Svět bez bariér může nakonec ocenit každý

1. března 2021

Mariana Chytilová se profesně věnuje tematice přístupnosti a pracuje jako konzultantka pro Člověka v tísni či Českou televizi.

archiv

Prostor, a to jak fyzický, tak ten virtuální, by měl být bez bariér. A nejde o vstřícný krok pouze pro ty, kteří jsou na vozíku, neslyší či mají jiné postižení. „Lidé mají mnohdy pocit, že přístupnost se týká někoho jiného, jich ne. To platí ale jen do doby, než si zlomí ruku, tlačí kočárek po rozkopaném chodníku anebo zestárnou,“ říká Mariana Chytilová, která se profesně věnuje tematice přístupnosti a pracuje jako konzultantka pro Člověka v tísni či Českou televizi.

Obtíže s pohybem nebo orientací má až čtyřicet procent populace. Člověk si obyčejně představí někoho na vozíku nebo s asistenčním psem. To je ale jen zlomek lidí. Kdo další sem patří?

Tyto údaje vychází ze zprávy Evropské komise. Lidí, kteří mají problémy s pohybem nebo orientací, ať už ve fyzickém, nebo virtuálním prostoru, je skutečně mnohem víc. Představte si člověka s ochrnutou rukou, dalšího, který si tu svou zlomil minulý týden, a pak tatínka, který drží v náručí dítě. Každý z nich je jiný, ale ocitají se v podobné situaci, potřebují přístupné prostředí, aby nějakou věc zvládli.

To mluvíme o fyzických překážkách, co ty virtuální?

Tam si můžete představit, jak se zorientujete třeba na nepřehledných webových stránkách se špatně čitelným písmem a nesrozumitelně popsanými odkazy. Důležité je i to, jak je to napsané. Jako rodilí mluvčí s tím nemusíme mít velký problém, ale když je váš mateřský jazyk český znakový jazyk anebo když se češtinu teprve učíte, potřebujete, aby to bylo napsané jednoduše a srozumitelně. To je mimochodem příklad bariéry, která je nyní velmi patrná – máme tu pandemii a potřebujeme, aby se co největší počet lidí dostal k důležitým informacím, například ohledně vládních nařízení.

Je pravda, že například plakáty o očkování proti covidu ministerstva zdravotnictví nebyly dobře graficky zpracované a ani pro mne, která nemá žádné obtíže, nebyly k přečtení.

Ano, to je dobrý příklad. A teď si navíc představte situaci, kdy dáváte na web obrázek, na němž je něco důležitého, třeba číslo krizové linky. Pokud jen nahrajete obrázek bez alternativního popisu, tak člověk, který nevidí a používá odečítač obrazovky, u obrázku uslyší pouze „IMG_22213“ a to mu opravdu neřekne, kam může zavolat. Musíte buď obrázek správně popsat, anebo pod něj dát přepis toho, co na něm je. Dobré je si taky uvědomit, že nevidět obrázek nemusí nutně znamenat, že jsem nevidomá. Možná mám jen slabé připojení a obrázek se nenačte. Nicméně nejde jen o důležité informace typu krizová linka, ale třeba i o přístupnost e-shopu, na kterém si vybíráte tričko.

Je naopak něco, co byste označila za posun?

Pokud bych se měla vrátit k pandemii, tak se konečně začaly tlumočit tiskové konference vlády do znakového jazyka. Museli jsme si uvědomit, že tu s námi žijí lidé, kteří neslyší, a je potřeba, aby se i oni dozvěděli klíčové informace. Stejně tak se řešilo odezírání. Protože odezírat jde přes roušku těžko, začaly se proto používat průhledné štíty.

Dostupnosti informací nahrává také fakt, že loni vešel v platnost zákon o přístupnosti internetových stránek a mobilních aplikací.

To je velký posun. Webové stránky ministerstev, úřadů, obcí nebo třeba České národní banky musejí být nyní přístupné pro všechny. Částečně to platí i pro školy či třeba knihovny.

O tom, co je přístupné, musíte dát vědět

Jak vypadá vaše spolupráce s festivalem dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět?

Podpořte Reportér sdílením článku