Odchovaní pstruzi jsou „hloupí“, původních populací je jen pár

1. července 2020

Pavel Jurajda na expedici v Antarktidě.

Ivo Sedláček

Drtivá většina pstruhů, které můžete zahlédnout či ulovit v českých řekách, je uměle namnožená, vychovaná a vysazená do řek rybáři. Místa, kde žijí ti opravdu původní pstruzi, byste spočítali na prstech jedné ruky. Dokládají to genetické testy, které objevily ty původní geny jen v několika lokalitách Krkonošského národního parku a Šumavy. Krkonošský výzkum vedl Pavel Jurajda z Ústavu biologie obratlovců Akademie věd České republiky.

Jak zjistíte, zda mají pstruzi ty správné geny?

Naši spolupracovníci z Krkonošského národního parku vytipovali celkem devět lokalit, kde předpokládali, že by mohly žít unikátní původní populace pstruha, neovlivněné vysazováním násad z jiných toků. My jsme v každé z nich, plus v dalších třech referenčních, odchytili dvacet ryb, ustřihli jim několik milimetrů ocasní ploutve a zase je vypustili zpět. Naši kolegové je pak prozkoumali v genetické laboratoři a populace, které nejsou ovlivněné rybářským hospodařením, jsme prokázali jen na čtyřech místech Krkonoš.

A co ti ostatní? Kde se jim zkazil „rodokmen“?

Už před sto lety začali rybáři pstruhy uměle rozmnožovat. Chtěli podpořit jejich populaci, tak je odlovili, uměle vytřeli, odchovali plůdek a větší ryby zase vraceli zpět. To vše se v minulosti dělo většinou přímo na daném konkrétním potoce. Jenže protože ubývá vody, přestal tento systém fungovat. A tak se postupem času začaly vysazovat i ryby z různých jiných lokalit. Posledních dvacet třicet let se pstruzi vozí napříč republikou z východu na západ, ze severu na jih a naopak, dokonce se dováží i ze Slovenska. Laicky řečeno se populace prokřížily navzájem tak, že tu máme jednu jedinou víceméně uniformní, ale v podstatě všude nepůvodní genetickou linii. Původních populací, jejichž genetický základ není takto ovlivněn, je málo.

Očekávali jste, že budou na všech devíti lokalitách?

To by bylo velmi hezké a určitý předpoklad k tomu byl. Například u lokalit v okolí Harrachova či Špindlerova Mlýna, kde rybáři nehospodaří a pstruh se tam uměle nevysazuje. Jenže tam jsou penziony či zahrady se soukromými rybníčky, kam si majitelé pstruhy vysazují sami. A stane se, že ryba uteče a dostane se do přírodního toku. Tam, kde je větší koncentrace lidí, je takové riziko vždy větší. Takže reálně viděno, jsme to úplně neočekávali. Ty unikátní populace byly v horských partiích, dál od vesnic a sídel.

Apelujeme na lidi: Nevypouštějte žádné ryby

Čekali jste tedy ještě horší výsledky?

Vlastně ano, byli jsme překvapeni, že jsme na čtyřech lokalitách tyto unikátní populace vůbec našli. Kolegové z České zemědělské univerzity v Praze a z Ústavu živočišné fyziologie a genetiky Akademie věd v Liběhově dělali podobné studie v celé ČR a pouze na Šumavě našli pár unikátních populací v pramenné oblasti Otavy. Na všech ostatních zkoumaných lokalitách byli už pstruzi takzvaně střihnutí rybami odjinud.

Jak může ryba utéct?

Může se to stát například při povodních, při intenzivních deštích. I když většinou je k tomu zapotřebí člověk. Potýkáme se s invazivními druhy a nevěřila byste, kde je můžeme najít. Objevili jsme například sumečka amerického v tůni s chráněnými čolky, která nemá ani přítok, ani odtok a povodně v tom místě nehrozí. Někdo ho tam prostě musel donést. Mnohdy to záleží více na lidech než na rybách samotných. Rozhodně tak apelujeme na lidi, aby nevypouštěli žádné ryby, ani původní, a už vůbec ne nepůvodní. Například potápěči rádi vysazují severoamerickou slunečnici pestrou do různých lomů, protože je krásná a mohou ji tam pozorovat. Zároveň ale může vytlačovat původní druhy a přemnožovat se.

Na vině tedy v případě pstruha nejsou rybáři?

Podpořte Reportér sdílením článku