S Pavlem Andělem o komiksu, fake news a znovuzrození legendárního pořadu

Mnozí ho znají jako moderátora slavné noční hudební talkshow Noc s Andělem. Kromě toho stál před lety i u zrodu Nadačního fondu Modrá rybka. Během covidové pandemie vytvořili desetidílný komiks o dezinformacích. A chtějí vytvořit další, i pro menší děti. Plánů má Pavel Anděl ještě víc. Mimo jiné to vypadá, že ho po jedenácti letech opět uvidíme v „Noci“.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Je to náhoda, že komiks nazvaný Jak nebýt za tro(t)lla, který má dětem na druhém stupni základních škol a středoškolákům přiblížit, jak se ubránit dezinformacím, je z prostředí hudební kapely?

To je náhoda. Každopádně mladí lidé a dezinformace je moje téma posledních několika let. Mimo jiné i proto, že mám sám doma patnáctiletou dceru, takže to zažívám online. Jsme rádi, že o tom s námi mluví. Je ale znát, že mnohdy mluví tak, že to, co je nastolené na sociálních sítích, tak to je podle ní dané, tak je to správně. Ať se to týká klimatu, vegetariánství, nebo třeba LGBT komunity.

Sociální sítě vám neukazují spektrum názorů, opozitum. Dcera má mnohdy pocit, že některá témata jsou naprosto jasná, ale ono to tak nebývá, věci nejsou černobílé.

 

To ale tak trochu patří k mládí, ne? Být hodně přímočarý ve svých názorech?

To ano, taky jsem byl takový a myslím, že ještě mnohem radikálnější a nesnesitelnější. Nutno ale dodat, že dnes upadá prestiž médií a tím pádem i jejich důvěryhodnost a zdrojem informací se stávají sociální sítě. Jedno z nebezpečí vidím v tom, že si mohou mladí lidé vytvořit na sítích nějaký názor a pak po nějaké době zjistit, že to byl hoax, čímž se jim zbortí část hodnotového žebříčku. A to je podle mne nebezpečné.

 

Jak vznikl nápad udělat komiks?

Začalo to tak, že jsem se potkal s Bohumilem Kartousem (politický aktivista a publicista dlouhodobě se zaměřující na téma inovace vzdělávání, pozn. red.) a poprosil ho, ať mi sepíše desatero k dezinformacím. Bob je člověk, který se tímto tématem zaobírá dlouhodobě, má blízko k mladým lidem a dokáže věci vysvětlovat srozumitelně a smysluplně. Následně jsme vymýšleli, jak s desaterem naložit, a napadl nás komiks.

 

Komiks proto, že je to přístupný formát, jak oslovit mladé lidi?

Přesně tak. Zároveň je to pro mne první krok k animovanému filmu nebo nějaké mobilní aplikaci, hře. Vytvoříte vizualitu, vymyslíte příběh a pak už se z toho dá udělat leccos. Oslovil jsem kvůli tomu dětského psychologa Václava Mertina. Ten mi poradil, že v komiksu musí být stejně staré děti, jako na které cílíme, a děj se musí odehrávat v prostředí, které děti znají a nemusíte jim ho dlouze představovat.

 

 

 

A pak jste oslovil Jana Drbohlava, který se scenáristicky podílel na Malostranských humoreskách či filmu Habermannův mlýn?

Ano, s ním spolupracuji už léta a byl vlastně na začátku v roce 1998 i prvním režisérem Noci s Andělem. Honza přišel s nápadem, že komiks bude příběhem kapely. Následně jsme spojili komiks a desatero, kdy každý díl komiksu řeší jednu věc z desatera. Následně jsem oslovil výtvarníka Marina Hanschilda, kluka, který pro mne léta letoucí pracuje v naší animační společnosti Eallin. Ten neměl moc času, protože jsem ho oslovil zrovna ve chvíli, kdy vyšla kniha s jeho ilustracemi a hned dostal nabídku na dvě další. A do toho s ním dělám už asi rok na vizuální stránce animovaného celovečerního filmu Mozartovy Kouzelné flétny od režiséra Juraje Herze. Ale souhlasil a komiks udělal.

 

Komiks jste nedávno zveřejnili. Kdokoli si ho může nyní na vašich stránkách stáhnout, máte ho i v tištěné podobě. Jaké s ním máte další plány?

To nyní řešíme. Pokud bychom chtěli z komiksu udělat animovaný seriál nebo aplikaci, stálo by to dost peněz a je otázka, zda či za jak dlouho je seženeme. Druhá varianta je, že začneme dělat na komiksu pro menší děti.

 

Opět o dezinformacích?

Ano. Setkal jsem se kvůli tomu s Karlem Strachotou (ředitel a zakladatel vzdělávacího programu JSNS Člověka v tísni, pozn. red.). Oni také vytváří materiály o dezinformacích, a ten mi řekl, že neexistuje nic, co by cílilo na menší děti od třetí do páté třídy. A Jan Drbohlav už vymyslel, že by v dalším komiksu vystupovaly ty samé postavy, co nyní v tro(t)llech, ale byly by mladší.

 

Zaujalo mne, že další vaše aktivita v rámci nadačního fondu je brát děti do Poslanecké sněmovny „na zkušenou“.

To je projekt, který jsme spustili asi před šest lety a jmenuje se „Dnes jsem jako“. Nabídli jsme školám, že je vezmeme do Poslanecké sněmovny, vybereme jim téma například povinnou vojenskou přípravu nebo snížení volebního věku na šestnáct let. Jednotlivé třídy jsou pak poslanecké kluby, studenti chodí k řečnickému pultíku, říkají své názory a na konci dne hlasují o změně zákona. Když to vidí poslanci, které tam taky zveme, jsou z toho někteří vyřízení. Jeden z nich mi říkal: Já už jsem tady fakt dlouho a to jsem tady dlouho nezažil, že by se poslanci navzájem poslouchali jako ti studenti. Letos se nám podařilo to samé uspořádat i v Senátu a na pražském magistrátu.

 

Pak máte ještě jeden projekt „To je hlína“.

To je soutěžní přehlídka pro mladé od čtyř do osmnácti let. Smyslem je ukázat, že když děti nemají peníze, stejně mohou pomoci. Konkrétně mohou vyrobit něco z keramiky, namalovat nebo vyfotit. My pak uspořádáme prodejní výstavu a výtěžek posíláme do Indie, kde stavíme školu.

 

Jak jste se dostali ke stavění školy v Indii?

Pokračujeme tam v české stopě. Před mnoha lety do indického Manipuru, což je na samých hranicích s Barmou, odešel z Čech páter Jan Med, žil tam celý život a založil tam školu. Lucie Lišková, ředitelka Modré rybky, dělala kdysi u saleziánů (římskokatolická kongregace, která se věnuje výchově mládeže, zejména prostřednictvím misií, pozn. red.) a oni jednou z Indie napsali, že páter zemřel a jestli tam pošlou někoho nového. Ukázalo se ale, že mají jiné plány. Tak jsme se s Lucií nabídli, že bychom od nich školu převzali. Psali jsme si pak s místním ředitelem školy a ten nám vysvětlil, že škola má jen čtyři třídy, a že abyste měla v Indii uznané základní vzdělání, musíte tříd vychodit devět. Školu jsme tedy dostavěli. Nyní se ředitel rozhodl, že postaví další školu asi o padesát kilometrů dál, a tak společně s ním stavíme školu novou. Kvůli tomu vlastně původně Modrá rybka vznikla.

 

KDYŽ SE POTKÁ PŘÍBĚH S AMBICÍ

Nedá mi se nezeptat na váš pořad Noc s Andělem, který od roku 1998 do roku 2009 vysílala České televize každou noc ze soboty na neděli a kam jste si zval slavné i začínající kapely a hrálo se živě. Prý chystáte pořad obnovit?

Je to tak. Noc s Andělem se to ale jmenovat nemůže, na ten název má práva Česká televize. Každopádně za tu dobu, co Noc už neběží, jsem dostával čas od času nabídky, že bychom ji v nějaké podobě obnovili. Vždycky to ale ztroskotalo na penězích, protože živé hraní je prostě drahé. Na tom každý plán shořel.

 

Co se stalo, že teď, jak se zdá, plány nehoří?

Loni na podzim mne oslovil jeden kluk. Pamatuji si ho, jak hrával s partou takového brutálního metalu. Chtěli živě vysílat na Silvestra, a že bych to měl moderovat. Měli techniku, měli prostor, ale bylo málo času. Každopádně jsem se šel podívat na ty prostory, které mně naprosto učarovaly. Bylo to v Praze v hotelu Alcron postaveném ve stylu art deco. Chodil jsem po hotelu s otevřenou pusou a říkal si, že tady se dá prostě natáčet na každém rohu a vždycky to bude naprosto skvělé. Tím se to ale celé zkomplikovalo jim i mně, protože jsem řekl: Pojďme si sednout a vymyslet, co s tím. A vymysleli jsme projekt, televizní kulturní kanál, kde by byly různé pořady a jednou za měsíc bychom živě vysílali „Noc“.

 

V jakém stadiu příprav jste?

Už to máme v podstatě celé vymyšlené a před prázdninami jsme to málem spustili. Ale pak nás zabrzdili lidi z marketingu a vysvětlili nám, že lepší strategie je si sehnat nejdřív dostatečný finanční polštář, abychom mohli v klidu vysílat alespoň půl roku. Během té doby už bychom mohli ukazovat, co děláme, a lépe tak přesvědčovat lidi, že je to fakt dobrý. Každopádně tohle mne po mnoha letech zase nakoplo k tomu, že bych „Noc“ chtěl zase dělat. Hlavním důvodem je Alcron a jeho genius loci. Obzvláště za covidu všichni streamovali jak diví a já nechci, abychom zapadli v té obrovské hmotě livestreamů. Je třeba se odlišit a to bude vizualitou celého prostoru. Bude to filmařina, svícení, ostření a tak dále.

 

A bude se vaše Noc podobat tomu, na co jsou diváci zvyklí?

Že jsou zvyklí, je silné slovo, už je to přece jen dost let. Byly časy, kdy na Noc s Andělem vzpomínali lidé, kteří se na to dívali. Pak jsem začal potkávat lidi, kteří mi říkali, že se na to dívali jejich rodiče. A teď občas potkám někoho, kdo mi říká, že na to koukala jeho babička s dědou! Je ale pravda, že už kdysi mě občas někde na ulici zastavili starší lidé s tím, že se na to dívají a já se vždycky divil, protože jsem si myslel, že točím hlavně pro mladý. Jednou jsem se jedné paní zeptal, proč na to kouká.

 

Co vám řekla?

Přesně to, o co jsem se snažil. Říkala, že má pocit, že u toho stolu sedí s námi. A pak taky, že u nás zažije hudbu, na kterou by nemohla jít na koncert, třeba na Wohnouty, ale díky nám je zná. Zároveň to ale nepřeceňuji. Je to dlouho a mnoho lidí „Noc“ nezná. Každopádně na původní pořad navážeme tím, že se bude v přenosu potkávat stará a mladá generace. Někdo, kdo má něco odžito, a mladá krev, která začíná. Budou se tam potkávat příběhy s ambicí.

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama