Když laboratorní otrok objeví v kryse-horolezkyni unikátní vir

Na světě bylo dosud oficiálně uznáno jen čtyřicet druhů arenavirů, které najdeme v tělech savců. Jana Těšíková z Ústavu biologie obratlovců Akademie věd objevila hned dva nové a její objev splňuje všechna kritéria pro to, aby se stal čísly 41 a 42.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Oba nové arenaviry jste našla u hlodavců v Angole. Proč zrovna u hlodavců?

Obecně je výzkum virů u divoce žijících zvířat důležitý proto, že díky němu můžeme předvídat a případně i modelovat budoucí epidemiologická rizika. Většina lidských epidemií i pandemií má původ právě u zvířecích hostitelů, často divokých zvířat. Pro příklad nemusíme chodit daleko, právě se v jedné takové pandemii nacházíme. V tomto směru jsou hlodavci velice významnou skupinou savců, přenášejí totiž řadu patogenů.

Dá se to vyčíslit?

Na více než dvaceti virových a čtyřiceti bakteriálních a parazitických nákazách, které se přenáší na člověka a další velké savce, se podílejí hlodavci. I proto, že jsou často v blízkém kontaktu s lidmi. Přes všechny výzkumy jsme ale stále na zlomku toho, co se může objevit. Odhaduje se, že se v tělech savců nachází na 320 tisíc dosud neobjevených virů. Arenaviry jsou jen jednou z virových skupin a těch bylo dosud u savců objeveno okolo sedmdesáti a oficiálně uznáno jen čtyřicet.

 

Teď, díky vám, o dva více…

Pravděpodobně ano, poslední slovo ale bude mít ještě Mezinárodní komise pro taxonomii virů. Ta určuje, jestli je daný virus dostatečně odlišný a nový, aby byl uznán jako oficiální druh. My jsme podali žádost, vypracovali podklady, víme, že splňujeme veškerá kritéria, ale nyní musíme čekat. Komise zasedá jednou ročně a výsledek budeme znát na jaře příštího roku.

 

 

Diverzita hlodavců

Je náhoda, že se takový úspěch dostavil právě u myší v Angole?

Vlastně ani ne. V Angole se takový výzkum nikdy nedělal. V podstatě se tam nestudovala ani diverzita hlodavců. Přitom právě tam se dá očekávat ohromná diverzita obojího. V Angole se totiž protínají tři rozsáhlé biogeografické regiony, takže tam najdete velkou škálu různých biotopů, od pouští přes lesy až k savanám. Bohužel tam v letech 1961 až 2002 probíhala občanská válka a dosud je v zemi na sto tisíc nášlapných min. Proto tam prakticky neprobíhají žádné výzkumy. Kolegyně Jarmila Krásová se tam vydala prokázat právě diverzitu hlodavců a jiných drobných savců.

 

Původní výzkum tedy nebyl zaměřen na viry?

Ne, tím původním cílem expedice bylo popsat, jaké druhy drobných savců tam žijí a napomoci tak zřízení případných chráněných území. Když jsme ale zjistili, že tam jede, zaúkolovali jsme ji, aby u odchycených hlodavců také odebírala vzorky pro výzkum virů. A výsledkem jsou první tři arenaviry, které kdy byly v této zemi popsány.

 

Takže sice úspěch, ale nijak překvapivý?

Některé věci jsme čekali, ale i tak nás výsledky překvapily. Tušili jsme, že arenaviry v Angole jsou, ale unikátní bylo, v jaké míře tam jsou. Detekovali jsme je u neskutečně malého vzorku zvířat. Testovali jsme jen 280 hlodavců na celkem devíti lokalitách. To je velmi málo. Obvykle totiž nese virus jen zlomek hlodavců.

 

Jak velký?

Jen kolem jednoho až pěti procent. To znamená, že odchytnete sto hlodavců a z toho je třeba jen jeden pozitivní. Rukama mi prošly tisíce vzorků, bývalý školitel mě v nadsázce nazýval laboratorním otrokem. Zkoumáte hodiny a hodiny a výsledky jsou mizivé. A tady bylo z 280 vzorků přes dvacet pozitivních. To je ohromné číslo. Konkrétně u krysy namaquejské bylo pozitivních padesát procent jedinců. To znamená, že tam zrovna probíhala aktivní infekce. Při bližším prozkoumání jsme zjistili, že v Angole cirkulují dva zcela nové arenaviry a jeden nový kmen již známého. Překvapivá byla však ještě jedna věc. Jako pozitivní stejným virem se ukázaly dvě populace krys, které dělil Angolský sráz vysoký 1 300 metrů.

 

Nepřekonatelný sráz

Jak je to možné?

To se můžeme jen dohadovat. V takových případech bývají obvykle viry odlišné, protože jejich hostitel nedokáže překonat tak velkou bariéru, populace jsou od sebe izolované a i jejich patogeny se liší. Když jsme je ale fylogeneticky zkoumali, zjistili jsme, že se jedná o stejný virus. Člověku a většině dalších zvířat by se tento sráz jevil jako nepřekonatelný, pokud tedy nejste Adam Ondra. Některá z těch infikovaných krys žijících nahoře však musela dokázat slézt dolů a založit generaci v oblasti pod srázem. Zdá se totiž, že původní populace viru sídlí nahoře.

 

Měly v sobě právě tyto krysy jeden z těch nově objevených virů?

Ano. Pojmenovali jsme ho Bitu. Arenaviry získávají jméno podle místa, kde byly objeveny. V našem případě se lokalita pod srázem jmenuje Bibala a místu nad srázem se říká Tundavala. Tak jsme ty dva názvy spojili a vytvořili Bitu. Druhý nově objevený virus je vůbec první arenavirus nalezený u myši šedobřiché. Objevili jsme ho však takříkajíc uprostřed ničeho, tak jsme ho pojmenovali podle celé provincie, Kwanza. A pro úplnost třetí vir představuje nový kmen viru Luna, což je jeden z nejrozšířenějších nepatogenních arenavirů v Africe.

 

Jak je to s patogenitou u nově objevených? Mohou u lidí vyvolat nemoci?

To ukážou až další studie. Pokud by byly výrazně patogenní, dost možná by se o tom už vědělo, protože by vznikly epidemie. Na druhou stranu to nemusí být pravidlem. V Africe je nedostatek zdravotnických zařízení, lidé k lékařům často vůbec nechodí, a když už tam přijdou, řeší se obvykle příznaky, ale netestuje se, o jaký konkrétní patogen se jedná. A možností, které by podobné příznaky mohly způsobovat, je hodně. Může to být žlutá zimnice, jiné krvácivé horečky, malárie a další. Dokud to však není prokázáno, považujeme viry za nepatogenní. Každopádně i kdyby tomu tak prokazatelně bylo, riziko existuje. Čím více virů, které mají potenciál zmutovat a přeskočit na člověka, což arenaviry rozhodně mají, tím je i vyšší pravděpodobnost, že se to stane.

 

Plánují se další studie, které by to mohly prokázat?

Velmi pravděpodobně budou následovat, protože se ukázalo, že Angola je v tomto ohledu výrazně zajímavé místo. Podrobnosti ale zatím naplánované nemáme.

 

Závažné epidemie

Zeptám se provokativně. Má smysl tyto viry zkoumat, když vzhledem k velkému množství zatím neobjevených patogenů je malá pravděpodobnost, že by vznikla epidemie právě z tohoto konkrétního?

Je sice pravda, že je ohromné množství neobjevených, ale zrovna u hlodavců si myslím, že je dobré tyto věci sledovat. Světová zdravotnická organizace nyní uvádí Lassa virus, což je arenavirus, který způsobuje krvácivou horečku, jako jeden z osmi prioritních patogenů světa. To jsou takové, které by v budoucnu mohly způsobit závažné epidemie. Každá informace, byť jen o příbuzném viru, nám pomůže lépe si poradit s případnou epidemií, ať už zmíněného Lassa viru, či vyvolanou zcela novým arenavirem.

 

Stále se neví, kde se vzal SARS-CoV-2, jedna z možností je, že unikl z laboratoře, kde ho vědci zkoumali. Není riziko rozšíření právě přes manipulaci při studiu příliš velké?

Myslím, že pravděpodobnější je teorie, že pochází z obchodu s divokými zvířaty na přeplněných tržištích. Riziko rozšíření nákazy přes nás vědce považuji za minimální. Se zvířaty přicházeli kolegové v Angole do styku jen velmi krátkodobě, zhruba dva až tři týdny během terénní práce, používali přitom roušky a chirurgické rukavice, dezinfikovali se. Mnohem větší riziko podstupují tamní obyvatelé, kteří jsou s hlodavci v každodenním kontaktu. Krysy se lehce dostávají do jejich obydlí, kde se zásoby vody a jídla často skladují na zemi. A to nepočítám, že si tam můžete dát k jídlu krysu na špízu.

 

To znamená, že už mu tamní obyvatelé vystaveni poměrně pravděpodobně byli. Buď to tedy není přenosné na člověka, anebo se mu lze ubránit?

Ano, je to možné. Ono i u toho nebezpečného Lassa viru, který způsobuje krvácivou horečku, je známo, že v osmdesáti procentech případů je jeho průběh asymptomatický či chřipkovitý. Nicméně jeden z pěti infikovaných má vážný průběh. Smrtnost v takových případech dosahuje třiceti procent a i řada z těch, kteří přežijí, má pak vážné následky, pacienti často například zcela ohluchnou.

 

Hlodavci samotní problémy nemají?

Ne, u nich se virus vyskytuje chronicky a bezpříznakově. Jsou to nositelé.

 

 

Jak vypadal výzkum v terénu? Jak jste krysy chytali?

Já jsem přímo na místě nebyla, terénní práce vedla kolegyně Jarmila Krásová. Ale chytají se s pomocí takzvaných živolovek neboli Shermanových pastí. To je dřevěná krabička s mostíkem. Dovnitř se dá návnada, myš vleze dovnitř, jakmile přeleze mostík, zaklapnou se dvířka. Umísťovali je obvykle odpoledne na předem vytipované lokalitě. Jako návnadu obvykle používají ovesné vločky, někdo je namáčí do šťávy ze sardinek, někdo zase používá burákové máslo. Během dopoledne druhého dne se pasti posbírají, a pak probíhá pitva v terénu.

 

Musíte je všechny zabít?

Ano, potřebujeme také jejich orgány. Usmrcování ale probíhá až po anestezii. Kolegové je nejdříve uspí, a teprve pak zabijí. Jsou různé způsoby, jak pitva probíhá. Kolegové z hlodavce seberou v podstatě úplně všechno. Různé orgány se používají k detekci různých virů a dalších patogenů či parazitů. Část těchto vzorků přistane na stole mně. Další tělesné části se odebírají na testy fylogenetických vztahů samotných hlodavců.

 

Věděla jste hned, že máte před sebou něco výjimečného?

Vůbec ne. Vlastně k tomu vedla poměrně dlouhá cesta. Pro určení viru je nutné několik procedur. Terénní výzkum probíhal už v roce 2017, já jsem pak provedla základní testování vzorků a podle předběžné analýzy to vypadalo, že se jedná o linie už známých virů, nic senzačního. Tak jsme si nechali ta data v šuplíku na pozdější, jen krátký článek. A při jiné analýze potřebovala naše vedoucí zaplnit volné místo, doplnit platíčko a přihodila tam tyto vzorky z Angoly. Tehdy jsme zjistili, že dva z nich mohou být úplně nové druhy. Začali jsme je tedy zkoumat do hloubky a publikovali tento objev. Takže jsou to vlastně arenaviry ze šuplíku.

 

Jste první Češka, která objevila nový arenavirus a k tomu rovnou dva. Co se tak obvykle dělá? Křtíte ho? Slavíte?

My to vlastně ještě neoslavili. Když publikujete takto odborný článek, je kolem toho spousta práce. A sotva jsem to dodělala, už jsem začala pracovat na dalším projektu, na hantavirech z Etiopie.

 

Takže asi až bude uznán?

Asi ano, asi až se podívám na taxonomii a bude tam svítit Těšíková et al., tak se plácnu přes kapsu a dám si šáňo.

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama