Odchovaní pstruzi jsou „hloupí“, původních populací je jen pár

Drtivá většina pstruhů, které můžete zahlédnout či ulovit v českých řekách, je uměle namnožená, vychovaná a vysazená do řek rybáři. Místa, kde žijí ti opravdu původní pstruzi, byste spočítali na prstech jedné ruky. Dokládají to genetické testy, které objevily ty původní geny jen v několika lokalitách Krkonošského národního parku a Šumavy. Krkonošský výzkum vedl Pavel Jurajda z Ústavu biologie obratlovců Akademie věd České republiky.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Jak zjistíte, zda mají pstruzi ty správné geny?

Naši spolupracovníci z Krkonošského národního parku vytipovali celkem devět lokalit, kde předpokládali, že by mohly žít unikátní původní populace pstruha, neovlivněné vysazováním násad z jiných toků. My jsme v každé z nich, plus v dalších třech referenčních, odchytili dvacet ryb, ustřihli jim několik milimetrů ocasní ploutve a zase je vypustili zpět. Naši kolegové je pak prozkoumali v genetické laboratoři a populace, které nejsou ovlivněné rybářským hospodařením, jsme prokázali jen na čtyřech místech Krkonoš.

 

A co ti ostatní? Kde se jim zkazil „rodokmen“?

Už před sto lety začali rybáři pstruhy uměle rozmnožovat. Chtěli podpořit jejich populaci, tak je odlovili, uměle vytřeli, odchovali plůdek a větší ryby zase vraceli zpět. To vše se v minulosti dělo většinou přímo na daném konkrétním potoce. Jenže protože ubývá vody, přestal tento systém fungovat. A tak se postupem času začaly vysazovat i ryby z různých jiných lokalit. Posledních dvacet třicet let se pstruzi vozí napříč republikou z východu na západ, ze severu na jih a naopak, dokonce se dováží i ze Slovenska. Laicky řečeno se populace prokřížily navzájem tak, že tu máme jednu jedinou víceméně uniformní, ale v podstatě všude nepůvodní genetickou linii. Původních populací, jejichž genetický základ není takto ovlivněn, je málo.

 

Očekávali jste, že budou na všech devíti lokalitách?

To by bylo velmi hezké a určitý předpoklad k tomu byl. Například u lokalit v okolí Harrachova či Špindlerova Mlýna, kde rybáři nehospodaří a pstruh se tam uměle nevysazuje. Jenže tam jsou penziony či zahrady se soukromými rybníčky, kam si majitelé pstruhy vysazují sami. A stane se, že ryba uteče a dostane se do přírodního toku. Tam, kde je větší koncentrace lidí, je takové riziko vždy větší. Takže reálně viděno, jsme to úplně neočekávali. Ty unikátní populace byly v horských partiích, dál od vesnic a sídel.

 

Apelujeme na lidi: Nevypouštějte žádné ryby

Čekali jste tedy ještě horší výsledky?

Vlastně ano, byli jsme překvapeni, že jsme na čtyřech lokalitách tyto unikátní populace vůbec našli. Kolegové z České zemědělské univerzity v Praze a z Ústavu živočišné fyziologie a genetiky Akademie věd v Liběhově dělali podobné studie v celé ČR a pouze na Šumavě našli pár unikátních populací v pramenné oblasti Otavy. Na všech ostatních zkoumaných lokalitách byli už pstruzi takzvaně střihnutí rybami odjinud.

 

Jak může ryba utéct?

Může se to stát například při povodních, při intenzivních deštích. I když většinou je k tomu zapotřebí člověk. Potýkáme se s invazivními druhy a nevěřila byste, kde je můžeme najít. Objevili jsme například sumečka amerického v tůni s chráněnými čolky, která nemá ani přítok, ani odtok a povodně v tom místě nehrozí. Někdo ho tam prostě musel donést. Mnohdy to záleží více na lidech než na rybách samotných. Rozhodně tak apelujeme na lidi, aby nevypouštěli žádné ryby, ani původní, a už vůbec ne nepůvodní. Například potápěči rádi vysazují severoamerickou slunečnici pestrou do různých lomů, protože je krásná a mohou ji tam pozorovat. Zároveň ale může vytlačovat původní druhy a přemnožovat se.

 

 

Na vině tedy v případě pstruha nejsou rybáři?

Ne, v případě těchto horních toků v Krkonošském národním parku ne, tam oni nehospodaří. Rybářské svazy mají zákonem jasně nařízeno, kde mohou kterou rybu a v jakém množství vysazovat.

 

Proč vlastně potřebujeme původní populace? Nejsou ty odchované stejně dobré?

Je to podobné jako u odrůd stromů a rostlin. Původní druhy jsou historicky zvyklé na konkrétní podmínky prostředí a dá se očekávat, že se v něm spíše udrží i do budoucna. Naproti tomu odchované ryby se špatně aklimatizují. Jsou zvyklé na krmení, neumí si poradit s predátory tak jako ryby, které vyrostly v přirozeném původním prostředí. Jsou – s nadsázkou řečeno – hloupé. Určené jen pro rybáře a pro to, aby ve vodě vůbec nějací pstruzi byli. Pokud namícháte ryby z různých míst, ztrácí schopnost přizpůsobit se konkrétním podmínkám. Tu si totiž budují po celé generace, stejně jako mechanismy, které jim pomáhají přežít.

 

Kvalita řek se zlepšila, problémem je úbytek vody

Mohou tyto nakřížené populace vytlačovat ty původní?

Pstruh je teritoriální ryba a kapacita toku je omezená. Pokud v něm není dostatek úkrytů, navzájem se vyhání.

 

Dokázaly by ty nově příchozí ryby bez pomoci přežít?

To je otázkou a je to předmětem dalšího zkoumání i na dalších pracovištích. Každopádně se však prokázalo, že populace původní, bez rybářského vměšování, jsou poměrně početné, a to překvapivě i vzhledem k výraznému výskytu vyder, coby jejich predátora. A tyto populace jsou schopné se krásně udržet i bez pomoci zvenčí. I když je pravda, že tyto konkrétní toky, které jsme sledovali, jsou dostatečně hluboké, nezničené regulací, čisté a hlavně nejsou rybářskými revíry, kde mohou být ryby loveny na udici.

 

Je čistota našich řek největším problémem?

Čistota ne, kvalita řek se za posledních třicet let výrazně zlepšila. Já se nejčastěji pohybuji v povodí Moravy a můžu říct, že se vrátily ryby, které tu byly před sto lety, jako je například ostrucha křivočará, cejn perleťový, plotice lesklá či drsek větší a další. Problémem je úbytek vody, který logicky mění i charakter celého toku.

 

Jakým způsobem?

Mizí čisté, štěrkovité dno, které typické říční druhy potřebují ke tření. Při úbytku vody se totiž dno lehce zanese, zarůstá postupně vegetací, která odumírá a vytváří kal. A protože chybí vodní průtoky, které by to propláchly, usazuje se na dně. To vyhovuje rybám, které se vytírají na rostliny. Dospělý pstruh také potřebuje kromě hloubky zhruba třicet až padesát centimetrů úkrytů, o které na řadě míst přišel, protože se řeky logicky po povodních pročišťovaly a překážky se odstraňovaly. A nakonec komplikuje situaci i zvyšující se teplota vody. Plůdek může přežít jen v určitém rozmezí. Zatím sice teplota vody nedosahuje kritické hranice, ale její oteplování je zřejmé.

 

Je pstruh jedinou českou rybou, kterou ohrožuje sucho?

V horských podmínkách je to pstruh a lipan. Naše největší horské druhy, které potřebují větší výšku vodního sloupce a větší průtok. Drobných ryb, které s nimi sdílí tyto toky, jako je mřenka, střevle či vranka, se to netýká. Obvykle nepřesahují délku deseti centimetrů a jejich populace jsou na mnoha tocích dostatečně silné.

 

V tůňkách nemá ryba prostor pro žití

Pokud potok na některých místech vyschne, a pak se zase obnoví, rozšíří se do něj opět pstruzi?

Pokud jen ubude hloubka, zůstávají ryby v hlubších úsecích, a pokud tam není nějaký silný predátor, tak se tam udrží. Pokud ale místy vyschne úplně, už to bude problém. Zrovna dnes jsme byli sledovat místa, kde dříve tekly potoky, v nichž se pstruh dokonce odchovával. Dnes, protože je po dešti, byl průtok dostačující, ale za měsíc už tam místo potoku budou jen tůňky, které se rychle prohřejí, a ryba v nich nebude mít prostor pro žití. Na takových místech se pstruzi neudrží.

 

Znamená to, že se nyní snižují populace našich chladnomilných ryb?

Ano, a netýká se to jen pstruhů, v případě lipana došlo k devastaci populací zimujícími hejny kormoránů. Jejich populace se stále nedaří posilovat.

 

Může tedy dojít k paradoxu, kdy jsou pstruhů sice plné řeky, ale ten původní „pstruh“ vyhyne?

Tak hrozné to není. Je ale pravda, že jsou pod velkým tlakem. Jak klesají hladiny, stávají se častěji kořistí predátorů, jejichž počty naopak stoupají. Patří mezi ně například vydra, norek americký a další, na větších a hlubších tocích také kormorán. Ubývají jim hluboké a čisté toky, kde mohou žít a množit se přirozeně. Ale já doufám a kolegové klimatologové mě v tom utvrzují, že ta současná perioda sucha skončí a situace se zase obrátí. A ryby toho využijí velice rychle. Důležité však je nehospodařit rybářsky v místech, kde se původní populace pstruha ještě vyskytují, a tyto lokality chránit a držet oddělené.

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama