckému bombardování?

Cílené bombardování nevydrží, na to stavěné nejsou. Odolají, když na ně náhodně spadne vojenská stíhačka nebo když dostanou náhodný zásah raketou.

 

Mnoho lidí asi v té době napadla myšlenka na další nukleární katastrofu. Mohlo by v důsledku vojenského útoku na Záporožskou jadernou elektrárnu teoreticky dojít k něčemu srovnatelnému s jaderným výbuchem?

Nemohlo. Dokonce by se ani nejednalo o problém srovnatelný s Černobylem, spíše by se jednalo o podobný rozsah jako u Fukušimy. Ve chvíli, kdy se elektrárna stane obětí útoku, je logické jaderné bloky odstavit. A čím déle po zastavení štěpné reakce, tím méně je tam radionuklidů, které mají tendenci se intenzivně šířit do okolí.

 

Byla vypnutá i Záporožská elektrárna?

Ne úplně. Je tam šest bloků podobných těm, co máme v Temelíně. Jeden byl už před invazí v odstávce kvůli výměně paliva, tři byly vypnuty v reakci na útok a dva zůstaly v provozu. Jednak proto, aby měla elektrárna proud na provoz svých bezpečnostních systémů, a také proto, že ukrajinská přenosová soustava tu elektřinu zkrátka potřebovala. V tomhle to bylo trochu riskantní, protože regule by velely to odstavit všechno.

 

Jako laika mne překvapilo, že se Ukrajině i v okamžiku prvotní ruské ofenzivy podařilo zařídit, že elektřina v podstatné části země fungovala…

Je to obdivuhodné, zvláště když na začátku neměli přeshraniční propojení na Západ. Měli propojení jen do Ruska a Běloruska, což po útoku odstřihli a pracovali v takzvaném ostrovním režimu. Tedy co vyrobili, museli ve své zemi spotřebovat, a co potřebovali, museli vyrobit. Ukrajina má docela velkou rezervu ve vodních elektrárnách na Dněpru a dalších řekách. Přesto tam jádro tvoří přes padesát procent produkce. Že to ukočírovali, je opravdu neuvěřitelné.

 

Určitě znáte z minulosti řadu lidí, kteří pracují na ruské straně v oblasti jaderné bezpečnosti. Byli to dobří odborníci?

Výborní, dokonce vynikající. Víte, já rozlišuji mezi Rusem, což je normální člověk jako vy nebo já, a Rusákem, což je představitel establishmentu. A ten establishment se od imperiálních dob mentálně nezměnil.

 

Co si tak asi mohli říkat ti špičkoví odborníci, když slyšeli o útoku na jadernou elektrárnu?

Netuším, nejsme s nimi v žádném kontaktu. Mohu spekulovat, že ani na ruské straně nebyl nikdy záměr tu elektrárnu zničit, byl zájem ji zachvátit. Rusové věděli, že když si udělají základnu v jaderné elektrárně, nikdo na ně útočit nebude. A teď mám pocit, že prostě chtějí tu elektrárnu ukrást.

 

Běžte domů a čekejte

Státní úřad pro jadernou bezpečnost, v jehož čele stojíte, má mimo jiné na starost i „nešíření“ jaderných zbraní. Co to v praxi znamená?

Kontrolujeme a garantujeme, že Česká republika dodržuje závazky, které vyplývají z mezinárodních dohod. Obsahuje to řadu závazků, které se týkají různých technologií a používání jaderných materiálů. K zacházení s nimi existují velmi přísná pravidla. A náš úřad kontroluje, že všichni, kdo s těmito technologiemi a materiály pracují, ta pravidla dodržují a nemůže dojít ke zneužití.

 

Tedy že u nás například nemůže nějaký pašerák nakoupit materiál, který by posloužil při výrobě jaderných zbraní?

Přesně tak, protože pak by nám takový materiál scházel v naší evidenci.

 

Znamenalo pro vás v úřadu něco, když ruský prezident oznámil, že nařídil jadernou pohotovost?

My jsme zaměřeni na mírové využití jaderné energie a jaderných technologií. A protože jsme v oblasti jaderných zbraní jen mírně poučenějšími laiky, znamenalo to pro nás si rychle osvěžit základy toho, jak vysvětlovat, co je to taktická jaderná zbraň, co by mohl znamenat útok taktickou jadernou zbraní, co v takovém případě dělat…

 

To naše generace zná ze socialistické základní školy. IPCHO, pytlíky, masky…

Jistě, to si pamatujeme. Já samozřejmě doufám, že v Rusku snad ještě všichni úplně nezešíleli a nikdy k tomu nedojde. Pokud přece jen, pak by jadernou zbraň použili na Ukrajině a nás chrání vzdálenost, která nás od ní dělí.

 

Jistě jste ale dostali i dotazy „co kdyby to hodili k nám“…

To je krajně nepravděpodobné. Nicméně existuje poměrně jednoduchý návod, který platí pro většinu ohrožení. Běžte domů, zavřete se tam, a pokud to jde, sledujte nějaké veřejnoprávní médium. Seďte doma a buďte tam, než vám nějaká úřední osoba řekne, abyste šli ven.

 

Jaký je rozdíl mezi takzvanou „taktickou“ a „velkou“ jadernou zbraní?

Ta „velká“ neboli strategická má obrovskou účinnost vyjádřenou v ekvivalentu výbuchu trinitrotoluenu (TNT), pohybuje se to v milionech tun TNT. Pro srovnání, bomba v Hirošimě měla sílu 15 tisíc tun. Těch patnáct kilotun je takový horní okraj rozmezí, ve kterém se pohybují ty taktické zbraně.

 

Jaký je rozdíl v jejich použití?

Strategická je určená pro válku. Nasadím ji na nosič, dopravím někam na jiné místo zeměkoule a tam nepříteli něco významného zničím, třeba velké město. Taktická je určena pro boj, to znamená pro operace na kratší vzdálenost. Pokud by Rusové například proti nešťastnému Mariupolu použili taktickou jadernou zbraň o síle jedné kilotuny, zničí území o průměru pět kilometrů, možná menší. Taktická jaderná zbraň nezpůsobí ani žádné významné jaderné zamoření.

 

Jak to?

Jaderné zbraně působí menší zamoření než třeba únik z jaderné elektrárny. Radionuklidy, které by mohly zamoření působit, totiž vznikají, jen když běží štěpná reakce. A u jaderné zbraně vlastně v okamžiku výbuchu ta reakce končí. Navíc je v těch zbraních mnohem méně uranu než v elektrárnách.

 

Když obchod nezabírá

Jak se současná situace a nedostatek plynu dlouhodobě odrazí v české energetice? Povede k posílení jádra v našem energetickém mixu?

Státní energetická koncepce předpokládá, že podíl jádra na celkové produkci elektřiny stoupne ze současných pětatřiceti procent někam na čtyřicet pět nebo k padesáti. Více už by asi nebylo rozumné. Být příliš závislý na jednom typu zdrojů nepřispívá ke stabilitě celé soustavy.

 

Jaké budou praktické kroky při tom zvyšování podílu jádra?

Pátý blok Dukovan je naplánován, možná bude snaha to o něco urychlit a posunout z roku 2036 třeba o dva roky kupředu. V zadávací dokumentaci tendru na pátý blok Dukovan je i opce na další tři reaktory, to znamená šestý dukovanský a třetí a čtvrtý v Temelíně. Jestli bude ta opce využita, to teď nevíme, stejně jako nevíme, zda bude možné komerčně pořídit ty takzvané „malé“ reaktory, což je teď velký hit.

 

Existuje vůbec šance, že by u nás mohly být ještě nějaké další „jaderné lokality“ mimo Dukovan a Temelína?

Pořád jsou ještě ve hře Blahutovice v Moravskoslezském kraji. Ale tam by se spíše hodil nějaký menší reaktor.

 

Co jsou to vlastně ty malé reaktory?

Nejsou ani tak malé výkonem. Počítají se tam i reaktory s výkonem 300, či dokonce 450 MW (dukovanské mají 440 MW – pozn. red.). Je na nich přitažlivé, že většina dílů by měla být sériově vyráběná v továrnách a na místě se pak z těchto modulů smontuje elektrárna. Což ekonomiku celé věci zásadně posune k lepšímu. Zároveň se takto dají provozovat i reaktory s výrazně nižším výkonem, třeba padesát megawatt, což by mohlo být atraktivní třeba jako zdroj vytápění pro jedno město.

 

Nabízí tahle nová oblast šanci, že by se v ní mohli výrazně prosadit čeští odborníci?

Češi jsou špičkoví v oboru jaderné fúze. Energii ve formě tepla totiž můžeme získávat z jádra dvěma způsoby. Buď štěpením jednoho těžkého jádra, třeba uranu 235, což se používá v reaktorech dnes, anebo naopak sloučením dvou lehkých jader, třeba izotopů vodíku. Pokud bude jaderná fúze přivedena do komerčního nasazení, máme tam šanci se výrazně prosadit.

 

Vrátí se do energetického plánování také geopolitické faktory? V posledních letech jako by se na ně zapomínalo…

Společně se zpravodajskými službami jsme se dobře tři roky před válkou na Ukrajině snažili vysvětlovat, že z hlediska energetické bezpečnosti není Rusko správným partnerem. S pochopením se to nesetkávalo. Významná část z těch, kdo rozhodují, věřila – stejně jako třeba Německo –, že když se obchoduje, tak se neválčí.

 

To by možná fungovalo, kdyby na té druhé straně byli také takoví pragmatičtí Němci…

… jenže oni nebyli a nejsou. Pragmatické obchodní hledisko je sice většinou funkční, ale ne vždycky.

 

Jaderné poslání

Co vás na vaší práci nejvíce baví? Kdy máte z práce opravdovou radost?

Mám štěstí, že je velmi různorodá. Není to jen jaderná energetika, dotkli jsme se už i nešíření atomových zbraní. Ale já doplním ještě to, co jsem vystudovala, tedy uplatnění jaderných technologií v jiných oborech – v průmyslu, v medicíně, v zemědělství, ve výzkumu. To je tak pestré, že jsem se ani za ty roky nikdy nenudila. A kdy mám největší radost? Když se mým lidem něco povede. A to je často.

 

V čem je největší kouzlo vašeho oboru? Řekněme, že byste měla holce ve třetím ročníku gymnázia říct, proč je hezké jít studovat jaderné inženýrství…

Lákala bych ji na to, že záření pomáhá třeba v medicíně. A naučit se to zvládat tak, aby nám to pomáhalo co nejlépe a přitom se minimalizovalo riziko, je zajímavé a užitečné poslání.

 

Co byste nejraději nedělala, a přesto musíte?

Veškerou tu agendu, která je spojena s vedením státního úřadu. Té byrokracie je čím dál více. Nicméně patří to k tomu, takže to dělám.

 

Mordu na billboardu

Proč jste se pustila do obecní politiky doma v Pyšelích? Byl tam konkrétní impulz?

V roce 1998 přišel náš tehdejší starosta, že má problém sestavit byť i jednu kandidátku. Pokud by nebyla, správu obce by převzalo ministerstvo vnitra, což by nemuselo být úplně šťastné. Požádal mě, zda bych se nechala na tu kandidátku napsat. Souhlasila jsem a od té doby jsem v zastupitelstvu, protože mě tam lidé z Pyšel volí.

 

 

Podařilo se za tu dobu dosáhnout něčeho, co městu ve vašich očích opravdu prospělo?

Je toho spousta. Máme vodovod, kanalizaci, čističku… Daří se nám krok po kroku opravovat silnice. Máme zmodernizovanou školu, zbrusu novou školku. Tu jsme stihli za vteřinu dvanáct, dokončili jsme ji loni v listopadu. I tak s tím měla starostka spoustu běhání, ale teď by to bylo ještě mnohem těžší.

 

Máte díky své profesi rozsáhlou zkušenost i s politikou na celostátní úrovni. Je něco, co má obecní politika společného s tou „velkou“?

Naštěstí moc ne. Na obci se řeší praktické věci. Byla jsem chvíli v krajské politice a tam už to na mě byly trochu moc velké kecy…

 

Vy opakovaně říkáte, že nechcete do velké politiky. Přesto se neustále objevujete ve vyjádřeních politiků jako „kandidát“ na různé funkce, včetně prezidentské… Myslíte, že politici nechápou, když jim někdo řekne, že do politiky nechce?

Já nevím, neustále opakuji, že politika pro mě není a že umím dělat užitečnější věci. Já jsem za ty roky utrpěla – díky oboru, kterým se zabývám, a dobrému týmu tady na úřadě – jistou míru popularity. To zřejmě ty politiky láká a říkají si „nasadíme mordu na billboardu“.

 

Nicméně ego takové nabídky trochu polechtají, ne?

To víte, že ano. Ale zase ne natolik, abych zblbla a nechala se tam napsat. Na to už jsem dost zkušená, abych neřekla stará, abych se nenechala uvrtat do něčeho, kam nechci.

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama