Odchovaní pstruzi jsou „hloupí“, původních populací je jen pár
1. července 2020
Drtivá většina pstruhů, které můžete zahlédnout či ulovit v českých řekách, je uměle namnožená, vychovaná a vysazená do řek rybáři. Místa, kde žijí ti opravdu původní pstruzi, byste spočítali na prstech jedné ruky. Dokládají to genetické testy, které objevily ty původní geny jen v několika lokalitách Krkonošského národního parku a Šumavy. Krkonošský výzkum vedl Pavel Jurajda z Ústavu biologie obratlovců Akademie věd České republiky.
Naši spolupracovníci z Krkonošského národního parku vytipovali celkem devět lokalit, kde předpokládali, že by mohly žít unikátní původní populace pstruha, neovlivněné vysazováním násad z jiných toků. My jsme v každé z nich, plus v dalších třech referenčních, odchytili dvacet ryb, ustřihli jim několik milimetrů ocasní ploutve a zase je vypustili zpět. Naši kolegové je pak prozkoumali v genetické laboratoři a populace, které nejsou ovlivněné rybářským hospodařením, jsme prokázali jen na čtyřech místech Krkonoš.
Už před sto lety začali rybáři pstruhy uměle rozmnožovat. Chtěli podpořit jejich populaci, tak je odlovili, uměle vytřeli, odchovali plůdek a větší ryby zase vraceli zpět. To vše se v minulosti dělo většinou přímo na daném konkrétním potoce. Jenže protože ubývá vody, přestal tento systém fungovat. A tak se postupem času začaly vysazovat i ryby z různých jiných lokalit. Posledních dvacet třicet let se pstruzi vozí napříč republikou z východu na západ, ze severu na jih a naopak, dokonce se dováží i ze Slovenska. Laicky řečeno se populace prokřížily navzájem tak, že tu máme jednu jedinou víceméně uniformní, ale v podstatě všude nepůvodní genetickou linii. Původních populací, jejichž genetický základ není takto ovlivněn, je málo.
To by bylo velmi hezké a určitý předpoklad k tomu byl. Například u lokalit v okolí Harrachova či Špindlerova Mlýna, kde rybáři nehospodaří a pstruh se tam uměle nevysazuje. Jenže tam jsou penziony či zahrady se soukromými rybníčky, kam si majitelé pstruhy vysazují sami. A stane se, že ryba uteče a dostane se do přírodního toku. Tam, kde je větší koncentrace lidí, je takové riziko vždy větší. Takže reálně viděno, jsme to úplně neočekávali. Ty unikátní populace byly v horských partiích, dál od vesnic a sídel.
Vlastně ano, byli jsme překvapeni, že jsme na čtyřech lokalitách tyto unikátní populace vůbec našli. Kolegové z České zemědělské univerzity v Praze a z Ústavu živočišné fyziologie a genetiky Akademie věd v Liběhově dělali podobné studie v celé ČR a pouze na Šumavě našli pár unikátních populací v pramenné oblasti Otavy. Na všech ostatních zkoumaných lokalitách byli už pstruzi takzvaně střihnutí rybami odjinud.
Může se to stát například při povodních, při intenzivních deštích. I když většinou je k tomu zapotřebí člověk. Potýkáme se s invazivními druhy a nevěřila byste, kde je můžeme najít. Objevili jsme například sumečka amerického v tůni s chráněnými čolky, která nemá ani přítok, ani odtok a povodně v tom místě nehrozí. Někdo ho tam prostě musel donést. Mnohdy to záleží více na lidech než na rybách samotných. Rozhodně tak apelujeme na lidi, aby nevypouštěli žádné ryby, ani původní, a už vůbec ne nepůvodní. Například potápěči rádi vysazují severoamerickou slunečnici pestrou do různých lomů, protože je krásná a mohou ji tam pozorovat. Zároveň ale může vytlačovat původní druhy a přemnožovat se.
Podpořte Reportér sdílením článku
Krom jiného se věnuje tématům spjatým se vzděláváním.