Pořád platí, že Joe Biden umí věci zvorat

V listopadu čekají USA prezidentské volby a kandidát demokratů na prezidenta, bývalý viceprezident Joe Biden vede v průzkumech nad Donaldem Trumpem – jeho vítězství však rozhodně není jisté. Stav demokratické strany, protesty, které občas přerůstají v násilnosti, tak zvaná cancel culture, to vše je složitější, než se zdá z české kotliny – říká publicista a znalec americké politiky Matěj Schneider, který se speciálně zabývá americkou levicí.

Proti čtyřiasedmdesátiletému Trumpovi kandiduje v prezidentských volbách sedmasedmdesátiletý Biden. Proč se americká demokratická strana nebyla schopna shodnout na mladším kandidátovi?

Nedá se říct, že by se demokrati nesnažili najít jiného kandidáta než Joe Bidena nebo Bernieho Sanderse, což jsou oba staří pánové. Jenže všichni mladší kandidáti byli mizerní. Sice v průběhu roku před primárkami občas nějací kandidáti vyletěli v průzkumech nahoru, ale mám pocit, že to bylo proto, že si je na chvíli oblíbila část amerických médií. Ale když se pak na ně voliči podívali pořádně, zjistili, že pro ně nejsou zajímaví.

 

Proč byli mladší kandidáti mizerní?

V demokratické straně je chaos a štěpí se tam různé frakce. Primárky skončily tím, že strana se shodla na společném jmenovateli, jímž byl zrovna Biden. Stalo se tak po tom, co zkoušela najít nějakou jinou cestu, ale prostě se ukázalo, že žádní jiní kandidáti nejsou připraveni.

 

O Joe Bidenovi spousta lidí říká, že jeví známky senility. Stáří je na něm jistě patrné, není však takový obraz přece jen trochu přehnaný – i vzhledem k tomu, že Biden od malička bojoval s koktáním?

Za sebe musím říci, že když si srovnám Bidenova vystoupení před několika lety a teď, jeho projev se zhoršuje. Ale nechci spekulovat o tom, co za tím je…

 

Chápu, není správné dělat diagnózy od stolu…

Přesně. Zároveň ale rozumím, proč se o to lidé zajímají. Ano, Biden měl vždy pověst krále přeřeků, „King of the gaffe“, jak se říká v angličtině. Uměl si pustit pusu na špacír. Na druhé straně duševní kondice je tradiční součást kampaně, která se u prezidentských kandidátů řeší. Třeba se řešilo, v jakém mentálním stavu byl ve druhém volebním období Ronald Reagan, který pak v roce 2004 zemřel s Alzheimerovou nemocí.

 

Jak moc dobrý je ale ve srovnání s Bidenem mentální stav Trumpa? I stávající prezident má přece za sebou řadu zvláštních výroků typu: pandemie chřipky v roce 1917 ukončila druhou světovou válku a v 18. století byla letiště?

Nevím už, kdo to řekl, ale jednu dobu koloval výrok, že rozdíl mezi Trumpem a Bidenem je, že voličům úřadujícího prezidenta jsou jeho výroky jedno. Zatímco Biden a jeho tým se snaží slovní lapsy minimalizovat a popírat, Trump a jeho lidi prostě řeknou – vždyť víte, jak to myslel. Během republikánského sjezdu řekla jeho manželka Melania, že u Donalda vždycky víte, na čem jste, protože vám to řekne. Takže Trump a jeho tým na výrocích umí více stavět image, snaží se to přetavit ve výhodu a mám pocit, že minimálně u jeho skalních příznivců mu to vychází.

 

 

Cancel culture byla vždy

Začátkem léta, po zabití neozbrojeného černocha George Floyda policií, otřásaly americkými městy demonstrace, někdy přerostly v násilí. Protesty, byť v menší míře, probíhaly i koncem léta. Přesto se podle průzkumu zdá, že Trumpovi zatím nepomáhá jeho snaha tvrdit, že jen on je schopen zajistit „Law and Order“, právo a pořádek. Proč?

To je otázka za milion. Sázka na heslo o právu a pořádku vyšla Nixonovi a Reaganovi, oba se s touto rétorikou dostali do Bílého domu. Jenže se to stalo, když se teprve snažili křeslo prezidenta získat, zatímco Trump už v něm čtyři roky je – ačkoli lze samozřejmě vést dlouhé debaty, jak moc za nepokoje může a co mohl dělat jinak.

 

 

Ze sledování některých médií člověk dostává pocit, že Amerika se prakticky hroutí. Není to ve skutečnosti přehnané?

Podle mě situaci skutečně zkreslují média, včetně sociálních sítí. Hrozně je to vidět třeba na tom, jak se popisují demokraté. Kdo sleduje zprávy skrze určitá média, může mít pocit, že demokratická strana je nějaký monolit, který chce úplně změnit Ameriku. Přitom když se člověk podívá na jednotlivé frakce demokratů, tak se často hádají více mezi sebou než s republikány. U současných nepokojů se v médiích často míchají dohromady „cancel culture“, kultura rušení a vyhazování lidí za své názory, s hnutím Black Lives Matter. Přispívá k tomu i Trump, který tento narativ razí. Ale říkat, že starý strýček Joe Biden sice možná nepředstavuje radikální levici, ale je trojským koněm, jehož prostřednictvím se radikální levice dostane do Bílého domu – to nemá s realitou nic společného.

 

V jednom ze svých pravidelných podcastů o americké politice Redneck jste mluvil o tom, že třeba protesty v Portlandu jsou rozdrobené a trochu tragikomické, účastní se jich pár desítek až stovek lidí a není vlastně jasné, o co jim jde.

Ano, z toho, co o protestech v Portlandu vím, mi přijde, že spousta lidí se tam chodí vyřádit, když se v době korony nic jiného neděje. Při bližším pohledu je situace obecně daleko komplikovanější. Portland má demokratického starostu, ale pevné jádro protestujících ho nenávidí a žádá, aby odstoupil. Trump naopak říká, že onen starosta, Ted Wheeler, dělá všechno, aby vyhověl protestujícím, což není tak úplně pravda. I když ano, jeho administrativa je asi mírnější k protestujícím a více je třeba propouští po zadržení, než jak by to dělali nějací republikánští starostové.

 

Nicméně demokratičtí starostové velkých měst nesou odpovědnost jak za situaci, kdy se malá část protestujících uchýlí k násilnostem, tak za stav policie, jejíž násilné chování, například vůči Afroameričanům, protesty vyvolává. Souhlasíte?

Rozhodně za to nesou spoluzodpovědnost. V Americe – byť záleží na jednotlivých městech a okresech, které policejní sbory zřizují – se za posledních čtyřicet let obecně moc policie posiluje. A dělají to demokrati i republikáni. Ostatně mi přijde dost komické, že se Trump snaží vykreslit Bidena jako někoho, kdo chce odebrat peníze policii. Přitom Joe Biden coby senátor v osmdesátých letech kritizoval Ronalda Reagana zprava jako někoho, kdo nepodporuje policii dostatečně. A během Clintonovy éry prosazoval tvrdou reformu trestního práva. Dnes občas Biden – tedy podle toho, jak se vyspí – uznává, že tam byly některé věci, které šly udělat jinak.

 

Kromě zmíněné „cancel culture“, zpráv o vyhazování z práce kvůli názorovým odlišnostem, se ještě do obrazu hroutící se Ameriky přidávají informace o strhávání soch. Jistě se to děje, ale jak moc je to rozšířené?

Opět se tu míchá několik věcí dohromady. Pokud jde o strhávání soch, která se protnula s bouřemi v ulicích, tak mám pocit, že to utichlo stejně rychle, jako začalo. Vlastně ani nevím, zda v poslední době nějaká socha byla stržena. Poslední, co si vybavuji, je zpráva, že sochu nějakého jižanského generála, o které se dlouho jednalo, že má být sundána, sfouknul hurikán.

 

A asi se také míchá dohromady, o jaké sochy jde. Jedna věc je málo pochopitelné stržení sochy generála Granta, který bojoval proti otrokářství, druhá věc odstraňování pomníků lidí, kteří jednoznačně a veřejně podporovali otrokářství.

Faktem je, že ty sochy tam nejsou od občanské války, ale od dvacátého století. Často od první poloviny šedesátých let, od dob hnutí za občanská práva – jejich instalace vlastně představovala vztyčený prostředníček tehdejším aktivistům. Debata o tom, co se sochami dělat, je podle mě relevantní, ale v rámci amerických kulturních válek se často zvrtne, že člověk nechce poslouchat ani jednu stranu, protože se diskuse rychle polarizuje.

 

A zmíněná „cancel culture“? Jak moc je ve skutečnosti rozšířená?

Především po mém soudu existuje falešná představa, že jde o něco nového. Obzvláště americké univerzitní prostředí bylo vždy v něčem puritánské – v průběhu času se pouze proměňuje, co přesně se to prostředí snaží vypudit. Jeden z mých oblíbených amerických autorů, který začínal jako profesor literatury v Berkeley, říkával, že má pocit, že za posledních sto let přitahují americké univerzity a akademické instituce stejný typ lidí, jací by se dříve stávali pastory. Přijde mi absurdní mluvit o nové, unikátně levicové cancel culture, když si člověk vzpomene na mccarthismus v padesátých letech, kdy byli také lidé vyhazování z práce za skutečnou i domnělou příslušnost ke komunistům. Nechci to zlehčovat ani ukazovat prstem – vždyť druhá strana to dělá taky. Jen mám pocit, že současná vlna nevybočuje z řady; že jde o něco, co v Americe vždy náhle vzplane a pak zase opadne.

 

Chaos po volbách?

Prezident Trump poskytl slavnému novináři Bobu Woodwardovi pro jeho knihu 18 interview. Woodward si je nahrál, Trump v nich říkal ohledně pandemie opak toho, co hlásal veřejně. Vysvětloval novináři, že koronavirus je skutečně horší než chřipka – a že riziko záměrně zlehčuje. Uškodí mu to, nebo to jeho voličům zase bude jedno?

Je možné, že dost velké části jeho voličů to bude jedno. Moje první reakce, když jsem o těch Trumpových výrocích slyšel, byla – O. K., máme tady další skandál, o kterém si Amerika nalevo od středu řekne: tohle ho konečně sejme, ale ono ho to zase nesejme, protože už ho něco podobného nesejmulo padesátkrát. Na druhé straně jsem se díval na jeden rozhovor, který dával Joe Biden, a musím říci, že jsem byl překvapen, že toho byl schopen využít opravdu dobře. Poprvé za celkem dlouhou dobu jsem měl pocit, že říká něco, co může zaujmout řadového Američana, něco mimo rámec demokraticko-republikánských kulturních válek, kde jsou zákopy jasně vykopány. On prostě řekl: kdyby k tomu Trump přistupoval jinak, mohlo zde být o desítky tisíc mrtvých méně.

 

Joe Biden nyní v průzkumech vede. Je ale stále možné, že Trump bude znovu zvolen prezidentem?

Nevylučoval bych nic a předpovědi nemám moc rád. Naopak mám rád údajný citát Baracka Obamy, který podle jednoho článku o svém bývalém viceprezidentovi řekl – nikdy nepodceňujete Bidenovu schopnost věci podělat.

 

Což jde dohromady se zprávami, že Obama nebyl zrovna ten, který Bidena na začátku do kandidatury příliš tlačil.

V amerických médiích probíhala asi před rokem zpráva, že Obama měl říkat Bidenovi něco jako, že kandidovat nutně nemusí. Na začátku primárek řekl, že nikoho konkrétního nepodpoří. I když se mluví o tom, že pomohl zorganizovat odstoupení několika kandidátů před Super Tuesday, klíčovým dnem uprostřed primárek. Po nich už začalo být jasné, že je Biden vyhraje.

 

Hrozí, že volby mohou být dost divoké a poražená strana neuzná výsledek?

Nechci si to ani moc představovat. Cokoli jiného než úplně jasná výhra Bidena, nebo Trumpa, může znamenat chaos. Mám pocit, že obě strany zcela investovaly do sdělení, že výhra druhé strany znamená apokalypsu. Divočejší ovšem asi může být varianta, když těsně vyhraje Biden. Mám pocit, že demokrati jsou přece jen nastaveni na představu, že Trump nehraje fér, a jsou tudíž trochu připraveni na porážku. Navíc lidé, kteří podle průzkumu chtějí volit Bidena, ho nechtějí volit kvůli tomu, že je to Biden, ale kvůli tomu, že kandiduje proti Trumpovi. U Trumpa to ale tak není, jeho podporovatelé ho volí právě proto, že je to Trump. A co budou dělat jeho skalní podporovatelé, když budou mít pocit, že byli okradeni?

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama